Kinesiotaping podstata metody a možnosti využití

Med Sport Boh Slov 2014; 23(2):76–85

Pro praxi

Kinesiotaping – podstata metody a možnosti využití Marie Bulíčková Oddělení tělovýchovného lékařství, Oblastní nemocnice Kolín a.s. Klíčová slova: kinesiotaping, tape, rehabilitace, reflexní terapie, medicína založená na důkazech, randomizovaná klinická studie Key words: kinesiotaping, tape, rehabilitation, reflex therapy, evidence based medicine, randomized controlled trial

r Souhrn Souhrnné sdělení prezentuje principy relativně nové terapeutické metody kinesiotapingu a zabývá se možnostmi jeho využití v postupech moderní medicíny. První část představuje metodu a deklarované účinky, druhá shrnuje recentní data o efektivitě kinesiotapu a současně poukazuje na možná úskalí při interpretaci publikovaných prací a studií na principu evidencebased medicine. Jsou diskutovány možné mechanismy působení ve světle současných patofyziologických znalostí. Závěrem nastíníme možnosti využití v našem prostředí.

r Summary Bulíčková, M.: Kinesiotaping – principles and usage. The aim of this article is to introduce relatively new, but widely used method of kinesio taping. It is declared that elastic therapeutic tape has positive effects on circulation, lymphatic system, muscle function, pain and proprioception, but there is a little evidence to support the effectiveness of KT. Critical polemic is focussed on declared mechanisms of efficacy. We discuss the pathophysiological principles and possible therapeutic effect in the light of Prague rehabilitation school approach and present possible varieties of use in our conditions.

Úvod Je osudem zřejmě každé novinky, že je vyžadována a adorována možná až příliš. Aplikace a způsoby využití kinesiotapingu nejsou omezeny vzděláním či erudicí terapeuta. Proto se zejména ve sportu setkáváme s tím, že čím více a barevnějších náplastí na nejroztodivnějších místech těla, tím lépe. Současně jsou metodě přisuzovány někdy až magické efekty, což zákonitě vede k odmítání ze strany skeptičtější a racionálnější části odborné i laické veřejnosti.

Metoda Definice Kinesiotapingem (KT) rozumíme lepení elastických pásek na tělo s cílem analgezie, stabilizace segmentu, obnovení či harmonizace/ekonomizace pohybu, ovlivnění svalového tonu, toku lymfy a prokrvení léčené oblasti (1, 2). Možné názvy pružných tapů: K.taping, Medi-tape, Aku-tape, K-tejp, Kinesio Tex Tape (KTT), Kinesio® Tex Tape (KTA), elastic tape, medical taping atp. Historie Metodu vyvinul a v roce 1979 publikoval japonský chiropraktik Kenzo Kase (3). Původní koncept je mnoha terapeuty různého zaměření, erudice a vzdělání dále využíván a široce rozvíjen, Do redakce došlo 25. 4. 2014 K publikaci přijato 9. 5. 2014

76

čímž se leckdy orientace v celé problematice znejasňuje. V článku pojednáme o původní metodice Kenzo Kaseho, t. č. reprezentované Mezinárodní asociací kinesiotapingu založenou roku 2007, která se zabývá klinickými výzkumy, propagací metody a školením terapeutů (viz www. kinesiotaping.com). Vlastnosti kinesiotapu Tape je ze 100% bavlny, elasticitu zajišťují pružná polyuretanová vlákna uvnitř bavlněné příze. Lze jej natáhnout na 140–160 % původní délky, aniž by došlo k poškození elastických vláken, je zachována volnost pohybu. Na podkladovém papíru je nanesen 10–15% napětím, lepidlem je termosenzitivní lékařská pryskyřice. Šíře a zvolený tvar tapu závisí na velikosti ošetřované plochy a terapeutickém záměru. Tape je ponecháván 1–5 dní, dle techniky. Odstranění se provádí v protažení kůže ve směru růstu chlupů. V originálním japonském konceptu jsou barvám přisuzovány různé účinky, v našem kulturním prostředí je výběr barvy pásky ponecháván na terapeutovi, případně pacientovi. Na trhu je i speciální kinesiotape s krystaly turmalínu založený na hypotéze o působení na aktivitu buněk, ionizaci a ovlivnění hojení a bolesti. Indikace Mezi nejčastější indikace KT patří neuralgie a jiné bolestivé stavy, periferní i centrální parézy, vertebrogenní algický syndrom, entezopatie, burzitidy, úžinové syndromy, distorze, kontuze, kloubní instability, whiplash syndrom, deformity nohy, prstů, jizvy, otoky a hematomy, lymfedém atd. Kontraindikace zmiňované autory metody V kontraindikacích KT jsou uvedeny: hnisavé kožní projevy, bradavice, pigmentové névy, maligní melanom, ekzémová onemocnění, dermatitidy, horečnaté stavy, akutní trombóza, elefantiáza, kardiopulmonální dekompenzace, vzácně alergie na složky tapu. Obezřetnost při aplikaci se doporučuje u diabetes mellitus (křehká kůže se změněnou citlivostí), onemocnění ledvin a závažných kardiopatií (otoky dolních končetin), křehké a hojící se kůže (po popáleninách), těhotenství – aplikace na oblast pánve, podbřišku a LS oblasti zejména ve 3. trimestru (forenzní důvody). Příprava kůže Pro dokonalé přilnutí tapu musí být kůže čistá, suchá, oholená a odmaštěná. Po sejmutí lepido na kůži nezůstává. Většina podráždění kůže je způsobena přílišným napětím tapu, obvykle se nevyskytují alergické reakce. Příprava tapu Konec tapu se zastřihuje do oblouku (kvůli odlepování a třepení, případně zachytávání za oděv). Podkladový papír se odstraňuje roztržením a opatrným sloupnutím od tapu.

77

Tvary tapu

Obr. 1: Tvary kinesiotapu Fig. 1: Shapes of kinesiotape Metoda Koncept KT rozlišuje techniky základní a korekční. Základní techniky jsou inhibice a facilitace svalu, korekčních je šest: mechanická, fasciální, prostorová, vazivová/šlachová, funkční a lymfatická. Jednotlivé techniky se liší cílovou strukturou, kterou se metoda snaží ovlivnit a dle toho lokalizací a napětím tapu. To kolísá od 0 % – v případě lymfatické korekce po 100 % u vazivové korekce. Za jeden z klíčových principů působení je autory považován tzv. smršťovací efekt – tah pásky od konce k začátku (tzv. kotvě, tzn. k části tapu aplikované jako první). Lze jej využít do 50 % napětí pásky, což je dáno elastickými vlastnostmi polyuretanových vláken. Dle požadovaného efektu terapie je volena konkrétní technika: je-li cílem snížení otoku, použije se lymfatická korekce, k analgezii využíváme inhibiční techniku s prostorovou korekcí apod. Při akutním zranění lze např. aplikovat v prvních 24–72 hodinách lymfatickou korekci, pak prostorovou korekční techniku, po 72 hodinách základní svalovou techniku. Záleží na klinickém stavu, znalostech a zkušenostech terapeuta. Pro správnou aplikaci tapu je nezbytně nutné znát anatomické poměry, vědět co chceme ovlivnit a jak. Je doporučována umírněnost v působení podnětů. Raději méně vrstev pásek, menší napětí, mírný tlak. Pokud je lepeno více vrstev tapu, jako první se aplikuje ten s očekávaným hlavním efektem – klíčový sval. A) Techniky základní 1. Inhibice svalu Technika na přetížené či akutně poškozené svaly. Lepí se s napětím do 25 % směrem od úponu k začátku svalu, aplikace v protažení svalu. Autoři předpokládají, že elevací kůže dochází k zlepšení cirkulace krve a lymfy. Tape se smršťuje v opačném směru, než je směr svalové kontrakce, což inhibuje funkci svalovou. 78

2. Facilitace svalu Je používána na chronicky či akutně oslabené svaly, 15–35 % napětí v maximálním protažení svalu, od začátku k úponu. Smršťováním tapu dochází k facilitaci svalu. B) Techniky korekční 1. Mechanická korekce Využívá kompresního efekt, lepí se s napětím více než 50 %, není počítáno se smrštěním pásky. Hypotéza: podrážděním proprioceptorů upravujeme pozici tkání (svalů, fascií a kloubů) s cílem funkční podpory segmentu. Podobá se pevným tapům, omezuje pohyb segmentu. Indikací je např. instabilita ramene, hlezna apod. 2. Fasciální korekce S výhodou se aplikuje po provedení technik měkkých tkání – prodlouží efekt manuální terapie. Smršťováním tapu dle autora dochází k udržení zlepšené posunlivosti měkkých tkání. Lepí se s napětím 10–50 %. 3. Prostorová korekce Využívá se „nadlehčení“ místa otoku, zánětu či trigger pointu. Toto „nadlehčení“ je založeno na představě elevace kůže, podkoží a fascie, snížení tlaku nad postiženou oblastí, snížení bolestivosti, zvýšení prokrvení, redukci zánětu. Tape se lepí s napětím 10–35 %. S lymfatickou korekcí patří do první řady v léčbě akutních onemocnění. 4. Vazivová / šlachová korekce Bez efektu smrštění (napětí 50–100 %) Předpokládá se, že tape dráždí vazivové či šlachové mechanoreceptory a proprioceptory a že změnou aference z periferie dochází ke změnám řízení na centrální úrovni. 5. Funkční korekce Cílem je podpora pohybu či omezení nežádoucího pohybu. Indikace jsou neurologické, hypermobilita v segmentu, degenerativní změny. Lepí se s napětím 75–100 %. 6. Lymfatická korekce Autoři deklarují podporu funkce lymfatického systému. „Vějíř“ je aplikován v protažení, napětí 0–20 %, nad hematomy 0–10 %. Podmínkou správné aplikace je znalost funkční anatomie lymfatického systému, na specializovaných pracovištích aplikaci předchází lymfoscintigrafické vyšetření. Metoda je využívána v terapii lymfostatických, potraumatických či pooperačních otoků, hematomů, chronické žilní insuficience. Uvádí se, že lymfatická korekce pomocí KT je metoda účinnější než manuální lymfodrenáž, medikace či kompresní bandáže. (4) Existují ale studie, které to vyvracejí. (5) 7. Terapie jizvy Používá se k ovlivnění akutní i vtažené či keloidní jizvy. Oproti tlakové masáži, kdy tlak více než 100mmHg (13kPa) může poškodit lymfatické řečiště, je využíváno tahu. Deklarované účinky Metoda KT je autory prezentována jako rehabilitační technika, která usnadňuje hojení, ovlivňuje funkci svalovou, stabilizuje pohybový segment bez současného omezení hybnosti. Je kladen velký důraz na důkladné celkové vyšetření pacienta, které je považováno za klíčové (palpační vyšetření svalů, rozsahu pohybu, vyšetření chůze, pohybových stereotypů, zobrazovací, 79

případně další funkční vyšetření). KT je považován za výhodnou modalitu v komplexní terapii – je doporučováno kombinování s dalšími metodami. Prodlužuje efekt technik měkkých tkání, je výhodným doplňkem manuální terapie. Považuje se za metodu bezpečnou pro všechny věkové kategorie a využívá se jak v akutním či v chronickém stádiu onemocnění, tak v prevenci. Zmiňuje se působení na somatosenzorický systém, CNS a měkké tkáně. Jsou uváděny pozitivní účinky na kůži, lymfatický a oběhový systém, fascie, svaly, vazy, šlachy a klouby, analgetické efekty a podpora lymfatické drenáže. (6, 7) Efekt metody je vysvětlován dekompresí intersticiálního prostoru (zvrásněním a elevací kůže), snížením městnání v krevním a lymfatickém řečišti, snížením tlaku a dráždění nociceptorů (analgezie), neuroreflexní modulací (volná nervová zakončení, Meissnerova a Vater Paciniho tělíska, Merkelovy disky, Ruffiniho tělíska aj.), regulací svalového tonu ve smyslu facilitace či inhibice, ovlivněním kloubní funkce stimulací proprioceptorů, úpravou pohybového vzorce zvýšením stability v kloubním segmentu, zlepšením rozsahu pohybu a snížení bolestivosti, kinestezie atd. Účinky jsou prezentovány ve velké šíři. Doposud žádný z nich nebyl skutečně ověřen.

Diskuze Existuje mnoho studií, publikovaných v periodicích s různým impact faktorem, které se zabývají fungováním či nefungováním kinesiotapingu jako takového (8, 9), případně efektivitou metody v léčbě širokého spektra diagnóz (10–17). Kvalita je velmi kolísavá a je otázkou, zda-li je vůbec možno vymyslet design studie založené na důkazech, která statisticky potvrdí účinnost KT. Lze vybrat homogenní skupinu pacientů, u nichž bude dysfunkce pohybového aparátu mít jednu společnou příčinu? Lze této skupině aplikovat kinesiotape shodnou technikou? A objektivizovat účinek? Je výška výskoku či síla svalové kontrakce to, co potvrdí fungování metody? Je povrchové EMG validním nástrojem k potvrzení efektu terapie? Otázky, které zneklidňují ty, kteří hledají racionalitu a logiku nejen ve vlastní klinické praxi, ale i v celé moderní medicíně. Nacházíme se v poněkud schizofrenní situaci, kdy dle EBM není doložena efektivita rehabilitačních postupů (18, 19) a hodláme se zabývat statistickým hodnocením výsledků léčby KT (doplňkovou rehabilitační metodou). Čtyři systematické přehledy britských, amerických a izraelských autorů publikované v letech 2012–2013 sledovaly efektivitu metody dle principů EBM. Mostavifar s kolektivem (33) ze 727 článků publikovaných do října 2011 vybral 6, které splňovaly náležitosti EBM a hodnotily vliv KT na muskuloskeletální poranění. Dvě studie hodnotily efekt KT při poranění dolních končetin, 2 studie poškození páteře (low back pain a whiplash), 2 studie na impingement ramene. Systematický přehled britských autorů (20) zkoumal klinické efekty metody publikované formou randomizované kontrolované studie (RCT). Ze 716 článků splnilo kritéria EBM celkem 8. Kromě muskuloskeletálních diagnóz (6 studií) je zahrnuta jedna studie s lymfedémem paže po mastektomii a jedna při léčbě spasticity u hemiparéz po CMP (sledována spasticita plantárních flexorů u dvou skupin pacientů léčených botulotoxinem: intervenční skupina s aplikací stimulačního KT na m. tibialis anterior, inhibičního na m. gastrocnemius, kontrolní skupina s KT bez napětí na lýtko). Frankamp et al. ve svém kritickém hodnocení (21) hledali odpověï na otázku: Je KT efektivní terapeutická metoda? Bylo vybráno 15 studií: 7 RCT, 5 retrospektivních studií, 2 případové studie, které splňovaly kritéria EBM. Výsledkem je konstatování, že neexistuje žádná studie založená na důkazech, která by dokazovala terapeutickou efektivitu KT. Systematický přehled izraelských autorů (22) vybral z 91 kontrolovaných studií 12 (9 s muskuloskeletální, 1 s neurologickou a 2 s lymfologickou problematikou). Nebyl dokázán dlouhodobý efekt KT, nebyl potvrzen vliv na zlepšení síly svalové či rozsahu pohybu. 80

Nebyla shledána dostatečná evidence o efektivitě terapie u neurologických diagnóz, nebyla zjištěna efektivita v terapeutickém využití u muskuloskeletálních patologií. V souhrnu všichni autoři konstatují nedostatečnou evidenci o terapeutických účincích KT a to, že limitované informace potvrzující efektivitu metody jsou dostupné pouze z případových studií a kazuistik. Jak vysvětlit účinek metody? V našem prostředí máme výhodu náskoku v aplikaci nových konceptů zejména díky myšlenkám Pražské školy (Jirout, Lewit, Janda, Rychlíková, Véle, Vojta), které v mnoha ohledech předběhly dobu, jsou v klinické rehabilitační praxi běžně využívány a postupně objektivizovány pomocí moderních metod. Předpokládané efekty KT jsou biomechanické, neurofyziologické a trofotropní. Nejpravděpodobnějším mechanismem působení se zdá být aktivace reflexní odpovědi organismu na kožní stimulaci. Kůže je zásobena množstvím nejrůznějších receptorů, jejichž podrážděním můžeme vyvolat rozličné terapeutické efekty. Podněty aplikované na povrch těla nedráždí jen příslušné receptory, ale i vegetativní aferentní vlákna, která jsou difuzní a je velká divergence podráždění: působíme-li na povrch kůže, ovlivňujeme i hluboko uložené tkáně. Měkké tkáně obklopují hybnou soustavu a jejich význam pro pohyb bývá bohužel i přes aktivní snahu našich výše zmíněných učitelů širokou lékařskou veřejností podceňován. Při každém pohybu trupu či končetin se nepohybují pouze klouby či svaly, ale také všechny obklopující měkké tkáně, ve smyslu protažení a vzájemného posouvání (23–25). Pro terapii funkčních poruch je zásadní obnovení volné pohyblivosti měkkých tkání v harmonii s klouby a svaly. Poněvadž odpory vznikající v měkkých tkáních nejsou tak velké, že by je svalstvo nemohlo překonat, je tento vliv na hybnost považován za působení reflexní (Lewit a mnozí další). (26, 27) Využití KT v rámci reflexní terapie je výhodné vzhledem k dlouhodobému působení podnětu. Reflexní terapie spočívá ve vyhodnocování a ovlivňování individuálních změn na pohybovém aparátu, terapie se řídí dle aktuálních klinických nálezů. Není tedy divu, že aplikace tapu dle „kuchařek“ Kenzo Kase, na kterou se mnoho autorů EBM studií odvolává (Kinesio taping perfect manual a Illustrated Kinesio Taping), bez respektování a případného cílení terapie na konkrétní funkční změny, by měla mít statisticky přesvědčivý vliv na bolest, hybnost, či subjektivní obtíže a pocity pacienta. Tento metodický postup autorů většiny publikovaných RCT je v rozporu s doporučovaným postupem autora konceptu. Ve většině klinických studií chybí klinický rozbor funkčních změn u jednotlivých pacientů či pokusných skupin (kde byly asymetrie, trigger pointy, svalové zkrácení, hypertonus, a co se s těmito změnami stalo po aplikaci tapu). Sporný je také způsob zaslepení mnoha studií. Jestliže jedním z hlavních deklarovaným mechanismů účinku terapie je stimulace proprioceptorů v místě kontaktu pásky s kůží, je relevantní srovnání s kontrolní skupinou, které je nalepena ať už pevná páska, nebo přímo elastická páska bez napětí do téhož místa jako u skupiny léčené? (15, 28) Pěkným příkladem zamořování virtuálního prostoru EBM je např. práce tureckých autorů z roku 2012 (29), která se zabývá vlivem KT na funkční výkon basketbalistů s chronickou nestabilitou hlezna. Celkem 15 hráčů košíkové ve věku 18–22 let bylo klasifikováno pomocí dotazníku Cumberlan Ankle Instability Tool, dle kterého se vlastně dotazovaný diagnostikuje sám: odpovídá na 9 otázek, které jsou ohodnoceny 0–4 body, typu: Máte bolesti kotníku? Cítíte nestabilitu při výsoku na jedné noze? a podobně. Dle tohoto dotazníku je klasifikována míra nestability hlezna. Nebyl proveden kineziologický rozbor, nebo alespoň hodnocení stavu kolemkloubních struktur, chůze, hodnocení klenby nožní atd. Testy na stabilitu byly prováděny s placebo tapingem, bez tapu, s pevným tapem a s kinesiotapem v intervalu jednoho týdne. Předcházelo 20minutové rozcvičení, testy spočívaly v měření výšky výskoku a provádění poskoků na jedné noze na různě nakloněných rovinách, v různém pořadí kroků (4 testy), dále 81

stoji na balanční plošině s počítačovým vyhodnocením. Kinesiotape byl aplikován nestandardním způsobem v rozporu s principy konceptu KT. Přiložena je fotografie, kdy tape končí na tapu, ke stabilizaci laterálního kotníku je využit stimulační tape na m. peroneus longus, peroneus brevis a tibiofibulární ligamentum (tam lepeno s napětím 25 %, což je v rozporu se zamýšlenou, zřejmě vazivovou korekcí, kde je naopak s výhodou použití vyššího napětí, kdy tape má stabilizační funkci). Nepochopení základních principů metody vede výzkumníky ke konstatování, že KT neovlivnil chronickou instabilitu v oblasti laterálního hlezna. Překvapivé nebude ani závěrečné (matematicky podložené) tvrzení, že pevný tape omezuje plantární flexi a to může vést k omezené výšce výskoku. Nechybí samozřejmě tradiční výzva autorů k potřebnému dalšímu výzkumu na tomto poli... Další názornou ukázkou nepochopení metody, bazálních funkčních vztahů v pohybovém aparátu a vyvozování „tvrdých“ dat z nevhodně zvolené teze je práce taiwanských autorů (30). Zabývají se efektem KT na svalovou aktivitu – vyjádřenou výškou výskoku u inaktivních zdravých lidí. Základní hypotéza spočívá v tvrzení, že zvýšení aktivity m. triceps surae pomocí KT ovlivní výšku výskoku. Byla měřena výška výskoku a povrchní EMG m. gastrocnemius medialis, m. tibialis anterior a m. soleus. Celkem 31 účastníků 21–31 let, bez deklarované pravidlené fyzické aktivity, bez anamnézy úrazů či zlomenin, vertebrogenní či neurologické symptomatologie. Y-tape byl aplikován bez napětí na lýtkový sval, kotva na patě, aplikace v relaxovaném pronačním postavení, bez napětí. Stejným způsobem byl aplikován i placebo tape – neelastická páska. Po rozcvičení 5x výskok, pak aplikace elastické či neelastické placebo pásky na oba tricepsy a po 30 minutách opět 5 pokusů o maximální výskok. Každému subjektu byly aplikovány oba typy tapů ( kinesiotape i placebo), v různém náhodném pořadí a v odstupu 3 dnů provedeno další testování. Výška výskoku měřena kinematickou analýzou. Chybí kineziologický rozbor, vyšetření základních pohybových stereotypů, popis stereotypu chůze či vyšetření dynamické stability stoje, chybí palpační vyšetření. Za nejdůležitější sval ovlivňující výšku výskoku je považována mediální hlava m. gastrocnemius, pomocí kinesiotapu aplikovaného na lýtko se nepodařilo výšku výskoku statisticky významně ovlivnit. Statisticky nevýznamné minimální zlepšení ve výšce výskoku zaznamenané v této studii doporučují k využití u skokanů do výšky, u nichž přece záleží na každém centimetru. Na závěr je opět připojena výzva k realizaci dalších potřebných výzkumů na tomto poli. Výsledkem RCT jsou „tvrdá“ data, která jsou však extrahována z dat „měkkých“, leckdy pochybné kvality. To, že nebyla EBM potvrzena statisticky významná efektivita KT v léčbě průměrného pacienta za průměrných podmínek v optimální a reprodukovatelné situaci může znamenat i to, že neexistuje „průměrný“ tenisový loket, „průměrný“ femoropatelární syndrom, ani „průměrná“ pravostranná hemiparéza. Je problematické matematicky kvantifikovat složité vztahy řízení motoriky, které se projeví obtížemi pacienta vstupujícího do naší ordinace. O psychice, psychosomatických vztazích, vnímání bolesti a subjektivních pocitech nemluvě. Nehledě na to, že nepotvrzení efektu terapie neznamená automaticky jeho vyvrácení. Je otázkou, jak zásadní roli hraje smršťovací efekt pásky a zejména, jak přesně je možno dodržet doporučovaná procenta napětí pásky a konstantně je reprodukovat. Principů kožní stimulace, využívají ve svých konceptech mnozí, např. Alois Brügger, Klara Marie Helena Hermachová, Karel Lewit, Margaret Roodová, Roswitha Brunkow, Elizabeth Kenny, Tom Myers, Janet Travellová a jiní. Některé koncepty využívají techniky svalové facilitace a inhibice na podkladu kožní stimulace v určitém směru. Pokud pomineme to, že punctum fixum a mobile se během jednotlivých posturálních pozic mění (příkladem mohou být např. svaly kolem lopatky), zůstává diskutabilní, trvá-li kýžený facilitační či inhibiční efekt po celou dobu nalepení pásky 82

a nedojde-li v krátkém čase k akomodaci receptorů, přenastavení citlivosti proprioceptorů a tak k eliminaci (případně oslabení) tohoto terapeutického efektu. Vliv tapu na svalovou sílu nebyl potvrzen (8, 9). Kenzo Kase (31) považuje za hlavní mechanismus působení KT na funkci svalovou stimulaci somatosenzorických drah po přiložení tapu na kůži nad svalem. Mechanistická teorie autora metody o ovlivnění mezenchymu prostřednictvím tzv. „nadlehčovacího“/dekompresního efektu (32), který je zprostředkován elasticitou (zvrásněním tapu), se může zdát sporná. Dle fyziologických principů uznávaných v našich zeměpisných šířkách bychom se asi přikláněli k vysvětlení pomocí stimulace kožních receptorů a tím ke zvýšení regionálního prokrvení – spíše by tedy mohlo jít o přesun tekutin, než mechanické zvětšení podkožního prostoru pomocí elastických vlastností pásky. Vysvětlení vlivu na odtok lymfy z postižené oblasti bychom mohli též přisoudit kožní stimulaci, následně zvýšení prokrvení, změně svalového tonu a tím vlivu na lymfatickou pasáž tak, jak toho využíváme u lymfatické drenáže. Domnívám se, že klíčovým momentem při využití KT v terapii lymfedému je primárně otevření odtokových lymfatik pomocí manuálních technik (což většinou není autory zmiňováno), následně pak aplikace lymfotapu, který může prodloužit efekt manuální terapie cestou kožní stimulace. Z pohledu vlastní klinické praxe oceňuji komplexní přístup autorů metody: důraz na důkladné celkové vyšetření pacienta, palpační vyšetření svalů, rozsahu pohybu, vyšetření chůze, pohybových stereotypů. Pozitivně hodnotím doporučení kombinace s dalšími metodami. To se může zdát z pohledu EBM zavádějící. Racionálně vybřednout z hory informací, kterými jsme zahlceni, není jednoduché. Kvalita studií publikovaných samotným autorem metody a jeho okolím není vysoká a odrazuje. Nicméně pokud připustíme možnost ovlivnění vstupu do CNS cestou dlouhodobě působící kožní stimulace, můžeme uvažovat o nějakém způsobu ovlivnění tonu svalového, motoriky a celkově tedy i případné zlepšení funkčních obtíží v době působení nalepené elastické pásky. Toho lze s úspěchem využít např. při reedukaci pohybových stereotypů v kombinaci s konvenčními rehabilitačními metodami, obvyklými v našem prostředí. Nesporně unikátní jsou adhezivní a elastické vlastnosti pásky, které vybízejí k různému použití od provizorního krytí poškozené kůže v místě otlaku (a tak k ochraně kůže a urychlení hojení), přes prodloužení, případně doplnění efektu technik měkkých tkání, po stimulační vliv na CNS u neurologicky nemocných. Domnívám se, že v tomto duchu je možno KT plně využít a zařadit mezi spektrum léčebných metod pro každodenní klinickou praxi.

Závěr Racionální přístup a zamyšlení nad cílem jakékoli terapie může předejít terapeutickému neúspěchu, ušetří čas marněný neefektivními postupy, případně určí další diagnostickou modalitu a pomůže analyzovat konkrétní klinickou situaci. Jen tak je možno se dobrat adekvátních výsledků. Předpokladem úspěšného KT je stanovit cíle terapie, určit klíčovou strukturu, rozhodnout o místě aplikace, připravit kůži, aplikovat a opětovně vyšetřit, případně úpravit či doplnit tape, varovat pacienta před potenciálními komplikacemi, nastínit časový plán terapie. Rizika selhání KT jsou prakticky shodná s riziky při provádění jakékoli terapie: • nedostatečné vyšetření – anamnéza, komorbidity, úrazy, operace, jizvy apod., vyšetření celého pohybového aparátu • nesprávná diagnóza: bez uvážení širších souvislostí, „přehlédnutí“ interního onemocnění ap. • nesprávné provedení: špatně zvolený tah, či cílová struktura, nedostatečná příprava kůže a nedostatečné vysvětlení terapie pacientovi. 83

Převratné je použití elastické pásky se specifickými vlastnostmi, což umožňuje působení podnětu (tedy terapie) dlouhodobě a bez přítomnosti terapeuta. Často je v literatuře zmiňována cenová výhodnost terapie, i když jsou i protichůdné názory, které toto tvrzení vyvracejí (33). Výhodou KT je omezené množství kontraindikací a případných nežádoucích účinků. Oproti pevným páskám či bandážím není omezen rozsah pohybu a je zachována plná funkčnost segmentu, není omezena cirkulace. Může se kombinovat s jinými metodami (kinesioterapie, vodoléčba, elektroterapie, kryoterapie). EBM staví na matematicky definovaných veličinách, kterými popisuje aktuální zdravotní stav pacienta a počítá statistickou významnost účinnosti terapeutických postupů. Jsou hodnoceny i stavy, případně efekty léčby, které jsou obtížně objektivizovatelné a matematicky nevyjádřitelné. Poplatni trendům vývoje moderní medicíny, mnozí autoři poukazují na absenci dat o efektivitě dle EBM. Tudíž nám nezbývá, než se spolehnout na svůj úsudek, zkušenosti, dovednosti a operovat s daty, jejichž validita z pohledu EBM není vysoká. KT je metoda módní a široce využívaná sportovci celého světa. Víme, že vliv na výsledky sportovce či pacienta mají nejen předpoklady anatomické, fyziologické a technické, ale také (dle některých názoru především) psychické. KT může být jako jedna z modalit reflexní terapie v rukou zkušeného terapeuta velmi dobře využita v léčbě celé škály funkčních poruch. Také může být jednou z cest, kterou ovlivníme výkon sportovce či pacienta právě působením na psychologické úrovni. Rozum a cit jsou veličiny, které by měly být v našem medicínském konání v souladu. Až čas ukáže, jaké místo si dobude nejen koncept KT ve škále terapeutických postupů, ale i samotná EBM filozofie v medicíně budoucnosti. Na závěr si popřejme intuici, empatii, dobrou pozorovací i palpační schopnost a racionalitu úsudku při ordinaci a provádění terapie nejen pomocí elastických pásek.

Literatura 1. Kobrová J, Válka R. Terapeutické využití kinesio tapu. Grada Publishing a.s.; 2012.153. 2. Kobrová J, Válka R. Léčba akutních i chronických onemocnění pohybového aparátu. Skripta ke kurzu. Praha; 2011. 58 s. 3. Kinesio Taping Association International. A Brief History of Kinesio Tex Taping®;2013 [cit. 28. 8. 2013] Dostupné na: http://www.kinesiotaping.co.uk/history.jsp. 4. Bialoszewski D, Wozniak W, Žarek S. Clinical efficacy of Kinesiology Taping in reducing Edema of Lower Limbs in Patients Treated with the Ilizarov Method – Preliminary report. Ortopedia Traumatologia Rehabilitacja. 2009;11(6):46–54. 5. Tsai HJ, Hung HCh, Yang JL, Huang ChS, Tsauo JY. Could Kinesio tape replace the bandage in decongestive lymphatic therapy for breast-cancer-related lymphedema? A pilot study. Support Care Cancer. 2009;2. DOI 10.1007/s00520-009-0592-8. 6. Kinesio Taping Association International. Kinesio taping method;2013[cit. 28.8.2013] Dostupné na: http://www.kinesiotaping.com/global/association/about/ kinesio-taping-method.html. 7. Kase K, Hashimoto T. Changes in the volume of the peripheral blod flow by using KinesioTaping. Kinesio symposium Japan; 2005. 8. Vithoulka I, Beneka A, Malliou P, Aggelousis N, Karatsolis K, Diamantopoulos K. The effects of Kinesio-Taping on quadriceps strenght during isokinetic exercise in healthy non athlete woman. Isokinetics and Exercise Science. IOS Press. 2010;18:1–6. 9. Chang HY, Chou KY, Lin JJ, Lin ChF, Wang ChH. Immediate effect of forearm Kinesio taping on maximal grip strenght and force sense in healthy collegiate athletes. Physical Therapy in Sport. 2010; 11:122–137. 10. Yasukawa A, Patel P, Sisung Ch. Pilot study: Investigating the effect of kinesio taping in an acute pediatric rehabilitation setting. Am J Occup Ther. 2006;60(1):104–110. 11. Martin P. Use of Kinesio Tape in Pediatrics to Improve Oral Motor Control. 18th Annual Kinesio Taping International Symposium Review. Tokyo, Japan; 2003. 84

12. Sanada Y. Actual Examples of Improvement of Functions in Patients With Cerebral Central Nervous Diseases in Clinical Practice and the Effects of Kinesio Taping. Kinesio symposium Japan; 2005. 13. Smith E. The Use of Kinesio Taping in Occupational Therapy. Scholarly Research Keuka College. [online2010]. Dostupné na http://ot.keuka.edu/scholarly-research/. 14. Krajczy M, Bogacz K, Luniewski J, Szczegielniak J. The influence of kinesio taping on effects of physiotherapy in patients after laparoscopic cholecystectomy. The scientific World Journal. [online 2012]. Dostupné na http://www.hindawi.com/journals/ tswj/2012/948282/. 15. Iglesias JG, Fernández C, Cleland J, Huibregts P, Gutiérrez M. Short-Term effects of Cervical Kinesio Taping on Pain and Cervical Range of Motion in Patients With Acute Whiplash Injury: A Randomized Clinical Trial. J Orthop Sport Phys Ther. 2009;39(7):515–521. 16. Jaraczewska E, Long C. Kinesio Taping in Stroke: Improving Functional Use of the Upper extremity in Hemiplegia. Top Stroke Rehabilitation. 2006;13(3):31–34. 17. Szczegielniak J, Krajczy M, Bogacz K, Luniewski J, Sliwinski Z. Kinesiotaping in physiotherapy after abdominal surgery. Fizjoterapia Polska. 2007;7(3):299–307. 18. Wilson P. CRPS: Current diagnosis and therapy. IASP Press; 2005.316. 19. Michleff ZA, Ferreira ML. Physiotherapy rehabilitation for whiplash associated disorder II. A systematic review and meta-analysis of randomised controlled trial. Br J Sports Med. 2012;46(9):662–663. 20. Morris D, Jones D, Ryan H, Ryan CG. The clinical effects of Kinesio Tex taping: A systematic review. Physiotherapy Theory and Practice. 2013;29(4):259–270. 21. Frandkamp H, Kelly E, Wayda N, Apsley M, Warner C. The Effects of Kinesio Tape in Therapeutic Setting. Physical function Critically Appraised Topics, Paper 34. [online 2012]. Dostupné na http:// commons.pacificu.edu/otpf/34. 22. Kalron A, Bar-Sela S. A systematic review of the effectiveness of Kinesio Taping – Fact or fashion? European Journal of Physical and Rehabilitation Medicine. 2013;49:1–11. 23. Lewit K. Manipulační léčba. 4. vyd. Heidelberg-Leipzig: J.A.Barth Verlag; 1996. 347s. 24. Rychlíková E. Manuální medicína. Praha: Maxdorf Jesenius; 1997. 426 s. 25. Lewit K, Olšanská Š. Klinický význam aktivních jizev. Rehabil., fyz. lék. 2003;4:129–132. 26. Véle F. Kineziologie. Triton; 2006.135–136. 27. Kolář P. Rehabilitace v klinické praxi. Galén; 2009. 56–61. 28. Thelen MD, Daubert JA, Stoneman PD. The Clinical Efficacy of Kinesio Tape Double-Blinded, Clinical Trial. J Orthop Sports Phys Ther. 2008;38(7):389–395. 29. Bicici S, Karatas N, Baltaci G. Effect of athletic taping and kinesiotaping on measurement of functional performance i basketball players with chronic inversion ankle sprain. The International Journal of Sports Physical Therapy. 2012;7(2):154–166. 30. Huang ChY, Hsieh TH, Lu SCh, Su FCh. Effect of the kinesiotape to muscle acitivity and vertical jump performance in healthy inactive people. BioMedical Engineering online. 2011. [online 10. 1. 2011]. Dostupné na : http://www.biomedical-ingeneering-online.com/content/10/1/70. 31. Kase K. Adjunctive therapy to increase the effects of Kinesio Taping. Kinesio symposium Japan; 2005. 32. Kase K. Examination and consideration of the effects of the stretch rate of kinesio taping on the skin: second report. Kinesio symposium Japan; 2005. 33. Mostafavivar M, Wertz J, Borchers J. A Systematic Review of the Effectiveness of Kinesio Taping for Musculoskeletal Injury. The Physician and Sportsmedicine. 2012; 40(4):33–39.

MUDr. Marie Bulíčková Oblastní nemocnice Kolín a.s., oddělení tělovýchovného lékařství Žižkova 146, Kolín 280 02 email: [email protected]

85

Copyright of Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca is the property of Ceska spolecnost telovychovneho lekarstvi and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may print, download, or email articles for individual use.