Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Možnosti ekologického zemědělství se zaměřením na chov ovcí a koz Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Ing. Magdalena Vaverková, Ph.D.
Brno 2013
Vypracovala: Zuzana Pavlovská
Mendelova univerzita v Brně Ústav aplikované a krajinné ekologie
Agronomická fakulta 2011/2012
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Název tématu:
Zuzana Pavlovská Zootechnika Zootechnika
Možnosti ekologického zemědělství se zaměřením na chov ovcí a koz
Rozsah práce:
cca 30
Zásady pro vypracování: 1. 2. 3. 4.
Obecná charakteristika ekologického zemědělství. Legislativa související s ekologickým zemědělstvím. Zhodnocení situace v oblasti ekologického zemědělství v České republice a v EU. Zhodnocení situace v oblasti ekologického zemědělství v zájmovém regionu na příkladu konkrétní farmy.
Seznam odborné literatury: ŠARAPATKA, B. -- URBAN, J. a kol. Ekologické zemědělství : učebnice pro školy i praxi. [Normy 1. Evropské unie, chovy a welfare hospodářských zvířat, ekonomika, marketing, konverze a příklady z praxe] . II. díl. 1. vyd. Šumperk,: PRO-BIO, 2005. 334 s. ISBN 80-903583-0-6. 2. URBAN, J. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi. Ministerstvo zemědělství, 2005. URBAN, J. -- ŠARAPATKA, B. a kol. Ekologické zemědělství: základy ekologického zemědělství, 3. agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin. 1. vyd. Praha: MŽP, 2003. 280 s. ISBN 80-7212-274-6. VRÁNOVÁ, H. -- ŠPERKOVÁ, R. Vývoj ekologického zemědělství v ČR. In Firma a konkurenční 4. prostředí 2008 - 2. část. 1. vyd. Brno: MSD, s. r. o., 2008, s. 159--165. ISBN 978-80-7392-021-0. ŽIVĚLOVÁ, I. Vybrané poznatky o ekologickém zemědělství v ČR i v zahraničí. In Sborník publikací. 5. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003, s. 1--52. ISBN 80-7157-630-1. BOJANOVSKÁ, L. Historie a současnost ekologického zemědělství v ČR a ve státech EU. Bakalářská 6. práce. Brno: MZLU v Brně, 2009. NASADILOVÁ, R. Analýza současného stavu ekologického zemědělství v ČR. Diplomová práce. Brno: 7. MZLU v Brně, 2008. 63 s. DISTLOVÁ, T. Historie, současnost a perspektivy ekologického zemědělství v ČR. Bakalářská práce. 8. Brno: MZLU v Brně, 2009. KOLEKTIV, A. Úplné znění zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství s komentářem. Praha: 9. Ministerstvo zemědělství, 2007. 113 s. ISBN 978-80-7084-615-5. Datum zadání bakalářské práce:
říjen 2010
Termín odevzdání bakalářské práce:
duben 2012
Zuzana Pavlovská Autorka práce
Mgr. Ing. Magdalena Vaverková, Ph.D. Vedoucí práce
prof. Ing. František Toman, CSc. Vedoucí ústavu
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Možnosti ekologického zemědělství se zaměřením na chov ovcí a koz vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne …………………………………… podpis …………...……………………
PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat vedoucí bakalářské práce Mgr. Ing. Magdaleně Vaverkové, Ph.D. za cenné rady, připomínky a ochotu, které mi poskytovala při zpracování bakalářské práce. Poděkovat bych také chtěla majitelům farmy, manželům Hrbkovým, kteří mi poskytly informace o farmě a ochotně mi pomáhají nejen s otázkami do bakalářské práce, ale i s otázkami týkající se zemědělského hospodaření v praxi.
ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá ekologickým zemědělstvím a chovem ovcí a koz v rámci ekologického zemědělství. První část práce se zabývá zásadami pěstování rostlin a chovu zvířat a historií ekologického zemědělství. Další část je zaměřena na chov ovcí a koz v ekologickém zemědělství, legislativu a současný stav ekologického zemědělství v České Republice a Evropské Unii. V práci je popsáno ekologické hospodaření na konkrétní farmě. Je popsána charakteristika farmy, způsob chovu jednotlivých druhů zvířat a zpracování mléka a bioproduktů.
Klíčová slova: ekologické zemědělství, chov ovcí a koz, ekofarma Amalthea
ABSTRACT This thesis deals with organic farming and breeding of sheep and goats in organic agriculture. The first part describes the principles of plant cultivation and animal husbandry and history of organic farming. Another part is focused on breeding of sheep and goats in organic farming, legislation and current status of organic farming in the Czech Republic and the European Union. In the work described organic farming on a particular farm, its characteristics, method of rearing the animal species and processing of milk, including organic products.
Keywords: organic farming, sheep and goat breeding, Amalthea ekofarm
OBSAH 1 ÚVOD ........................................................................................................................ 9 2 CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................... 11 3.1 Obecná charakteristika ekologického zemědělství ........................................... 11 3.1.1 Agroekologické a environmentální aspekty EZ .......................................... 11 3.1.1.1 Udržitelné zemědělství musí zejména: ................................................... 11 3.1.2 Zásady a cíle ekologického zemědělství ...................................................... 12 3.1.2.1 Všeobecné cíle ........................................................................................ 12 3.1.2.2 Zásady pěstování rostlin ........................................................................ 13 3.1.2.3 Zásady chovu zvířat ............................................................................... 13 3.1.2.4 Skladování a zpracování bioproduktů ................................................... 15 3.1.2.5 Kontrola, certifikace, označování .......................................................... 15 3.1.3 Historie ekologického zemědělství .............................................................. 16 3.1.4 Metody ekologického zemědělství .............................................................. 16 3.1.4.1 Přírodní zemědělství .............................................................................. 16 3.1.4.2 Biologicko-dynamické zemědělství ........................................................ 17 3.1.4.3 Organicko-biologické zemědělství ......................................................... 17 3.1.4.4 Organické zemědělství v anglicky mluvících zemích ............................. 18 3.1.4.5 Biologické zemědělství v německy mluvících zemích ............................. 18 3.1.4.6 Biologické zemědělství ve francouzsky mluvících zemích ...................... 18 3.2 Chov ovcí a koz v podmínkách ekologického zemědělství .............................. 18 3.2.1 Principy ekologického zemědělství ............................................................. 18 3.2.2 Význam chovu ovcí a koz ........................................................................... 19 3.2.3 Hlavní zásady chovu ovcí a koz v ekologickém zemědělství ..................... 19 3.2.4 Výživa a krmení ovcí a koz......................................................................... 20 3.2.5 Ustájení a chovná zařízení pro ovce a kozy ............................................... 21 3.2.6 Stáje pro chov ovcí a koz ........................................................................... 22 3.2.7 Typy ustájení ............................................................................................. 23 3.2.8 Způsoby pastvy .......................................................................................... 24 3.2.9 Reprodukce ovcí a koz ............................................................................... 24 3.3 Kontrola a certifikace ekologického zemědělství ........................................... 25 3.3.1 Úloha státu v dozoru nad EZ v ČR ............................................................ 25 3.4 Právní úprava ekologického zemědělství ........................................................ 27 3.4.1 Obecná ustanovení ………………………................................................. 27 3.4.2 Aktuální stav v oblasti legislativy .............................................................. 27 3.4.3 Novela prováděcí vyhlášky č. 16/2006 Sb. ................................................ 28 3.4.4 Vymezení pojmů …………........................................................................ 28 3.5 Označování bioprodukce ................................................................................. 29 3.5.1 Značení biopotravin logem EU .................................................................. 29 3.5.2 Národní značení ......................................................................................... 30 3.5.3 Evropské značení ....................................................................................... 30 3.6 Akční plán rozvoje ekologického zemědělství ................................................ 31 3.6.1 Akční plán ČR pro rozvoj EZ do roku 2010 .............................................. 31 3.6.2 Akční plán ČR pro rozvoj EZ v letech 2011-2015 .................................... 32 3.7 Registrace osob podnikajících v ekologickém zemědělství ............................ 32 3.7.1 Zrušení a zánik registrace ........................................................................... 33 3.8 Ekologické zemědělství v České Republice …………………….……..………33 3.8.1 Statistické údaje počtu ekologických zemědělců ……………………….…35 3.8.2 Dotace v ekologickém zemědělství ……………………………….……….37 3.9 Ekologické zemědělství v EU …………………………………………....……37 4 MATERIÁL A METODIKA .................................................................................. 38 4.1 Ekologické zemědělství v Olomouckém kraji ................................................. 38
4.2 Charakteristika vybrané ekologické farmy ...................................................... 38 4.2.1 Vymezení zájmového území ...................................................................... 38 4.2.2 Charakteristika plemen chovaných na farmě ............................................. 39 5 VÝSLEDKY A DISKUZE ..................................................................................... 42 5.1 Charakteristika ekofarmy AMALTHEA s. r. o., Hvozd ................................. 42 5.1.1 Rostlinná produkce ekofarmy ................................................................... 43 5.1.2 Živočišná produkce ekofarmy ................................................................... 43 5.1.3 Další zaměření ekofarmy .......................................................................... 44 5.2 Chov zvířat na ekofarmě ................................................................................. 44 5.2.1 Chov skotu na farmě .................................................................................. 44 5.2.2 Chov koz na farmě ..................................................................................... 45 5.2.3 Chov ovcí na farmě .................................................................................... 46 5.2.4 Chov burských koz a skotského náhorního skotu....................................... 46 5.3 Bioprodukty na ekofarmě ................................................................................ 47 5.3.1 Zpracování mléka ……………………………………………………....... 48 5.4 Dotace ............................................................................................................. 48 5.5 Vlastní hodnocení farmy a zkušenosti ............................................................ 49 6 ZÁVĚR ................................................................................................................... 50 7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ................................................................... 51 8 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK .................................................................... 54 9 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK .................................................................... 55 10 PŘÍLOHY ............................................................................................................. 56
1
ÚVOD Ekologické zemědělství se neustále rozvíjí, a to nejen díky dotacím,
ale i díky zvyšující se poptávce obyvatel po bioproduktech. I když obyvatele více ovlivňuje spíš cena potravin než kvalita, stále se najdou lidé a dokonce jich i přibývá, kteří chtějí jíst zdravé potraviny a jsou ochotni si za ně připlatit. Mnoho lidí je ochotno kupovat biopotraviny přímo na farmě, kde je majitelé farem vyrábí a následně pak prodávají. Farmáře osobně znají, nepoznávají jeho výrobky jen podle etikety na výrobku, ví jak to na farmě vypadá, jak tam chovají zvířata a pěstují rostliny. Stále více se mluví o ochraně životního prostředí, o negativních vlivech konvenčního zemědělství na přírodu a o špatných životních podmínkách v chovech zvířat. Většinu těchto problémů se snaží řešit ekologické zemědělství. O ekologické hospodaření se v dnešní době zajímá podstatně více lidí a stále více jich chce vědět, jestli potraviny které konzumuje jsou zdravé, bez zbytečné chemie. Ovšem než je konečný bioprodukt nabídnut k prodeji, je to hodně dlouhá a namáhavá cesta. Cílem této práce je zhodnotit ekofarmu ve Hvozdu na Prostějovsku a seznámit s problematikou ekologického zemědělství. Vybrala jsem si ekofarmu AMALTHEA s. r. o. , Hvozd, protože se nachází poblíž
místa
mého
bydliště.
Farmu
pravidelně
navštěvuji,
měla
jsem
tu několik týdnů brigádu a pravidelně jsem majitelům farmy pomáhala při jejich každodenních povinnostech, týkajících se především péči o zvířata. S majiteli farmy, manžely Hrbkovými, se moc dobře znám a jsou mi kdykoliv ochotni pomoci nebo poradit, stejně tak i oni se na mě obracejí, když potřebují pomoc. Farmářův den začíná brzy ráno kontrolou stáda a nahnáním stáda koz a několika dojných krav z pastviny na dojení. Po dojení se mléko musí zchladit a následně dále zpracovávat na mléčné výrobky jako jsou sýry, jogurty, máslo, pomazánky apod.
9
1 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je obecně charakterizovat ekologické zemědělství a přiblížit informace o chovu ovcí a koz v ekologickém zemědělství. Dále pak přiblížit legislativu týkající se hospodaření v ekologickém zemědělství. Zhodnotit situaci v České republice a Evropské Unii a zhodnotit situaci v oblasti ekologického zemědělství v zájmovém regionu na příkladu konkrétní farmy.
10
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Obecná charakteristika ekologického zemědělství Ekologickým zemědělstvím (dále jen EZ) se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky. Stanovuje omezení či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat (DVORSKÝ, URBAN, 2011). EZ se dále vyznačuje šetrnými zpracovatelskými postupy při výrobě potravin s vyloučením použití chemicko-syntetických látek. Ekologické zemědělství a výroba biopotravin jsou v celém procesu kontrolovány zvláštní nezávislou kontrolou, po certifikaci jsou biopotraviny označeny a takto odlišeny od ostatních potravin (URBAN, ŠARAPATKA A KOL., 2003).
3.1.1
Agroekologické a environmentální aspekty ekologického zemědělství
3.1.1.1
Udržitelné zemědělství musí zejména:
-
mít minimální negativní vlivy na životní prostředí,
-
chránit a obnovovat úrodnost půdy a její kvalitu, chránit půdu před erozí,
-
využívat vodu takovým způsobem, aby zásoby kvalitní vody mohly být obnovovány a zároveň aby byly uspokojovány potřeby,
-
spoléhat zejména na zdroje uvnitř agroekosystému, včetně sousedních společenstev, omezovat vstupy a využívat ekologické znalosti,
-
chránit biologickou diverzitu jak v přírodním prostředí, tak využívané venkovské krajině (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
K charakteristickým rysům EZ, nebo také ,,biozemědělství“, patří například: -
podpora přirozených procesů a zákonitostí,
-
dobrá znalost a využití místních klimatických i půdních podmínek,
-
co nejlepší využití živin, minimalizace odpadu, podpora recyklace,
-
práce v uzavřeném systémy s využitím místních zdrojů,
-
podpora přirozených autoregulačních vazeb ke kontrole chorob a škůdců,
-
péče o dlouhodobou úrodnost půdy,
-
chov zvířat v souladu s jejich fyziologickými i etologickými potřebami,
-
minimalizace využívání neobnovitelných zdrojů energie, 11
-
v ideálním případě co nejkratší cesta ke spotřebiteli,
-
pozitivní vztah zemědělce k půdě a krajině,
-
možnost vzdělávání a rozvoje venkova. Výsledkem je vytvoření agroekosystému, který si zachovává podstatně vyšší
biodiverzitu, než monokulturní zemědělská výroba. Biozemědělství má velmi významnou krajinotvornou funkci, hlavně v méně úrodných oblastech, kde je intenzivní forma zemědělství těžko realizovatelná a neefektivní. Cílem EZ je kromě zlepšení krajinného rázu samozřejmě výroba a prodej bioproduktů, zejména biopotravin. Hlavními přínosy biopotravin pro spotřebitele je absence konzervantů, reziduí pesticidů nebo geneticky modifikovaných organismů. Vyšší obsah vitamínů, minerálů, antioxidantů a dalších zdraví prospěšných látek je však diskutabilní a u většiny produktů nebyl prokázán (POLÁŠKOVÁ A KOL., 2011) . 3.1.2
Zásady a cíle ekologického zemědělství
3.1.2.1
Všeobecné cíle:
-
produkovat kvalitní potraviny a krmiva o vysoké nutriční hodnotě v dostatečném množství,
-
pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty,
-
udržet a zlepšovat úrodnost půdy,
-
vyvarovat se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělského podniku,
-
minimalizovat používání neobnovitelných surovin a fosilní energie,
-
hospodářským zvířatům vytvořit podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a humánním a etickým zásadám,
-
uchovat přírodní ekosystémy v krajině, chránit přírodu a její diverzitu,
-
vytvářet pracovní příležitosti a tím udržet osídlení venkova a tradiční ráz zemědělské kulturní krajiny,
-
umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
12
3.1.2.2 -
Zásady pěstování rostlin
Struktura plodin musí umožnit střídání plodin se subtilním kořenovým systémem s plodinami
s mohutným
kořenovým
systémem,
plodiny
mělce
kořenící
s plodinami hluboce kořenícími, -
menší produkci kořenové biomasy a posklizňových zbytků některých plodin vyrovnat s pěstováním meziplodin,
-
vegetační kryt půdy má být co nejdelší, pokud možno i přes zimu,
-
v osevním postupu musí být zastoupeny jeteloviny, resp. luskoviny,
-
druhová pestrost pěstovaných plodin musí skýtat dostatečné možnosti pro přežívání prospěšných organismů,
-
osevní postup musí bránit erozi půdy,
-
plodiny s malou konkurenční schopností vůči plevelům se střídají s plodinami s větší konkurenční schopností, je třeba využívat podsevů a přísevů,
-
volit odrůdy odpovídající podmínkám stanoviště, rezistentní, resp. tolerantní vůči dominujícím škodlivým činitelům, využívat odrůdové směsi a smíšené kultury,
-
struktura plodin musí zajistit chovaným zvířatům plnohodnotnou, vyváženou krmnou dávku po celý rok,
-
plevele se regulují preventivními a agrotechnickými metodami, používání herbicidů není dovoleno,
-
ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je založena na správné agrotechnice, biologickým metodám, přípravcích rostlinného původu, používání syntetických pesticidů není povoleno,
-
hnojení a výživa rostlin jsou založeny na správném osevním postupu, používá se organické hnojení, lehce rozpustná minerální hnojiva nejsou povolena (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
3.1.2.3
Zásady chovu zvířat
-
Způsob ustájení musí odpovídat fyziologickým a etologickým potřebám zvířat,
-
všechna opatření, technologie a technika chovu zvířat musí odpovídat požadavku udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti chovaných zvířat,
-
je nutno zajistit pohodu hospodářských zvířat: pohyb, čerstvý vzduch, ochranu proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru, podestýlku, průmyslové chovy s řízenými režimy nejsou povoleny,
-
krmná dávka musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat, jejich užitkovosti a musí být jakostní, 13
-
kupírování, zkracování zobáků a jakékoliv jiné tělesné poškozování a mrzačení není dovoleno, další zákroky na zvířatech (označování, odrohování, kastrace) jsou povoleny jen u některých druhů a kategorií zvířat, v přesně vymezených případech,
-
podstatná část sušiny krmné dávky musí být kryta krmivy pocházejícími z ekologického zemědělství, podíl krmiv z konvenčního nesmí překročit 10 % celoroční i denní krmné dávky v sušině, u monogastrů 20 %,
-
krmné přípravky typu stimulátorů, zchutňovačů krmiv syntetického původu, syntetické konzervační a ochranné přípravky, zkrmování močoviny a preventivní aplikace léčiv nejsou povoleny,
-
lze používat zchutňující, vitaminové a minerální přísady přírodního původu,
-
rutinní profylaktické používání syntetických léčiv, stimulátorů a hormonálních látek není dovoleno (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006). Specifika výživy v EZ se týkají jen těch druhů hospodářských zvířat, které
je možné v tomto systému chovat. Prováděcí právní předpis připouští v EZ pouze chov skotu, koní, prasat, ovcí, koz, králíků, drůbeže, ryb a středoevropských ekotypů včely medonosné (Apis melifera). Výživa zvířat je určena k zajištění spíše kvalitní produkce než k maximalizaci výroby. Dodržují se potřeby správné výživy zvířat v různých stádiích jejich vývoje. Ve vztahu k obecným zásadám výživy je ekologický podnikatel povinen dodržovat následující zásady: -
na volných plochách (pastviny, trvalé travní porosty (TTP) apod.) musí být počet zvířat takový, aby se zabránilo devastaci půdy a vegetace způsobené nadměrnou pastvou,
-
hospodářská zvířata musí být krmena krmivy pocházejícími z EZ,
-
zvířata musí být chována v souladu s pravidly EZ,
-
výživa mláďat savců musí být založena na přirozeným, přednostně na mateřském mléku. Všichni savci musí být krmeni přirozeným mlékem v závislosti na druhu po minimální období, které činí 3 měsíce u skotu a koní, 45 dní u ovcí a koz a 40 dní u prasat. Výživa zvířat na ekofarmě by měla být zásadně zajištěna kvalitními, zdravotně
nezávadnými krmivy, vyprodukovanými ze zdrojů ekofarmy a vytvářenými podle nutričních potřeb zvířat. Základem výživy všech druhů vyjmenovaných zvířat by měla být pastva. V EZ se mohou používat jen krmiva, krmné suroviny, krmné směsi,
14
doplňkové látky, premixy a určitá proteinová krmiva uvedená v nařízení Rady Evropského hospodářského společenství (EHS) č. 2092/91 (VESELÝ, SKLÁDANKA, 2007). 3.1.2.4 -
Skladování a zpracování bioproduktů
Bioprodukty musí být skladovány, zpracovány a přepravovány povolenými šetrnými postupy tak, aby byla co nejvíce zachována jejich kvalita,
-
musí být vyloučena možnost jejich kontaminace nežádoucími látkami nebo konvenčními produkty,
-
v průběhu výroby, dopravy a distribuce biopotravin musí být zajištěna jejich pravost a vyloučena možnost jejich záměny za konvenční potraviny, vyžaduje se časové nebo prostorové oddělení bioproduktů od produktů jiného původu,
-
kontrolován je celý výrobní proces včetně použitých receptur, povolené přísady a pomocné látky (pro konzervaci, stabilizaci apod.) jsou přesně stanoveny,
-
je zakázáno používat tyto výrobní postupy: výměna iontů, hydrogenace, bělení, ozařování a mikrovlnný ohřev, při nakládání, uzení, zjemňování apod. nelze používat chemikálie,
-
kvalita a chuť je dána čerstvými surovinami, používání barviv, aromatických látek, sladidel
a
vitaminů
syntetického
původu
je
zakázáno
(MOUDRÝ,
PRUGAR, 2002), -
při souběžném skladování produktů konvenčního a ekologického zemědělství (bioproduktů) musí být tyto od sebe odděleny fyzickou přepážkou znemožňující jejich smíšení či záměnu a musí být řádně označeny,
-
v celém průběhu skladování, manipulace a zpracování musí být bioprodukt přesně identifikovatelný,
-
označení producenta, resp. zpracovatele, musí být na bioproduktu jasně uvedeno ve všech stupních skladování, zpracování, distribuce až ke konzumentovi (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
3.1.2.5 -
Kontrola, certifikace, označování
Cílem kontroly a certifikace je zajistit, zda zemědělský podnik řádně dodržuje směrnice pro EZ,
-
zaručit tak konzumentům pravost bioproduktu,
-
umožnit producentovi používat ochrannou známku u uznaných bioproduktů a chránit jej před nekalou konkurencí, 15
-
kontrolu provádí nezávislá kontrolní organizace přímo v provozu, o kontrole se pořizuje zápis,
-
na základě zprávy z kontroly proběhne certifikační řízení, v němž může být přihlášený zemědělský podnik uznám jako ekologický s právem používat ochranné známky na svou bioprodukci (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
3.1.3
Historie ekologického zemědělství Počátky vzniku EZ ve střední a západní Evropě lze datovat do období po první
světové válce. V německy mluvících zemích vzniká jednak přírodní zemědělství, které se vrací k důslednějšímu uplatňování biologicky zaměřených znalostí v zemědělské produkci a dále biodynamické zemědělství. Od poloviny 19. a na přelomu 20. století probíhala značná industrializace a urbanizace, což se projevilo v negativních změnách životních podmínek obyvatelstva. Proto byla hledána východiska v přírodě a lidé se obraceli k přírodnímu nebo přírodě blízkému životnímu stylu. V prvních desetiletích minulého století se rovněž setkáváme s prvními dokumentovanými údaji o poškození půdní úrodnosti a změnách v agroekosystémech,
které
souvisely s chemickou
a
technickou
intenzifikací,
např. okyselení půd, půdní únavu, změny půdní struktury. Vedle objevujících se problémů s půdní úrodností byl zaznamenávám i zvýšený výskyt chorob, škůdců a snížení kvality potravin (URBAN, ŠARAPATKA A KOL., 2003).
3.1.4
Metody ekologického zemědělství
3.1.4.1
Přírodní zemědělství V prvních desetiletích 20. století se v rámci reformy života a přesídlování
rozvinul první ekologický systém – přírodní zemědělství. Vznik přírodního zemědělství je spojován s koncepční a organizátorskou prací Němce E. Könemanna. Jednalo se o práci a život ve venkovském prostředí, samozásobení pěstováním ovoce a zeleniny, vegetariánskou výživou hodnotnými produkty a tělesnou práci, udržující zdraví a výkonnost. Zásady přírodního zemědělství: -
hospodaření bez chovu zvířat, případně jen s nízkým zatížením půdy dobytčími jednotkami,
-
zajištění vysoce kvalitních zemědělských produktů,
16
-
biologické porozumění půdní úrodnosti a z toho vycházející hospodaření s humusem (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
3.1.4.2
Biologicko-dynamické zemědělství (Biodynamické hospodaření) Přechod na biodynamické zemědělství znamenal v praxi zejména změny
v hospodaření s krmivy, přestavbu osevních postupů s vyšším podílem vikvovitých rostlin, omezené pěstování plodin s vysokými nároky na živiny, starostlivou péčí o hnůj, kompostování a používání dalších organických hnojivých látek. V současném biodynamickém systému je orba plně součástí zpracování půdy, do systémů jsou dodávána kompostovaná statková hnojiva s použitím biodynamických preparátů a je využíváno zelené hnojení. V osevních postupech jde o co nejpestřejší střídání plodin. Metoda biodynamického zemědělství se rozšířila po celám světě, nejvíce však v Evropě a biodynamičtí zemědělci mají svůj svaz Demeter, který vlastní celosvětově známou ochrannou známku (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
3.1.4.3
Organicko-biologické zemědělství Organicko-biologické zemědělství se začalo šířit po druhé světové válce díky
německému lékaři H. P. Ruschovi. Organicko-biologická metoda vychází z toho, že kvalitní plnohodnotné produkuje možné získat pouze ze zdravé půdy. Paleta požadavků na hnojení a zpracování půdy: -
není možné používat minerální hnojiva a pesticidy,
-
doporučuje se používat symbioflorhumusfermentu, který je složen z bakterií, horninových mouček a léčivých rostlin s cílem regenerace a zvýšení aktivity edafonu,
-
je zavedeno plošné kompostování a rozprostření hnoje na povrch půdy,
-
organická hnojiva se nezapravují, slouží mj. i jako pokrývka půdy a chrání půdní život před klimatickými extrémy,
-
půda se zpracovává bez obracení, aby bylo zachováno přirozené vrstvení půdy,
-
organický odpad z městských domácností se vrací zpět na venkov a do půdy. Organicko-biologické zemědělství doznalo největšího rozšíření v německy
hovořících zemích a ve Skandinávii. K této metodě se stále hlásí svazy, jako např. Bioland, Naturland, Bio Ernte aj. (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
17
3.1.4.4
Organické zemědělství v anglicky mluvících zemích (organic agriculture) Zakladatelem tohoto systému byl sir Albert Howard. Značný význam v tomto
systému se přikládá symbióze hub s kořeny rostlin – mykorhize. Obdělávání půdy s mělkou orbou při zapravování rostlinných zbytků, zeleného i organického hnojení. V systému organického zemědělství známe pastevní farmy, podniky smíšené i pouze s ornou půdou (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
3.1.4.5
Biologické
zemědělství
v německy mluvících
zemích
(biologischer
Landbau) Základem osevních postupů byly jetelotrávy, které obohacovaly půdu o organickou hmotu. Významná role byla přikládána zelenému hnojení. Princip ochrany rostlin spočíval v nepřímé, preventivní ochraně. Důraz se kladl na výběr vhodných odrůd a posílení odolnosti rostlin optimálním organickým hnojením (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
3.1.4.6
Biologické zemědělství ve francouzsky mluvících zemích Ve Francii vzniklo biologické zemědělství koncem 50. a začátkem 60. let
minulého století jako reakce na rozvoj chemické a technické intenzifikace zemědělské produkce. Metoda Lemaire – Boucher je charakteristická hlavně používáním mořské řasy Lithothamnium calcareum jako hnojiva. Metoda Claude Aubert byla vyvinuta v 60. letech a charakterem odpovídá obecnému popisu EZ
(ŠARAPATKA, URBAN
A KOL., 2006).
3.2 Chov ovcí a koz v podmínkách ekologického zemědělství 3.2.1
Principy ekologického zemědělství Ekologická produkce je celkový systém řízení zemědělského podniku
a produkce potravin, který spojuje osvědčené environmentální postupy, vysokou úroveň biologické rozmanitosti, ochranu přírodních zdrojů a uplatňování přísných norem pro dobré životní podmínky zvířat.
Je to způsob produkce v souladu s požadavky
určitých spotřebitelů, kteří upřednostňují produkty získané za použití přírodních látek a procesů. Ekologický způsob produkce plní dvojí společenskou roli: zajišťuje zvláštní trh odpovídající na spotřebitelskou poptávku po ekologických produktech, přináší veřejné statky přispívající k ochraně životního prostředí a k dobrým životním podmínkám zvířat, jakož i k rozvoji venkova (HORÁK A KOL., 2012). 18
3.2.2
Význam chovu ovcí a koz Ovce a kozy se vyznačují všestrannou užitkovostí, včetně vhodnosti
pro mimoprodukční využití (udržování krajiny, eliminace plevelů a náletů), zvláště v méně příznivých podhorských a horských oblastech. Ekologický chov ovcí a koz je založen na pastevních chovech s menší intenzitou vypásání, přitom se využijí efektivně i porosty nevhodné pro skot. Chov ovcí a koz je mnohem méně závislý na koncentrovaných krmivech než chovy u skotu, drůbeže nebo prasat. Specifické pastevní projevy ovcí a koz (spektrum spásaných druhů, způsob pastvy) zvyšují diverzitu celého ekosystému. V současné době se u nás praktikují téměř výlučně extenzivní způsoby chovu ovcí, s minimalizací vstupů, nebo dokonce s minimalizací péče. Podstatou těchto způsobů je cílená tvorba stáda (mateřské populace) selekcí na snadnost porodů, dobré mateřské schopnosti, mléčnost, dobré pastevní schopnosti. Ekologický chov může být také vysoce intenzivní, vyžadující vysoké vstupy energií, prostředků a práce (ŠARAPATKA, URBAN A KOL, 2006). Minimalizací stresů volbou adekvátní výživy, prostoru a principů welfare a odpovídajícím managementem se u zvířat vyvine přirozená imunita vůči parazitům a nemocem. Výběr plemen a jedinců se kromě užitkových vlastností řídí hlavně jejich vitalitou a odolností (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2005).
3.2.3
Hlavní zásady chovu ovcí a koz v ekologickém zemědělství Hlavní zásady a povinnosti chovatelů ovcí a koz jsou uvedeny níže:
-
chovatel musí uzavřít smlouvu o certifikaci s jednou z kontrolních organizací působících v ČR (ABCERT, BIOKONT, KEZ),
-
dva roky trvá přechodné období od konvenčního k ekologickému hospodaření. Po tuto dobu musí chovatel dodržovat veškerá ustanovení týkající se EZ, produkce je však certifikovaná pouze jako ,, produkce z přechodného období“. Platby za uplatňování šetrných postupů pobírá chovatel v plné výši už během přechodného období,
-
doplňování stáda nákupen zvířat z jiných důvodů je omezeno nákupem mladých jehnic z neekologických chovů na dosud nerodící jehnice v počtu do 20% stavu stáda ročně. Nákup plemeníků není omezen,
-
nákup krmiva je možný pouze z ekofarem, krmiva musí být certifikovaná jako bio, popř. krmiva z přechodného období,
19
-
intenzita chovu je omezena limitem 170 kg dusíku na hektar zemědělské půdy. Počet hospodářských zvířat na hektar pastvin je omezen na maximálně 1,5 VDJ, tj. 13,3 ks bahnic na ha,
-
v ekologickém chovu se neprovádí kupírování gumičkami, kastrace beránků je možná jen s omezením utrpení pomocí vhodných analgetik. Zákrok musí provést kvalifikovaný pracovník a to pouze v nejvhodnějším věku zvířat (HORÁK A KOL.,2012). V žádném případě ovce a kozy nejsou méněcenná zvířata, kterým stačí horší
podmínky, zanedbaná pastvina a téměř žádná péče. Chovatelské podmínky musí vyhovovat následujícím požadavkům: -
celoroční chov venku je možný pouze ve vhodných klimatických oblastech. Zvířatům je nutné zajistit ochranu před klimatickými extrémy (podle místních podmínek k tomu stačí i ochranný pás vegetace – větrolamy). Pokud je ochranou pevná stavba, musí zajišťovat čistý, suchý a vzdušný prostor s možností asanace a desinfekce. Pro odpočinek musí mít zvířata k dispozici suchý prostor, který musí být tak velký, aby všechna zvířata mohla najednou ležet,
-
při pastevním způsobu chovu musí být kontrolována dostatečnost zdrojů krmiv. Krmivo musí odpovídat fyziologickým požadavkům zvířat i požadavkům nezávadnosti. Technologie krmení a krmná dávka musí umožnit všem zvířatům dostatečný příjem krmiva. Musí být zajištěn dostatečný zdroj napájecí vody,
-
zvířata musí být pravidelně kontrolována po stránce zdravotní a celkového stavu. Matkám musí být zajištěn klid k porodu v odpovídajících hygienických podmínkách, v případě potřeby jim musí být poskytnuta kompetentní odborná pomoc. I při porodech na pastvinách musí být zajištěn dozor nad průběhem porodu a poporodní péče (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2005).
3.2.4
Výživa a krmení ovcí a koz U býložravců musí z vlastního zemědělského podniku pocházet nejméně 50%
krmiva, jehňata a kůzlata musí být nejméně 45 dnů krmena mateřským mlékem, výživa býložravců je založena na max. využívání pastvin podle jejich dostupnosti v různých obdobích roku (HORÁK A KOL. 2012).
Krmiva - nejvhodnější je seno luční nebo jetelotravní. Krmení senem jehňatům
a kůzlatům již od 2. až 3. týdne věku v neomezeném množství. Krmná sláma z jarního ječmene, pšenice i ovsa je výborným krmným doplňkem. Okopaniny používat jen jako 20
vedlejší krmivo na jaře a v létě. V zimním období krmné okopaniny v dávce 0,5-1,5 kg na kus a den příznivě ovlivňuje sekreci mléka. Jadrná krmiva se dávají na vyrovnávání živin v objemných krmivech pouze jehňatům a kůzlatům, bahnicím a kozám v období před a po porodu v dávce 0,1-0,5 kg na kus a den pro jednotlivé skupiny, plemenným beranům a kozlům v přípravné době na připouštění v dávce do 1 kg na kus a den.
Napájení - dospělá nelaktující ovce při pastevním typu výživy potřebuje denně
(podle fáze březosti) od 3 do 5 l vody a tato potřeba je uspokojena požíráním šťavnatého krmiva o vlhkosti kolem 83%. V horkých dnech se tato potřeba zdvojnásobuje. Při chovu dojených ovcí je potřeba kromě záchovné potřeby další 1,5 l vody na každý nadojený litr mléka. Kozy v době úplné laktace dosahuje spotřeba vody až 10 l (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
3.2.5
Ustájení a chovná zařízení pro ovce a kozy Ustájovací prostory mají být levné a funkční, mají být i univerzální,
aby se daly využívat celoročně, např. přes letní období k ustájení jiného druhu zvířat. Stáje musí mít odpovídající mikroklima, především musí být suché a bez průvanu. Umístění stáje však musí vycházet z výrobních a klimatických podmínek, ve kterém se stádo chová (nížina, podhorská, horská oblast), výrobního zaměření (chov kombinovaný s preferencí masné nebo mléčné užitkovosti), plemene, produkčního systému (zimní nebo jarní bahnění, oplůtková nebo volná pastva), organizace chovu (malochov, rodinná farma, stádový chov) atd. (HORÁK A KOL., 1999). Požadavky na ustájení vycházejí ze systému chovu, respektive organizace bahnění. Kozy a ovce, které se bahní v zimě (prosinec-březen), vyžadují alespoň jednoduché zimní ustájení v neizolované stáji. Ovce, které se bahní na pastvině v období duben-listopad, vystačí s přístřeškem nebo mimo extrémní horské podmínky i bez něj. Ustájení musí umožnit zvířatům vyhnout se znečištění, pečovat o vlastní tělo, drbat se o vhodné předměty a kontaktovat se s ostatními. Musí umožnit obsluze kontrolovat pohodu zvířat (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006). -
Minimální ustájovací plocha stáje je pro ovci 1,5 m2/ks a pro jehně 0,35 m2/ks, venkovní plocha (volný pohyb mimo pastvu) 2,5 a 0,5 m2/ks,
-
podestýlka ze slámy nebo jiného přírodního materiálu,
-
stáje a chovná zařízení se musí řádně čistit a desinfikovat, aby se zabránilo přenosu infekce a rozšíření patogenních organismů,
21
bezstelivové ustájení ovcí na roštech nebo mřížkovém stání není dovoleno
-
(HORÁK A KOL. 2012). Stáje pro ovce bývají buď součástí farmy (hospodářství), nebo se budují v návaznosti na pastevní areál. Ovce se ustájují jak v adaptovaných stavbách (stodoly, kůlny, opuštěné stáje pro dojnice apod.), tak i ve specializovaných stájích (ovčínech). Novostavby je třeba umístit na závětrné místo, mimo mrazové kotliny, vlhké lokality, po vrstevnici, podélnou osou souběžně s převládajícím směrem větrů, nejlépe sever-jih. Většina ovčínů nemá skladovací prostor. Stáje s půdním skladovacím prostorem jsou výhodné především v extrémních, tj. horských oblastech (HORÁK A KOL., 1999). 3.2.6
Stáje pro chov ovcí a koz
Využití existujících objektů Stávající objekty je nutné přizpůsobit požadavkům zvířat, zejména zajištěním
dostatečného osvětlení (například zabudováním prosvětlovacích panelů) a vhodných poměrů výměny vzduchu bez nadměrného proudění (instalace hřebenového větrání, protiprůvanových sítí apod.) (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
Novostavby Novostavby jsou opodstatněné v případě větších specializovaných chovů, kde
na ustájení navazují technologické linky (zejména dojení a ošetřování mléka), jejichž umístění do existujících objektů může přinášet technické problémy. Nejvhodnějším materiálem je dřevo, případně i betonové panely. Všechny použité materiály musí svou povahou vyhovovat platným legislativním úpravám (zejména v obsahu škodlivin) (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2005).
Přístřešky Na pastvině je nutné zřídit zastínění, pokud nejsou k dispozici přirozené úkryty
před sluncem či intenzivními dešti. Zimní přístřešek, chránící před navátým sněhem, má mít alespoň dvě stěny (nejen střechu na sloupech). Pro menší stáda lze použít i posuvné, převozné nebo stavebnicové přístřešky (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2006).
22
3.2.7
Typy ustájení V úvahu přichází pouze volné stlané ustájení, které odpovídá přirozeným
potřebám zvířat a zásadám welfare. Volné ustájení v individuálních kotcích (boxech) je nejobvyklejším typem ustájení plemenných kozlů, beranů a bahnic nebo koz s mláďaty po porodu (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2005).
Jednoprostorová stáj Plocha stáje není rozdělena na krmení a ležení, nastýlá se celá. Nutný
je dostatek stelivové slámy pro přistýlání, při odklizu hnoje 2-3x ročně je nutno vyklidit technologická zařízení. Krmení se zakládá do oboustranných jeslí nebo závěsných žlabů. Prostor stáje se dělí hrazením na kotce, do kterých se seskupují zvířata podle potřeby. Pro bahnice, které se bahní ve stáji, se pro období 2-5 dnů po porodu zřizují individuální kotce (chouly), které napomáhají vytvoření vzájemných vazeb s jehnětem. Počet choulů by měl činit 5-15% z celkového počtu bahnic. Pro jehňata a kůzlata do odstavu se zřizují školky, ve kterých se podává koncentrované krmivo, oddělené od prostoru pro bahnice uzavíratelnou probíhačkou (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2005).
Dvouprostorová stáj Plocha je rozčleněna na prostor pro krmení, který se nenastýlá a stlaný prostor
pro ležení. Vyžaduje menší potřebu steliva. Krmivo se zakládá do žlabu nebo na krmný stůl z krmné chodby. Využití prostoru je limitováno délkou krmného žlabu při nutnosti zachování poměru ustájovacích a krmných míst 1:1 (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2005).
Sklad sena spojený s možností ustájení Sklad sena lze využít i pro dočasné zimní ustájení. Jednoduchý přístřešek
se v zadní části naskladní senem, v přední části je opatřen posunovatelnými krmnými zábranami. Seno zvířata postupně užírají, zábrany se posunují a krytý prostor pro zvířata se zvětšuje (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2005).
23
Vybavení stájí Krmná zařízení musí být řešena a umístěna tak, aby se zabránilo vzniku
poranění. Řešení a umístění napáječek a držáků na lizy musí minimalizovat možnost kontaminace výkaly nebo močí (ŠARAPATKA, URBAN A KOL., 2005).
3.2.8
Způsoby pastvy
Volná pastva Zvířata se při ní pasou volně a porosty se obvykle neošetřují. Volná pastva
je nejméně efektivní. Doporučuje se na dlouholetých pastvinách a hustým travním porostem a při nižší koncentraci zvířat (HORÁK A KOL,. 2004). Volná pastva je nejstarší způsob pastvy, může být s ovčákem nebo bez něj. Tato forma pastvy je nejméně náročná na zařízení pastvin (HORÁK A KOL,. 2012).
Oplůtková pastva Je organizovanější způsob pastvy, využívá se přesného rozdělení pozemku.
Jejím základem je pohyb zvířat omezený ohradou – oplůtkem. V této ohradě můžou být zvířata celoročně nebo mohou oplůtky střídat (HORÁK A KOL., 2012). Velikost a počet oplůtků musí odpovídat produkci pastevní píce a počtu pasoucích se zvířat. Po vypasení oplůtku se porost ošetří a nechá odpočinout (HORÁK A KOL., 2004).
Honová pastva (rotační) Pastevní plochy se rozdělí na několik honů podle utváření terénu. Hony
se spásají střídavě za sebou, na honu se pase zpravidla 10-20 dnů, pak se pastva přeruší a hon se nechá zregenerovat (HORÁK A KOL., 2004).
3.2.9
Reprodukce ovcí a koz
Volné připouštění Plemeníci jsou prakticky stále přítomni ve stádě. Při tomto způsobu se původ
jehňat nesleduje. Plemeníci jsou ve stádě dvě připařovací sezóny, pak se vyřazují.
Skupinové připouštění Zaručuje určitou evidenci jehňat a kůzlat, protože je stádo rozděleno do více
skupin.
24
Harémové připouštění Každý plemeník má přidělen určený počet bahnic nebo koz, s vyloučením
nežádoucího páření z hlediska příbuzenské plemenitby nebo z jiných důvodů.
Individuální připouštění Označované také jako připouštění ,,z ruky“, je nejnáročnější na organizaci
a pracovní čas. Často se kombinuje se zjišťováním říje prubířem (OCHODNICKÝ, POLTÁRSKY, 2003).
Inseminace Předem odebrané semeno plemeníka se zavádí do děložního krčku
(OCHODNICKÝ,
POLTÁRSKY,
2003).
Metoda,
která
dovoluje
maximálně
plemenářsky využít nejcennější berany. Při přirozené plemenitbě může beran připustit 50-80 bahnic, při inseminaci je možné inseminovat 500-600 ovcí (HORÁK A KOL,. 2012).
3.3 Kontrola a certifikace ekologického zemědělství 3.3.1
Úloha státu v dozoru nad ekologickým zemědělstvím v ČR Hlavní roli pro rozvoj a koncepci EZ v České republice (ČR) má ministerstvo
zemědělství (MZe), kde byl zřízen samostatný odbor pro environmentální témata a EZ. MZe ustanovilo Českou technologickou platformu pro EZ, jejímž správcem je specializovaný ústav pro EZ: Bioinstitut Olomouc. Klíčovou rolí MZe je garantování a vyplácení dotací na EZ. Dotace jsou vypláceny stejně jako jinde v Evropské Unii (EU) v rámci Programu rozvoje venkova. Dozor nad vyplácenými dotacemi provádí platební agentura – Státní zemědělský investiční fond (SZIF) formou delegovaných kontrol, které od roku 2010 vykonává Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ). Dozor nad EZ zajišťuje MZe, úřední kontroly provádí ÚKZÚZ ve sloučených (delegovaných) kontrolách pro SZIF. Kromě toho v ČR fungují tři státem pověřené privátní kontrolní a certifikační organizace (KEZ– kontrola ekologického zemědělství, ABCert a Biokont). Pravidla EZ v ČR jsou upravena Nařízením Rady (NR) č.834/2007 a Komise (č.889/2008) EU a českým národním zákonem č.242/2000. NR požaduje, aby systém kontroly EZ byl podřízen NR č.822/2004 o úředních kontrolách v zemědělství (www.bioinstitut.cz).
25
ÚKZÚZ Změna právní úpravy EZ v Evropském společenství (ES), ke které došlo v roce
2009, mimo jiné rozšířila povinnosti členských států podřídit kontrolní systémy EZ také podmínkám Nařízení Evropského parlamentu (EP) a Rady (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat. Z tohoto důvodu je ÚKZÚZ pověřen od 1.1. 2010 prováděním úředních kontrol v EZ. Provádění úředních kontrol, přičemž součástí této kontroly může být i kontrola plnění podmínek pro vyplácení dotací v agroenvironmentálním opatření (AEO) pro SZIF. Předmětem kontroly je vedení dokumentace, rostlinná produkce (hnojiva, přípravky na ochranu rostlin), živočišná produkce (krmiva, welfare zvířat) a identifikace a označování produktů EZ. Kontroly provádí Odbor zemědělské inspekce (OZI) (www.ukzuz.cz).
KEZ o.p.s. KEZ o.p.s. je první česká nezisková akreditovaná kontrolní a certifikační
organizace, která zajišťuje odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému EZ. Organizace byla založena v roce 1999 Svazem producentů a zpracovatelů biopotravin PRO-BIO, Nadačním fondem pro ekologické zemědělství (FOA) a Spolkem poradců ekologického zemědělství (EPOS) jako obecně prospěšná společnost, jejímž posláním je garance ekologického původu na všech stupních ,,výroby BIO“. Kontrola osob podnikajících v EZ a certifikace jejich produktů je prováděna na základě pověření MZe podle § 29 zákona č. 242/2000 Sb., o EZ v rozsahu tohoto zákona a nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Výrobky, které jsou předmětem kontroly dle tohoto pověření nesou kódové označení: CZ - BIO - 001 (www.kez.cz).
ABCERT AG Společnost ABCERT vznikla v Německu jako jedna z prvních organizací
zaměřujících se na kontrolu ekologického hospodaření a bioprodukce. Jen v Německu spoléhá na certifikaci EZ udělenou společností ABCERT a dalšími certifikačními orgány více než 10 000 zákazníků. Vedle pobočky v Itálii provozuje společnost ABCERT od roku 2006 i pobočku v ČR, která nabízí všem českým zákazníkům účinnou, flexibilní a rychlou pomoc. Kód CZ-BIO-002 (www.abcert.cz). 26
Biokont CZ, s.r.o. Společnost Biokont byla založena v roce 2005, je pověřená MZe ČR
a Ústredným kontrolným skúšobným ústavom polnohospodářskym (ÚKSÚP) Bratislava kontrolní a certifikační činností v EZ v ČR a Slovenské republice (SR) registrovaná v Official Journal of the European Union v Bruselu, s přístupem do centrálních evidencí. Hlavní činností je kontrola EZ, inspekce a certifikace BIO na celém území ČR a SR. Inspektoři Biokontu denně prověřují výrobu a obchod s biopotravinami i
s
bioprodukty.
Mezinárodní
kód
Biokontu
je:
pro
ČR
CZ-BIO-003;
pro SR SK-BIO-003 (www.biokont.cz).
3.4 Právní úprava ekologického zemědělství 242/2000 Sb. Zákon ze dne 29. Června 2000 o EZ a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (www.eagri.cz). 3.4.1
Obecná ustanovení Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis ES podmínky
hospodaření v EZ a k němu se vztahující osvědčování a označování bioproduktů, biopotravin a ostatních bioproduktů, a dále výkon kontroly a dozoru nad dodržováním povinností s tím spojených. MZe je orgánem příslušným podle nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 (www.eagri.cz).
3.4.2
Aktuální stav v oblasti legislativy Novela zákona č. 242/2000 Sb., o EZ
Dne 1. 1. 2012 nabyl účinnosti zákon č. 344/2011, kterým se mění dosavadní zákon č. 242/2000 Sb., o EZ. Novela byla přijata především na základě nové evropské legislativy EZ, kterým je nařízení Rady (ES) č. 834/2007 a prováděcí nařízení Komise (ES) č. 889/2008. Hlavním smyslem novely bylo zjednodušit administrativu kolem registrace nových osob podnikajících v EZ, včetně výrobců biopotravin a obchodníků s biopotravinami. Proto se již neplatí správní poplatek 1 000 Kč za podání žádosti o registraci a také byly zjednodušeny formuláře pro registraci. Místo dosavadních 5 formulářů je jednotný formulář pro všechny typy osob podnikajících v EZ (zemědělci, výrobci, obchodníci, včelaři, dovozci biopotravin apod.) (www.eagri.cz).
27
3.4.3
Novela prováděcí vyhlášky č. 16/2006 Sb. Dne 1. 4. 2012 nabyla účinnosti vyhláška č. 80/2012 Sb., kterou se provádí
zákon č. 242/2000 Sb. Vyhláška je poměrně stručná, v příloze 1 je uveden vzor jednotného formuláře pro všechny osoby podnikající v EZ. Vyhláška dále obsahuje zejména výčet hospodářských zvířat, která je možné chovat v EZ a aktualizovaná pravidla pro chov králíků v EZ. Naopak byla vypuštěna pravidla ekologického chovu ryb, protože ta jsou obsahem nařízení Komise (ES) 710/2009 o ekoakvakultuře. Vyhláška dále obsahuje podobu národního loga, kterým se označují biopotraviny a několik formálních ustanovení (www.eagri.cz).
3.4.4 -
Vymezení pojmů
Bioproduktem je surovina rostlinného nebo živočišného původu nebo hospodářské zvíře získané v EZ podle předpisů ES,
-
biopotravinou je potravina vyrobená za podmínek uvedených v tomto zákoně a předpisech ES, splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními právními předpisy,
-
ostatním bioproduktem je ekologické krmivo nebo ekologický rozmnožovací materiál,
-
ekologickým podnikatelem je osoba, která je evidována podle zvláštního právního předpisu a registrována podle tohoto zákona, a hospodaří na ekofarmě,
-
osobou podnikající v EZ je ekologický podnikatel, výrobce biopotravin, osoba uvádějící biopotraviny nebo bioprodukty do oběhu, výrobce nebo dodavatel ekologických krmiv nebo dodavatel ekologického rozmnožovacího materiálu,
-
ekofarmou je uzavřená hospodářská jednotka zahrnující pozemky, hospodářské budovy, provozní zařízení a popřípadě i hospodářská zvířata uvedená v § 4 odst. 2, sloužící EZ,
-
přechodné období je období, ve kterém dochází k přeměně zemědělské výroby na EZ a k odstranění vlivu negativních dopadů předchozí zemědělské činnosti na zemědělskou půdu, krajinu a životní prostředí,
-
v přechodném období má osoba zařazená do přechodného období stejné povinnosti jako ekologický podnikatel, nestanoví-li tento zákon jinak (KOCOUREK, 2007).
28
3.5 Označování bioprodukce Bioprodukt, který slouží jako surovina k výrobě biopotravin, se označí jako ekologický tak, že se k jeho názvu vždy uvede slovo ,,bio“ a identifikační kód kontrolního orgánu a nevylučuje-li to povaha bioproduktu, i grafický znak. Takto je možné označit pouze rostlinný nebo živočišný produkt, na který kontrolní orgán vydal osvědčení o původu bioproduktu (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002) . Produkt, který může nést označení (logo) biopotraviny, musí splňovat řadu kriterií, zakotvených v nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o EZ a zákonu č. 30/2006 Sb., novelizovaném v roce 2010. U potravin musí nejméně 95% přísad pocházet z EZ. Výrobek musí být dodán zapečetěný a označený přímo od výrobce. Na obalu výrobku musí být uvedeno logo EZ EU, může být uvedeno logo národní (v ČR ,,biozebra“), s kódem kontrolního orgánu. U nás obvykle provádí kontrolu akreditované organizace (KEZ, ABCERT, BIOKONT). Na systém kontroly ekozemědělců dohlíží ÚKZÚZ. Kontrola dodržování pravidel EZ musí být na každé ekofarmě provedena alespoň jednou ročně (POLÁŠKOVÁ A KOL., 2011).
3.5.1
Značení biopotravin logem EU Používání nového evropského loga pro biopotraviny je v EU povinné s cílem
jasně odlišit biopotraviny na jednotném evropském trhu od potravin konvenčních. Kromě kódu kontrolní organizace se vedle loga uvádí, zda se jedná o produkci EU, resp. mimo EU. Důležitá je možnost udat zemi původu (ale jen v případě, že 98 % složek zemědělského původu pochází z uvedené země). Nejedná se o údaj, kde byla biopotravina zpracována nebo zabalena, ale o údaj o původu suroviny. To je zásadní informace, o kterou mají zájem spotřebitelé: -
smí se používat vnitrostátní a soukromá loga,
-
bioprodukt, biopotravina a ostatní bioprodukt, které byly kontrolovány v ČR, se označují logem ČR. Toto logo (biozebra) neznačí žádný nadstandard nad předpisy EU pro EZ, ani negarantuje český původ biopotravin (DVORSKÝ, URBAN, 2011).
-
Biopotraviny vyrobené v ČR musí být označené jak národní značkou, tzv. biozebrou, tak i novým evropským logem. Biopotraviny z dovozu mohou být označeny biozebrou, ale nemusí (DVORSKÝ, URBAN, 2011).
29
3.5.2
Národní značení Grafický znak BIO, tzv. biozebra, s nápisem „Produkt ekologického
zemědělství“ (viz. obr. 1) a s číslem kontrolní organizace CZ-BIO-001, CZ-BIO-002 nebo CZ-BIO-003, se v ČR používá jako celostátní ochranná známka pro biopotraviny. K jejímu udílení jsou MZe pověřeny kontrolní organizace KEZ o.p.s., ABCERT AG, organizační složka a Biokont CZ, s.r.o. Logo je možné použít pouze v souladu s ustanovením zákona č. 242/2000 Sb., o EZ, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 16/2006 Sb., ze dne 6. ledna 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o EZ (www.eagri.cz).
Obr. č. 1 Logo pro označení bioproduktů v ČR (www.eagri.cz)
3.5.3
Evropské značení Grafický znak loga společenství označující ekologickou produkci je definován
v nařízení Rady 834/2008 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č.2092/91. Grafickou podobu loga (viz. obr. 2), podmínky pro jeho užívání, tvar číselného a kódu kontrolního subjektu stanovuje nařízení Komise (EU) č. 271/2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o logo EU pro ekologickou produkci. Jeho užívání je od 1. července 2010 povinné. Vedle povinného užívání loga EU pro ekologickou produkci na balených biopotravinách platí od 1. července 2010 také povinnost označovat na obalu rovněž místo, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny, z nichž se produkt skládá. Pro biopotraviny dovezené do EU ze třetích zemí je evropské logo dobrovolné (www.eagri.cz).
30
Obr. č. 2 Logo pro označení bioproduktů v EU (www.eagri.cz)
Surovina rostlinného nebo živočišného původu nebo hospodářské zvíře získané v EZ podle předpisů ES se nazývá bioprodukt. Jako bioprodukt lze také certifikovat nejenom suroviny pro výrobu biopotravin, ale také zástavová zvířata, chovná zvířata nebo suroviny pro nepotravinářské využití (např. vlna, přadný len). Podskupinou bioproduktu je ostatní bioprodukt (splňující definici bioproduktu). Jako ostatní bioprodukt lze také certifikovat biokrmivo, bioosovo a biosadbu (VESELÝ, SKLÁDANKA, 2007).
3.6 Akční plán rozvoje ekologického zemědělství 3.6.1 Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 V roce 2004 přijala vláda ČR strategický dokument „Akční plán ČR pro rozvoj EZ do roku 2010“, kde byl stanoven hlavní cíl dosáhnout do konce roku 2010 podíl 10 % zemědělské půdy v EZ. Tento základní cíl byl splněn, v srpnu 2010 byl podíl již 10,42 % (www.eagri.cz). V roce 2003 proběhly zásadní práce na dokončení strategického dokumentu ,,Akční plán ČR pro rozvoj EZ do roku 2010“. Na jeho zpracování se při organizačním i odborném zajištění ze strany Mze a Ministerstvo životního prostředí (MŽP) podílí zejména svazy ekologických zemědělců (PRO-BIO, Libera, jiné nevládní organizace) , kontrolní organizace KEZ o. p. s., zemědělské univerzity i samotní ekozemědělci, výrobci a obchodníci s biopotravinami. Akční plán byl schválen MZe dne 20. 11. 2003. Akční plán je zaměřen na podporu rozvoje následujících oblastí EZ: -
vztah EZ k životnímu prostředí a pohodě zvířat (welfare),
-
působení důvěry spotřebitele, propagace,
-
zpracování a marketing,
-
schopnost podnikat a ekonomická životaschopnost,
-
výzkum, vzdělání a poradenství, 31
-
nástroje politiky, politická řešení (MZe ČR, 2004).
3.6.2
Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011-2015 Strategickým dokumentem rozvoje EZ v ČR je „Akční plán rozvoje EZ “,
na jehož přípravě a následné realizaci se v ČR podílejí všichni hlavní aktéři sektoru EZ vč.
nevládních
organizací
(např.
PRO-BIO
Svaz
ekologických
zemědělců,
EPOS, PRO-BIO Liga, Bioinstitut, o. p. s.), ekozemědělců a obchodníků s biopotravinami, sekce pro BIO potraviny při Potravinářské komoře ČR, Greenmarketing, univerzit a výzkumných ústavů, organizací na ochranu zvířat a životního prostředí. Akční plán pro rozvoj EZ v letech 2011–2015 je již druhým vládním dokumentem tohoto typu a byl přijat vládou dne 14. prosince 2010 pod č. j. 1227/10. Koordinací a přípravou byl v letech 2009–2010 pověřen Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) v rámci tematického úkolu MZe ČR. Cílem akčního plánu je dosáhnout 15% podíl výměry zemědělské půdy při současném navýšení podílu biopotravin na trhu s potravinami na 3 %. Tato disproporce je způsobena především tím, že EZ plní také mimoprodukční funkce, nejenom funkce produkční. Přibližně 80 % výměry v EZ tvoří TTP. Důvodem je především vysoký podíl méně příznivých oblastí v ČR (především horských a podhorských oblastí). Pro tyto oblasti je důležitá údržba krajiny, protože v těchto příhraničních oblastech je vysoký podíl území s přikázaným režimem hospodaření (národní parky, chráněné krajinné oblasti). Zemědělská produkce na orné půdě zde není vhodná, proto je základem obhospodařování těchto území pastva hospodářských zvířat, která tak přispívá nejen k údržbě krajiny, ale i k zachování pestré škály chráněných rostlinných druhů (www.eagri.cz).
3.7 Registrace osob podnikajících v ekologickém zemědělství Osoba, která hodlá podnikat v EZ na ekofarmě v souladu s předpisy ES (dále jen ,,žadatel“), podá ministerstvu žádost o registraci; pro žadatele začíná přechodné období dnem, kdy byla jeho žádost o registraci doručena ministerstvu. Žadatel je povinen uzavřít s osobou, pověřenou vydávat osvědčení o původu bioproduktu, biopotraviny nebo ostatního bioproduktu, smlouvu o kontrolní činnosti podle zvláštního právního předpisu (KOCOUREK, 2007). Každý nový zájemce, který hodlá podnikat v EZ (ekologický zemědělec, výrobce biopotravin, obchodník s biopotravinami, výrobce biokrmiv, dodavatel bioosiv 32
a dosadby a ekologický včelař), musí podat žádost o registraci na MZe. Vzor žádosti o registraci stanoví prováděcí právní předpis a je k dispozici na webových stránkách MZe. Součástí žádosti je potvrzení kontrolní organizace o provedení vstupní kontroly EZ a u zemědělců také osvědčení o zápisu do evidence zemědělského podnikatele. Každý nový zájemce musí nejprve uzavřít smlouvu o kontrole a absolvovat vstupní kontrolu u jedné ze tří kontrolních a certifikačních organizací (KEZ, ABCERT nebo Biokont CZ). Ekologické farmy musejí nejprve projít přechodným obdobím, než své produkty mohou začít označovat jako bioprodukty. Přechodné období začíná nejdříve okamžikem oznámení činnosti příslušným orgánům a podřízením podniku kontrolnímu systému, tj. dnem doručení žádosti o registraci na MZe (DVORSKÝ, URBAN, 2011).
3.7.1 -
Zrušení a zánik registrace
Ekologický podnikatel nezíská do 12ti měsíců od ukončení období přechodu min. 1 osvědčení na bioprodukt nebo nezíská min. 1 osvědčení každý další rok. V novele zákona o EZ je uvedena výjimka pro trvalé kultury. Tuto dobu může ministerstvo na žádost ekologického podnikatele prodloužit, a to i opakovaně,
-
výrobce biopotravin, výrobce nebo dodavatel krmiv, dodavatel rozmnožovacího materiálu – nezíská do 2 let od registrace min. 1 osvědčení na biopotravinu nebo další bioprodukt nebo nezíská min. 1 osvědčení každý další rok,
-
opakované porušení požadavků zákona a předpisů ES,
-
zrušení registrace na vlastní žádost,
-
subjekt nemá platnou smlouvu s kontrolní organizací po dobu 30 dní,
-
osoba zemřela, zanikla (právnická osoba) nebo došlo k převodu či přechodu ekofarmy na jinou osobu (DVORSKÝ, URBAN, 2011).
3.8 Ekologické zemědělství v České Republice Počátky EZ v ČR lze zaznamenat ve 2. polovině 80. let. Systematicky, se státní podporou bylo EZ rozvíjeno od počátku 90. let. V roce 1993 ekologicky hospodařilo 135 zemědělských podniků na ploše 15 371 ha zemědělské půdy. V letech 1993-1997 se rozsah EZ nezvyšoval vlivem odbourání přímých podpor, ale docházelo ke kvalitativním změnám – zlepšení kontrolních mechanismů, zapojení do mezinárodní kontroly, příprava akreditace u International Federation of Organic Agriculture Movements (IFOAM) a EU. Opětovné zavedení podpor pro EZ od roku 1998 podnítilo zájem a přispělo ke zvýšení rozsahu ekologicky obhospodařovaných ploch zemědělské 33
půdy. V roce 2001 hospodařilo ekologicky v ČR 654 kontrolovaných podniků na ploše 218 114 ha zemědělské půdy, což činí 5,1 % ze zemědělského půdního fondu (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). V roce 2002 bylo ekologicky obhospodařováno 243 tisíc ha z. p., do roku 2010 se celková plocha zvýšila na 443 tisíc ha, tj. o 82 % a činí 10,42 % z celkové výměry z. p. oproti 5,68 % z roku 2002. Je předpoklad i pro další rozšiřování EZ. V roce 2015 by se již tímto způsobem mělo obhospodařovat 15 % z. p. Záměr počítá se zvýšením a především zkvalitněním bioprodukce a celkového systému EZ. Nekonvenční způsoby hospodaření, především chovu ovcí a koz, jsou naprosto logické, samozřejmé a plně odpovídající požadavkům welfare zvířat. Tento trend se uplatňuje i v ostatních vyspělých zemích EU (HORÁK A KOL., 2012). V roce 1990 v ČR hospodařily podle zásad EZ pouze tři farmy, do konce roku 2003 došlo k nárůstu počtu ekofarem na 810 podniků. V roce 2003 bylo z celkové plochy plně registrovaných 195 216 ha pozemků, v přechodném období se nacházelo 59 779 ha pozemků. K největšímu nárůstu ekologicky obhospodařované plochy došlo mezi roky 1997 – 2003, především v souvislosti s obnovením státní podpory EZ v roce 1998, která navázala na státní podporu v letech 1990 – 1993. Tato podpora je realizována formou dotací na hektar na základě nařízení vlády k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství (MZe ČR, 2004). V ČRse vznik EZ datuje od roku 1990, kdy byly za součinnosti MZe ČR, Sdružení Libera a Svazu PRO-BIO (svazy sdružující ekologické farmáře) položeny základy celého systému. Zásadní posun ve vývoji EZ znamenal rok 1990, kdy byly uvolněny první finanční prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků. Dotace pokračovaly až do roku 1992 a byly zřejmě hlavním důvodem nárůstu ploch až na cca 15 tis. ha. V té době v ČR působilo pět svazů ekologických zemědělců. Rozhodnutí MZe ČR zrušit dotace způsobilo v letech 1993-1996 stagnaci ploch, ale zároveň mělo pozitivní vliv na kvalitativní rozvoj EZ. V roce 1994 bylo rozhodnuto o zavedení jednotné ochranné známky pro biopotraviny a to zejména z důvodů marketingu a zviditelnění produkce na veřejnosti. Posledními důležitými kroky pak bylo v roce 1998 obnovení finanční podpory pro ekologické farmáře a v roce 1999 vznik nezávislé kontrolní organizace K.E.Z. o.p.s., která je zárukou dodržování přísných pravidel ekologického hospodaření. V roce 2000 došlo ke schválení zákona o EZ, který stanoví pravidla pro pěstování rostlin a chov hospodářských zvířat, dále
34
pro zpracování, dovoz, vývoz a označování bioproduktů a biopotravin včetně všeobecných požadavků a kontrolních postupů (www.enviweb.cz). Hnací
silou
rozvoje
EZ
v ČR
jsou
dotace
vyplácené
v rámci
AEO, dále je to zájem obchodníků o české bio suroviny a rozvoj domácího trhu s biopotravinami. V roce 2011 bylo obhospodařováno v ČR v systému EZ cca 500 000 hektarů, což představuje cca 11 % z celkové výměry zemědělské půdy. ČR je v tomto ohledu nad průměrem EU. Uvedenou výměru zemědělské půdy obhospodařuje okolo 4000 ekologických zemědělských podniků různé velikosti, od malých farem s výměrou menší než 5 hektarů až po podniky s výměrou výrazně přesahující 1000 hektarů na jeden podnik. Převažující kulturou jsou travní porosty, ale přibývá i producentů tržních plodin (DVORSKÝ, URBAN, 2011). 3.8.1
Statistické údaje počtu ekologických zemědělců Počet ekologických zemědělců za rok 2012 mírně narostl. Vývoj výměry
zemědělské půdy a počet ekologicky hospodařících farem uvádí tabulka č. 1. K 31. 12. 2012 jich hospodařilo 3 934, a to na celkové výměře 488 658 ha, což představuje podíl 11,46% z celkové výměry zemědělské půdy. Výměra orné půdy dosahuje téměř 60 000 ha, zvýšila se výměra vinic v EZ na současných 1000 ha. V EZ hospodaří dále 11 včelařů. Podíl jednotlivých kultur na výměře EZ uvádí tabulka č. 2 (www.eagri.cz).
35
Tab. č. 1: Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství ČR Rok
Počet podniků celkem
Výměra zemědělské půdy v EZ v ha
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
3 132 135 141 187 181 182 211 348 473 563 654 721 810 836 829 963 1318 1 946 2 689 3 517 3 920 3 934
480 17 507 15 371 15 667 15 818 14 982 17 022 20 239 71 621 110 756 165 699 217 869 235 136 254 995 263 299 254 982 281 535 312 890 341 632 398 407 448 202 482 927 488 658
Procentický podíl ze zem. půdního fondu
0,41 0,36 0,37 0,37 0,35 0,40 0,47 1,67 2,58 3,86 5,09 5,50 5,97 6,16 5,98 6,61 7,35 8,04 9,38 10,55 11,40 11,46 Zdroj: www.eagri.cz
Tab. č. 2: Podíl jednotlivých kultur na celkové výměře ekologického zemědělství (%)
Plochy
Orná půda TTP Trvalé kultury Ostatní plochy Celkem
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
rok
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
8,78
8,31
7,70
7,50
8,1
8,34
9,43
10,30
11,38
12,27
12,29
11,76
89,69
90,13
90,86
89,40
82,4
82,5
82,42
82,42
82,63
82,38
82,42
83,13
0,45
0,38
0,36
0,40
0,30
0,42
0,60
0,91
1,08
1,33
1,54
1,57
1,08
1,18
1,08
2,70
9,2
8,74
7,55
6,37
4,91
4,02
3,75
3,54
100
100
100
100
100
100
100
100
100
100
100
100
Zdroj: www.eagri.cz
36
Dotace v ekologickém zemědělství
3.8.2
Od roku 2007 je podpora ekologickým zemědělcům na plochu vyplácena v rámci Programu rozvoje venkova 2007 – 2013. Výše dotace byla pro rok 2012 následující: a) 155 EUR/ha při hospodaření na orné půdě, s výjimkou pěstování zeleniny nebo speciálních bylin, b) 89 EUR/ha při hospodaření na travních porostech pro 100 % ekologického zemědělce (bez souběhu s konvenčním zemědělstvím), 71 EUR/ha pro zemědělce se souběhem, c) 849 EUR/ha, při obhospodařování vinic, ovocných sadů nebo chmelnic / 510 EUR/ha při obhospodařování extenzivních ovocných sadů, d) 564 EUR/ha při pěstování zeleniny nebo speciálních bylin na orné půdě. V tomto programovacím období 2007-2013 jsou v rámci Programu rozvoje venkova finančně podporování jak ekologičtí zemědělci, tak výrobci biopotravin. Od letošního roku je ale zastaven příjem žádostí u nových žadatelů, v letošním a příštím roce tak budou dotací na plochu podporováni pouze stávající ekologičtí zemědělci. Do konce roku 2013 už pravděpodobně nebude vyhlášeno ani investiční opatření „Přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům“, v rámci kterého byli bodově zvýhodněni výrobci biopotravin při investicích na výstavbu nebo rekonstrukci výrobních provozů nebo skladovacích kapacit. Zároveň se připravují dotační podmínky od roku 2014. Zatím lze říci, že dotace pro ekologické zemědělce bude pokračovat, v současné době se řeší konkrétní podmínky pro poskytnutí dotace na plochu zařazenou do EZ. Stejně tak je cílem pokračovat i v podpoře výrobců biopotravin (www.eagri.cz).
3.9 Ekologické zemědělství v EU V roce 2002 tvořila ekologicky obdělávaná zemědělská půda 3,4 % z celkové výměry zemědělské půdy v EU. Nejdynamičtější rozvoj EZ probíhal v 90. letech (www.agronavigator.cz). V Evropě bylo koncem roku 2007 ekologicky obhospodařováno přibližně 7,8 milionů hektarů, zatímco v předchozím roce to bylo 7,24 milionů hektarů. To odpovídá 1,9 % zemědělsky využívaných ploch v Evropě a 24 % bioploch ve světě. V roce 2008 hospodařilo podle směrnic ekologického zemědělství přes 210 000 37
podniků. Ekologicky obhospodařované pěstitelské plochy vzrostly v roce 2007 o více než 300 000 hektarů. K největšímu nárůstu došlo ve Španělsku, Polsku a Velké Británii. Silný nárůst byl zaznamenán také v některých přístupových zemích EU ve střední a východní Evropě. V EU-27 obhospodařovalo v roce 2007 více než 180 000 biopodniků téměř 7,2 milionů hektarů. To odpovídá zhruba 4 % zemědělsky využívaných ploch. Mezi země s největší rozlohou bioploch v roce 2007 patřily: Itálie: 1,15 milionů hektarů, Španělsko: 0,99 milionů hektarů; 2008: 0,988 milionů hektarů, Německo: 0,87 milionů hektarů; 2008: 0,91 milionů hektarů, Velká Británie: 0,66 milionů hektarů, Francie: 0,56 milionů hektarů. Na vedoucí pozici v Evropě, co se týče ekologicky obhospodařovaných ploch, je Itálie, Španělsko a Německo. Nejvyšší podíl bioploch z celkových zemědělských ploch mělo oproti tomu v roce 2007 Lichtenštejnsko (29 %), následovalo Rakousko (13,4 %), Švýcarsko (11 %), Lotyšsko (9,8 %) a Itálie (9 %) (www.bezpecnostpotravin.cz).
4
MATERIÁL A METODIKA
4.1 Ekologické zemědělství v Olomouckém kraji Počet ekologicky hospodařících zemědělců se v roce 2011 v Olomouckém kraji zvýšil z 224 v roce 2010 na 251. Ekofarmy na konci roku 2011 obhospodařovaly 27 397 ha půdy, zatímco v roce 2010 spadalo do režimu EZ 26 175 ha půdy. Vyplývá to z analýzy vývoje Olomouckého kraje, kterou zveřejnil Český statistický úřad. V roce 2008 bylo registrováno 149 ekofarem a v roce 2009 se jejich počet zvýšil na 193. Počet ekofarem rychle roste už několik let. V roce 2006 jich MZe evidovalo 96, o rok později 122 (www.ekolist.cz).
4.2 Charakteristika vybrané ekologické farmy 4.2.1
Vymezení zájmového území Vesnice Hvozd patří do dřívějšího okresu Prostějov a náleží pod Olomoucký
kraj. Příslušnou obcí s rozšířenou působností je město Konice. Obec Hvozd se rozkládá asi 26 kilometrů severozápadně od Prostějova a 6 kilometrů severně od města Konice (viz. obr. 3). Tato část střední Moravy se historicky a etnograficky nazývá Haná. Počet trvale žijících osob této středně velké vesnice se pohybuje kolem čísla 650 obyvatel. Hvozd se dále dělí na čtyři části, konkrétně to jsou: Hvozd, Klužínek, Otročkov a Vojtěchov. Vesnice Hvozd leží v průměrné výšce 502 metrů nad mořem. První
38
zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1279. Celková katastrální plocha obce je 1237 ha, z toho orná půda zabírá 58 %. Pětina katastru obce je osázena lesním porostem. Vzhledem k geografické poloze bychom nalezli v obci velmi málo ploch s travním porostem (www.obce-mesta.info).
Obr. č. 3 Mapa zájmového území (www.mapy.cz)
4.2.2
Charakteristika plemen chovaných na farmě
Charollais Bezrohé krátkojemnovlnné žírné plemeno s výborným osvalením, výkrmovými
vlastnostmi a jatečnou hodnotou, rané, s dobrou plodností a mléčností. Plemeno vzniklo ve Francii začátkem 19.století. V ČR se chová od roku 1990. Plemeno je náročnější na chovatelské podmínky, zejména v době bahnění a odchovu jehňat. Standard plemene uvádí následující parametry užitkovosti: živá hmotnost bahnic 70-90 kg, beranů 100-130 kg, vlna sortimentu A-A/B, stříž potní vlny u bahnic 3-3,5 kg, u beranů 3,5-4,5 kg, délka vlny 4-6 cm s výtěžností 50-55 %, plodnost 150-170 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech 35-45 kg, průměrný denní přírůstek jehňat 300-305 g (HORÁK, TREZNEROVÁ, 2010).
39
Suffolk Anglické polojemnovlnné černohlavé masné plemeno s krátkou vlnou.
Je většího tělesného rámce. Hlava, nohy a paznehty jsou černé, vlna bílá, rouno polozavřené, sortiment B-C. Obě pohlaví jsou bezrohá. Plemeno je vhodnější i do drsnějších klimatických podmínek podhorských oblastí. Živá hmotnost bahnic je 75-85 kg, beranů 100-130 kg. Plodnost je 170-180 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 35-38 kg, denní přírůstek 330-380 g, roční stříž bahnic 3,5-4,5 kg, beranů 4,5-5,5 kg s výtěžností 50-55 % (HORÁK A KOL., 2012).
Burská koza Plemeno většího tělesného rámce s dobrým osvalením, s kombinovanou
užitkovostí (maso, mléko, kůže), klidným temperamentem, pevnou konstitucí a dobrou plodností, většinou bílé s červenohnědou klabonosou hlavou s bílou lysinou a červenohnědým krkem. Obvykle má dlouhé svislé uši a je převážně rohaté. Do ČR dovezeno v roce 1990 (HORÁK, TREZNEROVÁ, 2010). Jihoafrické plemeno o hmotnosti koz 60-70 kg, kozlů 80-90 kg. Plodnost 149-170 %, denní přírůstek 170g (HORÁK A KOL., 2004).
Bílá krátkosrstá koza Hlavní uznané plemeno ČR s vynikající mléčnou užitkovostí, dobře chodivé,
rané, vysoce plodné, odolné, středního až většího tělesného rámce. V populaci jsou rohatí i bezrozí jedinci. Srst na celém těle je bílá, krátká, hladká a přiléhavá. Živá hmotnost u koz 50-60 kg, u kozlů 80-90 kg. Průměrná mléčná užitkovost za laktaci je 800-1000 kg mléka s průměrným obsahem tuku 3,5-3,7 %, bílkovin 2,7-3,0 % a laktózy 4,4-4,6 %. Plodnost je 180-200 %, průměrný denní přírůstek kůzlat v 70. dnech 180-200 g. V roce 1992 bylo plemeno zařazeno do genové rezervy a v roce 1995 pak do Národního programu genových zdrojů s podporou chovu formou státních dotací (HORÁK, TREZNEROVÁ, 2010).
Jerseyský skot (jersey) Plemeno je menšího tělesného rámce, výška v kohoutku krav 115-120 cm
a hmotnost 350-450 kg. Barva srsti kolísá od žluté barvy, přes odstíny hnědé a tmavě červené k šedé a někdy až černé. Plemeno je specializováno na produkci mléka s vysokým obsahem tuku a mléčných bílkovin. Jersey je plemeno rané, má pevnou 40
konstituci, dlouhověké. Mléčná užitkovost kolem 5000 kg mléka za laktaci (BOUŠKA A KOL., 2006). Průměrný obsah tuku 5,8 % a bílkovin 4,0 % (SAMBRAUS, 2006).
Český strakatý skot Plemeno s kombinovanou masomléčnou užitkovostí. Kohoutková výška u krav
136 cm a hmotnost 600-700 kg. Průměrná užitkovost 5500-6000 kg mléka s vysokým obsahem mléčných složek. V masné užitkovosti je cílem přírůstek 1200-1300 g (ŠTOLC A KOL., 1999). Český strakatý skot je původním plemenem skotu na území ČR. Na celkových stavech skotu v ČR se podílí v současné době přibližně jednou polovinou. Chovný cíl plemene je zaměřen na vysokou produkci kvalitního mléka a masa. Mléčná užitkovost 6 000 až 7 500 kg mléka s obsahem bílkovin nad 3,5 %. Masnou užitkovost pak průměrný denní přírůstek nad 1 300 g v intenzivním výkrmu býků a jatečná výtěžnost nad 58 %. Požadován je skot kombinovaného produkčního zaměření se zvýrazněnými znaky mléčnosti, středního až většího tělesného rámce, dobrého osvalení a harmonického zevnějšku. Plemeno se vyznačuje dobrým zdravotním stavem, zejména mléčné žlázy, pravidelnou plodností, snadnými porody, vitalitou telat, bezproblémovým odchovem i schopností k pastvě a vysokému příjmu a využití objemných krmiv (www.cestr.cz).
Skotský náhorní skot (highland) Skotské extenzivní masné plemeno malého tělesného rámce, hmotnost krav
400 kg a býků 650 kg. Celé tělo je porostlé hustou přiléhavou podsadou s dlouhými pesíky. Zbarvení je hnědočervené, vyskytují se i další barevné rázy (šedobéžový, černý, plavý, žíhaný a stříbrný). Charakteristické jsou i dlouhé rohy. Plemeno je pozdní, odolné, dobře snáší celoroční pobyt na pastvině. K dalším přednostem patří snadné telení, dlouhověkost, velmi dobrá pastevní schopnost, mateřské vlastnosti a klidná povaha. První dovozy do ČR v roce 1991 (ZAHRÁDKOVÁ A KOL., 2009).
41
5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Charakteristika ekofarmy AMALTHEA s.r.o., Hvozd Ekofarma AMALTHEA se nachází v obci Hvozd cca 30 km od Prostějova. Ekofarma je vedena jako právnická osoba. Majitelé pan a paní Hrbkovi hospodaří na pozemcích o rozloze 22,10 ha, z toho 10,21 ha zaujímají TTP a 11,89 ha je orná půda. Manželé Hrbkovi si v roce 1995 koupili dům v Rakůvce, vzdálené od Hvozdu jen několik kilometrů. V tomto roce se přestěhovali z Prahy na vesnici a rozhodli se začít hospodařit. Pořídili si slepice, potom kozu, ovce, husy, kachny a nakonec i koně a krávu. Zvířata tehdy měli jen pro svoji potřebu. Chtěli si být jistí tím, co jedí. V roce 1996 vznikla farma AMALTHEA v Rakůvce, ale kvůli malým pozemkům se v roce 2003 přestěhovali do Hvozdu u Konice a farmu AMALTHEA vybudovali tam. Ekofarma AMALTHEA viz. příloha č. 1. Tehdy to ještě nebyla ekofarma s certifikací, jelikož ještě certifikace neexistovaly, ale žádné chemické prostředky už tehdy nepoužívali. Registrace ekofarmy proběhla až 2.1.2008 a registrace chovů do EZ od 1.1.2008. Majitelé jsou od registrace vedení jako ekologičtí zemědělci (HRBEK, 2013). Po tomto datu probíhalo dvouleté přechodné období z konvenčního na EZ. Teď už třetím rokem hospodaří v systému EZ. Produkce farmy byla postupně certifikována nezávislou kontrolní organizací, Biokont CZ (viz. příloha č. 2.). Od roku 2010 zpracovávají mléko přímo na statku a prodávají ze dvora. 8.2.2011 získali majitelé registraci jako výrobci biopotravin. V lednu 2013 si zažádali o registraci ,,schválený podnik“, aby mohli 100% svých produktů dodávat do maloobchodů i velkoobchodů. Předtím jako ,,registrovaný podnik“ mohli do maloobchodů dodávat jen 35% svých produktů. Registraci budou mít zatím dočasně na 3 měsíce, pak si zažádají o převedení na trvalou registraci. Na farmě mají registrované 3 hospodářství: Hvozd 59 (chov ovcí, koz a turů), Kladky (chov ovcí) a Vojtěchov (chov ovcí) (HRBEK, 2013). O celé hospodářství se starají sami, vypomáhá jim jejich 20-ti letá dcera a občas brigádníci. Manželé Hrbkovi jsou už v důchodu a věnují se jen hospodaření na farmě. Ivan Hrbek se věnuje převážně péči o zvířata a obhospodařování polí, zatímco Blanka Hrbková se věnuje hlavně zpracování mléka na bioprodukty. Hrbkovi jsou členy Svazu faremních zpracovatelů, občanského sdružení pro
podporu
efektivního
rozvoje
českého
42
a
moravského
venkova
(Capra
consulting, o.s.) a Svazu chovatelů ovcí a koz. Ivan Hrbek je předsedou svazu faremních zpracovatelů a věnuje se poradenské činnosti v oblasti EZ. (HRBEK, 2013). Ke shánění ovcí a koz mají vycvičené 2 ovčácké psy – border kolie. Ekofarma a část pozemků jsou vyznačeny na mapce (obr. 4)
Obr. č. 4 Ekofarma a část pozemků (www.mapy.cz)
5.1.1
Rostlinná produkce ekofarmy Jak už bylo uvedeno výše, majitelé obhospodařují 22,10 ha. Z toho
11,89 ha je vedeno jako orná půda, zbytek tj. 10,21 ha je vedeno jako travní porost. Na ½ orné půdy pěstují jetel luční a jetelotrávu. Na 6 ha orné půdy pěstují krmné plodiny pro dobytek, jarní ječmen, oves a pelušku. Peluška zaujímá 1/3 z orné půdy, tj. cca 2 ha, další 2 ha ječmene jarního a do 2 ha ovsa. V roce 2011 pěstovali na 1 ha pohanku, kterou prodávali jako biopotravinu. Z 1 ha sklidili cca 1 tunu pohanky. Pěstování pohanky se finančně moc nevyplatilo, proto od pěstování pohanky upustili a na pole raději sejí ječmen, kterým nakrmí zvířata a ta jim dají více mléka. Část produkce ječmene a pelušky bude sloužit jako osivo v dalším roce (HRBEK, 2013). Ze sklizeného jetele a jetelotrav si dělají senáže. K obdělávání polí používají 2 starší traktory s příslušenstvím pro zpracování půdy, setí, sečení píce, dopravu krmiva (vlečky), atd.
43
5.1.2
Živočišná produkce ekofarmy Z živočišné produkce se farma zaměřuje především na chov
bílých
krátkosrstých koz pro produkci kozího biomléka. Toto původní zaměření se postupně rozvíjelo a doplňovalo o: - chov masných ovcí plemene Charollais s prodejem především jatečních jehňat - chov masného skotu plemene Highland (Skotský náhorní skot) s prodejem plemenných zvířat - chov krav Jerseyského a Českého strakatého skotu pro tržní produkci mléka - chov masného plemene koz – Burská koza pro prodej plemenných zvířat i jatečních kůzlat - prodej kozího a kravského mléka ze dvora - farmářská výroba sýrů a dalších mléčných výrobků (másla, jogurtů, pomazánek apod.). Mléčné výrobky prodávají přímo na farmě (prodej ze dvora) nebo jezdí na farmářské trhy. Farma má souhlas krajské veterinární správy pro přímý prodej kravského a kozího mléka, od jara 2011 má registraci prodeje kozích a kravských sýrů, vyráběných tradičními výrobními postupy (HRBEK, 2011). 5.1.3
Další zaměření ekofarmy Kromě prodeje mléka, mléčných výrobků, jatečných a plemenných zvířat
farma provozuje i agroturistiku. Nabízí ubytování, možnost návštěvníků vyzkoušet si práce na farmě apod., dále pak exkurze na statku, ukázky a přednášky pro veřejnost, informace o klubu chovatelů bílých koz a o chovu ovcí a koz na Olomoucku, pořádají kurzy faremní výroby sýrů ve spolupráci se Svazem faremních zpracovatelů (HRBEK, 2011). Ubytování: k dispozici jsou 2 dvoulůžkové pokoje (s možností přistýlky na 3 a 4 lůžka) se samostatným vchodem přes společnou kuchyňku. Sociální zařízení společné. Za horkého počasí je k dispozici bazén. Ubytování je možné celoročně. Cena: při obsazení 1 pokoje na 2 a více nocí 150 Kč/os/den. V zimě 200 Kč (příplatek na vytápění). Dítě do 2 let zdarma a dítě do 6 let za polovinu ceny. Při pobytu trvajícím déle než týden sleva (HRBEK, 2010).
44
5.2
Chov zvířat na ekofarmě
5.2.1
Chov skotu na farmě Na farmě mají v současné době 8 kusů skotu, z toho jsou 2 jalovice. Zbylých
6 kusů jsou starší krávy nebo prvotelky po otelení. Chovají plemena Jersey v počtu 3 kusy, Český strakatý skot v počtu 3 kusy a jejich křížence. Zvířata jsou chována celoročně na pastvinách, mají k dispozici lehký přístřešek, oplocení pastviny je zabezpečeno elektrickým ohradníkem. Hlavním zdrojem krmiva je pastva, v zimě (popř. v létě, kdy je nedostatek pastvy) krmení senem, popř. jetelovou senáží, k dispozici mají minerální liz. Na pastvině za domem mají zvířata přístup k napáječkám na pitnou vodu. Dojnice v laktaci jsou během dojení přikrmovány ječným šrotem nebo peluškou. Krávy se dojí ve stodole 2x denně, přivázané u krmného žlabu. Průměrná denní užitkovost je u dojnic 15-20 l mléka za den, u prvotelek kolem 10 l za den. Zapouštění jalovic a dojnic inseminací, porody probíhají na pastvině (HRBEK, 2011). Druhý den po porodu je tele matce odebráno a ustájí se ve chlévě. Matka se dojí a získané mlezivo se podává teleti v napájecí láhvi, později v kyblíku. Odstav telat od mléka je postupný, postupně si zvyká přijímat seno a jadrné krmivo. Po odstavu je tele přemístěno na pastvinu. Narozené jalovičky slouží k obnově stáda, býčci jsou vykrmováni a následně jsou poraženi buď jako tele na podzim, nebo jsou vykrmováni do příštího roku v závislosti na množství krmiva a možnosti ustájení (HRBEK, 2013). 5.2.2
Chov koz na farmě Farma se zabývá chovem koz plemene bílá krátkosrstá koza. V současnosti
mají 20 koz a 2 plemenné kozly. Kozy jsou chovány celoročně na pastvině společně se skotem a v zimě i s ovcemi. Na pastvině mají lehký přístřešek, napáječky na pitnou vodu, oplocení pastviny elektrickým ohradníkem. Hlavní zdroj potravy je pastva, seno a jetelová senáž. Jsou přikrmovány šrotovaným ječmenem nebo peluškou při dojení. K dispozici mají minerální liz. Pro dojení koz mají vybudovanou malou dojírnu, která je spojena s nově vybudovanou sýrárnou. Kozy i krávy se dojí do 2 samostatných konví (jedna pro dojení krav, druhá pro kozy). Průměrná užitkovost koz v laktaci je 2-3 l za den. Na začátku laktace je užitkovost do 2 l za den, většinou tak kolem jednoho litru. Průměrně za den nadojí od všech koz cca 15 l mléka. Od všech koz uprostřed laktace se nadojí i 40 l mléka za den (HRBEK, 2011). 45
Dojí se 2x denně, na začátku laktace pouze 1x denně ráno. Odstav kůzlat je postupný, po začátku příjmu pevné potravy se kůzlata postupně oddělují od matek. Nejprve jsou po ranním dojení kůzlata s matkami, navečer se kůzlata od matek oddělí a po ranním podojení se zase kůzlata pustí ke kozám. Po odstavu kůzlat od mléka jsou na pastvině buď s celým stádem, nebo odděleně v zahradě. Plemenitba je přirozená, ve stádě jsou v době připouštění od října do prosince 2 plemenní kozli. Mimo připouštěcí období jsou ustájeni samostatně nebo jsou samostatně na pastvině. Porody probíhají na přelomu února a března, za příznivého počasí na pastvině. Při zhoršených klimatických podmínkách se celé stádo koz přemístí do chléva cca měsíc před plánovanými porody a potom porody probíhají ve chlévě. Tam jsou kozy ustájeny na hluboké podestýlce. Po zlepšení počasí jsou kozy opět přemístěny na pastvinu. Narozené kozičky slouží k obnově stáda nebo prodej jako chovná zvířata, kozlíci jsou na výkrm nebo prodej na výkrm. Dříve prodávali i plemenné kozlíky do chovu, ale moc o ně nebyl zájem, tak je dnes prodávají jen na výkrm, nebo si je vykrmují sami. K obnově stáda jsou v případě potřeby dokupovány plemenné kozičky od jiných ekologických chovatelů (HRBEK, 2013).
5.2.3
Chov ovcí na farmě Na farmě je chováno plemeno charollais a suffolk. Původně chovali
jen plemeno charollais v počtu 20 kusů a jeden plemenný beran, ale po zkušenostech s chovem tohoto plemene zjistili, že mu nevyhovují zdejší klimatické podmínky. Část stáda proto nahradily plemenem suffolk, které je odolnější. Dnes chovají 12 kusů bahnic a 1 plemenného berana, z toho je 6 bahnic plemene suffolk a 6 bahnic charollais. Beran je plemene suffolk. Jsou chovány celoročně na pastvině, kde mají přirozený úkryt pod stromy. Jako zdroj vody slouží potok protékající pastvinou, oplocení pastviny je realizováno elektrickým ohradníkem. Na zimu ovce přemísťují ze vzdálenější pastviny, kde jsou přes léto na pastvinu u domu, kvůli lepší dostupnosti a lepší kontrole stáda, i kvůli snazšímu krmení. Hlavním zdrojem potravy je přes léto pastva, v zimě dokrmování senem, minerální liz. Plemenitba je přirozená, beran je ve stádě celoročně. Porody probíhají na pastvině během února a března. Narozená jehňata prodej na výkrm, část jehniček k obnově stáda. Dříve prodávali i plemenné beránky na chov, kvůli nízkému zájmu od toho upustili. Odstav jehňat je přirozený, jehňata zůstávají s matkami až do prodeje (většinou do hmotnosti kolem 20-30 kg).
46
5.2.4
Chov burských koz a skotského náhorního skotu V roce 2009 si k bílým krátkosrstým kozám pořídili ještě masné plemeno koz -
burská koza na produkci masa a plemenných zvířat. Měli 2 kozy a jednoho plemenného kozla. Ovšem pro malý zájem o plemenná zvířata i maso z těchto koz od chovu burských koz upustili a věnují se jen chovu koz na mléčnou produkci. V roce 2008 rozšířili svoje hospodářství o chov masného plemene skotu highland. Chovali jednoho plemenného býka a 3 krávy. Každoročně narozená telata prodávali jako chovná zvířata. V roce 2010 už zájem o telata mírně pominul a býčka narozeného na jaře nemohli prodat. Prodali ho až jako ročního býčka v létě 2011. Ve stejném roce se rozhodli, že zvířata prodají jinému chovateli. Chov skotu plemene highland ukončili, protože se nedohodli s majitelem sousední pastviny o pronájmu pastviny, která by sloužila pro skot (HRBEK, 2011). Plocha současné pastviny byla nevyhovující a neposkytovala zvířatům dostatek potravy. Krávy z tohoto důvodu utíkaly na jinou pastvinu a místní obyvatelé si na časté útěky zvířat stěžovali. Důvodem k prodeji bylo i značné množství sena, které v zimě potřebovali ke krmení těchto zvířat.
5.3
Bioprodukty na ekofarmě Jak už bylo uvedeno výše, při průměrné užitkovosti u dojnic 15-20 l mléka
za den, u prvotelek 10 l za den a u koz kolem 2 l za den, nadojí denně cca 80 litrů kravského mléka a cca 40 litrů kozího mléka. Na začátku laktace se jedná o více než 30 l kravského mléka denně, za 3 dny jde tedy o cca 100 l. U kozího mléka je to na začátku laktace 30 litrů jednou za dva dny. Z 10 l mléka lze vyrobit 1,5 kg sýra při výtěžnosti 10-15%. Na výrobu jogurtů je výtěžnost mléka 100% (HBREK, 2013). ,,Z 50 l kravského mléka lze získat cca 7 l smetany, z nich lze udělat 5 kg másla, které mohu prodat za 1000 Kč. Ze zbytku mléka lze vyrobit dalších 7 kg sýra, za další 2000 Kč“, říká Blanka Hrbková. Odlišné je zpracování kozího mléka na rozdíl od kravského. Produkce a vlastnosti kozího mléka jsou hodně závislé na ročním období. Na jaře je mléka více a je méně tučné, proto se z něj dělají hlavně tvarohy a čerstvé sýry. Na podzim je v mléku více tuku, tak se i mléko zpracovává jinak, dělají se z něj tvrdé sýry a máslo. Za kozí máslo získali titul Biopotravina roku 2012. Kozí biomáslo je jemnější a lépe stravitelné, vhodné i pro děti (HRBKOVÁ, 2013). 47
Všechny své výrobky nabízejí k prodeji a to přímo na farmě, jako tzv. prodej ze dvora, nebo jezdí prodávat své výrobky na různé farmářské trhy po celé ČR. Jak už bylo uvedeno, mohou jen 35% produktů dodávat do maloobchodů. Po schválení žádosti o ,,schválený podnik“ budou moci 100% svých výrobků dodávat do obchodů (HRBEK, 2013). Minimlékárna a prodejna ve dvoře má k dispozici více než 30 litrů mléka denně. Jednou za tři dny jde tedy o cca 100 litrů kravského mléka. Zhruba 30 litrů paní Hrbková prodá přímo ze dvora a 60 litrů zpracuje. Co se týče kozího mléka, jedná se o 30 litů jednou za dva dny a většina se také na farmě zpracuje. Produkty prodávají přímo na farmě, ale dodávají zhruba třetinu produkce také do prodejen v Litovli, Olomouci a Štěpánově. Spolupracují rovněž se společností, která se zabývá biobedýnkami se sídlem v Opavě (HRBKOVÁ, 2013). Podle paní Hrbkové jdou nejvíce na odbyt kromě sýrů, máslo, pasterované mléko a syrovátkové nápoje. Mezi nabízené výrobky na ekofarmě patří: mléko kozí a kravské, smetana, podmáslí, kozí a kravské máslo, kozí a kravské jogurty, kysané syrovátkové nápoje, pomazánky ze sýra, sýr kozí a kravský čerstvý měkký, sýr kravský polotvrdý, sýr kravský tvrdý, parenica, tvaroh kravský a kozí. Kravské mléko prodávají za 20 Kč/l, kozí mléko za 40 Kč/l, kravské sýry za 300 Kč/kg, kozí sýry za 400 Kč/kg, kravské biomáslo 125 g za 40 Kč/ks (HRBKOVÁ, 2013). 5.3.1
Zpracování mléka Z části stodoly vybudovali na farmě malou dojírnu pro kozy s 10 stáními (viz.
příloha č. 3.), s mléčnicí a faremní prodejnou mléka. Kozy i krávy se dojí do konví. Mléko se po dojení přelije přes mléčný filtr do chladící nádrže a nechá ze zchladit. Vedle dojírny se nachází minimlékárna a malá sýrárna, ve které jsou zařízení na zpracování mléka. Zde faremně zpracovávají mléko. Počínaje malým pasterem, přes různé pomůcky a zařízení na výrobu sýrů, jogurtů, másla apod. až po chladničky na uchovávání hotových výrobků. Je zde i malá místnost určená pro zrání sýrů. Na sýrárnu navazuje miniprodejna, do které si zákazníci chodí kupovat biopotraviny.
5.4
Dotace Na ekofarmu majitelé pobírají dotace z ČR i EU. Celkem už dostali vyplaceno
na dotacích přes 1,5 milionu korun. První dotace dostali v roce 2002 na chov krav bez tržní produkce mléka a chov ovcí a koz ve výši 30 000 Kč, tyto dotace byly čerpány 48
z ČR. V roce 2003 bylo vyplaceno 15 000 Kč na chov krav bez tržní produkce mléka, chov ovcí a koz. Od roku 2009 jsou vypláceny dotace v rámci AEO na méně příznivé oblasti. Tyto dotace jsou čerpány jednak z ČR (kolem 6 000 Kč), jednak z EU (16 – 25 000 Kč). Dále pak dotace na zatravňování orné půdy a platby na plodiny pěstované na orné půdě. Dotace jsou pravidelně vypláceny každým rokem (HRBEK, 2013).
5.5 Vlastní hodnocení farmy a zkušenosti Ekofarma AMALTHEA je relativně prosperující farma, která má dobrou pověst mezi svými stálými zákazníky. O farmě bylo napsáno spoustu článků v novinách i časopisech a je o ní natočeno i mnoho pořadů. U jednoho natáčení pořadu jsem dokonce byla, bohužel v tom pořadu nejsem. Majitelé mají dobrý vztah ke zvířatům a přírodě, o svoje zvířata svědomitě a s láskou pečují, stejně tak i svědomitě a s radostí zpracovávají mléko na bioprodukty. Zákazníci k nim rádi a často chodí nakupovat biopotraviny, zejména čerstvé biomléko a sýry. Jediné co se mi na farmě nelíbí, je to, že přístřešek na pastvině pro zvířata je zchátralý a zvířata úkryt v něm nevyhledávají. Dále bych farmě ještě vytkla uložení příslušenství k traktorům, které je na pastvině mezi zvířaty.
49
6
ZÁVĚR Cílem práce bylo charakterizovat ekologické zemědělství, popsat zásady
pěstování rostlin a chovu zvířat, dále pak skladování a zpracování bioproduktů. V práci je uvedena i stručná historie EZ. Další část práce pojednává a chovu ovcí a koz v podmínkách EZ. Je zde popsáno, jaký je význam chovu ovcí a koz, hlavní zásady při jejich chovu, výživa, ustájení, způsoby pastvy a reprodukce. Důležitou částí práce je kontrola a certifikace používaná v EZ.
Jsou popsány činnosti 3 kontrolních
organizací působících v ČR, a to KEZ, ABCERT a Biokont CZ. Dále se práce věnuje legislativě. Tato kapitola mimo jiné vysvětluje základní pojmy v EZ. Nedílnou součástí práce je popis problematiky bioprodukce, její označování logem EU i národním značením. V práci je zmíněno o Akčních plánech rozvoje EZ a podmínkách registrace osob podnikajících v EZ. V literární části je zhodnocena situace EZ v ČR v EU. Praktická část se věnuje zhodnocením situace v EZ v zájmovém regionu, v Olomouckém kraji a charakteristikou vybraného území a popisem plemen chovaných na farmě. Dále je podrobně specifikovaná ekologická farma AMALTHEA s. r. o. Zde je popsána rostlinná a živočišná produkce ekofarmy a její další zaměření. Dále se práce zaměřuje na chov jednotlivých druhů zvířat chovaných na farmě, s popisem způsobu chovu skotu, koz i ovcí. Práce se věnuje zpracování mléka a následné výrobě bioproduktů na ekofarmě a dotacemi, které farma získává pro svou činnost. V závěru je zhodnocena ekofarma se zdůrazněním předností i nedostatků.
50
7
PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY
BOUŠKA, Josef. Chov dojeného skotu. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2006, 186 s. ISBN 80-8672616-9. DVORSKÝ, Jan a Jiří URBAN. Základy ekologického zemědělství, Podle Nařízení Rady (ES) č. 834/2007, Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 s příklady. Brno: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), 2011, 109 s. ISBN 978-80-7401-051-4. HORÁK, František a Jiří URBAN. Chováme ovce: učebnice pro školy i praxi. Vyd. v češtině 1. Praha: Ve spolupráci se Svazem chovatelů ovcí a koz v ČR vydalo nakl. Brázda, 2012, 383 s., 20, 8 s. obr. příl. ISBN 978-80-209-0390-7. HORÁK, František a Kamila TREZNEROVÁ. Světový genofond ovcí a koz. 1. vyd. Brno: Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, 2010, 226 s. ISBN 978-80-904140-6-8. HORÁK, František, Alois PINĎÁK a Vít MAREŠ. Atlas plemen ovcí a koz chovaných v České republice. Vyd. 2. Brno: Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, 2004, 95 s. ISBN 80-254-3932-1. HORÁK, František. Chov ovcí. Vyd. 1. Praha: Svaz chovatelů ovcí a koz, 1999, 156 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 80-209-0284-8. HORÁK, František. Ovce a jejich chov. Vyd. 1. Praha: Ve spolupráci se Svazem chovatelů ovcí a koz v ČR vydalo nakladatelství Brázda, 2004, 303 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 80-2090328-3. KOCOUREK, Jiří. Zemědělské zákony: soubor zákonů k rostlinné a živočišné výrobě, úvodní slovo k základní úpravě, výběr prováděcích předpisů : stav k 1.9.2007. Praha: Eurounion, 2007, 734 s. ISBN 978-80-7317-061-5. MOUDRÝ, Jan a Jaroslav PRUGAR. Biopotraviny: hodnocení kvality, zpracování a marketing. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2002, 34 s. Příručka ekologického zemědělce. ISBN 80-727-1111-3. POLÁŠKOVÁ, Anna a Jiří URBAN. Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí: učebnice pro školy i praxi. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2011, 283 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-802-4619279. POLTÁRSKY, Ján a Dušan OCHODNICKÝ. Ovce, kozy a prasata. 1. vyd. Překlad Miloslav Pour, Ladislav Štolc. Bratislava: Príroda, 2003, 104 s. Domácí chov. ISBN 80-07-11219-7. SAMBRAUS, Hans Hinrich. Atlas plemen hospodářských zvířat: skot, ovce, kozy, koně, osli, prasata : 250 plemen. Vyd. v češtině 1. Praha: Brázda, 2006, 295 s. ISBN 80-209-0344-5. SKLADÁNKA, J., VESELÝ, P. Výživa zvířat v ekologickém zemědělství. 1.vyd. Brno: Mendelova univerzita, 2007. 40. s. ISBN: 978-80-7375-065-7. ŠARAPATKA, Bořivoj a Jiří URBAN. Ekologické zemědělství v praxi: učebnice pro školy i praxi. 1. vyd. Šumperk: PRO-BIO, 2006, 502 s. ISBN 80-870-8000-9. ŠARAPATKA, Bořivoj a Jiří URBAN. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi. 1. vyd. Šumperk: PRO-BIO, 2005, 334 s. ISBN 80-903-5830-6. ŠTOLC, Ladislav. Chov hospodářských zvířat I: (chov skotu, ovcí a koní). Vyd. 2., upr. V Praze: ISV, 1999, 151 s. Živočišná výroba. ISBN 80-213-0478-2.
51
URBAN, Jiří a Bořivoj ŠARAPATKA. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2003, 280 s. ISBN 80-721-2274-6. ZAHRÁDKOVÁ, Radka. Masný skot: od A do Z. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů masného skotu, 2009, 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6.
Zpráva o stavu zemědělství České Republiky za rok 2003. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2004. ISBN 80-7084-366-7. HRBEK, Ivan, ústní sdělení, 2010 HRBEK, Ivan, ústní sdělení, 2011 HRBEK, Ivan, ústní sdělení, 2013 HRBKOVÁ, Blanka, ústní sdělení, 2013 Abcert. Certifikace ekologického zemědělství a bioprodukce [online]. [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.abcert.cz/index.php Bioinstitut.cz. Ekologické zemědělství v České republice: (aktuální stav a data 2010). [online]. [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.bioinstitut.cz/documents/AktualnistavEZvCR_unor_2011.pdf Biokont CZ: O společnosti:. [online]. 2012 [cit. http://www.biokont.cz/images/o_spolecnosti_20120302_1.pdf
2013-03-27].
Dostupné
z:
Eagri.cz: Akční plán ekologického zemědělství. [online]. [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/93837/Akcni_plan_2011_2015_EZ.pdf Ekolist.cz - Počet ekofarem loni v Olomouckém kraji vzrostl na 251 [online]. 2012. vyd. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/zpravy-zd/pocet-ekofarem-loniv-olomouckem-kraji-vzrostl-na-251 Ekologické zemědělství: Stav ekologického zemědělství v 25 členských státech EU. [online]. 2004[cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.agronavigator.cz/ekozem/default.asp?ids=973&ch=24&typ=1&val=28845 EnviWeb - Vývoj ekologického zemědělství v ČR od roku 1990. [online]. 2002 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.enviweb.cz/clanek/zemedelstvi/39281/vyvoj-ekologickeho-zemedelstviv-cr-od-roku-1990 Hvozd, obec Hvozd [online]. [cit. mesta.info/obec.php?id=Hvozd-589560
2013-04-03].
Dostupné
z:
http://www.obce-
Internetový portál bezpečnosti potravin - Ekologické zemědělství v Evropě [online]. 2009 [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/ekologicke-zemedelstvi-vevrope.aspx Kdo jsme. KEZ, o.p.s. [online]. 2009 [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.kez.cz/nabidkasluzeb Loga a značení (Zemědělství, eAGRI): Loga pro ekologické zemědělství. [online]. [cit. 2013-0327]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/loga-aznaceni/
52
Mapy.cz [online]. [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#d=muni_3212_1&x=
16.916228&y=49.636144&z=14&t=s&l=15 Mapy.cz [online]. [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/#d=muni_3212_1&x=
17.053698&y=49.614176&z=10&t=s Novinky (Zemědělství, eAGRI). Základní statistické údaje ekologického zemědělství k
31.12.2012
[online]. 2013 [cit. http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/novinky/
2013-03-27].
Dostupné
z:
Plemeno - Svaz chovatelů českého strakatého skotu [online]. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.cestr.cz/plemeno.html Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Ekologické zemědělství. [online]. [cit. 2013-0327]. Dostupné z: http://www.ukzuz.cz/Folders/3928-1-Ekologicke+zemedelstvi.aspx
53
8
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK
Obrázek: Obr. č. 1: Logo pro označení bioproduktů v ČR ……………………………………………. 30 Obr. č. 2: Logo pro označení bioproduktů v EU ……………………………………………. 31
Obr. č. 3: Mapa zájmového území ………………………………………………………… 39 Obr. č. 4: Ekofarma a část pozemků ………………………………………………...…… 43
Tabulka: Tab. č. 1: Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství ČR ……... 36 Tab. č. 2: Podíl jednotlivých kultur na celkové výměře EZ …………………….… 36
54
9
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
AEO
agroenvironmentální opatření
CZ
Česká republika (mezinárodní označení)
ČR
Česká republika
EHS
Evropské hospodářské společenství
EP
Evropský parlament
EPOS
Spolek poradců v EZ
ES
Evropské společenství
EU
Evropská unie
EZ
ekologické zemědělství
FOA
Formatting Objects Authoring (nadační fond pro EZ)
IFOAM
International Federation of Organic Agriculture Movements
KEZ
kontrola ekologického zemědělství
MZe
Ministerstvo zemědělství
MŽP
Ministerstvo životního prostředí
NR
Nařízení Rady
OZI
Odbor zemědělské inspekce
SR
Slovenská republika
SZIF
Státní zemědělský investiční fond
TTP
trvalé travní porosty
ÚKSÚP
Ústredný kontrolný skúšobý ústav polnohospodářsky
ÚKZÚZ
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
ÚZEI
Ústav zemědělské ekonomiky a informací
55
10 PŘÍLOHY Seznam příloh: Příloha č. 1. – ekofarma Amalthea Příloha č. 2. – certifikát Příloha č. 3. – dojírna pro kozy Příloha č. 4. – skupinka bílých krátkosrstých koz Příloha č. 5. – dojný skot s ovcemi Příloha č. 6. – zvířata před stodolou Příloha č. 7. – dojnice s ovcemi Příloha č. 8. – společná pastva masného skotu a ovcí
56
Příloha č.1. – ekofarma Amalthea
Příloha č. 2. - certifikát
Autor fotografií: Zuzana Pavlovská
57
Příloha č. 3. – dojírna pro kozy
Příloha č. 4. – skupinka bílých krátkosrstých koz
Příloha č. 5. – dojný skot s ovcemi
Autor fotografií: Zuzana Pavlovská 58
Příloha č. 6. – zvířata před stodolou
Příloha č. 7. – dojnice s ovcemi
Příloha č. 8. – společná pastva masného skotu a ovcí
Autor fotografií: Zuzana Pavlovská 59
