Morávka. Raškovice. Vyšní Lhoty. Přemysl Mácha

Tajemství v názvech ukrytá

Recenzenti: PhDr. Jiří Woitsch, Ph.D. Etnologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i. PhDr. Milan Harvalík, Ph.D. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i.

Publikace vyšla s podporou grantu NAKI č. DF11P01OVV022 Místní a pomístní názvy jako kulturní dědictví a zdroj lokální, regionální a národní identity. Příprava metodiky ochrany místních a pomístních jmen podporovaného Programem aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Ministerstva kultury České republiky.

Jazyková redakce:

Morávka Krásná Raškovice Pražmo Vyšní Lhoty Přemysl Mácha

Mgr. Jana Davidová Glogarová, Ph.D. © Přemysl Mácha, Ostravská univerzita v Ostravě, 2013 Druhé, upravené vydání, 2014 Grafika a sazba: © Vladimír Ochman www.ochman.cz Vytiskl: Tribun EU, s.r.o., Brno www.knihovnicka.cz ISBN 978-80-7464-295-1 Identifikační kód projektu: DF11P01OVV022 Webové stránky projektu: http://projekty.osu.cz/mistapameti www.nazvymist.cz

oBSAH Úvodem

2

Názvy, které spojují

4

V čuplu, na giguli nebo na kyčeře?

9

Lámat, sekat, rubat!

18

Pásli ovce valaši (a nejen oni)

23

Hospodáři, majitelé, hosté

33

Z Ameriky do Atén

41

Názvy zanikají a vznikají

45

Raškovice, beskydská Ostrava

56

Vyšní Lhoty, jediné mezi Lhotami

64

Morávka, ves, kde (ne-)řádil mor

70

Krásná, a nejen to

78

Pražmo, Pražma, Pražmovic

87

Trocha teorie (nakonec) a k čemu může být dobrá

93

Chránit, nebo nechránit? Toť otázka...

98

O knížce a projektu

103

O výstavě

105

Zdroje fotografií a obrázků

106

Užitečné zdroje

107

Rejstřík zeměpisných názvů

109

Poznámky

113

Poděkování

116

Summary

118

1

Úvodem Krajina je příběh a názvy míst jsou slova, z  nichž je tento příběh složen. A není to rozhodně příběh nudný, ba právě naopak. Názvy míst vyprávějí příběhy o lásce a smrti, každodenní lopotě i svátečních chvílích, příběhy veselé i smutné, příběhy o setkávání lidí, zvířat, rostlin, hor, potoků a živlů či příběhy o nás a těch druhých za hranicemi našeho domova. Názvy míst v běžném životě bereme za zcela samozřejmé a málokdy se nad nimi pozastavíme. Jak důležité jsou, si však snadno uvědomíme, když si představíme alternativní scénář – prostor našeho domova BEZ jejich přítomnosti. Dokázali bychom se v  takovém prostoru ještě vyznat? Byl by to ještě domov, nebo jen jaké-

2

zpět na obsah

si anonymní, cizí a neznámé místo? Jak by se nám v  něm žilo? Názvy míst tedy nejsou jen sbírkou kuriózních příběhů. Jejich prostřednictvím si vytváříme vztah k  domovu a zabydlujeme se ve světě. Předkládaná publikace přináší příběhy krajiny Morávky, Krásné, Pražma, Raškovic a Vyšních Lhot tak, jak nám je vyprávějí názvy usedlostí, hospodářských objektů, hospod, hor, lesů, potoků, pastvin, cest či kapliček. Těmto obcím byla již věnována řada zajímavých publikací přibližujících přírodní prostředí, historii, kulturu či tradiční mluvu regionu, žádná se ale zatím cíleně nezabývala názvoslovím místní krajiny.

Naše knížka je proto netradičním pozváním k  výletům krajinou uvedených obcí, krajinou minulou, současnou i budoucí. Vzhledem k  jejímu rozsahu není možné věnovat se všem názvům, jichž jsme v  těchto obcích zaznamenali více než jeden tisíc. Zaměřujeme se proto jen na ta zeměpisná jména, která jsou pro sledované obce typická a dále na názvy, které jsou výjimečné a s  nimiž jsou spojeny zajímavé příběhy. Zájemce o širší souvislosti názvosloví popisovaných obcí odkazujeme na další práce uvedené v závěrečném přehledu literatury.

naleznete v  kapitole Trocha teorie (nakonec) aneb k  čemu je to dobré, kterou jsme zařadili na závěr knížky pro zájemce o vědecké studium místních a pomístních jmen. Doufáme, že Vám kniha přinese užitečné a zajímavé informace o názvech míst ve Vašem okolí a přesvědčí Vás, že stojí za to alespoň něco málo z  toho, co nám zde zanechali naši předkové, pro budoucí generace uchovat.

V textu jsme se snažili vyhýbat odborným termínům, některé se nám do něj ale přece jen vloudily. Jejich vysvětlení zpět na obsah

3

Názvy, které spojují

P

rvní část knížky je věnována názvům, které jsou společné pro všech pět obcí. Jedná se o názvy, které odrážejí sdílené přírodní prostředí, zkušenost osidlování a způsob hospodaření. Vybraným názvům v  jednotlivých obcích rovněž věnujeme samostatný výklad.

Voda-voda aneb voda, která teče do moře Řeky většinou protékají více krajinami, a jako první tak sloužily pro orientaci osadníkům, kupcům a obyvatelům

4

zpět na obsah

nížin. Patří proto mezi nejstarší názvy v  krajině. Příkladem jednoho z  nejstarších jmen na českém území vůbec je Jizera, které dali jméno Keltové. Analogie tohoto jména nalezneme i jinde, kde žili – např. Isère ve Francii, Isar v Bavorsku či Yser/Ijzer v Belgii. Název má původ v  praindoevropském základu *eis/-ois/*is- ve významu ‚bystře proudit, prudce se pohybovat‘.1 Mnoho názvů řek v českých zemích končí příponou -ava, Ta se vyvinula ze starogermánského pojmenování vody *-ahwa. Příkladem může být

symbol české státnosti, řeka Vltava, jejíž jméno je odvozeno ze starogermánského výrazu *wilth-ahwa, tedy ‚divoká voda‘.2 Podobně název Opava je složen ze starého indoevropského základu *opa ve významu ‚voda‘ a přípony *-ahwa. Doslovně by tedy znamenal ‚voda-voda‘. Například Ostravice se původně jmenovala Ostrava, ‚prudká, ostrá voda‘. Starší název řeky se uchoval v pojmenování města při jejím soutoku s Odrou.3 Název řeky Moravy je odvozen od slovního základu

*mar- a přípony *-ahwa, který je předkeltského původu a původně nesl význam ‚voda, močál‘.4 V češtině se tento praindoevropský základ uchoval ve slově moře (‚velká voda‘). Jméno řeky bychom tedy mohli vyložit jako ‚voda-voda‘, ‚voda, která teče do moře‘, popř. ‚řeka velká jako moře‘. Pojmenování Morávka je jen zdrobnělinou názvu Morava.5 Přestože Morávka stejně jako ostatní české potoky a řeky teče do moře, kořeny jejího názvu je pravděpodobně třeba hledat jinde. Zdrobněliny

Široké neregulované koryto řeky Morávky na dobovém snímku (BF)

zpět na obsah

5

Jedna z prvních zmínek o řece Morávce v urbáři frýdeckého panství z roku 1636 (ZAO)

v  názvech řek jsou sice běžné a často označují horní úseky řek, viz např. Opava – Opavice nebo Ostrava – Ostravice, v případě Morávky to však tak jasné není – nenachází se při horním toku Moravy a dokonce ani na Moravě.

znamenat ‚řeka tekoucí mezi mohylami‘, tj. kopci.6 Údolí Mohelnice je mnohem užší a sevřenější než blízké údolí Morávky, což byl možná hlavní důvod pro volbu názvu.

A řeka, která teče mezi kopci Možné řešení snad nabízí řeka Mohelnice. Název je historicky trochu mladší. Má zcela slovanský původ a je odvozen od přídavného jména mohylná vycházejícího ze starého slovanského slova mogyla, které označuje přírodní nebo umělý kopec, pahorek či horu, a zpodstatňující přípony -ice užívané mj. pro označení sídel a vodních toků. Slovo Mohelnice by tedy přeneseně mohlo

6

zpět na obsah

Rozhodně by však nebylo zcela správné hledat vysvětlení vzniku obou jmen pouze v  jejich etymologii. Morávku totiž mohl pojmenovat jen ten, kdo zná Moravu, ať už jako řeku či historickou zemi českého království. Morávka tedy znamená také „Malá Morava“ ve Slezsku. Mohelnice

je město při horním toku Moravy a její název je pravděpodobně odvozen od dnes již zaniklého názvu vodního toku, na kterém se nachází.7 Je tedy možné, že oba názvy s  sebou přinesli první osadníci jako vzpomínku na svou původní domovinu.

Beskydy jsou prostě horské hřebeny Osidlování prostoru dnešní České republiky postupovalo proti proudu řek z nížin do hor. Proto mezi prvními pojmenovanými objekty byly právě řeky, jejichž názvy jsou na českém území zdaleka nejstarší, a to možná i o tisíc let starší než názvy ostatních objektů. Z pohledu obyvatele nížin byly hory daleko a bez zvláštního významu, neboť dřeva bylo

dost i v nížinách. Proto je lidé buď nepojmenovávali vůbec, nebo jen obecně jako hory, za použití tehdy běžně užívaných slov, kterým už dnes ale nerozumíme. Tento původně obecný význam dodnes nesou např. Brdy či Chřiby, které v „překladu“ znamenají prostě ‚hřbety‘ či ‚kopce‘, a České středohoří, kterému se dříve říkalo Mittelgebirge či Prostřední hory. Když začaly být hory zajímavé jako zdroj nerostných surovin, byly takto často i pojmenované – tak získaly svůj název např. Železné hory nebo Krušné hory (ze staročeského krušit = ‚drtit, mačkat, těžit‘ a krušec = ‚rudný nerost‘). Současné názvy dalších českých pohoří jsou povětšinou docela mladé a jejich názvy jsou často odvozeny od řek, které v  nich pramení – Jizerské a Orlické

zpět na obsah

7

hory, podle významného sídla – Novohradské hory a Králický Sněžník, či podle etnické příslušnosti – Český les či Lužické hory. Mezi nejpozději pojmenované patří např. Šumava (novotvar odvozený od staročeského šuma = ‚les‘), které se až do 19. století říkalo Bavorský les.8 O původu slova Beskydy se dlouho diskutovalo a byla předložena různá vysvětlení možného významu. Nejrozšířenějším je téměř doslovný rozbor Beskyd jako chudé půdy bez živin, tedy ‚bez kydů‘. To je samozřejmě lidová etymologie, která nemá se skutečným významem slova nic společného. Jaký je ale tento „skutečný“ význam, se s určitostí nedá říci. Jako nejpravděpodobnější se jeví odvození slova od starogermánského výrazu beskaid s  možnými thráckými kořeny ve smyslu ‚horský předěl‘ či ‚horské pásmo‘. Název Beskyd dodnes v  Beskydech nalezneme, a to právě v souvislosti s vrcholy či částmi hřebenů, které oddělují dřívější země nebo panství – viz např. Beskyd a Beskýdek

8

zpět na obsah

na slovenské hranici v  údolí Léskové ve Velkých Karlovicích, nebo třeba Beskyd na česko-slovenské hranici v obci Bílá mezi Konečnou a Sulovem. Původní význam slova se dokonce uchoval i v povědomí starousedlíků – např. hornímu konci Morávky při slovenské hranici říkají Pod Beskydem (míněno pod hraničním hřebenem) a hřebeni v  závěru údolí Lušová v  Novém Hrozenkově, který odděluje Nový Hrozenkov od Valašské Bystřice, místní říkají Na Beskydě (tj. ‚na hřebeni‘). Stojí za připomenutí, že s výrazem Beskyd se setkáváme po celém karpatském oblouku (Beskyd, Bieskid, Biesczad aj.), neboť je to jedno ze jmen, které na naše území přišlo s  valašskou kolonizací.9 Naše Beskydy jsou tedy jen jedněmi z  mnoha. Jedinečnými je ale v  kontextu České republiky dělá celá řada dalších názvů.

V čuplu, na giguli nebo na kyčeře?

N

ázvy míst každé obce odrážejí její specifickou historii a přírodní prostředí, a proto nikdy nenalezneme zcela shodné soubory názvů v různých obcích. Některá zeměpisná jména jsou rozšířena na větším území, některá jen v  několika obcích a jiná dokonce nalezneme jen v  jediné obci, a pak jde o skutečné vzácnosti. Přírodní prostředí v  nich zanechalo hlubokou stopu, ať už se jedná o prvky reliéfu, rostliny či zvířata. Tato jména patří mezi sdílená

a ukazují nám, jak naši předci vnímali své prostředí.

Grúň? Ale který? Snad každého návštěvníka Beskyd musel zaujmout častý výskyt názvů jako Čupel, Beskyd, Grúň, Kyčera či Příschlop, s  nimiž se nikde jinde v  České republice nesetkáme. Tyto názvy jsou totiž vázané na tzv. valašskou kolonizaci, která v 16.–18. století zasáhla na našem území pouze část hor při slovenské, resp. dříve uherské zpět na obsah

9

Ačkoliv my dnes již řadě těchto pojmenování úplně nebo vůbec nerozumíme, naši předci se v  nich vyznali velice dobře. Pomáhala jim tak při orientaci v  terénu, volbě bezpečné cesty či vhodného místa k  založení hospodářství. Zeměpisná jména původně neoznačovala konkrétní místa, ale byla obecným pojmenováním pro vrchol kopce (čupel), táhlý odlesněný

Úkol pro zvídavé čtenáře: Které další názvy jsou podobně rozšířené po celých Beskydech a Javorníkách a jaký je jejich význam? (čupec, grapa, kršle, ráztoka, polana, sihly, úplazy)

hranici. Řada z  těchto názvů má balkánský původ, jelikož se ale jedná o názvy staré a pocházející z  jazykově pestré oblasti, původního významu se pravděpodobně nikdy nedobereme. Můžeme být ale hrdí na jedinečnost, které Beskydům a Javorníkům dávají.

hřeben (grúň), strmý zalesněný kopec (kyčera), strmý, odlesněný vrchol (gigula/kykula) či sedlo na rozsoše od hlavního hřebene (příschlop).10 Právě proto je dnes v Beskydech a Javorníkách tolik Kyčer, Grúňů či Příschlopů a jediný způsob, jak je od sebe odlišit, zejména pak tam, kde se nachází vedle sebe, bylo pomocí

Seznam hor v urbáři frýdeckého panství z roku 1664 (ZAO)

10

zpět na obsah

Hory ve Vyšních Lhotách, Morávce a Krásné zmíněné v  urbáři frýdeckého panství z roku 1664: Prassywka, Palenicze rzeczena, na ktere gest kostelyk sub titulo Santy Ignaty, Prassywka Pastorowa, Grun Gesenowy, Prassywka Kotasowa, Grun Klokocz , Maly Lypi, Mala Ropicze, Maly Przislop, Lypowa Kyczera, Zajeczi Kyczera, Welka Ropicze, Frankova Kyczera, Ropiczna Kyczera, Smerczyna, Blatne, Slawicz, Nytrowa Kyczera, Grun Prostrzedni, Kozy Chrbty, Welka Polom, Skalka, Hradcziany, Nalepka, Polcziany, Missaczy, Miturow, Plany Beskyd, Mala Polomka, item dale Maly Polcziany, Byczy Grun, Stronga, Bukowinka, Okruhla Kyczerka, Sulow, Grunik Jeziuncziany, Jeziunky, Czymrzilow, Wysoka Kyczera od Trawneho, Okruhla Kyczera, Wrch Wlcziho potoka, Grunik Koczurzi, Trawny nad Morawku, Wlaska Kyczera, Salassyk, Prziliacze Grunik, przi Kozlowe dolynie, Trawny Welyky, Grunik Tossenowsky, Medwedi Grunik, Faldynow, Rostoczny Grun, Grun Studenka , Wlczy Grun, Grunik przy Obidowem, Welka Obidowa, Grunik Wrch Mohelnicz, Pasiczka Welka, Zymny, Welika Lysa, Mala Lysa, tu pansky dobytek se pase, y przy Wisoke, pro tetrzewy se hagi. Item wrch Malchar, Gachowa Kyczera, Welky Ziar, Mala Kyczerka Muraniowa, Grun ku Krssliskum , Kyczera na Paprzowom

Lysá hora čili Gigula na mapě stabilního katastru z roku 1836 (ČÚZK)

zpět na obsah

11

upřesňujících termínů – např. v údolí Velké Lipové jsou grúně hned čtyři: Pitříkův, Holešův, Vlčkův a Školův (podle majitelů pozemků). Na Morávce, Pražmě a Krásné se dohromady podařilo zdokumentovat 11 Grúňů, Gruníků a Gruníčků. Určitě se jich zde však nachází ještě mnohem více. Není to situace nikterak nová – např. v urbáři frýdeckého panství z  roku 1664 se uvádí řada Kyčer a Grúňů, což ukazuje,

že už v  této době potřebovali osadníci rozlišit mezi vícero Kyčerami. O vrcholu Lysé hory, který byl odlesněn a vypásán již před vznikem obcí při jejím úpatí, se v  pramenech zase často hovoří jako o Giguli. Vysvětlivka: urbář = popis panství a jeho výnosů, předchůdce dnešního znaleckého odhadu hodnoty nemovitosti

grúň grapa

příschlop kyčera

čupel vrchol kopce čupec menší kopec grúň táhlý (odlesněný) horský hřbet, který odbočuje zhlavního hřebene kyčera strmý kopec na vrcholu úplně nebo aspoň částečně zalesněný příschlop sedlo mezi dvěma vrchy nebo sedlo mezi hlavním a bočním hřebenem gigula/kykula vrchol kopce grapa roklina nebo příkrý svah s výmoly sihly podmáčené louky úplazy sesuvné svahy ráztoka potok, popř. soutok dvou potoků

12

zpět na obsah

Mapa výskytu obecného slova grapa (Zdroj: Český jazykový atlas. 2. díl. 1997, str. 301)

Kde založit pole? Uživit se zemědělstvím v  těžkých horských podmínkách nebylo nikdy snadné. Pozdní mrazy na jaře a brzké na podzim, kamenitá půda bez živin a častá sucha způsobo-

vaná rychlým odtokem vody z  prudkých svahů naučily místní obyvatele věnovat při výběru pozemku pro nová pole pečlivou a dlouhodobou pozornost kvalitě půdy, svažitosti terénu, dostatku vody, oslunění a dalším faktorům. Některé tyto aspekty odrážejí např. názvy jako Rovňa na Pražmě, Na Rovni ve Vlaském, Slavíči, Velkém Lipovém a Vyšní Mohelnici, Na Planině ve Vlaském a Nytrové, Kalvaria (prudký kopec) ve Vyšních Lhotách, Kamenec (nářečně Kamyněc), Na Hlínách, Bahno, Červenec (podle barvy hlíny) či Na Suché v  Raškovicích, Kamenité a Zahradina ve Vyšních Lhotách, Na Bahně ve Vlaském, Velkém a Malém Lipovém a Vyšní Mohelnici, Suchá dolina v Nižní Mohelnici, potoky Suchý ve Slavíči a Velkém Lipovém, potoky Hluchý (tj. bez vody) a Čuvný (tj. s  tekoucí vodou, kterou je „čuť“, tedy slyšet) v Pražmě, Sihly (podmáčené louky) ve Vyšní Mohelnici, Močař ve Slavíči, Na Kaluži v  Raškovicích, Zopač (místo, kde nesvítí slunce) ve Slavíči, Malém zpět na obsah

13

... a ještě jeden úkol:

Dokázali byste popsat pomocí obecných pojmů typu grúň, grapa a kyčera cestu z Vašeho domu na nejbližší horský vrchol?

Příroda jako zdroj obživy

Bývalá hospoda Na Kaluži získala jméno podle mokré půdy v jejím okolí

a Velkém Lipovém a v  Tošenovském v Nižní Mohelnici a samozřejmě nespočetné Grapy (prudké svahy, srázy) ve všech obcích. Úkol pro zvídavé čtenáře: Znáte nějaké další názvy, které vyjadřují nějakou vlastnost prostředí důležitou pro osadníky a hospodáře?

14

zpět na obsah

Prostředí nekladlo pouze meze lidskému snažení, ale nabízelo člověku také různé příležitosti. Poskytovalo potravu, rostliny byly využívány pro jejich léčivé účinky a dřevo a nerostné suroviny sloužily k výrobě nástrojů či pro stavební účely. Například les byl málokdy jen obecným „lesem“ bez bližší specifikace, jako dnes často bývá pro nás. Bylo nutné rozlišovat mezi typy lesa jednak podle majitele a jednak podle převažujícího druhu stromového porostu či podle převládající formy hospodaření. Druhové složení lesa odrážejí např. názvy jako Jasinka v  údolí Jestřabí, K  Jasinkám v Hrachovém, V Jedliču v Malém i Velkém Lipovém, Na Lipju mezi Malým a Velkým Lipovým, Javorky v  Nytrové a Javorová v Zlatníku, Dubina

v  Raškovicích a Vlaském, Smrčina ve Slavíči, Březinka v Dolní Krásné, Jahřabinky ve Vlaském nebo např. Olšina a Pod Hrabinu ve Vyšních Lhotách. Stejného původu jsou samozřejmě i pojmenování údolí Malé a Velké Lipové, jež jsou památkou na porosty lip, kterým se zřejmě v  těchto k  jihu se otevírajícím údolím dařilo. Zdaleka nejhojnější jsou názvy odvozené od buku, což přímo koresponduje se skutečností, že původní beskydské lesy byly především bukové s  příměsí jedle, jasanu, javoru a v nejvyšších polohách také smrku. Za všechny můžeme uvést Bukoryšňata při horním konci Morávky, Bukovina ve Vyšních Lhotách, Raškovicích a v Morávce, Bučník v Jestřabím, ve Vlaském a také ve Vyšních Lhotách nebo třeba Bučkula u Křížových cest (podle křižovatky cest) ve Visalajích. Kromě stromů se v pomístních názvech objevují také jiné rostliny, obzvláště ty, které byly využívány v kuchyni, lido-

vém léčitelství či výrobě barviv apod. Příkladem mohou být jména Česnečka ve Slavíči a Česneková voda (od česneku medvědího) na Řepčonce, Haferník (hafery = borůvky) na Morávce a Nižní Mohelnici a V Jalovcu ve Slavíči. Názvů odvozených od divokých zvířat je zde také zastoupeno mnoho. Za všechny můžeme uvést např. Medvědí, Zajičorka a Zajačí ve Slavíči, údolí Slavíč a Jestřabí11, Vlčárna v Nytrové, Ježunky při horním konci Morávky, Vlčok v Sihlách nebo třeba Liščí ďúry v Nižní Mohelnici. Opatrnost při jejich  interpretaci je však na místě – ne všechna pojmenování zdánlivě motivována jmény zvířat totiž do této skupiny názvů patří. Příkladem mohou být pražmovské Vilčunky, které jsou odvozeny od vlka jen zprostředkovaně, a to přes příjmení Vlček (Wilczek). Obdobně se objevují názvy vytvořené od slov označujících domácí zvířata. Příkladem uveďme Kozí meza a Husinec v  Raškovicích, Kozlunka na Nižní Mohelnici, Kozičky zpět na obsah

15

Na Husinci se chovaly husy

Vilčunky na mapě stabilního katastru z roku 1836 (ČÚZK)

nad údolím Rykalí na Morávce. Tyto názvy většinou označují místa, kde se pásla nebo ve větší míře chovala uvedená zvířata. Například názvy odvozené od kobyly většinou označovaly měkké louky, na

16

zpět na obsah

kterých se mohly pást neokované březí kobyly, aniž by si zranily kopyta. Názvy typu Baraní se zase nacházejí v  místech, kde se pásli berani v  době, kdy byli odděleni od ovcí a jehňat. Z archivních pramenů také víme, že volárny sloužily k pastvě panského dobytka, což byla jedna z poddanských povinností. Úkol pro zvídavé čtenáře: Které další názvy motivované pojmenováním rostlin a zvířat znáte? (např. V Léšču, Řepčonka, Rykalí, Psíčky)

ve Velkém Lipovém, Sviňorky a Byčinec na Morávce, Baraní v  Jestřabím, Kobylunky a Kobyliny na Morávce a Volárňa

Zajičorka v roce 1955

Zajičorka dnes

zpět na obsah

17

Lámat, sekat, rubat!

O

sídlení českých zemí v době příchodu Slovanů bylo řídké a soustředilo se do nížin v  blízkosti velkých řek. Zbytek území nebyl obydlen. První osadníci museli tedy nejprve les vykácet, aby mohli založit vesnice, zorat pole a sklidit úrodu. Tzv. mytební jména, tedy názvy spojené s  mýcením lesa, proto patří mezi hojné místní a pomístní názvy, a dokonce vytvořily základ pro řadu pojmenování měst a obcí. Asi nejčastější příklad využití mytebního jména

18

zpět na obsah

v názvu sídla představuje Žďár a jeho zdrobněliny Žďárec či Ždírec, odvozené od staročeského slova ždžár označujícího půdu získanou vypálením lesa. Podobného původu jsou i další názvy jako např. Kladruby či Poruba (od slovesa rubati, tj. ‚káceti les‘), Třebovice (od slovesa třiebiti, tj. ‚káceti les‘), Lazce či Lazy (ze staročeského laz = ‚půda získaná vykácením lesa‘), Světlá (od slova světlina, tj. ‚mýtina‘) či Polom (‚vykácený, vylámaný‘ les).12

První beskydská ekologická katastrofa Ačkoli mytební jména nepoložila základ názvům obcí, jimž je věnována tato publikace, v  názvosloví krajiny v  jejich okolí se s  nimi setkáme poměrně často. Dnes pohlížíme na beskydskou krajinu charakteristickou rozptýlenými dřevěnými usedlostmi, odlesněnými hřebeny a polanami a bohatým výskytem vzácných rostlin a živočichů jako na harmonickou a hodnou ochrany. Nerodila se však bezbolestně. Ve skutečnosti bychom mohli tzv. valašskou a ještě rozsáhlejší pasekářskou kolonizaci, resp. zavedení salašnického způsobu hospodaření, s jistou nadsázkou nazvat ekologickou katastrofou, ačkoliv se jako taková zcela jistě tehdejším obyvatelům nejevila. Ba právě naopak – vytvářeli z  divočiny obdělanou zem. Obrovské plochy lesa byly v  průběhu relativně krátké doby vypáleny a vymýceny, aby uvolnily místo pro pastviny a louky. Ve zbylých lesích se

páslo a hrabalo stelivo. Stáda ovcí, koz a hovězího dobytka intenzivně spásala vzniklé pastviny, bránila zmlazování lesa, svými kopyty rozrušovala souvislý porost a výrazně urychlila hloubkovou erozi podél vodních toků a splavování půdy. Dnům údolí tato eroze přinesla časté záplavy, změny koryt a značně rozkolísaný průtok. Zároveň vytvořila celou řadu nových přírodních stanovišť a podpořila šíření nových či dříve málo rozšířených druhů rostlin a živočichů. Ozvěny těchto dramatických změn v  krajině dodnes nalezneme v  názvech jako Žor, Žořík či Žory v Morávce, Nižní Mohelnici a ve Vyšních Lhotách, Polumka při horním konci Morávky, Malý a Velký Polom na hřebeni na česko-slovenské hranici, Rubanisko ve Vyšních Lhotách, Polenice v Sihlách a Byčinci, Polaně na Kotáři či Paseky (od slovesa posekati) v  Raškovicích. Královna hor, Lysá hora, přišla ke svému jménu po odlesnění vrcholu za účelem pastvy, a stejně tak i sousední Travný. zpět na obsah

19

Je možné, že mezi mytební jména patří také velmi rozšířené jméno Kršla či Kršle (Vyšní Lhoty, Nižní Mohelnice, Lúčané). Nářeční výraz kršliť znamenal ‚mýtit, klučit keře a nízké stromy‘. Existuje však také alternativní vysvětlení – dodnes se totiž na Valašsku hrabe seno na okršel, tj. z  okrajů do středu na kupky. Podle tohoto vysvětlení by pak Kršla nebyla vyklučená louka, popř. louka s keři (krš = ‚keř‘), ale louka na okraji.

Odkud sem vlastně přišli? Historie osidlování horní části povodí Morávky je složitá a zahalená řadou nejasností. První osadníci pravděpodobně pocházeli především ze sousedních vesnic, někteří ale určitě přišli i z Čech a Moravy (např. nositelé příjmení Šebesta), Uher (např. Uher, Muroň) či Polska (např. Gřunděl, Kaňok). Dopátrat se kořenů jednotlivých rodů však už dnes často

Polsko

h

ác

l Po

Česko

Živčák

Żywiec

Kysuce Orava

Kysučan Oravec

Slovák

20

zpět na obsah

Slovensko

Mapa rozšíření příjmení Foldyna ze stránky www.kdejsme.cz

není možné. Zatímco Raškovice a Vyšní Lhoty založili obyvatelé českých nížin, u horských obcí je původ osadníků pestřejší, což souvisí s  tzv. valašskou a pasekářskou kolonizací. V  rozporu s  rozšířenými představami nespočívala valašská kolonizace v  příchodu rumunských Valachů na české území, ale souvisela s přijetím salašnického způsobu hospodaření (o něm více v  další kapitole), který u nás zaváděli lidé ze sousedních panství (Uher a Polska). Jednalo se

o malé skupiny osob, jež sem přinesly technologie, znalosti a také odpovídající terminologii, která jim umožnila efektivně využívat horské prostředí pro rychle expandující chov tzv. valašského dobytka (ovcí a koz). Valašská kolonizace měla velmi zásadní kulturní dopad na celé Beskydy, nicméně demograficky byla významnější kolonizace pasekářská. Do hor odcházelo z  různých důvodů obrovské množství lidí z  nížin – někteří utíkali před zpět na obsah

21

chudobou, jiní před přehnanými robotními povinnostmi. Obě formy kolonizace probíhaly zároveň a jejich výsledkem bylo odlesnění většiny hřebenů a vrcholů a velké části svahů v celých Beskydech. Zda sem zakladatelé dnes nejpočetnějších rodů Foldynů, Koloničných, Kaňoků, Muroňů, Gřundělů, Pohludků, Kotásků, Šebestů a dalších přišli jako pastevci (valaši) nebo

jako pasekáři, v mnoha případech už nevíme. Co víme, ale je, že tato příjmení jsou zde tak početná (naopak jinde v  republice se vůbec nevyskytují), že si místní museli pomáhat různými pomocnými názvy, „jmény po chalupě“, které jim umožnily rozlišit mezi jedinci se stejným příjmením. A právě zde sehrály velkou roli pomístní názvy. Tak např. ve Slavíči žili Kaňok „Na Košařiskach“, Kaňok „V Kopanici“ a Kaňok „Na Kočim zumku“ a ve Vlaském Foldyna „Na Kopečku“, Foldyna „Na Valičunce“ a Foldyna „Na Lichnovic“. Jinde běžně užívané označení usedlosti podle majitele v  našich obcích tedy nestačilo.

Kaňok? Ale který?

Údolí Tošenovské v Nižní Mohelnici pravděpodobně získalo své jméno podle majitele z Tošanovic

22

zpět na obsah

Jahřobek, Na Břežku, Na Burdovicach, Na Klauze, Na Kočim zumku, Na Kopečku, Na Košařiskach, Na Lužku, Na Řehuli, Na Vysluni, Pod Skalku, Stoloř, V Kopanici, Z Dolinek, Ze Salaša, Z Kopečka 13

Pásli ovce valaši (a nejen oni)

S

alašnické hospodaření, kte­ré přišlo s tzv. valašskou a rovněž pasekářskou kolonizací, zcela proměnilo životní podmínky v horách. Dříve nevyužitelné plochy byly otevřeny pro osídlení a počet obyvatel všech obcí rychle narůstal. V  urbáři frýdeckého panství z  roku 1636 se např. uvádí, že „na těch horách předních i zadních Valaši své dobytka pasú. Nyní 1636 r. 42 osob a dobytka jejich capův a koz 4789 kusův se nachází.“14 Základem každého hospodářství

byl chov tzv. valašských ovcí s  trojstrannou užitkovostí (maso, mléko, vlna), které dobře snášely tvrdé podmínky na horských pastvinách, kde se po většinu roku pásly. Málokdo měl ale vlastní pastviny v dostatečné velikosti, a proto dávali hospodáři svůj dobytek na salaše, které byly v  dědičném držení několika bohatých rodů. Základem salaše byla koliba, v  níž se připravoval sýr a kde spával bača s  valachy. Pro noční ustájení ovcí se zpět na obsah

23

Vyobrazení salaše na mapě těšínského panství z roku 1724 (MZA)

24

používaly ohrady zvané košáry. Na určitých místech se umísťovala sůl (tzv. soliska), kterou zvířata přicházela lízat v  průběhu dne při přehánění z  jedné pastviny na druhou. Salaší bylo dříve na horách mnoho a svá zvířata tam

dávali i hospodáři z  podhorských obcí. Například na hřebeni mezi Prašivou a uherskou hranicí se k  roku 1641 uvádí 16–17 salaší.15 Jen na Travném byly salaše tři – poslední zanikl až po druhé světové válce.

Členové Beskydského salašnického družstva, 30. léta (BU)

Výletníci na salaši na Travném, uprostřed s kloboukem stojí bača Jan Uher (BU)

zpět na obsah

Poslední travenský salaš (podle vyprávění pana Bohuslava Uhra ze Sihel, 22. 3. 2013) Travenský salaš založili hospodáři z  Vyšní Mohelnice někdy za 1. republiky. Za tímto účelem vytvořili pastevní družstvo – Beskydské salašnické družstvo s omezeným ručením v Opavě, které si pronajalo od státních lesů pozemky na krásenské straně vrcholu Travného („v čuplu“). Vrchol byl v  té době už zarostlý, museli jej tedy vykácet, aby tam mohli pást. Družstvo mělo předsedu i pokladníka a také svého baču, který salaš řídil. Tímto bačou byl ve 30. a 40. letech Jan Uher ze Sihel, který také po nějakou dobu zastával funkci předsedy a pokladníka družstva. Salaš měl výměru přibližně 4 hektary. Hranice salaše byly „oplocené“ hradbou ze smrků s větvemi položenými na bok. Některé ovce ale ohradu přeskakovaly, musel proto na ně stále někdo dohlížet. Pes na salaši byl, ale jen na hlídání, byl přivázán na řetěze. O ovce se trvale staral bača, každý družstevník měl ale povinnost ve stanovený den poslat nějakého pomocníka, popř. zaplatit část mzdy placeného pomocníka. Družstevníci měli svého družstevního berana, který byl po sehnání ovcí dolů na pastviny u usedlostí puštěn k ovcím. Jehňata se většinou rodila koncem února a začátkem března. Ovce se vyhnaly na salaš po 1. květnu a zůstaly tam až do 1. září. Dole zůstala jehňata a hovězí dobytek, který se pásl na níže položených pastvinách. Počet ovcí na salaši byl většinou kolem 50, ale byly roky, kdy jich tam bylo i 100. Zpočátku se ovce dojily dvakrát denně, ke konci už jen ráno. Každý družstevník měl nárok na 2 kg sýra na bahnici za sezónu. Zbytek sýra mohl bača prodat a to byla jeho mzda. Dělal tvaroh, brynzu i oštěpok – ten se udil. Na salaš chodili turisté, kteří si sýr kupovali. V  dolní části salaše stávala koliba. Ta původní byla dřevěná, bez stropu, s otevřeným ohništěm. Za války si v ní ale udělali skrýš partyzáni a Němci ji pak vypálili. Po válce byla postavena nová, kamenná, se zděným sporákem a komínem, v 50. letech byl ale salaš zrušen a zalesněn. Kameny z koliby byly využity na stavbu chléva na Sihlách. Ten byl později přestavěn na rekreační chatu, která tam stojí dodnes.

zpět na obsah

25

Protože se páslo na rozsáhlých plochách a většina vrcholů a hřebenů byla dříve odlesněna, názvy spojené se salašnictvím a chovem dobytka nalezneme na celém sledovaném území. Za všechny můžeme uvést např. Pasečiska a Košařiska ve Slavíči, Na Košorkach při horním konci Morávky, Na Salašu ve Vlaském, Psiorkách a na Slavíči, V  Ohradě v  údolí Kotly, zaniklá pastvina Zvonky pod Zimným na úbočí Lysé hory, Koryta (podle žlabů k  napájení dobytka, totéž následující) pod Prašivou ve Vyšních Lhotách, Kotelnica (místo, kde se kotily ovce) v  Nižní Mohelnici, U Rynek poblíž Křížových cest nebo V  Húšťu (křovinatá pastvina) ve Skalce. Zvířata zimovala venku na speciálních zimovištích. Právě jedno takové zimoviště pravděpodobně inspirovalo název Zimný, což je boční vrchol Lysé hory. Vznikl tedy nikoliv proto, že by zde byla zima, ale právě naopak, místo bylo vhodné pro přezimování stáda ovcí a koz. Obdobného

26

zpět na obsah

původu je zřejmě také údolí Mraziok (Mrazok, Mražok) ve Velkém Lipovém. Se salašnictvím souvisí i poněkud tajemný název malé osady Strongy při horním konci Morávky pod Bílým křížem. Stronga či strunga byla vrátka v ohradě (košáru), v níž se dojily ovce. Osada Strongy byla

Úvodní strany kroniky spolku Obrana chleba (KK)

původně salaší, jako ostatně mnoho dalších míst ve vyšších polohách Morávky. Teprve později byly některé salaše přeměněny na rodinná hospodářství, většina ale zanikla úplně a následně byla zalesněna v  důsledku zájmu vrchnosti o výnosy z prodeje dřeva. Je možné, že stejného původu

je i název Stružinského potoka v závěru údolí Vlaské. Název se sice poprvé objevuje v podobě Pstružinský,16 není ale pravděpodobné, že by v  příkrém a často vysychajícím potůčku žili pstruzi. Prvdědpodobněji je název odvozen od strung, kterým se také říkalo strunžiska a odtud je již malý krůček k  současnému názvu potoka. Konec konců, svahu nad prameništěm Stružinského potoka se dodnes říká V Salašíku.

Obrana chleba V průběhu 19. století s rostoucí poptávkou po dřevě začali majitelé panství vykupovat a zabírat horské salaše a usedlosti a zalesňovat je. Někteří z nich se rádi nechali vyplatit a za získané peníze si koupili domy níže v  údolí, kde byly lepší podmínky pro zemědělství. Jiní se naopak vykoupení bránili a ze svých hospodářství byli vyhnáni proti své vůli. Známý je např. příběh Jana Koloničného, který se dvakrát vydal do Vídně k  císaři, aby si vymohl uznání svých dědičných práv na salaš ve Skalce.17 zpět na obsah

27

Méně známý je ale příběh spolku Obrana chleba, který působil na Morávce na přelomu 19. a 20. století a jehož cílem bylo vrácení zabraných salaší, zlepšení sociálního postavení horalů a povznesení hospodářského a kulturního života v  obci. V  letech 1897–1923 se konaly pravidelné schůze v  hospodách na Morávce a Krásné, na které byly zvány různé osobnosti tehdejší doby – duchovní, poslanci, právníci a zástupci panství. Obnovení práv k horským salaším sice členové spolku nedosáhli, ale nepochybně se také oni zasadili o postupný rozvoj občanské společnosti, která se v té době začínala pozvolna rodit.

A co průmysl? Poptávka po vlně, mase i mléce a mléčných výrobcích byla v 17. a 18. století vysoká a přes povinné odvody majitelům panství zejména větší hospodářství prosperovala a postupně diverzifikovala své podnikání. Při bohatších usedlostech se tak budovaly

28

zpět na obsah

Soustava rybníků na Mlýnském potoce v Rovni na mapě těšínského knížectví z roku 1736 (MZA)

hospody, mlýny, valchy a pily. S  ohledem na přebytek dřeva majitelé panství a později i soukromí podnikatelé zřizovali hamry, sklárny a další provozy. Většina z  nich už nestojí, ale vzpomínku na některé z nich dodnes nalezneme v dochovaných místních a pomístních názvech.

Například uměle vybudovaný Mlýnský potok, dnes možná lépe známý jako Rovenský potok, se odděloval od Mohelnice v  místě zvaném Na Mřežach (podle mříží na vpusti do potoka). Tento potok přiváděl vodu k mlýnu v  horní části Rovně, voda se dále používala pro bělení plátna u č. p. 41 a činění kůží u č. p. 37, náhon napájel dnes už zaniklý rybník pod farou na Pražmě a další rybníky v  Raškovicích, poháněl tzv. Řehákovu pilu na Pražmě a pokračoval dále do Raškovic, kde poháněl několik dalších provozů18 (o řemeslech

a průmyslu v Raškovicích více viz kapitola Raškovice – beskydská Ostrava). Vedle mlýnů a pil byly časté také provozy na výrobu dřevěného uhlí, které daly názvy místům jako např. Milíře v  Jestřabím a Uhliska ve Vlaském a Kotlech. Příbuzného původu jsou pojmenování Popelárňa na Sihlách a v  Nytrové. Je sice možné, že i zde se pálilo dřevěné uhlí, pravděpodobněji však názvy označují místa, kde louhováním  popela zejména bukového dřeva tzv. popeláři vyráběli

Nádrže na vodu pro splavování dřeva už třeba nestojí, ale jejich jméno − Klaus − zůstává (MM)

zpět na obsah

29

potaš (draslo, uhličitan draselný), využívanou pro výrobu mýdla, papíru, textilu, barviv, hnojiv a dalších produktů. Se zpracováním dřeva se pojí ještě dva názvy. První z  nich, Klaus, nalezneme téměř v  každém údolí. Pojmenování původně označovalo umělou vodní nádrž sloužící k zavodňování potoků za účelem plavení dřeva (převzato zřejmě z  němčiny, původně z latinského clausus > clausa > klauza > klaus). Průtok vody byl v horských potocích nestálý a celkově slabý. Akumulace vody v  nádrži umožnila hromadně splavit velké množství dřeva i při nižších stavech vody. Po nádržích už dnes většinou nezůstalo nic, názvy ale ukazují, kde se původně nacházely. Druhý název související s těžbou dřeva je Ryzla. Označuje stráň se skluzem pro pokácené kmeny nad Užerkou na Nižní Mohelnici. V současnosti je svah vykácen a rýha na stahování dřeva je poměrně dobře patrná.

30

zpět na obsah

Na zábavu do Zobavy, na nákupy k Baťovi Výčet názvů souvisejících s rozvojem obcí by nebyl úplný bez zmínky o četných hospodách a obchodech, které sloužily a v  některých případech stále slouží jako místo pro setkávání sousedů a přátel. Přestože byly v  minulosti finanční možnosti lidí výrazně omezenější než dnes, hospod a obchodů se zde nacházelo podstatně více, než kolik jich je v současnosti. Často se jednalo o malé obchůdky a nálevny, pro které se vžil název Ferlog či Frlog. Jeden takový nalezneme v Sihlách pod Visalajemi, druhý při dolním konci Raškovic u cesty na Skalici. Některé hospody však byly i na svou dobu poměrně velké a vyhlášené v  širokém okolí. Mezi nejstarší patří raškovická Zobava (podle příjmení Zábava jednoho z provozovatelů), která vznikla jako panská hospoda již koncem  17. století. Původně přízemní, nyní patrová budova sloužila jako centrum společenského dění

Baťův domek, Kuzňa a hospoda U Fojtíka (MM)

pro Raškovice i okolní vesnice. Povídá se, že častým hostem tam byl i zbojník Ondráš. Dnes se na tomto místě nachází rodinný dům a už jen pamětníci vzpomínají na zábavy U Zobavy. Mezi další vyhlášené hospody zajímavé z hlediska místních jmen patří např. dnes již zaniklé či jinak využité hospody U Božoňa v Raškovicích, Stříška na Vyšní Mohelnici či U Horáka a U Bebka na Morávce. Vzpomínka na ně dodnes přetrvává v  povědomí lidí a jejich názvy slouží jako orientační body a názvy autobusových zastávek. Názvy hospod se samozřejmě často měnily spolu s  jejich majiteli či provozovateli. Například dnešní hospodu U Fojtíka v  Raškovicích zná

starší generace jako hospodu U Morisa a dnešní penzion Pod Žorem na Nižní Mohelnici mnozí znají pod dřívějšími názvy U Tomana a Rupen. Zajímavá pojmenování nalezneme rovněž mezi názvy obchodů. Za všechny můžeme uvést obchody Budoucnost, Baťův domek a Kotva v Raškovicích. První název se vztahuje k dnešnímu obchodu Coop naproti Adámkově vile. Souvisí se vznikem Všeobecného potravního družstva pro Raškovice a okolí v  roce 1917, které obchod otevřelo v  roce 1919. Protože se družstvo v roce 1922 sloučilo s konzumním družstvem Budoucnost, příslušníci starší generace dodnes říkají, že jdou nakupovat Do Budoucnosti nebo také Do Konzumu. Druhý název se vztahuje k  domku z  režného zdiva při zpět na obsah

31

Kotva, symbol pokroku na socialistické vesnici

hlavní cestě poblíž dnešní hospody U Fojtíka. Ačkoliv ráz domu pozdější přestavby již pozměnily, stále je patrný baťovský architektonický vliv – však také tento Baťův domek

sloužil za první republiky jako vyhlášený obchod s  obuví firmy Baťa. Poslední název – Kotva – je nejmladší. Vztahuje se k  budově obchodu pod Husincem. Pražský obchodní dům Kotva, otevřen v  roce 1975, byl ve své době vyhlášený, a tak není divu, že inspiroval i místní obyvatele, kteří si tento pojem vypůjčili – samozřejmě s velkou nadsázkou a humorem – i pro obchod, který si sami postavili v rámci tzv. Akce Z.

Také chodíte občas nakupovat Do Budoucnosti?

32

zpět na obsah

Hospodáři, majitelé, hosté

N

ejčastější motivací pojmenování sídel v  českých zemích je jméno jejich majitele či zakladatele. Podobně to platí také pro názvy usedlostí, které byly obvykle spojené s  rodným jménem, příjmím, příjmením nebo přezdívkou svých obyvatel. Někdy i těch, které si už nikdo nepamatoval, takže jméno takové usedlosti plnilo funkci jakési kroniky místa.

Zajímavé je, že zatímco v  jižní části Beskyd a v  Javorníkách se při tvorbě názvů

usedlostí nejčastěji používá předložka U ve spojení s  příjmením rodiny (např. U Kretů, U Planků), případně se k  příjmení přidává přípona -ov (např. Kuřičkov, Marečkov, Vaňkov, Kalincov), názvy usedlostí v severní části Beskyd se tvoří přidáním přípony -ovice k  příjmení majitele (např. Gorbovice, Gřundělovice, Foldynovice). Toto rozdělení není striktní a v obou oblastech nalezneme i příklady z  jiných regionů (např. Perdochovice ve Velkých Karlovicích zpět na obsah

33

Malchor získal své jméno podle Melichara (ČÚZK)

či Frankov na Morávce). Převládající formy pojmenování mohou nicméně poskytnout informace o rozšíření určitých nářečních slovotvorných typů. Nářečí při horním toku řeky Morávky má však ještě jeden unikát, kterým je použití jiného skloňování takto utvořených místních jmen. Zatímco spisovně by se mělo říci „na/v Lichnovicích“ a hovorově se říká „na/v Lichnovicach“, nářečně se používá forma „na/v Lichnovic“. Toto možná na první pohled nezvyklé skloňování ve skutečnosti lépe odráží původní etymologii takto utvářených názvů – „v Lichnovic domě, na Lichnovic hospodářství“.

34

zpět na obsah

Názvy motivované příjmením majitelů se ale tvoří i dalšími způsoby. Příklady takových pojmenování vážících se k  usedlostem mohou být Na Bohočce (z příjmení Boháč), Na Korbášce (z  příjmení Korbáš), Gřundělka (z příjmení Gřunděl), Macurov (z příjmení Macura), Vrličuna (z příjmení Vrlík) či Mituří (z příjmení Mitura) na Morávce, Polednička (z příjmení Poledníková) v  Raškovicích, Romanka (z příjmení Romanová) ve Vyšních Lhotách a Badžguňka (z příjmení Badžgoň) a Goliny (z příjmení Gola) na Vyšní Mohelnici. Jména či příjmení majitelů však často inspirovala také vznik názvů dalších prvků v  krajině. Malchoru, boč-

Jména majitelů se vepsala i do názvů hospod − hospoda U Fojtíka, dříve U Morysa (MM)

nímu vrcholu Lysé hory, dal jméno nějaký Malchar, nářečně Malchor, původně možná Melichar. Šebestýna, dnes již zaniklá salaš pod vrcholem Malchoru, zřejmě patřila nějakému Šebestovi a další salaš – Muroňku – spravoval nějaký Muroň. Ne všechny usedlosti ale získaly jméno po svém majiteli. Některé jsou označovány podle polohy – Na Bahně, Na Kolině (kolino = ‚zatáčka‘), Na Grapě, V  Kutě, Za Vodu, Za Mezu, Na Kopečku, Na Vidíkově (podle dobrého výhledu) aj. Jiné podle chování majitelů (např. Hladovňa na Obidové, podle pamětníků proto, že majitelé domu měli málo sena a jejich dobytek měl pořád hlad) či charakteru domu

Hospoda Obecník patřila obci (MM)

(např. Na Kočim zumku ve Slavíči podle pamětníků proto, že se jednalo o honosný dům, který ale stejně jako kočičí zlato, které není pravé, nebyl skutečným zámkem, ale jen tím „kočičím“).

Beskydští squateři aneb majetkové poměry v místních a pomístních názvech Ne vždy bylo vlastnictví soukromé. Paralelně existovalo také vlastnictví obecní, církevní či panské a ozvěny těchto mnohdy složitých majetkových vztahů dodnes připomínají některé místní a pomístní názvy. Jedním z  těch hojnějších, který nalezneme téměř v  každém údolí, je Ujmisko zpět na obsah

35

Panský dvůr uzavíraly stodoly (JN)

(např. Jestřabí, Malé Lipové, Vlaské, Slavíč, Nytrová). Jedná se o pole, pastvinu či louku, potažmo o usedlost tam později postavenou, která byla „ujata“ (ujmuta) lesu, povětšinou z panského majetku. Osidlování hor bylo totiž zejména v  počátečních dobách záležitostí do značné míry živelnou a panskými úředníky těžce kontrolovatelnou. Z  archivních dokumentů jsou známy četné případy, kdy poddaní žádají vrchnost o stanovení pravidelné platby za užívání nějakého pozemku v  naději, že se jim podaří dodatečně zlegalizovat načerno obsazené pozemky.19 Někdy tomu ale bylo i přesně naopak – noví hospodáři se na žádost a někdy dokonce i příkaz majitele panství „ujímali“ opuštěných usedlostí, které jejich původ-

36

zpět na obsah

Ve Dvorku, sídle správy panského dvora, je dnes základní škola (MM)

ní majitelé opustili, většinou proto, že nebyli schopni pro nízké výnosy z  hospodářství dostát svým poddanským povinnostem. Zřejmě nejznámější název související s  panským vlastnictvím a feudálním zřízením je však raškovický Folvark, který je odvozen z  německého slova Vorwerke (poplužní dvůr). Označuje část obce, původně zemědělské pozemky,

které patřily k panskému hospodářskému dvoru. Této části obce se ne nadarmo říká také Panská meza. Správa dvora sídlila v  prostorech dnešní základní školy, pro kterou starší generace stále používá označení Dvorek. Raškovický Folvark byl sice velmi důležitý pro vývoj Raškovic a blízkých obcí, není ale ani zdaleka jediný. Další Folvarky nalezneme také např. v Paskově, Písku u Jablunkova či Třinci.

Na panské vlastnictví upomíná ještě jeden zajímavý název, který se váže k dnes již zaniklé dřevěnici v Nižní Mohelnici. Říkalo se jí Panšťarky a povídá se, že v  ní žila žena, která čarovala a léčila. Dům a přilehlá louka byly majetkem frýdeckého panství a místo sloužilo k ubytování jeho zaměstnanců. Po znárodnění šlechtického majetku přešlo do vlastnictví obce, v jejímž držení je dosud. Původní název

Zábava (Zobava) bývala vyhledávanou hospodou (MM)

zpět na obsah

37

Hospoda Zobava na dobové pohlednici (MM)

však nadále uchovává vzpomínku na dřívější vlastnické vztahy. Elitou mezi místními obyvateli byli fojti (z německého voit, vogt), kteří zastupovali vrchnost, dohlíželi na plně-

Název zastávky Krásná, Moškoř, upomíná na hospodu v tomto domě

38

zpět na obsah

ní poddanských povinností a na některých místech rovněž trestali lehčí prohřešky proti zákonu. Odměnou za jejich práci jim bývalo zproštění od robotních povinností a volba nejlepších pozemků.

Stará škola v Raškovicích (MM)

Například již v  roce 1639 se potvrzuje valašskému vojvodovi a zároveň raškovickému fojtovi právo pasení 180 kusů tzv. horního dobytka v  oboře v  Borovém.20 Janovický fojt Ondráš získal v  roce 1688 do užívání salaš na vrcholu Lysé hory.21 Názvy Na Fojtině v  Borovém a Fojtina na Zlatníku a Fojtství v  Raškovicích upomínají na tyto dřívější majetkové poměry. Zatímco chudí lidé chodili na výminek do jedné místnosti stávajícího domu, který předávali i s celým hospodářstvím některému z dětí, bohatší sedláci si mohli dovolit postavit samostatné domky. Právě takový výminek si dal postavit sedlák Majer z  dolního konce Raškovic a dodnes se této vilce mezi starší generací říká Na Výminku. Dalšími významnými pozemkovými vlastníky byla církev a také obec. Upomínkou na tuto skutečnost jsou názvy

dřívějších polí Na Farském a Na Školském v Pražmě, budovy s názvem Škola upomínající na dřívější využití objektů, které nalezneme např. ve Slavíči, Lúčce, Pražmě, Raškovicích či Vyšních Lhotách, louky Obecnica a Vyšní Obecnica ve Slavíči, cesta Obecnica ve Vyšních Lhotách a hospody Obecník v Pražmě a v  Raškovicích. Zatímco raškovický Obecník ještě stojí, ten v Pražmu byl zavřen v 50. letech 20. století a později zbořen. Stával v prostoru mezi autobusovou zastávkou a prodejnou potravin a dnes už jej připomíná jen stejnojmenná autobusová zastávka. S majetkovými vztahy rovněž souvisí název hospody Harenda v Kamenitém. Označuje hostinec, který byl dán „do arendy“, tj. do nájmu.

V budově stavebnin by dnes už málokdo hledal původní lhoteckou školu

zpět na obsah

39

Harenda znamená nájem

Hosté, někdy nezvaní Stopy ve jménech míst zanechali i ti, kdo tudy jen procházeli, např. kočovní cikáni. Podle vzpomínek pamětníků se jednou za čas utábořili na obvyklém místě, pobyli pár týdnů a znovu přijeli až další rok. Právě v  Raškovicích jedno takové oblíbené místo pro táboření nalezneme – říká se mu Cikánská kolonie či Cikánská ulice. Některým lidem, kteří v  této části obce bydlí nebo zde mají chaty, se však všeobecně známý název nelíbí, a proto prosa-

40

zpět na obsah

zují alternativní název Chatová kolonie. Zda se ujme, to ukáže až čas, nicméně nespokojenost s  názvem místa bydliště není nic neobvyklého a je celkem častým motivem k  přejmenování. Po druhé světové válce se např. vzedmula vlna žádostí o přejmenování obcí, které nesly v  názvu přídavné jméno Německý, popř. obcí s  německými názvy. Z  mapy České republiky tak bohužel zmizela celá řada zajímavých názvů a s nimi i historie, která je s nimi spjata.

Z Ameriky do Atén Téměř v  každé obci se setkáme s názvy, které jsou zvláštní, exotické nebo přinejmenším nečekané. V  odborné literatuře se jim říká exonyma, tj. české podoby cizích zeměpisných jmen (např. Paříž místo Paris, Vídeň místo Wien apod.). Také v našich obcích se s některými zajímavými názvy setkáme – jsou to např. Betlemek, V Americe, Benátky či Atény.

Všichni jsou už v Mexiku... Odkud se takové názvy v beskydské krajině vzaly? Ačkoliv jsou relativně mladé, jejich původ bývá velice často nejasný.

Názvy typu Balkán či Mexiko se povětšinou vysvětlují jako odraz dobových událostí. Například název Mexiko, který nalezneme v  mnoha městech a obcích, se spojuje s  dosazením Maxmiliána Habsburského na císařský trůn v  Mexiku v  letech 1864–1867. Jelikož v  jeho armádě sloužila řada vojáků z českých zemí, události byly široce diskutovány a na mnoha místech trvale vepsány do místního názvosloví.22 Jiné názvy, s nimiž se v české krajině často setkáme, jsou spíše než odrazy historických událostí většinou obrazná pojmenování pro místa něčím svým zahraničním „vzorům“ zpět na obsah

41

podobná. Příkladem může být hojný název Benátky užívaný jako pojmenování pro bažinatá a mokřinatá místa napříč Českou republikou (viz např. Benátky nad Jizerou). Také v Raškovicích nalezneme jedny Benátky, a to jako označení části obce pod hasičskou zbrojnicí směrem na Skalici. Nacházejí se blízko řeky a některé pozemky jsou dodnes podmáčené, takže by se na první pohled mohlo zdát, že raškovické Benátky jsou skutečně jen jedněmi z  mnoha. Háček je ovšem v  tom, že tento název nalezneme jen na oficiálních mapách. Místní totiž tuto část obce znají jako Biňotky a název odvozují od chudých, „bídných“ lidí, kteří zde žili v dodnes dochovaných malých dřevěničkách. Biňotky podle místních tedy nejsou nářeční podobou Benátek, ale spíše Bidňotky, tedy ‚místo chudých‘. Podobně motivovaným pojmenováním je Betlemek, s  nímž se setkáme hned ve dvou obcích – v  Raškovicích a Krásné. V  obou případech se název vztahuje k  malým

42

zpět na obsah

dřevěnkám. Zatímco ta krásenská ještě stojí, a to na Užerce v Nižní Mohelnici, ta raškovická již vzala za své – stávala někde v  místech, kde cestu z  Raškovic na Skalici kříží vedení vysokého napětí. A proč Betlemek? Místní obyvatelé soudí, že je tomu tak, protože samostatně stojící malá dřevěnka připomínala skromné obydlí Josefa a Marie v Betlémě. Jako třetí příklad, a také jako ukázku nově vznikajících názvů, můžeme zmínit název Atény. Jedná se o pojmenování zbytků tzv. Řehákovy pily pod kostelem v Pražmě. Pila a sousední mlýn původně patřily k  dnes již zaniklému hospodářství č. p. 1, jehož vlastníkem byl pražmovský fojt. Dům byl zbořen v  roce 1928 a poslední zbytky objektu pily definitivně zmizely až na začátku 21. století. Jediné, co zůstalo stát, jsou pilíře podpírající podlahu dřívější budovy. Právě tyto pilíře motivovaly název Atény, které si lidé často spojují se sloupy a zbytky chrámů na aténské Akropoli.

... nebo spíše v Americe? Názvy typu Amerika se většinou vysvětlují jako odraz hromadné emigrace lidí do Ameriky v  druhé polovině 19. a počátkem 20. století. Zda podobný příběh stojí i za názvem Amerika na Byčinci v Morávce, není jasné. Druhým hlavním důvodem pro vznik těchto názvů totiž byla odlehlost pozemku či usedlosti – ze středu obce to bylo „stejně daleko jako do Ameriky“.23 V  případě názvu Amerika se nabízí ještě jedno vysvětlení – Amerika byla totiž pro mnohé také symbolem blahobytu a úrodnosti. V  případě byčinecké Ameriky tedy přicházejí v úvahu hned tři různá vysvětlení – možná majitel odešel do Ameriky, možná to k němu na Byčinec připadalo lidem daleko a snad tam byla ve srovnání s  okolními pozemky dobrá

Biňotky − Bidňotky nebo Benátky?

Proč jezdit do Řecka, když máme Atény i doma?

půda či více slunce. Jelikož už žádný z pamětníků neví, proč se místu takto říká, můžeme o původu názvu jen spekulovat. Totéž platí, bohužel, také pro usedlost V  Americe ve Vlaském.

A z Holomúca na Fifejdy Nejen názvy cizích států či měst nacházejí uplatnění v  místním názvosloví. Někdy to mohou být i známá města či místa v České republice, která zřejmě byla také něčím exotická. V případě námi sledovaných obcí můžeme uvést dva příklady. Tím prvním je Holomúc, který označuje  často vysychající potok tekoucí z kopce Niva k  tzv. Olšákově cestě vedoucí na Prašivou. Holomúc je sice nářeční podoba názvu města Olomouc, ale zůstává

zpět na obsah

43

otázkou, zda je toto správné vysvětlení pro název ve Vyšních Lhotách. Se jménem se totiž setkáváme i v  jiných obcích (např. Valašská Bystřice, Malá Bystřice, Velké Karlovice) a je málo pravděpodobné, že by se v  tolika beskydských místech vyskytl název odvozený od Olomouce. Snad se jedná o další příklad mytebních jmen – tak si název alespoň vysvětlují pamětníci (holomúc = prázdný prostor, popř. vysekaný les). Druhým zajímavým názvem je usedlost Fifejdy ve Slavíči. Mnohem známější ostravské Fifejdy jsou odvozeny z  původního německého názvu Viehweiden, tedy ,dobytčí pastviny‘. Jaké je ale spojení

Řehákova pila (MM)

44

zpět na obsah

mezi ostravskými a moraveckými Fifejdami už, bohužel, žádný z  pamětníků neví. Je možné, že ve Slavíči také původně byla ‚dobytčí pastvina‘ a v  tom případě by název byl příbuzný názvu Volárňa. Nabízí se však také vysvětlení, že majitel usedlosti pobýval v Ostravě na Fifejdách (pracovně? v nemocnici?), popř. měl nějaký jiný vztah k  tomuto místu, podle něhož nakonec získala pojmenování i jeho usedlost. Úkol pro zvídavé čtenáře: Znáte nějaké další exotické či nezvyklé zeměpisné názvy?

Názvy zanikají a vznikají Mnohé názvy, které známe dnes, jsou velmi staré. Objevují se již v  nejstarších gruntovních knihách, urbářích a v zápisech z jednání komisí, které měly vyřešit hraniční a majetkové spory. Je spíše s podivem, že se jich takové množství dochovalo až do dnešních dnů.

V  případě Morávky či Krásné je dokonce řada názvů údolí a vrcholů starší než obce samotné, což svědčí o tom, že území těchto obcí bylo hospodářsky využíváno mnohem dříve, než se v  nich začali usazovat první osadníci. Za všechny staré názvy, které se

zpět na obsah

45

Ukázka soupisu místních a pomístních jmen pro obec Krásnou v roce 1969 (UJČ)

dnes stále užívají, můžeme zmínit např. Borové, Slavíč, Úspolka, Vlaské, Prašivá (Prašivka), Příslop, Kotař (zřejmě od kotár/chotár = ‚hranice‘, v tomto případě hranice mezi frýdeckým a těšínským panstvím), Lipový, Ropice, Lysá či Travný. Všechny se objevovaly již v  16. a 17.  století. Rovněž potok Rybí ve Vyšních Lhotách je zmiňován už v  roce 163624 a potok Kamenitý ve stejné obci dokonce už v roce 1580.25 Platí ale také, že řadu názvů, které se objevují v  archivních materiálech, už dnes nikdo nezná. Jsou to např. Pastorčanka, Ulčonky, Pulcernik či Koliba na Morávce,

46

zpět na obsah

Kovalčanský grunik, Papčov (že by dnešní Papežov?) a Polámaná Kyčera na Krásné či třeba Zbojničný potok/vrch na pomezí Vyšních Lhot a Komorní Lhotky.26

Mizí i názvy mladší Názvy, které přetrvávají, se většinou vztahují k  údolím, významným vrcholům či místním částem. V  mnohem větší míře ale zřejmě mizí z  povědomí místních lidí názvy nižší úrovně, zdokumentované v  70. letech 20. století v  rámci  plošného soupisu pomístních jmen organizovaného Ústavem pro jazyk český

Československé akademie věd. Ačkoliv se naším vlastním soupisem v  letech 2011–2013 podařilo pro tyto obce zjistit dvojnásobek názvů, než zjistil ten ze 70. let, některé názvy, které v  něm byly uvedeny, už nikdo ze současných pamětníků nezmínil. Jsou to např. Šopisko, Na Břačce či Na Kantorce v Krásné, Skotnicovo pleso, Cymřunky či Solarka v Raškovicích, Boži vula, Klasula či Uplzie ve Vyšních Lhotách a Holinčona, Na Bandurách či Milíře v Morávce. Je to doklad toho, že názvy skutečně rychle mizí a s nimi i příběhy míst, které označují. Důvody pro zánik jmen jsou různé. Některé názvy byly nahrazeny jinými, popř. u souběžně existujících pojmenování časem jedno z  nich převážilo a vytlačilo druhé. Usedlosti se prodávaly a převáděly na děti, měnila se příjmení majitelů, a byť u některých usedlostí přetrvala v názvu vzpomínka na dřívější vlastníky, většině se říká podle majitelů současných. To je samozřejmě v  pořádku, protože pomístní názvy přece jen slou-

ží především k  tomu, aby se lidé domluvili a v prostoru své obce vyznali. Některá místa také ztratila svou dřívější funkci, na kterou název původně odkazoval, a název se přestal dále užívat. A konečně, mnohé pojmenované objekty prostě zanikly – chalupy, mlýny či pily zchátraly a už je nikdo neobnovil a pole, pastviny a louky byly zalesněny nebo zastavěny. V  následujících odstavcích si připomeňme alespoň některé z těchto zaniklých názvů a míst.

Demlovice aneb Liščí farma Z  Pražma se do Morávky sice pěšky dostaneme po hlavní silnici, většina lidí však dává přednost mnohem klidnější cestě přes tzv. Demlovice. Tak se říká velkému statku u ústí údolí Vysuté, a to podle dřívějších majitelů, rodiny Demlů. Je to bývalé moravecké fojtství, kolem kterého procházela původní cesta na Morávku. Od fojta Sčurka ho získal roku 1808 Jan Řehák, který se sem přistěhoval neznámo odkud. zpět na obsah

47

Liščí farma rodiny Demlů na Morávce (MD)

Spolu s usedlostí a všemi pozemky získal také fojtský úřad. Jeho syn Martin se stal ředitelem na frýdeckém panství. Nechtěl na statku dále

48

zpět na obsah

hospodařit, a tak jej prodal svému strýci Františku Řehákovi. Právě ten vystavěl v roce 1842 současnou usedlost. Ještě předtím se vyplatil z panské roboty tím, že se vzdal rozlehlé salaše (cca 60 ha) v lokalitě Polčané. Specializoval se na výrobu másla, pro kterou na statku vybudoval zvláštní prostory dochované dodnes. Máslo rozvážel do Vídně i do

Haliče a získal si díky němu přezdívku Maslanný Řehok. Některé tyto události připomíná deska s nápisem nad hlavním vchodem do domu: „Nro. 17. ROKU 1829 DŇA 15 LISTOPADU SEM TEN GRUNT OD PANA ŘEHAKA DIREKTORA BIWALEHO NA FRIDKU KUPIL PO IEHO OTCU IANU ŘEHAKU. RO 1835 SEM TEN GRUNT OD PANSKE ROBOTI OSWOBODIL A ROKU 1842 IE TEN BUDUNEK Z POMOCI BOŽI A Z NAKLADM FRANTIŠKA ŘEHAKA WISTAWINI“. K usedlosti původně patřila také kaplička a výminek – vilka postavená v roce 1942 při cestě k brodu na Pražmo. V té dnes bydlí rodina Demlova. Zatímco název Demlovice je široce užíván, totéž už nelze říci o dalším názvu této usedlosti, kterou starší generace znají jako Liščí farmu. Název upomíná na liščí farmu, kterou v roce 1926 zřídil u statku jeho tehdejší majitel František Kaniok. Stříbrné a platinové lišky si nechal dovézt z Kanady, vybudoval na svou dobu vysoce moderní chovatelskou stanici s kontrolní věží

a elektronickým zabezpečením a vytvořil si pečlivý šlechtitelský plán, aby dosahoval nejvyšší kvality kožešiny. Díky tomuto úsilí farma až do roku 1938 prosperovala. V dobách největšího rozkvětu měla téměř 200 chovných lišek. V roce 1938 se ale pan Kaniok v obavě před hrozícím polským záborem rozhodl poslat 100 nejlepších kusů do jižních Čech a od té doby farma už jen přežívala. Definitivní ránu jí pak zasadila poválečná kolektivizace, při které bylo chovatelské vybavení zčásti zničeno a zčásti rozkradeno. Posledními svědky zaniklé farmy jsou kromě názvu také zbytky sloupů brány, jíž se do areálu liščí farmy vstupovalo. Až zase někdy půjdete přes Demlovice či Liščí farmu, vzpomeňte si na jejich bohatou historii.27

Přehrada na Morávce Extrémním případem vymazání paměti místa je zřejmě stavba přehrady na řece Morávce v  letech 1961–1967. Necelé tři kilometry údolí byly buďto přímo zatopeny, nebo zpět na obsah

49

alespoň významně pozměněny v  souvislosti s  výstavbou přehrady a nové silnice a vznikem ochranného pásma. Zaniklo na pět desítek usedlostí a zmizela okolní pole, pastviny i louky. Spolu s  nimi zanikla také řada místních a pomístních názvů. Tím zřejmě úplně nejznámějším byla vyhlášená hospoda V  Murach, která stávala u rozcestí do údolí Slavíče. Nebyla to však jediná hospoda v  zatopené části údolí – kousek výše po pravé straně cesty na Úspolku stávala hos-

poda U Motyčky a další hospoda U Štipky se nacházela v dolní části údolí Slavíče. Většině usedlostí se říkalo podle jejich tehdejších majitelů a není je možné vyjmenovat všechny. Některé budovy ale měly zajímavé názvy – je to například Fara, která stála nad rozcestím ve Slavíči spolu s  dnes již rovněž zaniklou kapličkou. Fara patřila farnosti a sloužila jako ubytovna pro vysloužilé vojáky. Kaplička prý byla postavena na počest švédského generála, který zde podle jedné verze padl a podle druhé zemřel na mor. Kousek výše ve

Se zatopením údolí zmizely spolu s budovami také mnohé místní názvy (BF)

50

zpět na obsah

Rekreantu se také říká Papiřok

Slavíči stával po pravé straně Mlýn a pak po levé straně kříž, který dnes můžete spatřit na pražmovském hřbitově. Poblíž kříže se nacházel Barák, tedy stanice německé finanční stráže, a dům rodiny Kaňoků, kterému se říkalo V  Kopanici. Kousek pod hospodou V  Murach, někde v prostoru dnešní hráze, byl obecní Chudobinec. Při cestě od hospody V  Murach na Úspolku bychom ještě nalezli vpravo za řekou louku, které se říkalo Koščunky, kousek výše vlevo u cesty Kuzňu, tedy kovárnu, dále pak vpravo u cesty Školu a u ní kříž s plechovým vyobrazením Krista. Za řekou se nalézala Carbolova pila, vlevo u cesty Lesní školka a nad ní Hájenka. Za

mostem přes Morávku pod svahem Travného bydlela rodina Kaňokova a říkalo se u ní Za Mostem, zatímco usedlosti u cesty se říkalo Pod Jařabinu. Louce přes cestu se říkalo Na Pasíčce a rekreačnímu středisku kousek výše vlevo nad cestou Petrolejka (podle rafinérie v  ostravském Přívoze, které objekt patřil). Mohli bychom pokračovat a výčet by ani tak nebyl úplný. Jak je vidět, spolu s usedlostmi zmizela i řada zajímavých názvů, které dnes žijí už jen ve vzpomínkách lidí, kteří v údolí vyrůstali.

Názvy ale také vznikají Ačkoliv mnoho názvů z  různých důvodů mizí, jiné nezpět na obsah

51

Devatenáctka

Přivaděč

Rybárna

U Bobra neba také Makarska

U Jezu či Stavidla

52

zpět na obsah

ustále vznikají z  jednoduché lidské potřeby zorientovat se v  prostoru a domluvit se s  ostatními. Tato jména jsou ve skutečnosti velice hojná a významným způsobem se podílí na celkovém názvosloví  regionu. Nejčastější motivací nových pojmenování jsou příjmení, popř. křestní jména majitelů a výrazných osobností a také názvy hotelů a restaurací, popř. institucí, kterým patřily. Platí to především pro obchody – za všechny může-

me uvést Kročka (potraviny pí Kročové v Pražmě), Balonka (cukrárna pí Balonové v  Raškovicích) či Novačka (stavebniny pí Novákové ve Vyšních Lhotách). Osadě při horním konci Morávky s  domem svérázného horala Miroslava Surovce se dnes neřekne jinak než U Surovce, ačkoliv on sám rodákem není, a sjezdovka U Ferdy (podle majitele Ferdinanda Pavloska) na Zlatníku je zase populární destinací pro zimní radovánky. Dnešní hotel Penzion Beskydy ve Visalajích znají starší generace jako Rosku (podle Rozvodných závodů), dnešnímu rekreačnímu středisku Morávka v dolní části údolí Velké Lipové se neřekne jinak než Paskov (podle dřívějšího majitele Biocelu Paskov) a Rekreant nebo také Papiřok (podle nekvalitního materiálu zdí) je oblíbenou hospodou celé Nižní Mohelnice. Jedním z  nejnovějších přírůstků do místního názvosloví je restaurace U Bobra u řeky Morávky při cestě z Raškovic do Vyšních Lhot. Název je motivován obrázkem bobra na maringotce, která zde kdysi stála a která sloužila jako pro-

U Hjundaje − poetika pod Prašivou

dejna občerstvení. Nové názvy se také pojí s  novými objekty v  krajině a nedávnými událostmi. Vybudování přivaděče pro žermanickou přehradu například vedlo ke vzniku hned několika pojmenování – Přivaděč, U Jezu, Stavidla (jez na Morávce, u kterého začíná přivaděč), Dvacítka, Osmnáctka (čísla splavů na přivaděči) či Nový most. U Hjundaje zase označuje část obce poblíž areálu automobilky. Nové názvy tedy neustále vznikají a budou vznikat dále. Zda jsou stejně poetické jako ty starší, to už ponecháváme na mínění čtenáře. Hezký název U Vánočního stromu ale vznikl v údolí Lúčka na Morávce v souvislosti s  pokácením stromu určeného pro vatikánské náměstí. Blíže tuto událost popisuje následující rámeček. zpět na obsah

53

Vánoční strom pro Vatikán (podle vyprávění Vojtěcha Nováka, 22. 3. 2013) Vánoční strom pro Vatikán vybral revírník Vojtěch Novák, kterého o to požádal biskup ostravsko-opavské diecéze, Mons. Lobkowicz. Nebyl to ale snadný úkol. Strom musel růst ve státním lese (požadavek Lesů ČR), musel mít 25 m výšky, musel být zdravý, pěkně rostlý a rovnoměrně zavětvený. Navíc k němu musel být dojezd v zimě těžkotonážními jeřáby. Trvalo proto více jak rok, než se podařilo najít vhodný strom. Větve stromu se musely pečlivě stáhnout, aby se strom vlezl do tunelů v Rakousku a Itálii. Pak jsme ho přivázali na jeden jeřáb, uřezali jej u země, volný konec se přivázal na druhý jeřáb a pak se strom opatrně naložil na přistavený kamión. Po silnici se dovezl do Dobré, kde se přeložil na vlak, a odtud už putoval vlakem až do Říma, kde byl postaven na svatopetrském náměstí. Byla to velká sláva. Biskup ale nakonec čelil hloupé kritice, že církev kácí beskydské lesy a že kdyby to tak šlo dále, nezůstane v Beskydech žádný strom. Proto symbolicky zasadil nový strom poblíž pařezu původního stromu. Po pár letech ale nově zasazený smrček někdo před Vánocemi ukradl.

54

(VN) zpět na obsah

Pod Lípou? Hotel Pícha? Ondráš? Óčko! (MM)

Názvy nejmladší generace Výčet nových názvů by nebyl úplný, kdybychom nezmínili ty, které používá nejmladší generace a které jsou starším generacím často úplně neznámé. Povětšinou se jedná o jména, která označují místa, kde se mladí lidé scházejí, tedy „jejich“ místa. Jsou to názvy jako U Žlutého zábradlí (podle barvy zábradlí u cesty) a Na Mostku ve Vyšních Lhotách, U Koudyho (podle přezdívky jednoho kluka) v Krásné, U Plastů (podle kontejnerů na tříděný odpad) a U Vrbiček (podle vrb) v Pražmě či Trojúhelník (louka před školou ve tvaru trojúhelníku), Zahrádka (venkovní posezení) u bytovek a Lesík nad školou v  Raškovicích.

U Plastů

Dalším charakteristickým rysem pojmenování užívaných mladými lidmi je zkracování starších názvů. Tak např. prodejna zeleniny pod farou v Pražmě je prostě Zelka, tzv. Mecův kopec, vyhlášený kopec na sáňkování pojmenovaný podle dřívějšího majitele jednoho z  pozemků rovněž v Pražmě, je Mecák, nádraží v  Dobraticích je Nádro a obecní úřad v Krásné Obecák. Extrémním případem zkracování je použití pouze prvního písmene názvu – hotel Travný se nazývá Téčko, hotel Ondráš Óčko a Adámkova vila Áčko nebo Avečko. Do jaké míry jsou tyto názvy předzvěstí budoucího názvosloví krajiny Morávky, Krásné, Pražma, Raškovic a Vyšních Lhot, ukáže až čas. zpět na obsah

55

Raškovice, beskydská Ostrava

T

ato a následující kapitoly pojednávají o jménech obcí a některých zajímavých jménech údolí, místních částí a objektů, kterým jsme se doposud nevěnovali a které charakterizují jedinečnost každé obce. Jedná se o výběr značně neúplný, který nečiní zadost názvoslovnému bohatství těchto obcí, doufáme však, že právě jeho torzovitost čtenáře inspiruje k  dalšímu hledání v jiných textech a mezi pamětníky. Jednotlivým obcím

56

zpět na obsah

se věnujeme v  pořadí, ve kterém historicky vznikaly.

Ves lidí Raškových aneb jména podle jmen Pojmenovávání sídel podle zakladatelů či prvního osadníka je vůbec nejčastější motivací místních jmen a s  takto utvořenými názvy se setkáme všude v českých zemích. Platí to často i o názvech, které dnes už zdánlivě s  osobními

Raškovice v urbáři z roku 1636 (ZAO)

Raškovice v urbáři z roku 1664 (ZAO)

jmény nemají nic společného. Zatímco u Janovic nemusí být člověk odborník, aby poznal, že o založení vsi se zasloužil nějaký Jan, u dalších názvů už jejich motivace tak zřejmá není. Pro ilustraci nemusíme chodit daleko – kupříkladu blízké Malenovice, Dobratice, Nošovice či Domaslavice jsou všechny odvozeny z  osobních jmen. Malenovice jsou ‚vsí lidí Malenových‘, Dobratice ‚vsí lidí Dobratových‘, Nošovice ‚vsí lidí Nošových‘ (původně Potměnošových) a Domaslavice ‚vsí lidí Domaslavových‘.28 Jelikož tato osobní jména dnes již neexistují a lidé původnímu názvu obce nerozumí, objevila

se nová vysvětlení, jako např. v  Nošovicích, kde se povídá, že název obce vznikl v  době, kdy lidé nosili tajně v  noci („potmě“) sukno na panskou valchu, aby se vyhnuli placení poplatků z  každého kusu sukna. Původní Potměnošovice byly zkráceny na dnešní Nošovice až v 17. století.

Pečetě obce Raškovice vyobrazené v poznámkách řídícího Kovala

Pozorný čtenář jistě tuší, že nejinak tomu bude i se jménem Raškovice. Zatímco se mezi místními traduje, že jméno obce je odvozeno od nářečního výrazu pro brhlíka – raška – a obec má dokonce tohoto ptáka ve znaku, skutečnost je mnohem prozaičtější. Raškovice jsou prostě ‚vsí lidí Raškových‘.29 Kdo byl onen Rašek či Raška, se už zřejmě nikdy nedozvíme. V  každém případě se založením vsi začala psát zajímavá historie obce, která byla od počátku spjata s řemesly a průmyslem.

zpět na obsah

57

Od pily po papírnu Raškovice se poprvé připomínají v roce 1261 v  latinsky psané listině, a to v  předložkovém tvaru de Raschkowicz (‚z Raškovic‘). Zda se jedná o „naše“ Raškovice, není jisté, pokud ale tomu tak je, pak jsou Raškovice nejstarší z obcí při horním toku Morávky. Další zmínka o Raškovicích je až z  roku 1573, tentokrát již určitě ve vztahu k obci – v tomto případě by Raškovice byly po Vyšních Lhotách druhé nejstarší. Nicméně je zde ještě jedna, i když poněkud nejistá zmínka, která se často dává do souvislosti s  Raškovicemi, a která – pakliže by se její spojení s  obcí skutečně potvrdilo – by podpořila starobylost

Pachlopníků mlýn (JN)

58

zpět na obsah

Raškovic. K roku 1305 se totiž uvádí lokalita in der Holzmul, tedy ‚v pilním mlýně‘,30 o němž se předpokládá, že se mohl nacházet někde při horním toku Morávky. Ať je to jakkoliv, Raškovice jsou obcí s  pestrou historií a řadou unikátů. Ačkoliv hamry, sklárny, mlýny a pily se v podhorských a horských obcích hojně vyskytovaly, Raškovice jsou skutečně výjimečné jejich vysokým počtem a mnohé z nich se zapsaly do názvosloví obce. Zřejmě nejstarší jsou mlýny, pily, hamry a valchy. Na existenci těchto provozů upomínají názvy jako Mlýnský potok. Jeden potok tohoto jména přitékal z  Mohelnice přes Pražmo a napájel Pachlopnikův mlýn a hamry pod hospodou Zobava a blízkou valchu na č. p. 1 (viz foto v úvodu kapitoly) a dále poháněl Papirňu, kde se v  letech 1778 až 1849 ručně vyráběl papír, a sousední Foldynovu pilu, která stojí a funguje dodnes. Druhý potok tohoto jména poháněl mlýn poblíž dnešní hospody

louce se proto říkalo Za Kuzňou. Vedlejší louka se pro změnu nazývala Na Cihelni podle toho, že se tam z jílovité půdy vyráběly cihly.

Chalupa Ve Mlýně skutečně bývala mlýnem

U Bobra na Kamenci. Stavení se stále říká Ve Mlýně a v terénu je dodnes patrný zbytek koryta potoka. Potok dále poháněl mlýn v prostoru mezi Vyšní a Dolní fabrikou, kterému se podle majitele Bobka říkalo Bobkovice. Další, tzv. Skotnicova pila, stávala poblíž dnešní hasičské zbrojnice, spolu s tzv. Skotnicovým plesem, rybníčkem, který vyrovnával přítok vody na pilu. Za zmínku rovněž stojí název Milíře, označující místo u řeky pod hospodou Zobava, kde se pálilo dřevěné uhlí, a Kuzňa, tedy kovárna, která stále stojí mezi Baťovým domkem a hospodou U Fojtíka. Další kovárna stávala u č. p. 63 v části obce U Stříže, a přilehlé

Zatímco o existenci všech těchto provozů není pochyb a k některým dokonce existuje i podrobná technická a účetní dokumentace, prozatímní záhadou zůstává dnes již neužívaný název Sklorky označující místo údajné sklárny, která měla stávat někde poblíž kravína v  dolní části Raškovic. Podle soupisu pomístních jmen ze 70. let tehdejší pamětníci vzpomínali, že na místě ještě jako děti nacházeli různé zbytky po výrobě skla a také ozdobné skleněné předměty. Rozpletení této záhady čeká na nějakého zapáleného badatele.

Dolní a Vyšní Fabrika Předcházející odstavce ukázaly, jak bohatá je řemeslná a průmyslová historie Raškovic. Skutečný průmyslový rozvoj obce však ale nastal až z  iniciativy sedláka Františka Adámka, který v  letech zpět na obsah

59

Kirchhofova továrna na dobové pohlednici (MM)

1826–1828 při svém statku založil tkalcovskou manufakturu a bělidlo plátna. V  roce 1885 jeho syn Josef přestavěl původní jednoduchou budovu na menší továrnu, kterou vybavil moderním strojním zařízením. Po jeho smrti přešel majetek na syna, rovněž Josefa, který ale pro časté pobyty v  Rusku, kde si našel manželku, továrně nevěnoval dostatečnou pozornost a ta postupně upadala. Záchrancem továrny byl Rudolf Kirchhoff, původem z  Liberecka,

60

zpět na obsah

který se stal v  roce 1911 jejím ředitelem, v  roce 1912 společníkem a po odkoupení Adámkova podílu v  roce 1913 i hlavním majitelem. Za jeho vedení továrna prosperovala a rozšiřovala výrobu. Kirchhoff si postavil vilu, která dnes slouží jako budova obecního úřadu. Později si postavil další vilu v  prostoru továrny a třetí vilu, výminek pro první manželku, donedávna nazývaný Kirhofova vila, vybudoval na Kršlích ve Vyšních Lhotách. Právě díky významu

Propagační vyobrazení Kirchhofovy továrny v poznámkách řídícího Kovala

Rudolfa Kirchhoffa pro rozvoj továrny se jí mezi starší generací stále říká Kirhof.

Vyšní fabrika, také Slezan

Dolní fabrika, Kirhof, Akuma, Saft

V  roce 1945 byla továrna zkonfiskována a výroba upadala. V  roce 1953 byla přebudována na výrobu akumulátorů, která v  ní pokračuje dodnes. Jak se měnily názvy společnosti, měnilo se i pojmenování továrny. Protože k  těmto změnám došlo v  několika posledních desetiletích, setkáme se dnes hned s několika souběžně užívanými názvy – Akumulátorka, Akumka, Akuma, Ferak a Saft. K této továrně se ale vztahuje ještě jeden název a tím je Dolní fabrika. Kirchhoffova továrna totiž nebyla v  Raškovicích zpět na obsah

61

Adámkova vila, Adámkova cesta, Adámkův les, Adámkova kaple

V původní Kirchhoffově vile dnes sídlí obecní úřad

jediná. Již v  roce 1912 vznikla o kousek výše pod názvem Raschowitzer Mechanische Weberei Ges.m.b. Hoftung mechanická tkalcovna rakouské firmy Lederer und Wolf. Ta však za světové hospodářské krize ve 30. letech zkrachovala. Za druhé světové války se v ní nacházela sklárna, ale i ta se po válce ukázala jako nerentabilní. Nakonec v ní po znárodnění byla obnovena textilní výroba v  rámci Slezských bavlnářských závodů (Slezan). Ta však v první dekádě nového tisíciletí ukončila činnost, a tak už jen stále užívané názvy Slezan a Vyšní fabrika upomínají na historii tohoto podniku.31

62

zpět na obsah

Ačkoliv Josef Adámek sice prodal svůj podíl v  textilní továrně, podařilo se mu udržet si sociální postavení a velký majetek a díky tomu sehrál v historii Raškovic velmi výraznou roli. V  letech 1906–1927 byl starostou obce a v jeho domě sídlila pošta a obecní úřad. Stál za vznikem řady spolků a inicioval některé důležité veřejné stavby, např. měšťanskou školu či třeba turistickou útulnu na Prašivé. Není tedy divu, že upomínku na něj nalezneme hned ve čtyřech místních či pomístních názvech – Adámkova vila naproti obecnímu úřadu, původní Adámkův dům, Adámkova cesta, vedoucí od vily na Husinec, Adámkův les u Husince a Adámkova kaple hned vedle Adámkovy vily. K Adámkově kapli se váže zajímavý příběh. Podle pamětníků vykopali Adámkovi při hloubení základů pro stavbu

domu poklad. Děkovali Bohu a slíbili, že pro něj postaví kostel. Místo kostela ale postavili jen kapličku, čímž došlo k prokletí jejich majetku. Proto se pak Adámkům s  podnikáním tolik nedařilo. Ať už to bylo jakkoliv, skutečností zůstává, že rodina Adámků zřejmě více než jakákoliv jiná ovlivnila současnou podobu Raškovic. Je dobře, že nový majitel Adámkovy vily, který rozpadající se ruinu opravil na nynější restauraci a hotel, zachoval tento název pro další generace. Je to příklad dobré praxe uchování historické paměti místa.

Adámkovu kapli postavila rodina Adámků

Adámkova vila

zpět na obsah

63

Vyšní Lhoty, jediné mezi Lhotami

M

ístní jméno Lhota či Lhotka je nejhojnějším místním jménem u nás vůbec. Jen na Moravě a ve Slezsku jich nalezneme 130 a v Čechách dokonce 322.32 Dříve bylo obcí s tímto názvem ještě více, mnoho z nich ale zaniklo nebo bylo přejmenováno. Například i známá městská část Ostravy Mariánské hory se až do začátku 20. století jmenovala Čertova Lhotka.

64

zpět na obsah

Lhota je lhůta Proč se tento název v českých zemích tak rozšířil? Výraz má základ v  praslovanském lьgota ve významu ‚úleva, svoboda‘. Je to doklad způsobu založení vsi – osadníci dostali lhůtu, v níž museli přeměnit les v zemědělsky využívanou půdu, přičemž odměnou jim bylo, že po tuto lhůtu byli osvobozeni od poddanských povinností.33

Potměnošovice v urbáři z roku 1636 (ZAO)

Horní Lhota anebo Lhota Mudrého v urbáři z roku 1636 (ZAO)

Vyšní Lhota v urbáři z roku 1664 (ZAO)

Lhoty, Lhotky, Lhotska a Lhotice vznikaly hromadně v souvislosti s  tzv. vnitřní a vnější, německou kolonizací českých zemí v 13. a 14. století, kdy se cíleně osidlovala doposud neobývaná území. Na tomto procesu se hojně podílelo také německy hovořící obyvatelstvo, zejména v příhraničí. Obec Vyšní Lhoty je poprvé zmiňována na konci 13. století, a to jako Warmnuthowicz

po svém zakladateli Warmunthovi, sloužícímu u dvora těšínského knížete Mečislava. Její název se v  archivních pramenech v průběhu času proměňoval – Mudrého Lhota, Horní Lhota, Ober Lhot a nakonec současné Vyšní Lhoty. Příklad Vyšních Lhot dobře ukazuje, že místní jména se často měnila, popř. se paralelně užívaly různé názvy. Teprve s  vytvořením centralizované státní správy a složitého úředního aparátu v 19. století došlo k jejich standardizaci a kodifikaci. Vyšní Lhoty jsou také dobrým příkladem tzv. lesní lánové vsi, což je sídelní typ charakteristický právě pro tzv. vnější kolonizaci. Za výchozí osu vsi se zvolila cesta, popř. potok či řeka, a kolmo k této ose se vytyčily pruhy přidělené jednotlivým osadníkům. Tyto pruhy často byly i několik kilometrů dlouhé a dodnes jsou v  katastrální mapě obce patrné. Na stáří sídel můžeme usuzovat nejen podle jména, ale i podle charakteru plužiny.

zpět na obsah

65

Vyšní Lhoty na mapě stabilního katastru z roku 1836 (ČÚZK)

Která Lhota? V  důsledku hojného výskytu Lhot bylo nutné mezi nimi rozlišovat. Mezi nejčastější způsoby patří odlišení podle polohy (např. Dolní Lhota, Zálesní Lhota, Lhota pod Kosířem), podle majitele či zakladatele vsi (např. Alenina Lhota, Bartošova Lhota, Dohnalova Lhota), podle stáří (např. Stará a Nová Lhota), podle příslušnosti k  panství (např. Bydžovská Lhota, Starojická Lhota), podle charakteru půdy (např. Mokrá Lhota, Písková Lhota, Suchá Lhota) nebo třeba podle poddanských povinností (např. Tvarožná Lhota, Solná Lhota, Husí Lhota). Také v  okolí Vyšních Lhot nalezneme Lhot a Lhotek hned několik. Sousední Nižní

66

zpět na obsah

Lhoty mají podobnou historii jako Vyšní Lhoty a i ony nesly různá pojmenování – Rudgeri villa, Rozkova Lhota či Dolní Lhota. K rozlišení sloužila jejich poloha podél toku řeky. Blízká Komorní Lhotka, v  roce 1455 zmiňována ještě jako Bučkova Lhota, získala současný přívlastek podle své vrchnosti, kterou byla těšínská knížecí komora. A Lhotka pod Ondřejníkem zůstala prostě Lhotkou, zřejmě proto, že se v  jejím bezprostředním okolí na rozdíl od Vyšních Lhot žádné další Lhoty a Lhotky nevyskytovaly. Ačkoliv je Lhot a Lhotek mnoho, Vyšní Lhoty mohou být pyšné na to, že jsou jediné mezi Lhotami. Přídavné jméno Vyšní je totiž nářečním výrazem a v minulosti se objevily

opakované pokusy o přejmenování obce na Horní. Tím by se ale Vyšní Lhoty staly jen jedněmi z  mnoha Horních Lhot. Naštěstí k tomu nedošlo a můžeme doufat, že podobné pokusy o názvoslovnou standardizaci se vyhnou i dalším jménům v našem regionu.

Škola ve Vyšních Lhotách dnes slouží jako prodejna stavebnin

...Kacákova Lhota Kácova Lhota Kácovská Lhota Kahlovická Lhota Kamenná Lhota Kapsova Lhota Karasova Lhota Klášterská Lhota Klokočovská Lhotka Klokočská Lhota Kocourovy Lhotky Komorní Lhotka Korbelova Lhota Kostelecká Lhota Kostelní Lhota Koubalova Lhota Králova Lhota Krchlebská Lhota Křekovická Lhota Křížovská Lhota...Nedašova Lhota Nesperská Lhota Nízká Lhota Nižní Lhoty Nové Lhotice...Ve Lhotách Velká Lhota Veselská Lhota Vestecká Lhotka Vidlákova Lhota Víchovská Lhota Vilasova Lhota Viničná Lhota Vlachova Lhota Volavá Lhota Vranová Lhota Vranovská Lhota Vraždovy Lhotice Vrbová Lhota Vysoká Lhota Vyšní Lhoty... Zdroj: http://www.lhoty.cz/

Prašivá nebo Prašivka? (MS2)

zpět na obsah

67

Prašivá Zřejmě nejznámějším pomístním názvem na katastru Vyšních Lhot je Prašivá, a to díky poutnímu kostelíku, který zde nechal vystavět v  roce 1640 majitel frýdeckého panství hrabě Jiří z  Oppersdorfu, a také díky vyhlášené turistické

kmen stromu, v  němž zůstal zaklíněn. Našli prý jej až po třech dnech. Další vysvětlení říká, že sem byli v  dřívějších dobách vyváženi lidé nakažení leprou, morem a prašivinou, popravení zločinci a usvědčené čarodějnice. Všichni zde byli ponecháni na pospas divé zvěři, která jejich kosti rozta-

Pověst o založení kostelíka na Prašivé (MM)

útulně postavené Pobeskydskou jednotou slezskou v  letech 1921−23. O původu názvu existuje několik vyprávění. Podle jedné pověsti zde hrabě postřelil při lovu jelena a ten jej v  zuřivosti přitlačil parohy na ztrouchnivělý (prašivý)

68

zpět na obsah

hala po okolních lesích. Jiní vysvětlují vznik názvu hory tak, že sem byli voděni prašiví psi. A dokonce jsme zaznamenali i příběh o dětech nějakého Prašivky z Frýdku, které se zde ztratily. Jako poděkování za jejich záchranu postavili

Na Prašivou směřovali poutníci z širokého okolí (MM)

kapli, později přestavěnou na nynější poutní kostel. Tyto příběhy jsou podobně jako historka o nošení sukna na valchu v Nošovicích potmě hezkou ukázkou lidové etymologie. Mnoha názvům míst se po nějaké době prostě přestane rozumět a lidé si vymyslí vysvětlení, která jim dají opět smysl. Název Prašivá totiž souvisí s pálením dřevěného uhlí. Pravděpodobně vznikl od kouře, který stoupal z milířů na vrcholu kopce a vzhledem k poloze Prašivé na samém okraji

hor byl dobře viditelný v širokém okolí. Prašivá tedy byla ‚prášivá hora‘. Dříve se Prašivé říkalo také Prašivka, jak je vidět na archivních záznamech a starších mapách. Dodnes tento název používají příslušníci nejstarší generace starousedlíků. Prášivých hor bylo samozřejmě více (viz rámeček s názvy hor na frýdeckém panství zmíněných v urbáři z roku 1664) a dodnes je nalezneme například také u Vendryně (Prašivá hora) nebo u Valašského Meziříčí (Prašivá).

zpět na obsah

69

Morávka, ves, kde (ne-)řádil mor Obec Morávka je poprvé zmiňována v  urbáři frýdeckého panství z  roku 1636.34 Vznikla někdy krátce předtím v  době, kdy frýdecké panství patřilo rodu Bruntálských z Vrbna. Podle převládajícího výkladu je jméno obce odvozeno od názvu řeky a ta je, jak už víme, zdrobnělinou jména Morava.35 V  povědomí místních lidí se ale uchovávají úplně jiná vysvětlení vzniku tohoto názvu. Všechna vychází z  nářeční podoby jména obce – Morovka. Tato nářeční výslovnost

70

zpět na obsah

zavdala v  lidové představivosti popud ke spojení názvu s morovými epidemiemi, které byly v době vzniku obce velice časté. Podle některých obec založili lidé, kteří prchali před morem. Podle jiných sem byli lidé nakažení morem naopak přemístěni z  jiných vesnic a panství do jakési horské karantény. Další verze uvádí, že zdejší lidé často trpěli morovými ranami, o čemž svědčí několik masových hrobů narychlo vykopaných v  průběhu epidemií. Podle vyprávění

starousedlíků jedno takové místo označuje např. kříž v  údolí Malé Lipové. Ze stejného důvody prý bylo nutné otevřít nový hřbitov na Zlani, protože starý hřbitov naproti kostela už přestal stačit. V  souvislosti s  pojmenováním obce je ještě třeba zmínit dělení Morávky na Horní a Dolní, které se dnes celkem běžně používá a většina lidí

si jej vysvětluje jako důsledek stavby přehrady, jež obec skutečně rozpůlila na dolní a horní část. Archivní dokumenty a historické mapy však ukazují, že toto rozdělení je mnohem starší, a že v  18. století bývala obec dokonce členěna na části tři – Dolní, zahrnující dnešní dolní část Morávky od ústí Velkého Lipového a Vlaského až po Pražmo (a dříve také

Dolní, Střední a Horní Morávka na mapě 1. vojenského mapování (MS1)

zpět na obsah

71

Morávka v urbáři z roku 1636 (ZAO)

Morávka v urbáři z roku 1664 (ZAO)

Pražmo), Prostřední, v prostoru dnešní přehrady a Slavíče, a Horní, od dnešní Úspolky po slovenskou hranici.

Jiné vysvětlení rovněž spojuje název údolí s  Vlachy, ale události, které vedly k  jejich příchodu na Morávku, umisťuje do dávnější minulosti. V údolí se údajně usadili Vlaši, kteří prchali z jižní Evropy před Turky. Právě tito Vlaši prý měli také postavit známý Bílý kříž na pomezí Morávky a Starých Hamrů jako poděkování za to, že ve zdraví přežili dalekou cestu. Neexistují však žádné dokumenty, které by podporovaly toto vysvětlení, a ani žádná místní příjmení nemají jihoevropský původ. Proto i tuto teorii musíme odmítnout.

Vlaši, Valaši nebo vlasy? Zatímco výklad názvu obce Morávka je poměrně jednoznačný, totéž nemůžeme říct o celé řadě dalších, všeobecně známých názvů, s nimiž se na Morávce setkáme. Jedním z  nich je např. údolí Vlaské, se  kterým se pojí řada velmi odlišných vysvětlení. Podle některých dali údolí jméno italští zajatci (Vlaši), kteří v  obci za první světové války stavěli mosty a upravovali koryta potoků a kteří bydleli právě ve Vlaském. Název Vlaské je však doložen mnohem dříve, proto musíme toto vysvětlení odmítnout, ačkoliv se s pozůstatky práce těchto zajatců skutečně můžeme po celé Morávce stále setkat.

72

zpět na obsah

Tradují se však ještě dvě další vysvětlení, která vidí kořeny názvu nikoliv v  historických událostech, ale v přírodních charakteristikách. První odvozuje název od vlašských ořechů, které prý v údolí hojně rostly. Opírá se o vcelku rozšířenou výslovnost názvu Vlašské místo Vlaské. Druhé odvozuje

název z množství potoků, které údolím protékaly a které prý tvořily tak hustou síť koryt, že byly „jako vlasy“. Tedy nikoliv ořechy, ale vlásečnicová síť potoků měla dát údolí jeho jméno. Ačkoliv obé je možné – protější údolí Malé a Velké Lipové jsou rovněž pojmenována podle stromů a názvy údolí odvozené od charakteru potoků na Morávce také nalezneme (viz např. údolí Blatný ve Slavíči), jako nejpravděpodobnější se jeví jiné vysvětlení. Nikoliv Vlaši, ale valaši, tedy pastevci, kteří kolonizovali vyšší partie Beskyd, se zřejmě v tomto údolí usadili, a dali tak vzniknout současnému názvu (a řadě dalších, které se se salašnictvím v  tomto údolí pojí). Ten původně mohl znít *na valaském a postupem času byl zkrácen do jeho dnešní podoby. Název údolí dobře ilustruje, jak obtížné je mnohdy dobrat se původního významu jména, zároveň ale také ukazuje, že jména mohou podněcovat fantazii, a pomáhat tak vytvářet vztah k místům, která tvoří náš domov.

Vrch potoka Polky Dalším zajímavým názvem na Morávce je Úspolka. Mohli bychom jej vyložit ze základu Polka a předpony Us-. Předpony us-, ust- či aust- jsou obecně spojovány s valašskou kolonizací a dokládají vliv balkánských jazyků na názvosloví Beskyd. Josef Macůrek je vykládá ve smyslu ‚úpatí kopce či hory’36 Příkladem budiž název Uzgrúň z Velkých Karlovic ve významu ‚úpatí grúně‘. Z urbáře frýdeckého panství z roku 1636 víme o existenci vrchu jménem Werch Polek na hranici mezi frýdeckým a těšínským panstvím, který se pod názvem Polka objevuje i na některých současných mapách, ačkoliv nepatří mezi živá jména užívaná místními. Urbář se rovněž zmiňuje o řece Polce vyvěrající pod stejnojmenným vrchem. Z kontextu se zdá, že se vztahuje k potokům známým dnes jako Nytrová, Kotelský a Skalka. Název Úspolka se v urbáři sice neobjevuje vůbec, ale setkáme se zde s tvarem Ust Polky, což bude zřejmě základ dnešního zpět na obsah

73

názvu ve významu ‚úpatí vrchu Polka‘. V této souvislosti je vhodné zmínit názvy Malé, Velké a Zadní Polčané, které bychom v tomto kontextu mohli vyložit jako ‚osady při/ na Polce či Polkách‘. Původně to byly rozsáhlé odlesněné plochy, které sloužily jako pastviny a salaše. Zadní Polčané už je dnes zalesněno zcela, Velké Polčané z větší části také, takže původně nejmenší Malé Polčané je dnes paradoxně největší osadou. Zda všechny tyto názvy nějak souvisejí s valašskou kolonizací z polských Beskyd, zůstává prozatím obestřeno tajemstvím.

Psiorky v roce 1955

Psi, kočky a myši? V  horní polovině Morávky se setkáme se  třemi názvy, které by snad samostatně neupoutaly až takovou pozornost, ale dohromady nutí přinejmenším k  zamyšlení – Psiorky (Pšorky, Psorky), Kocuří a Myšace (Myšací). Jsou to jen žertovná pojmenování, která vznikla vzájemným škádlením sousedů? Vznik takových názvů by rozhodně nebyl

74

zpět na obsah

Psiorky dnes

ničím neobvyklým. Posměšky sousedů daly např. vzniknout názvům obcí Kuroslepy, Mořižaby, Kotopeky či Pobipsy.37 Nebo jsou to názvy časem zkomolené, které původně označovaly něco jiného než „osady psů, koček a myší“? Těžko říci. Pro název Psiorky by se nabízelo odvození od pšorek, nářečního výrazu pro jedovaté houby a nevydařené ovoce (ve významu ‚psí houby, psí ovoce‘). V tomto výkladu by tedy Psiorky byly ‚místo, kde rostou jedovaté houby‘, popř. ‚místo, kde se nedaří ovoci‘. Kocuří bychom mohli vztáhnout k  nářečnímu výrazu kocur označujícímu drny na zoraném úhoru.38 A název Myšace bychom snad mohli odvodit ze slova míšaníci, což byli podílníci na salaši.39 Myšace pravděpodobně původně salaší skutečně bylo, nicméně název se stejně jako Kocuří objevuje už v  urbáři frýdeckého panství z  roku 1664. Všechna tři jména zcela jistě existovala ve své současné podobě nejpozději počátkem 19. století.40 Prozatím tedy budeme muset vysvětlení

jejich vzniku odložit. Některá jména prostě zůstanou zahalena tajemstvím. A je to tak dobře. Jisté však je, že Myšace rozhodně nejsou Míšáci, jak bývá často chybně uvedeno v turistických mapách. A drobná poznámka k  názvu Psiorky na závěr – přepisováno bývá někdy jako Pšorky, jindy jako Psorky, a to proto, že nářeční výslovnost je ve skutečnosti někde uprostřed – jedná se totiž o měkké š, které ve spisovné češtině neexistuje, zachovalo se však v  současné polštině a také v nářečí kolem horního toku řeky Morávky.41 Podobné měkké ž se objevuje v  názvu Mraziok v údolí Velké Lipové.

Partyzánská obec Morávka Ačkoliv není možné zmínit a podrobně rozebrat všechny názvy v Morávce, zcela určitě bychom neměli opomenout místa spojená s druhou světovou válkou, která se do názvosloví obce trvale vepsala. Po oddělení Slovenska a přičlenění Těšínska včetně části zpět na obsah

75

Bývalé německé baráky z Vlaského dnes stojí v Nošovicích

Morávky k  Polsku se Morávka stala hraniční obcí. V  údolích vedoucích k  takto nově vzniklé hranici se proto objevily stanice německé finanční a pohraniční stráže, která se snažila zabránit pašování zboží a zbraní a také nelegálnímu přechodu osob. Jedna taková stanice stávala při horním konci údolí Lúčané v Morávce a dodnes se tomuto místu říká Celnice. Další stávaly ve Slavíči, v Nytrové nebo např. v údolí Velké Lipové poblíž kříže pod Holešovým Grúněm. Lipovské kasárny dnes již upravené na rodinné domy můžeme stále spatřit v Nošovicích vedle parkoviště pivovaru, kam byly po válce převezeny. Příběhy spojené s válečným obdobím jsou spíše smutné.

76

zpět na obsah

Chalupa Na Augustynovym, která patřila Augustýnu Koloničnému a nacházela se na Zajičorce ve Slavíči, byla v prosinci 1944 vypálena a rodina uvězněna nacisty za pomoc partyzánům, kteří se zde skrývali. Jeden z  partyzánů byl zajat a mučením přinucen k prozrazení jmen dalších lidí, kteří partyzánům pomáhali, a také k  vyzrazení úkrytu na Malém Travném. Partyzáni se schovávali v  místě, kterému se dnes říká  Partyzánský bunkr. Obě tragédie dnes připomínají pomníky. Na činnost partyzánů upomíná také známé sousoší Noční přechod od sochaře Miloše Zety z roku 1968, kterému ovšem místní neřeknou jinak než U Tří hrbatých podle ohnutých postav tří partyzánů.

Zatímco partyzáni jsou v povědomí místních lidí stále živí, na některé události se již téměř zapomnělo. Například v  údolí Blatný v  horní části Slavíče se v posledních dnech druhé světové války utábořili maďarští vojáci, kteří zde vyčkali konec války. V  souvislosti s  válečnými událostmi také neumírali jen Češi a partyzáni. Na konci války byl například ubit k  smrti nadlesní Wagner, Němec, který v  obci žil již od první

světové války. Podle vzpomínek pamětníků to byl hodný, nekonfliktní člověk. Verze příběhu jeho smrti se liší, pamětníci se ale shodují, že jej pravděpodobně ubil někdo z místních, kdo měl strach, aby na něj nadlesní neprozradil, jak se onen člověk choval za války. Upomínkou na tento smutný příběh je název Vagnerovice, který se vztahuje k  Wagnerovu domu. Ten stále stojí – najdete ho hned nad hotelem České srdce.

Hospoda U Bebka získala své jméno podle majitele (MM)

zpět na obsah

77

Krásná, a nejen to

O

původu názvu obce Krásná se mezi místními tradují tři vysvětlení. První říká, že název je odvozen od krosen, tedy nůší na nošení dřeva. Tato lidová etymologie je zřejmě motivována nářeční podobou názvu obce – Krásná se nářečně vyslovuje Krosna. Druhé, podobně motivované, odvozuje původ názvu od slova krosna označující tkalcovský stav, který se dříve

78

zpět na obsah

vyskytoval téměř v  každé rodině, protože samotné zemědělství v  drsných horských podmínkách k obživě nestačilo. Třetí, nejrozšířenější výklad praví, že název poprvé použila hraběnka Pražmová, která si povzdechla, jak je vznikající obec „krásná“. Obec Krásná se v  historických pramenech poprvé objevuje v  souvislosti se založením obecní gruntovní knihy

existovala, musela to tedy být jiná šlechtična, která obec pojmenovala, pokud budeme věřit lidovému vysvětlení. Krásná v urbáři z roku 1664 (ZAO)

(předchůdce katastru nemovitostí) v roce 1639. V urbáři frýdeckého panství z  roku 1636 ještě zmíněna není. Tohoto roku frýdecké panství koupil Jiří III. z  Oppersdorfu. Pražmové získali frýdecké panství až roku 1699, kdy si Ludovika Marie z  Oppersdorfu vzala Karla Štěpána Josefa Pražmu z  Bílkova. Jelikož Krásná v  době příchodu Pražmů již

Krásná nebo Mohelnice? Krásná je sice oficiální název obce, ale místní lidé jej používají spíše jako označení její dolní části při cestě z  Raškovic na Frýdlant. Pro tuto část se také někdy používá název Dolní Krásná. Neexistuje však žádná „Horní Krásná“ – okolí řeky Mohelnice se stejně jako v  případě sousední Morávky

Hospoda na Zlatníku (MM)

zpět na obsah

79

Původní a nová hospoda Pod Žorem na Nižní Mohelnici

říká podle řeky, tedy Mohelnice. Tradičně se rozlišuje Vyšní a Nižní Mohelnice. Nižní začíná od katastru Pražma a Raškovic a pokračuje až pod Řepčonku. Od Řepčonky výše je to pak Vyšní Mohelnice. Tu bychom mohli ještě dále členit na dvě hlavní části oddělující se na

80

zpět na obsah

Zlatníku – směrem k  Visalajím se nacházejí Sihly a směrem k  pramenu Mohelnice je to Vrchmohelnice (nářečně Vrmohelnice – srov. Vrchlabí).

Borové První větší údolí v Mohelnici při cestě z Raškovic se jmenuje Borové.42 Název údolí je starší než obec sama – v  údolí byla salaš, kterou držel raškovický fojt. U ústí údolí nalezneme již zmíněnou hospodu Pod Žorem a vedle ní budovu původní hospody a také kovárny, dnes už využívanou jako obytný dům. K názvu údolí se

vztahuje několik vysvětlení, která opět ukazují, jak obtížné je dobrat se pravdivého původu pojmenování. Podle jedné verze je název údolí Borové odvozen od borovicového porostu (nářečně boru), který zde měl kdysi růst. Víme sice, že borovice se v  beskydských lesích zřejmě vůbec nevyskytovaly, ale třeba právě nezvyklý výskyt borovic v tomto údolí mohl motivovat vznik názvu. Druhá verze také přičítá původ názvu rostlinné říši, tentokrát jej ale vztahuje k  borovníku, tedy borůvkovému keři. Borůvky jsou v  této oblasti velmi hojné, problém je však v tom, že se jim nářeč-

ně říká hafery a místě, kde rostou, Haferník (např. v sousedním údolí Jestřabí). Třetí verze odvozuje původ názvu z  příjmení Bor. Osoba toho jména měla prý bydlet někde u vstupu do údolí. Podle tohoto výkladu je tedy Borové vlastně ‚Borového údolí‘. Osoba tohoto jména se ale neobjevuje v archivních záznamech. A aby toho nebylo málo, čtvrtá verze spojuje název údolí s  blízkým poutním kostelem sv. Ignáce na Borové v Malenovicích. Podle ní je Borové údolí, kterým se chodilo na Borovou. V závěru údolí dříve stávala hospodářská usedlost, které se říká Buchťok (snad z nářečního

"Hradby" na Žoru poměrně přesně kopírují hranice orané půdy kolem usedlosti, která zde stávala (ČÚZK)

zpět na obsah

81

výrazu buchtovať, tedy ‚rozbíjet drny na menší kusy, zvané buchty‘). Dnes už po ní moc nezbývá – jen malá louka připomíná, kde bylo dřívější hospodářství. V  povědomí lidí se ale uchoval příběh o malé holčičce, která zde kdysi bydlela. Dostávala k jídlu mléko, které si odnášela na louku. Později se přišlo na to, že ho sama nepije, ale dává ho do misky hadovi. Její otec hada zabil, netušil však, že tím uškodí i své dceři, která krátce na to také zemřela.

Tvrz na Žoru? Naproti ústí Borového ve svahu pod vrcholem Žoru se nacházejí kamenné valy, kterým se místně říká hroze (hráze). Takových hrozí jako upomínek na dřívější hospodářství najdeme po beskydských kopcích mnoho. Některé, jako např. Hrozky v údolí Lúčané v Morávce, se dokonce vepsaly i do místního názvosloví. Na jejich přítomnosti na Žoru by tedy nebylo nic podivného, kdyby ovšem nebyly tak mohutné a nezvykle pravidelně

82

zpět na obsah

Hroze nebo hradby?

vystavěné. Většinu hrozí tvoří sypané kamenné valy na hranicích hospodářství, na Žoru jsou ale kameny vyskládané a na několika místech jsou vystavěny průchody, jakoby brány. Tyto postřehy vedly některé milovníky záhad k  úvahám o možné existenci tvrze, která měla sloužit jako útočiště pro místní obyvatele v  dobách nouze.43 Vyloučit to samozřejmě nelze, o existenci takovéto obranné stavby však v  archivních pramenech není žádná zmínka. Majitelé panství by zřejmě těžko jakoukoliv stavbu tohoto typu tolerovali, protože mohla stejně dobře sloužit jako ochrana

vzbouřeným sedlákům či jako základna zbojníkům a procházejícím nepřátelským armádám. Jelikož rozmístění valů přesně kopíruje hranice polí tak, jak jsou vyznačeny v mapě stabilního katastru z roku 1836, jako pravděpodobnější se jeví ono prozaičtější vysvětlení, že se přece jen jedná o snosy kamení. Jejich pečlivé vyskládání však vybízí k úvahám, zda hroze nesloužily rovněž jako ohrady pro dobytek, popř. po opuštění usedlosti jako zimní obora pro zvěř. Jisté je, že v době vzniku stabilního katastru byl majitelem nějaký Jindřich Kowal z Pražma, usedlost měla číslo popisné 57 a tvořily ji kromě samotného domu také chlév, stodola a sklep. Základy těchto staveb jsou v terénu patrné dodnes.

k  Lysé hoře, zčásti na katastru Krásné. V jejím nitru je prý černé jezero a spící vojsko, v  jeskyních na jejích svazích poklad, který hlídá velký had se zlatou korunou, na vrcholu Lysé prý stávala kaplička a poustevna a vrchol byl také oblíbeným místem pro slety čarodějnic, které se tam ostatně konají dodnes. Jelikož jsou tyto příběhy podrobně popsány v  knížkách manželů Poláškových,44 zmíníme spíše tradovaný výklad některých méně známých názvů. Jedním z  nich je Bučkula označující les poblíž Křížových cest. Nachází se sice už na katastru Starých Hamrů, ale pověst, která se k  němu pojí, znají velmi dobře také

Vyje jak haly na Bučkuli S  mnoha zeměpisnými názvy se pojí příběhy, které sice nevysvětlují jejich původ, ale při vyslovení názvu se vybaví každému, kdo pojmenované místo zná. Zřejmě nejvíce takových příběhů se pojí

Jeden z původních návrhů chaty KČT na Lysé hoře (MM)

zpět na obsah

83

Lysá hora byla odlesněna pro pastvu a její vrchol zdobila kaplička, na mapě z roku 1724 (MZA)

Krásenští. Z  Bučkuli se totiž často ozývá podivné kvílení, které nahání husí kůži. Jednou

Zlatník, vlevo škola, vpravo nahoře Tkočky (MM)

84

zpět na obsah

tam dřevorubci odpočívali po práci u ohně, najednou se ozvalo divoké kvílení, zvedl se vítr a přiletěly tři bezhlavé haly (divoženky), které křičely: „Samé tělo, hlava nikde!“ Proto se na Vyšní Mohelnici o lidech, kteří nepříjemně kvílí, říká, že vyjí „jak haly na Bučkuli“. Bučkula samozřejmě není jediným místem, kde se zjevovaly nadpřirozené bytosti. U Kříže pod raškovickým Husincem se např. objevoval velký černý pes. Zmizel, až když kříž vysvětil pražmovský kněz. Podobný pes pravidelně

Hotel Visalaje netřeba blíže představovat (MM)

běhal přes cestu z  Huserky k usedlosti Na Luce poblíž Kašťokovy grapy, místa častých neštěstí ve Vyšní Mohelnici. Někteří pamětníci ještě vzpomínají, jak je v noci na Adámkově cestě u Dolinek v  Raškovicích vábili světlíci. V  úzkém údolí pod Grapu kousek nad Bebkem v Morávce zase číhal zelený mužík (hasrmon), který topil kolemjdoucí. Dejte si pozor, až tamtudy příště půjdete.

Majerovic, v  níž se podle vyprávění předků schovával zbojník Ondráš. Dobře známé jsou také Ondrášovy díry na Lysé hoře, další z mnoha jeho

Kde obědval Ondráš Postava zbojníka Ondráše je spjata s  mnoha místy v  celém regionu. Všichni obyvatelé Raškovic znají Ondrášovu skrýš, malou dřevěnku poblíž

Se zbojníkem Ondrášem je spojena řada názvů v Beskydech (MM)

zpět na obsah

85

skrýší. Mají v  nich být také ukryty poklady, které Ondráš během své zbojnické kariéry nashromáždil. Podle vzpomínek lidí ve Vyšní Mohelnici to ale mohlo být úplně jinak. Říkají, že na Obidovou chodil Ondráš se svou družinou obědvat (Obidová = Obědová). Jednou v jedné skalní rozsedlině na svahu kopce prý ukryl poklad. Někteří místní se jej pokoušeli vyzvednout a téměř se jim to podařilo. V  poslední chvíli se jim však utrhl provaz a poklad zapadl ještě hlouběji, odkud

Ondrášova skrýš v Raškovicích

86

zpět na obsah

už jej nikdo nedokázal vytáhnout. A tak tam leží dodnes.

Ondráš přepadává hraběte Pražmu v raškovickém zámečku (MM)

Pražmo, Pražma, Pražmovic

Z

a vlády Marie Terezie probíhala od roku 1775 reforma pozemkového zřízení, tzv. raabizace, nazvaná podle svého autora Františka Antonína Raaba. Cílem reformy bylo zefektivnit správu rozsáhlých panských pozemků a povznést upadající zemědělskou výrobu. Jedním z prvků této reformy bylo i zakládání nových vsí, většinou na místě málo výnosných obor, velkostatků, zkonfiskovaných řádových panství či jiných z  různých důvodů

nevyužívaných pozemků. Pro majitele panství byl vznik nové vsi dvojnásob výhodný – získal peníze z  prodeje pozemků a zároveň nové poddané, kteří mu museli odvádět pravidelné roční platby. Z  těchto důvodů bylo v  roce 1777 založeno i Pražmo jako nejmladší vesnice v okolí. Obec vznikla oddělením části katastru Morávky a Raškovic na místě staré jelení obory. Na dobových mapách se objevuje jako Thier Garten zpět na obsah

87

a její součástí byl i lovecký zámeček, Jäger Haus. Upomínku na tyto časy dodnes uchovává jméno Obora označující les nad obcí a také dnes již téměř zapomenutý název Šištot (z německého Schiessstätte, ‚střelnice‘) pro bývalou panskou střelnici v  místech poblíž dnešní Blahutovy pily v Oboře.45

Pražma nebo Pražmo? Název obce je upomínkou na jejího zakladatele, Jana Nepomuka hraběte Pražmu. Původní jméno obce znělo

Praschma, resp. Pražma. Teprve roku 1927 bylo z důvodu domnělé spisovnosti pozměněno

Pražmo se zámečkem a oborou na mapě z let 1764−68 (MS1)

88

zpět na obsah

Společná pastvina Zlaň v roce 1955 (NIKM)

na dnešní Pražmo. Tak se také změnil rod jména z  ženského na střední a s ním i související skloňování. Dnes tedy místní říkají, že jsou z  Pražma, nikoliv z Pražmy, jak se říkalo dříve. Zajímavé je, že v  nejstarších písemných pramenech se objevuje také podoba Pražmovic,46 což je v  souladu s  obecnými pravidly tvorby místních jmen v našem regionu a zároveň to ukazuje, že zeměpisné názvosloví bylo po dlouhou dobu skutečně velmi pružné.

Pražmo není Pržno Změnou jména Pražma na Pražmo nicméně vyvstal problém možné záměny Pražma

a blízkého Pržna. Zatímco Pražmo získalo jméno po svém zakladateli, Pržno je s  největší pravděpodobností příkladem mytebního jména odvozeného od slovesa prkliť, pŕliť ve významu ‚pražit, pálit‘. Pržno je tedy místo získané vypálením (vypražením) lesa. V  tomto ohledu je Pržno blízké názvu našeho hlavního města, Praze, který je pravděpodobně rovněž odvozen od stejného slovesného základu (byť se nabízí i jiná vysvětlení). Paradoxně je ovšem také samotné jméno hraběte Pražmy odvozeno ze staročeského slova pražma ve významu ‚pražené, vytřené a mleté klásky nedozrálého obilí zpět na obsah

89

ještě před žněmi a v  čas nouze‘.47 Pražmo a Pržno (a Praha) tak k  sobě nakonec přece jen nemají tak daleko.

Sejdeme se na Zlani Zřejmě žádné jiné jméno není v Pražmě a blízkém okolí tak známé jako Zlaň, která je s historií obce bytostně spjata. Za svou známost Zlaň nevděčí jen hřbitovu, který byl zřízen v  roce 1848 v  její dolní části poté, co původní hřbitov naproti dnešního kostela přestal potřebám Pražma a okolních obcí stačit. Zlaň je totiž poměrně unikátní svou vlastnickou strukturou. Tuto dnes již z větší části zalesněnou pastvi-

Jen malá část Zlaně stále slouží k pastvě

90

zpět na obsah

nu o přibližné rozloze 35 hektarů původně dostali do společného vlastnictví od hraběte Pražmy první osadníci, kterým malá výměra jejich soukromých hospodářství (průměrně 1,5 hektaru) nedostačovala k plnohodnotné obživě. Právě toto společné vlastnictví (podobně jako právo hrabání listí na stel v panské Oboře) zavdalo příčinu k  mnoha sporům, zejména o počet kusů dobytka, který může každý hospodář na Zlaň vyhnat, a také o podílu na nákladech a pracích spojených s údržbou pastviny, která díky tomu postupně upadala. Někteří pamětníci si proto název Zlaň vysvětlují jako upomínku na „zlou krev“, kterou společné vlastnictví mezi spoluvlastníky nadělalo. Vysvětlení vzniku názvu ale můžeme hledat spíše v nářečním výrazu zhlaň ve významu ‚rokle, sráz, tůň‘. Motivací názvu zřejmě byl prudký sráz ze Zlaně do Rovně a případně také prudké svahy k  Hluchému a Čuvnému potoku. Z(h)laň je tedy slovo významově příbuzné mnohem rozšířenější grapě.

Odkaz manželů Rajmanových S Pražmem se úzce pojí ještě jeden název, kterým je Rajmaneum. Označuje dnes dům v ulici Kostelní, ve  kterém bydlí starší občané Pražma a okolních obcí. Název domu upomíná na postavu Františka Rajmana (1849–1912), rodáka z  Místku a profesora latiny na gymnáziu v ruském Petrohradě, který si Pražmo oblíbil a trávil zde mnoho času. Manželé Rajmanovi neměli děti, a snad proto odkázali svůj skromný domek sirotčímu spolku jako přístřeší pro sirotky. Tomuto účelu začal přebudovaný domek sloužit v roce 1919 a dodnes jej už jako rodinný dům můžete spatřit za současným Rajmaneem. Vzhledem k  úspěchu, který sirotčinec a později dětská zotavovna měly, byl na zahradě původního Rajmanea položen v roce 1935 základní kámen nové budovy, která dále naplňovala odkaz manželů Rajmanových, nejprve jako zotavovna a posléze jako mateřská škola. Ačkoliv dnes budova slouží spíše starším občanům,

Staré a nové Rajmaneum (MM)

širší sociální poslání manželů Rajmanových stále plní.

Uliční názvy na dědině? Pražmo je mezi okolními obcemi výjimečné také tím, že má uliční názvy. Tato jména nejsou oficiální, nicméně na začátcích ulic visí tabulky s názvy, které se běžně používají pro orientaci v  obci. Přítomnost uličních názvů v tak malé obci působí rozhodně nezvykle až „městsky“ a bude zajímavé sledovat, jaký dopad jejich zavedení na místní názvosloví bude mít. Názvy vznikly z  iniciativy prvního polistopadového zastupitelstva, v  jehož čele stál dnes již zesnulý Bohdan zpět na obsah

91

Kubenka. Měly pomoci usnadnit orientaci v  obci. Ulic je celkem 10 a jsou to tyto – Roveň, Kostelní, Třešňová, Horní, Krátká, Spojka, Lipová, Na Kopec, Do Potoka a Do Obory. Dnešní stav se od původního návrhu liší ve dvou bodech – a to v  případě ulic Bruzovská a Hřbitovní, které byly přejmenovány na Lipovou a Kostelní. Název Bruzovské ulice vznikl podle vyprávění pamětníků tak, že jeden místní se opil a domníval se, že se nachází ve Frýdku. Protože i frýdecká Bruzovská ulice vede do kopce, označil ulici v  Pražmě rovněž za Bruzovskou. Toto pojmenování však vadilo jinému místnímu občanovi, který tak dlouho naléhal na zastupitelstvo, až ulici přejmenovalo. V druhém případě došlo k přejmenování z „estetických“ důvodů – mnoha lidem původní název Hřbitovní připadal příliš ponurý, a proto místo něj zastupitelstvo schválilo název Kostelní.

92

zpět na obsah

Trocha teorie (nakonec) a k čemu může být dobrá

N

ázvům míst se v odborné literatuře říká zeměpisná jména nebo také toponyma – z  řeckých slov tópos (τόπος, ‘místo’) a ónoma (ὄνομα, ‘jméno’). Na jejich zkoumání se zaměřuje jazykovědná disciplína zvaná toponomastika, která si u zeměpisných jmen všímá především jejich stáří, pravidel jejich tvorby a rozsahu jejich rozšíření.48 

Místní a pomístní jména Toponomastika rozlišuje mezi tzv. místními a pomístními jmény. Místní jména, odborně také zvaná oikonyma, jsou označení objektů vázaných na bydlení (názvy měst, obcí, ulic či místních částí, domů, hospodářských objektů, objektů občanské vybavenosti, sakrálních staveb apod.). zpět na obsah

93

Záznam k fojtství v gruntovní knize Raškovic (ZAO)

Zejména názvy sídel patří mezi velmi stará jména a často také jediná dochovaná ze své doby. Speciálním případem místních jmen jsou tzv. urbanonyma, tj. označení objektů, které jsou charakteristické pro města (např. parky, náměstí, ulice, mosty, monumenty). Pomístní jména, tzv. anoikonyma, naopak označují neobydlené objekty, ať už přírodního původu, nebo vytvořená člověkem. Tvoří zdaleka

94

zpět na obsah

nejpočetnější skupinu jmen a většinou jsou mladší než místní jména. Nebývají kodifikovaná a zachycena v mapách, a proto také mnohem rychleji než místní jména podléhají změnám. Přesto však mezi ně patří také jména v českých zemích nejstarší, zejména názvy některých řek, které mají předslovanský, povětšinou germánský, popř. keltský původ. Jména řek jsou příklady tzv. hydronym, tj. označení vodních toků a ploch (např. řek, potoků, pramenů, studánek, rybníků, jezer, bažin). Mezi pomístní jména dále patří tzv. hodonyma, tj. názvy cest, stezek, křižovatek, mostů či tunelů, oronyma, jména hor, údolí, kopců, hřbetů, jeskyní či propastí, a agronyma, jména polí, pastvin, lesů či luk.

Jména jako odraz historických událostí a života v krajině Z jazykovědného pohledu jsou toponyma zajímavým materiálem pro zkoumání vývojových změn v  jazyce a pro

při pojmenovávání usedlostí v kapitole Hospodáři, majitelé, hosté.

Urbář frýdeckého panství z roku 1636 (ZAO)

mapování rozšíření nářečních forem. Jako příklad nářeční vázanosti určitých toponym může sloužit pojmenování Blato, které je časté např. v jižních Čechách, ale téměř chybí na východní Moravě, kde je naopak nejčastějším pojmenováním zamokřených míst název Bařina. Někdy jsou nářeční rozdíly patrné i v  regionálním měřítku, jak bylo možné vidět na příkladu preferencí

Zeměpisná jména stojí v  centru zájmu i mnoha dalších oborů. Historikové a historičtí geografové např. studují zeměpisné názvy jako nástroj k  lokalizaci zaniklých sídel či individuálních objektů (vesnic, osad, hradišť, usedlostí, mlýnů apod.), ke zkoumání právních a vlastnických vztahů či k  průběhu a charakteru osidlování oblasti. Příkladem identifikace právních vztahů může být přídavné jméno Německý před názvem obce (jako např. Německá Lhota). Přívlastek německý totiž často neodkazuje k národnostnímu složení obce, ale k právnímu rámci jejího založení. V tomto případě se jedná o tzv. německé právo, podle něhož byla založena i řada jazykově českých obcí.49 Etnologové sledují formy a způsoby hospodaření a využívání prostředí a také utváření etnických společenství (např. Žory, Uhliska, Haťok, Německý Brod, Uherský Brod, Valašská Polanka). Biologům a ekologům toponyma zpět na obsah

95

pomáhají identifikovat přírodní stanoviště (např. Bařiny, Sihly, Mrazok, Zimný) a rekonstruovat historické rozšíření určitých druhů (např. Javorníček, Lipové, Borsučí, Medvědí), zatímco geologům usnadňují hledání specifických geologických a geomorfologických útvarů (např. Čertovy kameny, Smradlava, Ondrášovy díry, Urvané grapy). Toponyma tedy poskytují skutečně bohatý výzkumný materiál pro celou řadu dis-

ciplín. Problém ovšem je s  jejich dokumentací a zejména pak interpretací. Jak si svého času posteskl jazykovědec František Kopečný, „vykládat význam a původ nejasných místních a zeměpisných jmen je věc choulostivá a nevděčná. Pokusy o takovéto výklady končívají málokdy šťastným výsledkem“.50 Obtížnost výkladu zeměpisných jmen spočívá ve velmi sporadických historických pramenech a výrazných morfologických

Jeden z listů map stabilního katastru Vyšních Lhot z roku 1836 (ČÚZK)

96

zpět na obsah

a hláskoslovných změnách, jimiž názvy za staletí svého vývoje prošly.

Prameny pro studium toponym Jako hlavní prameny pro studium toponym dnes většinou slouží především stará kartografická díla, gruntovní knihy (soupisy kupních a zástavních smluv k  jednotlivým usedlostem), urbáře (popisy a odhady výnosnosti panství) a katastrální mapy. Jména v nich bývají často zkomolená latinským či německým přepisem a jejich výčet je povětšinou značně neúplný. Přesto jsou cenným zdrojem informací, především pak tzv. stabilní katastr z  první poloviny 19. století, který poprvé na našem území plošně převedl vlastnické vztahy do mapové podoby, která slouží jako podklad pro současné katastrální mapy dodnes. Dalším významným zdrojem je rozsáhlý soupis zeměpisných názvů, který od 60. do 80. let 20. století probíhal napříč českými zeměmi (s výjimkou Sudet)

Morávka na mapě horního Slezska z roku 1746 (MZA)

pod záštitou Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd. Jedná se o důležitý materiál, který ovšem s  ohledem na svůj objem, bohužel, dodnes zůstává ve své celosti nezpracovaný, a tudíž i veřejně nepřístupný. Český úřad zeměměřický a katastrální spravuje veřejně dostupnou databázi zeměpisných názvů GeoNames, která ale obsahuje jen standardizované názvy, často odlišné od jejich skutečně užívané podoby. Nejvhodnějším nástrojem studia toponym proto zůstává vlastní terénní sběr doplněný o historické a současné prameny uvedené výše.

zpět na obsah

97

Chránit, nebo nechránit? Toť otázka...

J

ak jsme viděli v jedné z předešlých kapitol, názvy míst se vždycky měnily – staré názvy mizely a byly nahrazovány novými. Zvlášť velkou ranou pro místní a pomístní jména byly odsun německého obyvatelstva z pohraničí na konci 40. let, změny v hospodaření a následná kolektivizace

98

zpět na obsah

zemědělství v  50. a 60. letech 20. století, kdy po přerušení sídelní kontinuity v  případě Sudet a při rozorání mezí a polních cest, scelení polí, luk a pastvin a zalesnění málo výnosných horských zemědělských pozemků na celém území nenávratně zmizely statisíce pomístních jmen.

Úkol pro zvídavé čtenáře: Zdá se Vám výše uvedený odhad počtu zmizelých názvů přehnaný? Zkuste si spočítat, kolik názvů by se ztratilo celkem, kdyby pro každou z cca 6000 současných obcí zmizelo jen 50 názvů. A kolik by jich zmizelo, kdybychom místo současných obcí počítali ztráty správněji pro cca 13000 existujících katastrálních území? Podle námi provedených soupisů místních a pomístních jmen mezi mladou generací však v  současnosti staré názvy z  povědomí mizí dále a možná i v podobném rozsahu. Přitom se jedná o jména, která jsou cenným kulturním dědictvím naší země, a příběhy v nich vepsané nám podávají svědectví o tom, jak se náš domov stal tím, čím je. Je již téměř klišé říkat, že kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat, ale právě místní názvy jsou okénkem do naší vlastní historie.

„Místní názvy je třeba chrániti stejně, jako každou historickou památku rázu věcného“ Na druhou stranu zůstává otázkou, zda platí, jak již v  roce 1945 uvedl Archiv ministerstva vnitra ve svém stanovisku ke změnám zeměpisných názvů, že „místní názvy je třeba chrániti stejně, jako každou historickou památku rázu věcného“.51 Zeměpisná jména se stejně jako jakákoliv jiná kulturní památka mohou uchovat jen tehdy, když budou živá, tj. pokud budou skutečně užívána místními lidmi v každodenních situacích. Taková však budou pouze tehdy, budou-li jim jejich uživatelé rozumět a orientovat se s  jejich pomocí v  krajině. Zakonzervovat minulý stav proto není možné. Má tedy toto dilema nějaké řešení? Pro inspiraci se můžeme podívat do Karolinky, malého města při horním toku Vsetínské Bečvy. Karolinka se stala městem teprve v  roce 1998 a v souvislosti s touto událostí zpět na obsah

99

zavedla rovněž systém uličních názvů. Autoři uličního názvosloví se snažili maximálně vycházet z dřívějších názvů a zachovat je v názvech ulic. Místo pojmenování ulic podle dnes módních osobností a událostí (T. G. Masaryka, 17. listopadu,

U Přehrady nebo Haferník?

Rozcestí Lysá hora nebo Papežov?"

100

zpět na obsah

Palackého apod.) se rozhodli pro názvy možná méně oslavné, ale takové, které navazují na dlouho užívaná jména jako Na Hřebíku, Pod Grapů, Pod Horů, Pod Paluchem, Bařinská (podle Bařin), Na Marečkově, Na Oboře, Mexická (podle názvu Mexiko) či třeba Rybízovna. Ne vždy se to zcela podařilo, ale je to rozhodně příklad hodný následování. Představitelé Pražma při vzniku uličních názvů ctili dřívější stav jen zčásti – příkladem jsou ulice Do Potoka, Chodníky a Roveň. Ostatní názvy – Kostelní, Lipová, Na Kopec, Třešňová, Do Obory – jsou nové. Řada těch původních se ve  jménech ulic naopak neobjevila. Je to problém?

Z  hlediska uchování starých názvů určitě.

Příklady dobré praxe

V  zavedení uličního názvosloví, jakkoliv založeného na dřívějších jménech, samozřejmě spočívají i jistá rizika. Z  našeho výzkumu vyplynulo mimo jiné také to, že ti, kdo vyrostli již v  novém systému uličních názvů, stará jména téměř neznají, pakliže nebyla převedena do podoby uličních názvů. To je např. případ pojmenování Gruníky, které by mohlo být snadno uchováno, pokud by se použilo pro dolní části ulice Do Obory, názvu Nadkostelí, popř. Na Zlaň, pro ulici Kostelní nebo názvu Vilčunky pro cestu k  řece, popř. cestu u bytovek. Uliční názvy si lidé navíc často spojují jen s  ulicí, která byla podle případného staršího názvu pojmenována. Tak např. Roveň vnímají mladí obyvatelé Pražma jako ulici, nikoliv jako označení části obce. Ačkoliv nejsou jména ulic v Pražmě oficiální, běžně se používají v  komunikaci obce s  občany, a proto nepochybně přispívají k  jejich užívání i širší veřejností. zpět na obsah

101

Cesty k uchování místních názvů Pokud by tedy z našeho výzkumu měla vzejít nějaká doporučení, zněla by zřejmě takto: 1) při pojmenování nových objektů v obci (ulic, místních částí, významných staveb) maximálně dbát na to, aby zůstala uchována alespoň některá místní či pomístní jména spojená s dotčenou lokalitou; 2) aktivně používat tato jména v informačních materiálech a veřejné diskuzi a komunikaci;

Dopadneme takto?

102

zpět na obsah

3) využívat místní názvy ve výuce místní historie a vlastivědy, aby se s nimi děti od základní školy postupně seznamovaly. I při respektování těchto doporučení je třeba se smířit se skutečností, že mnoho starých i současných názvů prostě zanikne a místo nich vzniknou nové. Nicméně některé se třeba uchovají a místní pak budou moci zvídavým dětem i návštěvníkům vysvětlit, proč se u nich říká Na Zopači, V  Americe, Gruníky, Biňotky či třeba Sihly.

O knížce a projektu Publikace je výsledkem tříletého úsilí malého výzkumného týmu a je založena na necelé stovce rozhovorů s  místními obyvateli, dotazníkovém šetření zaměřeném na znalost názvů a studiu odborné literatury, archivních dokumentů a starých map. Knížka doprovází stejnojmennou výstavu v  Památníku Raškovic (listopad 2013–duben 2014) a je součástí výzkumného projektu Místní a pomístní názvy jako kulturní dědictví a zdroj lokální, regionální a národní identity. Příprava metodiky ochrany místních a pomístních jmen podpořeného Ministerstvem kultury ČR. Cílem projektu je jednak mapovat názvy míst tak, jak jsou v každodenním životě užívány, ale také přispět k jejich uchování v povědomí mladší generace. Tohoto cíle se snažíme dosáhnout pomocí výstav, knížek, interaktivních internetových stránek (www.nazvymist.cz) a dalších aktivit (např. přednášek, vycházek aj.). V  rámci projektu jsme zkoumali dvě městské (Havířov, Ostrava) a dvě vesnické oblasti (Velké Karlovice, Karolinka a Nový Hrozenkov a dále Morávka, Krásná, Raškovice, Pražmo a Vyšní Lhoty), abychom měli co nejširší možnost srovnání způsobů užívání místních názvů. V  každé z  těchto lokalit se uskutečnila výstava doprovázená knížkou podobnou té, kterou držíte v ruce. Uvítáme nabídky na případnou spolupráci a možné rozšíření na další obce. Velice také oceníme Vaše postřehy a podněty a předem děkujeme za jejich zaslání.

zpět na obsah

103

Za autorský tým:

PhDr. Přemysl Mácha, Ph.D. Katedra sociální geografie PřF Ostravská univerzita v Ostravě Chittussiho 10 710 00 Ostrava Tel.: +420 737 314 312 Email: [email protected]

Doc. Mgr. Jaroslav David, Ph.D. Katedra českého jazyka FF Ostravská univerzita v Ostravě Reální 5 701 03 Ostrava Tel.: +420 604 159 745 Email: [email protected]

Více informací o projektu a další výstupy včetně mapové aplikace naleznete na webu

www.nazvymist.cz

104

zpět na obsah

O výstavě Tato knížka je katalogem ke stejnojmenné výstavě, která probíhala od 25. listopadu 2013 do 7. února 2014 v Památníku Raškovic v Raškovicích. Autorem textů a návrhu panelů byl autor této knihy. Přehled panelů: 1. O projektu 2. Jména, která spojují 3. Příroda v místních a pomístních jménech 4. Pásli ovce valaši 5. Hospodáři a majitelé 6. Raškovice 7. Vyšní Lhoty 8. Morávka 9. Krásná 10. Pražmo 11. Jména zanikají a vznikají

zpět na obsah

105

Zdroje fotografií a obrázků Pokud není uvedeno jinak, autorem fotografií je Přemysl Mácha. Letecké snímky pocházejí z webu Národní inventarizace kontaminovaných míst, http://kontaminace.cenia.cz/. MM − Archiv Martina Mikoláše BU − Archiv Bohuslava Uhra JN − Archiv Jiřího Nytry MD − Archiv Miroslava Demla KK − Archiv Karla Kaňoka BF − Archiv Bohumila Foldyny VN – Archiv Vojtěch Nováka ČÚZK − Český ústav zeměměřičský a katastrální, mapy stabilního katastru obcí Vyšní Lhoty, Raškovice, Morávka, Pražmo a Krásná z roku 1836 ZAO − Zemský archiv v Opavě, Velkostatek Frýdek, inv.č. 2, sign. A-170 − Urbář panství Frýdek, 1636

106

© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně − http://www.geolab.cz © Ministerstvo životního prostředí ČR − http://www.env.cz MS2 − © 2nd Military Survey, Section No. O_6_XI, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J. E. Purkyně − http://www.geolab.cz © Ministerstvo životního prostředí ČR − http://www.env.cz

Zemský archiv v Opavě, Velkostatek Frýdek, inv.č. 4, sign. A-171 − Urbář panství Frýdek, 1664

MZK − Moravská zemská knihovna, mapy Těšínska z let 1724, 1736 a 1746, nahlédnutí na http://mapy.mzk.cz/en/ mollova-sbirka/atlas-austriacus/ XXIII/#001029372

Pozemková kniha obce Raškovice, inv. č. 188, sig. G 650

ÚČJ − Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR,v. v. i., Brno

MS1 − © 1st Military Survey, Section No. 14, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna

NIKM − Národní inventarizace kontaminovaných míst, − http://kontaminace.cenia.cz

zpět na obsah

Užitečné zdroje Boháč, Oldřich. Beskydy. Místopis a historie oblasti kolem horního toku Mohelnice. n.d. David, Jaroslav. Havířov. Paměť města – názvy míst. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě 2012. David, Jaroslav. Ostrava. Paměť města – názvy míst. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě 2012. David, Jaroslav. Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice. Kapitoly z moderní české toponymie. Praha: Academia 2011. David, Jaroslav – Rous, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti. Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha: Academia 2006. Hájek, Pavel. Jde pevně kupředu naše zem. Proměna českých zemí v období socialismu, 1948−1989. Praha: Malá Skála 2008. Honešová, Michaela a kol. Pražmo. Historie a současnost. n.d. Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku 1–2. Praha: Academia 1970, 1980. Kazmíř, Silvestr. Slovník valašského nářečí. Vsetín: Nakladatelství Dalibor Malina 2001. Kol. aut. 700 let obce Vyšní Lhoty. n.d. Kol. aut. Beskydy. Stavby a život v nich. Třinec: Wart 2011. Kol. aut. Beskydy. Zdroj práce a obživy. Třinec: Wart 2012. Kol. aut. Těšínsko. Díl 1–5. Český Těšín – Rožnov pod Radhoštěm 1997–2003. Lutterer, Ivan – Šrámek, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod 2004. Macůrek, Josef. Valaši v západních Karpatech v 15.-18. století. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě 1959. Miarka, Alois. 350 les obce Krásná. Krásná: Obec Krásná 1989. Miarka, Alois. Morávka kdysi a dnes. Kapitoly ze života obce. Morávka 1991. Miarka, Alois – Muroň, Eduard. Čtení o Pražmě. Pražmo: Místní národní výbor 1977. Nitra, Jiří. Historie průmyslu v Raškovicích. Raškovice: Jiří Nitra 2005. Olivová-Nezbedová, Libuše a kol. Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia 1995.

zpět na obsah

107

Polášek, Jaromír – Polášková, Jiřina. Pověsti a legendy Moravy a Slezska. Český Těšín: Agave 2000. Polášek, Jaromír – Polášková, Jiřina. Pověsti z kraje okolo řeky Morávky. Dobrá 2009. Profous, Antonín. Místní jména v Čechách. Díl 1–5. Praha 1947–1960. Sobotík, Bohumil – Grobelný, Andělín. Urbář panství frýdecko-místeckého z r. 1580. Opava: Slezský studijní ústav 1953. Šmilauer, Vladimír. Úvod do toponomastiky. Praha: SPN 1966. Štika, Jaroslav. Moravské Valašsko. Jeho vznik a vývoj. Ostrava: Profil 1973. Štika, Jaroslav. Valaši a Valašsko. O původu Valachů, valašské kolonizaci, vzniku a historii moravského Valašska a také o karpatských salaších. Rožnov pod Radhoštěm 2007. Tengler, Ervín. Těšínsko v historii a pověstech. Ostrava: Učitelská jednota slezskoostravská 1935. Vávrovský, Emil. Partyzánská Morávka ústy Moravčanů. Frýdek-Místek: OV ČSPB a OVM 1982. Zemanová, Marie – Pastorek, Richard – Veselská, Jiřina. Tradiční mluva podhůří Beskyd. Údolí řeky Morávky a Mohelnice. Raškovice: Obec Raškovice 2010. Vybrané prameny dostupné na internetu:

108

Stránky projektu

http://projekty.osu.cz/mistapameti

Mapová aplikace projektu

http://www.nazvymist.cz

Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska

http://oldmaps.geolab.cz

Stabilní katastr a další staré mapy

http://archivnimapy.cuzk.cz

Současný katastr

http://www.cuzk.cz

Databáze Geonames

http://geoportal.cuzk.cz/

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

http://www.ujc.cas.cz

Státní okresní archiv Frýdek-Místek

http://www.archives.cz/zao/frydek-mistek/index.php

Zemský archiv v Opavě

http://www.archives.cz/zao/index.php

zpět na obsah

Rejstřík zeměpisných názvů Áčko

55

Adámkova cesta

62

Adámkova kaple

62

Adámkova vila

62

Adámkův les

62

Akuma

61

Akumka

61

Akumulátorka

61

Amerika

43

Atény

42

Avečko

55

Badžguňka

34

Bahno

13

Balonka

53

Barák

51

Baraní

16

Bařina

95

Baťův domek

31

Bavorský les

8

Benátky

42

Beskyd

8

Beskýdek

8

Beskydy

8

Betlemek

42

Biňotky

42

Blahutova pila Blatný

88 73, 77

Blato

95

Bobkovice

59

Borové

80

Boži vula

47

Brdy

7

Bruzovská

92

Fojtství

39

Březinka

15

Foldynova pila

58

Bučkula

15, 83

Foldynovice

33

Bučník

15

Folvark

36

Buchťok

81

Frankov

34

Bukoryšňata

15

Gigula

12

Bukovina

15

Goliny

34

Byčinec

16

Gorbovice

33

Carbolova pila

51

Grapa

85

Celnice

76

Grapy

12

Cikánská kolonie

40

Grúň

12

Cymřunky

47

Holešův

12

Čertova Lhotka

64

Pitříkův

12

Červenec

13

Školův

12

České Středohoří

7

Vlčkův

Český les

8

Gruníky

Česnečka

15

Gřundělka

34

Česneková voda

15

Gřundělovice

33

Čupel

12

Haferník

15

Čuvný

13

Harenda

39

Demlovice

47

Hladovňa

35

Do Budoucnosti

31

Hluchý

13

Do Konzumu

31

Holinčona

47

Do Obory

92

Holomúc

43

Do Potoka

92

Horní

92

Dobratice

57

Hrozky

82

Dolinky

85

Hřbitovní

92

Dolní fabrika

61

Husinec

15

Dolní Krásná

79

Chřiby

Domaslavice

57

Chudobinec

51

Dubina

14

in der Holzmul

58

Dvacítka

53

Jahřabinky

15

Fara

50

Janovice

57

Ferak

61

Jasinka

14

Ferlog

30

Javorky

14

Fifejdy

44

Javorová

14

Fojtina

39

Jestřabí

15

12 101

7

zpět na obsah

109

Ježunky

Kuřičkov

33

Na Bandurách

47

4

Kuzňa

51, 59

Na Beskydě

8

Jizerské hory

7

Kyčera

12

Na Bohočce

34

K Jasinkám

14

Lazce

18

Na Břačce

47

Kalincov

33

Lazy

18

Na Cihelni

59

Kalvaria

13

Lesík

55

Na Farském

39

Kamenec

13

Lipová

92

Na Fojtině

39

Kamenité

13

Lipový

15

Na Hlínách

13

Kamenitý

46

Liščí ďůry

15

Na Kaluži

13

Karolinka

99

Liščí farma

47

Na Kantorce

47

Kašťokova grapa

85

Lužické hory

Na Kočim zumku

35

Kirhof

61

Lysá hora

Na Kopec

92

Kirhofova vila

60

Macurov

34

Na Korbášce

34

Kladruby

18

Malé Lipové

15

Na Košorkach

26

Klasula

47

Malenovice

57

Na Lipju

14

Kobyliny

16

Malchor

34

Na Luce

85

Kobylunky

16

Marečkov

33

Na Mostku

55

Koliba

46

Mariánské hory

64

Na Mřežach

29

Komorní Lhotka

66

Mecák

55

Na Pasíčce

51

Koryta

26

Medvědí

15

Na Planině

13

Kostelní

92

Mexiko

41

Na Rovni

13

Košařiska

26

Milíře

29, 49, 59

Na Salašu

26

Koščunky

51

Mituří

34

Na Suché

13

Kotař

46

Mlýnský potok

Na Školském

39

Kotelnica

26

Močař

13

Na Vidíkově

35

Kotva

32

Mohelnice

6

Na Výminku

39

Kovalčanský grunik

46

Morava

5

Nádro

55

Kozí meza

15

Morávka

Německá Lhota

95

Kozičky

15

Dolní

71

Nižní Lhoty

66

Kozlunka

15

Horní

71

Nižní Mohelnice

80

Prostřední

71

Nošovice

57

Novačka

53

Králický Sněžník

110

15

Jizera

8

8 19, 83

28, 58

5, 70

Krásná

78

Morovka

70

Krátká

92

Mraziok

26, 75

Kročka

52

Muroňka

35

Nový most

53

Kršle

20

Myšace

75

Obecák

55

Na Augustynovym

76

Obecnica

39

Na Bahně

13

Obecník

39

Krušné hory

7

Křížové cesty

15

zpět na obsah

Novohradské hory

8

Obidová

86

Poruba

18

Strongy

26

Obora

88

Potměnošovice

57

Stružinský

27

Obůrka

83

Praha

90

Stříška

31

Óčko

55

Prašivá

68

Suchá dolina

13

Olšina

15

Prašivka

69

Suchý

13

Ondrášova skrýš

85

Pražmo

89

Světlá

18

Ondrášovy díry

85

Pržno

89

Sviňorky

16

Opava

5

Příschlop

12

Šebestýna

35

Orlické hory

7

Příslop

12

Šištot

88

Osmnáctka

53

Přivaděč

53

Škola

39

Psiorky

75

Šopisko

47

Ostravice

5

Pachlopnikův mlýn

58

Pulcernik

46

Šumava

Panšťarky

37

Rajmaneum

91

Téčko

Papčov

46

Raškovice

57

Travný

Papirňa

58

Rekreant

53

Trojuhelník

55

Papiřok

53

Romanka

34

Třebovice

18

Partyzánský bunkr

76

Ropice

46

Třešňová

92

Pasečiska

26

Roska

53

U Bebka

31

Paseky

19

Roveň

13, 92

U Bobra

53

Paskov

53

Roveňský potok

29

U Božoňa

31

Pastorčanka

46

Rovňa

13

U Ferdy

53

Penzion Beskydy

53

Rubanisko

19

U Fojtíka

31

Perdochovice

33

Rupen

31

U Hjundaje

53

Petrolejka

51

Rybí

46

U Horáka

31

8

Ryzla

30

U Jezu

53

U Koudyho

55

61

U Kretů

33

13, 80

U Kříže

47

Pod Beskydem

29, 42

8 55 19, 25, 46

Pod Hrabinu

15

Řehákova pila

Pod Jařabinu

51

Saft

Pod Žorem

80

Sihly

Polámaná Kyčera

46

Sklorky

59

U Morisa

31

Polaně

19

Skotnicova pila

59

U Motyčky

50

Polčané

74

Skotnicovo pleso

U Planků

33

Polednička

34

Slavíč

15

U Plastů

55

Polenice

19

Slezan

62

U Rynek

26

Polka

73

Smrčina

15

U Surovce

53

Polom

18

Solarka

47

U Štipky

50

Polumka

19

Spojka

92

U Tomana

31

Popelárňa

29

Stavidla

53

U Tří hrbatých

76

47, 59

zpět na obsah

111

U Vánoč. stromu

53

Zelka

55

U Vrbiček

55

Zimný

26

U Žlutého zábradlí

55

Zlaň

90

Uhliska

29

Zobava

30

Ujmisko

35

Zopač

13

Ulčonky

46

Zvonky

26

Uplzie

47

Žďár

18

Úspolka

73

Žďárec

18

V Hůšťu

26

Ždírec

18

V Jalovcu

15

Železné hory

V Jedliču

14

Žor

V Kopanici

51

Žory

18

V Murach

51

Žory

14

V Ohradě

26

Žořík

18

Vagnerovice

77

Vaňkov

33

Ve Mlýně

59

Velké Lipové Vilčunky Vlaské

72

Vlčárna

15

Vlčok

15

Vltava

112

15 15, 101

5

Volárňa

16

Vrchmohelnice

80

Vrličuna

34

Vyšní fabrika

62

Vyšní Lhoty

65

Vyšní Mohelnice

80

Vyšní Obecnica

39

Za Kuzňou

59

Za Mostem

51

Zahradina

13

Zahrádka

55

Zajačí

15

Zajičorka

15

Zbojničný

46

zpět na obsah

7 18, 82

Poznámky 1



2



3



4



5



6



7



8



Malenínská, Jitka. K hydronymii Čech. O jménech tekoucích vod. In Olivová-Nezbedová, Libuše a kol. Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia 1995, str. 286–287. Malenínská, Jitka. K hydronymii Čech. O jménech tekoucích vod. In Olivová-Nezbedová, Libuše a kol. Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia 1995, str. 287. Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku, 2. část. Praha: Academia 1980, str. 185 a 203. Lutterer, Ivan – Šrámek, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod: Tobiáš 2004, str. 175. Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku, 2. část. Praha: Academia 1980, str. 96. Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku, 2. část. Praha: Academia 1980, str. 90–91. Lutterer, Ivan – Šrámek, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod: Tobiáš 2004, str. 174. Malenínská, Jitka. Oronymie Čech. In Olivová-Nezbedová, Libuše a kol. Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia 1995, str. 244–284.

9



Kopečný, František. O záhadě jména Beskydy. In kol. autorů. Adolfu Kellnerovi. Sborník jazykovědných studií. Opava: Slezský studijní ústav 1954, str. 158–173.

10



11



12



13



14



15



Viz např. klasická práce Josefa Válka Poznámky k mapě moravského Valašska, uveřejněná v VII.–XI. roč. (1907– 1911) Časopisu moravského musea zemského v Brně nebo např. práce Jaroslava Štiky Etnografický region Moravské Valašsko, Jeho vznik a vývoj (Ostrava: Profil 1973, str. 61–65). V urbáři frýdeckého panství z roku 1580 se uvádí jako kolektivní poddanská povinnost obce Raškovice lov jestřábů. Je možné, že oblíbeným místem pro jejich odchyt bylo právě údolí Jestřabí. David, Jaroslav – Rous, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti. Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha: Academia 2006, str. 139–141. Podle Ručková, Ivana. Osobní a pomístní jména v obci Morávka 1, okres FrýdekMístek. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě. Diplomová práce. 1986. Macůrek, Josef. Valaši v západních Karpatech v 15.-18. století. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě 1959, str. 374. Macůrek, Josef. Valaši v západních Karpatech v 15.-18. století. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě 1959, str. 473.

zpět na obsah

113

16



17



18



19



20



21



22



23



24



25



26



114

27



Viz např. Válek, Josef. Poznámky k mapě mor. Valašska. Časopis moravského muzea zemského, č. 9, 1909, str. 113.

28

Podrobnější informace o historii Demlova statku a liščí farmy naleznete v článku Miroslava Demla Demlovice aneb Liščí farma – jak to bylo, který vyšel ve zpravodaji Moravčan (1/2014, str. 10-11). Článek je dostupný na: http://moravka.udeska. info/files/zpravodaje_532_ Moravcan-01-2014.pdf



Miarka, Alois. 350 let obce Krásná. Krásná 1989, str. 12.

29

Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Praha: Academia 1970 a 1980.



30

Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku, 2. část. Praha: Academia 1980, str. 364–365.



31

Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku, 2. část. Praha: Academia 1980, str. 364–365.



32

Nitra, Jiří. Historie průmyslu v Raškovicích. Raškovice 2005.



Macůrek, Josef. Valaši v západních Karpatech v 15.-18. století. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě 1959, str. 377.

33

Lutterer, Ivan – Šrámek, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod: Tobiáš 2004, str. 153.



Macůrek, Josef. Valaši v západních Karpatech v 15.-18. století. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě 1959, str. 350.

34

David, Jaroslav – Rous, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti. Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha: Academia 2006, str. 78.



35

Miarka, Alois. Morávka kdysi a dnes. Kapitoly ze života obce. Morávka 1991.



36

Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku, 2. část. Praha: Academia 1980, str. 96.



Pro bližší výklad viz Macůrek, Josef. Valaši v západních Karpatech v 15.-18. století.

Orlík, Jaroslav. Pomístní názvy obce Morávky. Těšínsko, 1996, č. 1, str. 3–6. Viz např. Tengler, Ervín. Těšínsko v historii a pověstech. Ostrava: Učitelská jednota slezskoostravská 1935, str. 53. Miarka, Alois – Muroň, Eduard. Čtení o Pražmě. Pražmo: Místní národní výbor 1977, str. 2.

Miarka, Alois. 350 let obce Krásná. Krásná 1989, str. 13. David, Jaroslav – Rous, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti. Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha: Academia 2006, str. 103–105. David, Jaroslav – Rous, Pavel. Neviditelní svědkové minulosti. Místní a pomístní jména na Vysočině. Praha: Academia 2006, str. 29–30.

Macůrek, Josef. Valaši v západních Karpatech v 15.-18. století. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě 1959, str. 395.

zpět na obsah

37



38



39



40



41



42



43



44



Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1959, str. 150. Odlišný výklad možno nalézt v Orlík, Jaroslav. Pomístní názvy obce Morávky. Těšínsko, 1996, č.1, str. 3-6. Děkuji Luďkovi Vecseyovi za cenné podněty při přípravě textu této podkapitoly.

a legendy Moravy a Slezska. Český Těšín: Agave 2000, nebo Polášek, Jaromír – Polášková, Jiřina. Pověsti z kraje okolo řeky Morávky. Dobrá 2009.

45



46

Název Šištot nalezneme i v jiných obcích – např. ve Valašském Meziříčí, Brušperku či Václavovicích.



47

Kupní zápisy v gruntovní knize nově založené obce z roku 1777 začínají slovy: „Když pro rozmnožení svých poddaných jeho Milost pan hrabě nynější vrchnost z pouhé lásky k zvelebení nové dědiny jménem Pražmovic...“ – citováno dle Miarka, Alois. Čtení o Pražmě. Pražmo 1977, str. 11.



48

Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku, 2. část. Praha: Academia 1980, str. 303 a 315.



49

Pro zájemce viz např. klasická práce Vladimíra Šmilauera Úvod do toponomastiky. Praha: SPN 1966.



O tomto údolí napsala povídání rodačka z hospody Pod Žorem paní Růžena Kozáčková. Jmenuje se Úryvky ze života v Borovém a k dostání je na obecním úřadě.

50

David, Jaroslav. Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice. Kapitoly z moderní české toponymie. Praha: Academia 2011, str. 100.



Viz např. Boris, M. Neobvyklé opevnění na Travném. Pobeskydí, 1981, č. 2, str. 44–46, nebo Opevněná usedlost pod Travným, Hrady.cz, http://www. hrady.cz/?OID=3299.

51

Kopečný, František. O záhadě jména Beskydy. In kol. autorů. Adolfu Kellnerovi. Sborník jazykovědných studií. Opava: Slezský studijní ústav 1954, str. 158.



Citováno dle David, Jaroslav. Ostrava. Paměť města – názvy míst. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě 2012, str. 22.

Více např. Lutterer, Ivan. Psychologie pojmenování a tzv. přezdívková jména místní. Naše řeč, 1964, 47, č. 2, str. 81–87. viz. Zemanová, Marie – Pastorek, Richard – Veselská, Jiřina. Tradiční mluva podhůří Beskyd. Údolí řeky Morávky a Mohelnice. Raškovice: Obec Raškovice 2010, str. 97. Podle historika Martina Žambocha. Orlík, Jaroslav. Pomístní názvy obce Morávky. Těšínsko, č. 1, 1966, str. 3-6. Zemanová, Marie – Pastorek, Richard – Veselská, Jiřina. Tradiční mluva podhůří Beskyd. Údolí řeky Morávky a Mohelnice. Raškovice: Obec Raškovice 2010.

Viz např. Polášek, Jaromír – Polášková, Jiřina. Pověsti

zpět na obsah

115

Poděkování Naše poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě výstavy a zapojili se do výzkumu. Na prvním místě chceme poděkovat především představitelům obcí, a to starostovi Morávky Zdeňku Ševčíkovi, starostovi Pražma Marku Kaniokovi, starostovi Raškovic Jiřímu Blahutovi, místostarostovi Raškovic Václavu Průchovi a starostce Vyšních Lhot Daně Novákové. Domluvili první kontakty a poskytli celému projektu záštitu. Kromě zástupců obcí nám však se zprostředkováním kontaktů a archivních materiálů rovněž pomáhali další lidé, kterým chceme také poděkovat. V Morávce to byl zejména Josef Klimánek, v Raškovicích manželé Nitrovi a Marie Zemanová, v Krásné Oldřich Boháč a v Pražmě Olga Muroňová, manželé Gabzdilovi a Libuše Kaňoková. Zvláštní poděkování patří rovněž Martinu Mikolášovi za poskytnutí historických fotografií a pohlednic. Náš dík patří rovněž ředitelům a učitelům základních škol ve všech třech obcích za laskavou pomoc s provedením dotazníkového šetření a umožnění setkání s žáky 8. tříd. Zejména chceme poděkovat Haně Kachtíkové a Ivu Bojasovi. Děkujeme rovněž všem žákům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření a kteří se pak sami stali tazateli mezi svými příbuznými.

116

zpět na obsah

Rádi bychom také zmínili všechny, kteří se s  námi podělili o své znalosti, vzpomínky a zkušenosti, otevřeli nám dveře svých domů a zapůjčili nám archivní materiály a staré pohlednice. Protože jich bylo více než sto, není možné všechny uvést jmenovitě. Všem Vám hluboce děkujeme za čas, který jste nám věnovali. Děkujeme rovněž Zemskému archivu v  Opavě a Národnímu archivu v  Praze za poskytnutí archivních pramenů a ředitelce Památníku Raškovic Marii Zemanové za umožnění uspořádání výstavy a pomoc s její propagací. Zvláštní poděkování patří rovněž Luďku Krtičkovi za nenahraditelnou  technickou pomoc, Jaroslavu Davidovi za odborné vedení, Vojtěchu Bajerovi za odborné konzultace a spolupracovníkům Petře Bogarové, Evě Tenzin, Marcele Řehákové a Ivanu Dzidovi za pomoc s vedením rozhovorů. Na závěr děkujeme našim rodinám za trpělivost, kterou s námi měly, a to za všechny večery a víkendy, které jsme místo s nimi strávili prací na projektu.

Vám všem věnujeme tuto knížku. zpět na obsah

117

Summary Place names are an important part of our cultural heritage. This heritage is, however, disappearing rapidly as generations change and new people settle down in the villages. The authors of this book hope to contribute to a greater appreciation of the cultural heritage value of place names and their importance for the perception and interpretation of landscapes and for the formation of local identity. Individual chapters describe the historical genesis of local place names in Moravka, Krasna, Prazmo, Raskovice and Vysni Lhoty in relation to historical events, interaction with the natural environment, forms of land management and industrial developments, and legal and ethnic relations. A special attention is paid to disappearing and newly invented place names and the differences in their usage among members of different generations. The final chapter considers possible means of place name conservation in-situ, that is, in their original environment as part of the larger landscape.

118

zpět na obsah

zpět na obsah

119

Místo pro vaše poznámky

120

zpět na obsah

Za poskytnutí finanční podpory děkujeme Ministerstvu kultury ČR Dále děkujeme následujícím institucím za poskytnutí archivních materiálů a map: Zemský archiv v Opavě Národní archiv v Praze

Krajina je příběh a jména míst jsou slova, z nichž je tento příběh složen. A není to rozhodně příběh nudný, ba právě naopak. Jména míst vyprávějí příběhy o lásce a smrti, každodenní lopotě i svátečních chvílích, příběhy veselé i smutné, příběhy o setkávání lidí, zvířat, rostlin, hor, potoků a živlů či příběhy o nás a těch druhých za hranicemi našeho domova. Knížka přináší některé příběhy krajiny Morávky, Krásné, Pražma, Raškovic a Vyšních Lhot tak, jak nám je vyprávějí názvy usedlostí, hospodářských objektů, hospod, hor, lesů, potoků, pastvin, cest či kapliček. Naše knížka je tak netradičním pozváním k  výletům krajinou uvedených obcí, krajinou minulou, současnou i budoucí.

Morávka

Krásná

Raškovice

Pražmo

Vyšní Lhoty