Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s. r. o. Čelákovice
Křečové stavy a jejich řešení v přednemocniční péči Diplomovaný zdravotnický záchranář
Vedoucí práce: Bc. Monika Středová Vypracovala: Marcela Bergmannová
Čelákovice 2014
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
V Čelákovicích 31. Prosince 2013
Podpis
2
Tímto bych chtěla poděkovat Bc. Monice Středové za vedení práce a za trpělivost, kterou se mnou měla. Dále bych chtěla paní Mirce Zachariášové, která nám poskytovala rady a věnovala nám čas i ve svém volnu. 3
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 5 1
Cíl práce ........................................................................................................................................... 6
2
Teoretická část ................................................................................................................................ 7 2.1 2.1.1
Kvantitativní poruchy vědomí ............................................................................................. 7
2.1.2
Patofyziologie ...................................................................................................................... 7
2.1.3
Etiologie ............................................................................................................................... 8
2.3
Diagnostické metody u křečí a křečových stavů...................................................................... 8
2.4
Terapie křečí a křečových stavů obecně ................................................................................. 9
2.5
Epilepsie................................................................................................................................... 9
2.5.1
Patogeneze epileptického záchvatu .................................................................................. 11
2.5.2
Pomocná vyšetření ............................................................................................................ 14
2.5.3
Zásady ošetření GM záchvatu ........................................................................................... 15
2.5.4
Medikamentózní léčba ...................................................................................................... 15
2.5.5
Léčba status epilepticus .................................................................................................... 16
2.6
Patogeneze ........................................................................................................................ 17
2.6.2
Eklamptické kóma ............................................................................................................. 18
2.6.3
Komplikace ........................................................................................................................ 19 Terapie vybraných onemocnění ............................................................................................ 20
Praktická část ................................................................................................................................. 22 3.1 3.1.1 3.2 3.2.2 3.3
4
Eklampsie............................................................................................................................... 17
2.6.1
2.7 3
Definice vědomí ....................................................................................................................... 7
Dotazníkové šetření ............................................................................................................... 22 Metodika práce ................................................................................................................. 22 Metodika výzkumu ................................................................................................................ 22 Hodnocení dotazníku......................................................................................................... 23 Vyhodnocení dotazníku ......................................................................................................... 23
Diskuze........................................................................................................................................... 31
Závěr ...................................................................................................................................................... 33 Bibliografie ............................................................................................................................................ 35 Příloha – Dotazník.................................................................................................................................. 36
4
Úvod Křečové stavy jsou určitě problematikou patřící do přednemocniční neodkladné péče, o tom není sporu. Mohou být považovány nejen za jev, který sám o sobě ohrožuje život či zdraví pacienta, ale především je musíme vnímat jako akutní projev různých onemocnění – jejich důležitý příznak. Nevýhodou je, že skupina onemocnění, která se křečovými stavy projevuje, je velmi rozsáhlá a nesourodá – chceme-li diagnostikovat přesněji dané onemocnění, samotné křeče a jejich charakter nám většinou nestačí. Alespoň jednou v životě má podle statistik křeče zhruba 10 % populace. Nejčastěji se vyskytují u dětí od ½ do 4 let a v pubertálním věku. Většina onemocnění s křečovými stavy bývá provázena poruchami vědomí. Z toho důvodu, se zaměřím na křeče spojené s poruchami vědomí. Křečové stavy postihují 1 – 2% populace, prevalence je 500 - 1000 / 100 000 obyvatel, incidence nových případů 20 - 70 / 100 000 obyvatel / rok. Celoživotní zkušenost s křečemi má 2 – 3% (až 10%) populace. Ve své práci se budu v teoretické části zabývat problematikou křečových stavů u dospělých pacientů, jako jsou nejčastější příčiny jejich vzniku, s diagnostikou, vyšetřením a farmakoterapii. S těmito stavy se záchranáři setkávají docela často a mě zajímá, jak přesně se v takovéto situaci postupuje, proto jsem si také toto téma vybrala. V praktické části se zaměřím na dotazníkové šetření, kde bych chtěla zjistit např., v jakém věku se nejčastěji projevují epileptické záchvaty, jestli je epileptický záchvat vždy spojen s poruchou vědomí apod.
5
1
Cíl práce
Zpracovat problematiku křečových stavů u dospělých s důrazem na symptomy a následnou terapii, prostřednictvím dotazníku zjistit např., v jakém věku se nejčastěji projevují epileptické záchvaty apod.
6
2
Teoretická část
2.1
Definice vědomí Vědomí je definováno z hlediska filozofického, sociálního nebo medicínského.
V lékařské praxi je vědomí stav, kdy si jedinec uvědomuje sebe i okolí, jedná podle své vůle a neschopen reagovat na zevní i vnitřní stimuly. Odchylky můžeme pojmenovat jako poruchy vědomí. Spánek je fyziologickou poruchou vědomí, kdy dochází k zotavení mozkové tkáně. Patologické poruchy vědomí se týkají především onemocnění mozku, můžeme je rozdělit na kvantitativní a kvalitativní. [NEVŠÍMALOVÁ, RŮŽIČKA, TICHÝ, 2005]
2.1.1 Kvantitativní poruchy vědomí Definice – Kvantitativní porucha vědomí je stav porušené bdělosti. Podle intenzity útlumu lze kvantitativní poruchy dělit: Somnolence-Lehká porucha vědomí se zvýšenou spavostí, pacienta lze snadno probudit slovy nebo dotyky, je schopen normálně komunikovat a spolupracovat. Je-li však ponechán v klidu, rychle usíná. Sopor- Závažnější stav, kdy probouzecí reakce vyžadují opakované podněty o vyšší intenzitě, nemocný odpovídá pouze jedním slovem nebo špatně komunikuje. Koma- Nejzávažnější stav, kdy nemocný nereaguje na oslovení, ale může reagovat na bolestivé podněty. [NEVŠÍMALOVÁ, RŮŽIČKA, TICHÝ, 2005]
2.1.2 Patofyziologie Hlavní úlohu v udržování bdělosti má ascendentní aktivační systém a retikulární formace orálního mozkového kmene. Kvantitativní poruchy vědomí vznikají při postižení aktivačního systému, buď přímou lézí orálního mozkového kmene nebo difuzním kortikosubkortikálním
postižením
obou
mozkových
hemisfér
organického
nebo
metabolického původu. Iritační léze retikulární formace mozkového kmene může způsobit přechodnou poruchu vědomí (centreencefalická epilepsie). [NEVŠÍMALOVÁ, RŮŽIČKA, TICHÝ, 2005]
7
2.1.3 Etiologie Příčiny kvantitativních poruch vědomí mohou být buď léze strukturální, lokalizované supratentoriálně a infratentoriálně, nebo léze metabolicko-toxické. [NEVŠÍMALOVÁ, RŮŽIČKA, TICHÝ, 2005]
2.2 Nejčastější příčiny vzniku křečí Příčiny intrakraniální -
krvácivá cévní mozková příhoda (CMP), mozková embolie (nekrvácivá CMP),
subarachnoideální krvácení, infekce centrální nervové soustavy – meningitida, encefalitida, epilepsie, trauma, kontuze mozku, nádory, febrilní křeče [SEIDL, 2008]
Příčiny extrakraniální -
kardiovaskulární – hypertenzní krize, AV-blok III. Stupně, renální selhání, hepatální
selhání, respirační selhání, -
metabolické příčiny - hypoglykémie, diabetické,acidotické nebo hypokalcémie
-
intoxikace léky, intoxikace alkoholem, abstinence léků a alkoholu, eklampsie, tetanie,
synkopa [SEIDL, 2008]
2.3
Diagnostické metody u křečí a křečových stavů - Anamnéza – osobní (epileptik, vývojové vady…), rodinná (epilepsie atd.), farmakologická (intoxikace, nově ordinované léky...), gynekologická (kvůli eklampsii); - Neurologická – věk, pohlaví, pravo/levorukost, zaměstnání; - CT (vyloučit hematom, CMP, trauma, tumor); - EEG; - Elektrokardiogram (EKG), křeče na kardiologickém podkladě; - Krevní obraz, kompletní biochemie, Acidobazická rovnováha, hladiny antiepileptika; - Lumbální punkce a odeslání mozkomíšního moku na biochemii k vyloučení neuroinfekce; [FULLER, 2008]
8
2.4
Terapie křečí a křečových stavů obecně Nejprve je třeba věnovat se zajištění vitálních funkcí. Na prvním místě je u křečí uvolnění dýchacích cest a kontrola průchodnosti. Někdy volíme umělou plicní ventilaci (UPV). Další částí terapie je prevence traumatizace hlavy, event. pokousání jazyka (s jazykem je to problematické, málokterý záchranář se nechá dobrovolně pokousat). Pak se pokusíme odstranit vyvolávající příčiny stavu – hluk, světlo apod., což může značně pomoci např. u eklampsie. Následuje farmakoterapie, k tlumení křečí je vhodné použít benzodiazepiny (Apaurin®), méně často barbituráty. Pokud nezabírají, volíme některé z periferních relaxancií, což s sebou ale nese nutnost endotracheální intubaci (ETI) a UPV. Před podáním relaxancií je vhodné pacienta sledovat. Pokud to umožní anamnéza, pokračujeme po této terapii na cílenou léčbu – zaměřujeme se na odstranění hlavních důvodů vzniku křečí. Cílená terapie bývá často zahájena až v rámci nemocniční neodkladné péče. [ADAMS, HAROLD, 2000]
2.5
Epilepsie Příčinou epileptických záchvatů jsou různé choroby matky v těhotenství, asfyxie nebo
krvácení do centrálního nervového systému během porodu, vrozená metabolická onemocnění, febrilní křeče, traumata apod. V dospělosti a stáří ještě přibývají k předchozím příčinám rezidua a degenerativní choroby. [NEVŠÍMALOVÁ, RŮŽIČKA, TICHÝ, 2005] Epileptický záchvat může být i klinickým projevem jiného patologického procesu. Označuje se jako sympatomatický, respektive sekundární, který může vzniknout při probíhajícím zánětu centrálního nervového systému, při rostoucím nádoru, krvácením do mozku či traumatu. Posttraumatická epilepsie vzniká během šesti měsíců až dvou let po úrazu. [NEVŠÍMALOVÁ, RŮŽIČKA, TICHÝ, 2005] Nastavený rozdílný práh a vnímavost k okolnostem vysvětluje individuální náchylnost k záchvatu. Provokační moment může být etylalkohol, menses, spánková derivace, psychická afekce či neznáme genetické faktory. V organismu jsou i antiepileptické mechanismy brzdící rozvoj záchvatu. Výše prahu kolísá s věkem. V dětství je nižší a dospělosti stoupá, po 60. roce opět klesá. [SEIDL, 2008]
9
Rozeznáváme
idiopatickou
a
sekundární
epilepsii
vznikající
v důsledku
identifikovatelné neurologické nebo jiné patologie. Při průkazu sekundární epilepsie se léčba častěji nasazuje při prvním záchytu, neboť je vyšší riziko opakování záchvatů.
Primární epilepsie – mají silnou genetickou predispozici -
Podkladem není žádná strukturální, metabolická nebo patologická abnormalita a v období mezi záchvaty nejsou přítomné odchylky od normy [ŠEBLOVÁ, KNOR, 2013]
Sekundární (symptomatická) epilepsie – doprovází jiná onemocnění centrálního nervového systému, prognóza je horší než u primární epilepsie. 1. Intrakraniální -
Kraniocerebrální poranění (KCP), Cévní mozkové poranění (CMP), nádor, zánět mozku
2. Extrakraniální Endogenní -
Metabolické poruchy – Diabetes mellitus (DM), játra, endokrinní
-
Hypoxie (hypoxemická, anemická, toxická, stagnační…)
-
Šokové stavy [SILBERNAGL, 2012]
Exogenní -
El. Proud
-
Hypotermie, hypertermie (febrilní křeče)
-
Intoxikace
-
Tetanie
-
Hysterie
-
Eklampsie [SILBERNAGL, 2012]
10
Sekundární epileptický záchvat může být projevem: -
Strukturální léze CNS – příčinou může být ischemická nebo hemoragická cévní mozková příhoda nebo posttraumatické stavy
-
Trauma mozku – krvácení epidurální, subdurální, intracerebrální
-
Nádorová onemocnění – primární nádory i metastázy, krvácení do nádorového ložiska [SILBERNAGL, 2012]
Klasifikace epilepsie a epileptických záchvatů, jejich patogeneze a léčení prochází bouřlivým vývojem. Epileptický záchvat je stav, kdy náhle dojde k poruše vědomí, provázený motorickými projevy, křečemi, někdy automatismy a někdy pouze projevy senzorickými, senzitivními, vegetativními nebo psychickými. [KÁŠ, 2006] Epilepsie je opakování epileptických záchvatů, aniž by byl vyvolávající činitel. Mezi záchvaty je pacient v normálním stavu. Epileptický stav je, když dochází k opakovaným epileptickým záchvatům, aniž by mezi nimi pacient nabyl vědomí. [KÁŠ, 2006]
2.5.1 Patogeneze epileptického záchvatu Důležité jsou 3 základní složky: 1. Epileptické ložisko 2. Epileptická záchvatová pohotovost 3. Epileptický podnět Epileptické ohnisko- skládá se z většího počtu neuronů se změnou excitability, změna vzniká poruchou buněčné membrány, která je v částečné depolarizaci. Normální rozdíl na membráně je -70 mikrovoltů, v tomto případě se sníží nejméně na polovinu. Příčina snížení může být různá- od strukturálních poruch (ischemie, meningocerebrální jizvy a sklerotické změny) až po funkční poruchy (hypoxie, hypokalcemie, hyperhydratace, alkalozy, horečky apod.). Poškozené neurony pomocí synaptických spojů s okolními neurony, které mohou být v průběhu záchvatu zapojeny do epileptického procesu. Je jich zapojováno stále více, až dojde ke generalizaci epileptického záchvatu. Ložisko může být v různé lokalizaci, nejčastěji v kůře mozkové. [NEVŠÍMALOVÁ, RŮŽIČKA, TICHÝ, 2005] 11
Zda ke generalizaci dojde, ovlivňuje zejména tzv. záchvatová pohotovost nebo záchvatový práh. Je to určitý metabolický nebo biochemický stav, který rozhoduje, jaké množství neuronů se zapojí do záchvatového děje. Je to dáno tím, jak rychle jsou okolní buňky schopny odstraňovat draslík z okolních neuronů. Pokud odstraňování vázne, dojde k částečné depolarizaci buněčné membrány, tím se usnadní šíření vzruchu. Na tomto ději se podílejí transmitery a excitační účinky (některé aminokyseliny) a s inhibičními účinky (gaba). Záchvatová pohotovost je ovlivněna ale i jinými vlivy, jako je alkohol, gravidita, menstruace, zvýšená teplota a snižuje se antiepileptiky. [KÁŠ, 2006]
Epileptické záchvaty lze dělit: 1. Parciální fokální záchvaty a) Jednoduché parciální záchvaty -
Probíhají bez amnézie.
-
Během záchvatu je nemocný orientován, odpovídá normálně.
-
Pozornost není narušena a uvědomuje si průběh záchvatu.
Záchvaty motorické – tonické či klonické křeče, většinou postihují jen pravou nebo levou polovinu těla, vycházejí z ložiska kontralaterální hemisféry, když ložisko zůstává na místě, záchvat je omezen jen na jeden segment končetiny nebo postupuje gyrem po mozkové kůře jako jacksonská motorická epilepsie. Záchvaty senzorické – vznikají iritací smyslových analyzátorů (zrak, sluch, čich, hmat, chuť) a působí pseudohalucinací nebo iluze, kontralaterálně k ložisku pociťované brnění nebo mravenčení, případně bolest jsou projevem taktilní iritace. [Seidl, 2008] Záchvaty psychické – původ je v limbických nebo nekortikálních strukturách ovlivňující úsudek, prožitek a hodnocení reality, nemocní prožívají „ snové stavy “, iluze viděné či slyšené, jindy jim známe věci, jsou náhle nové a cizí, depersonalizace patří k záchvatovým projevům, kdy jim známé osoby přijdou jako neznámé, když se kortikální aktivita rozšíří i na druhou hemisféru, klinické příznaky se objeví oboustranně, dochází k sekundární generalizaci a ztrátě vědomí. [Seidl, 2008] 12
b) Fokální záchvaty s poruchou vědomí-záchvaty psychomotorické. Na začátku nebo během záchvatu dochází k poruše vědomí, ale nikoliv k bezvědomí. Záchvaty mohou mít podobu sympatomatiku jako záchvaty parciální bez poruchy vědomí, je zde významná psychická složka a typické, automatické projevy. [SEIDL, 2008] c) Fokální záchvaty s přechodem do generalizovaných tonicko-klonických záchvatů.
Parciální záchvaty jsou vždy sekundární. Primární příčiny jsou např. nádor, zánět, cévní poškození. [SEIDL, 2008]
2. Generalizované záchvaty - mohou být s křečemi i bez křečí, vznikají při poruše funkce většího počtu neuronů v obou hemisférách, vždy je doprovází ztráta vědomí
a) Absence - může být typická, doprovázená zblednutím nebo atypická, provázené myokloniemi nebo poruchami svalového tonu a různými automatismy. Vyskytuje se u dětí, často přechází v grand mal záchvat. [SEIDL, 2008]
b) Záchvat tonicko-klonický (grand mal, GM záchvat) - na začátku dochází ke stahu hlasivek, projevujícím se neartikulovaným výkřikem. Pacient nedýchá, stává se cyanotickým, poté se dostaví klonické křeče trvající několik minut, při níž může dojít k pokousání jazyka a pomočení. Po křečích trvajících ještě různou dobu bezvědomí,
z něhož
se
pacient
zvolna
probírá.
Po
záchvatu
bývá
postmaroxysmální stav, nemocný je jakoby opilý a nepřiměřeně reaguje. [SEIDL, 2008] c) Záchvaty myoklonické – tyto záchvaty představují rychlé svalové záškuby bez ztráty vědomí, mohou být jedno - či oboustranné, infantilní spasmy, vyskytující se u kojenců. [SEIDL, 2008]
13
d) Záchvaty tonické – tonické spazmy (Westův syndrom) – záchvaty jsou tonické spazmy trupového a lícního svalstva při součastné flexi horních a extenzi dolních končetin, časté u dětí. [SEIDL, 2008]
e) Záchvaty atonické - ke klinickému obrazu atonického záchvatu patří náhlá ztráta svalového tonusu, krátká ztráta vědomí, krátké trvání (jen několik sekund), vyskytují se zejména u batolat. [SEIDL, 2008]
f) Záchvaty akinetické.
g) Status epilepticus – při status epilepticus trvá porucha vědomí i mezi záchvaty. Generalizovaný tonicko-klonický status epilepticus je akutní stav ohrožující život. V 5 % - 10% případů končí smrtí, rozhodující je délka trvání křečí. Opakované křeče provází zrychlení tepu, zvýšení tlaku a stoupá tělesná teplota. [SEIDL, 2008]
h) Záchvaty neklasifikovatelné.
3. Záchvaty bez poruch vědomí – Tetanie - Zvýšená pohotovost ke křečím, hlavně tonickým, vzniká zejména při poklesu koncentrace kationu vápníku v krvi. Může být důsledkem alkalózy, která se dostavuje např. po profuzním zvracení nebo je vyvolána hyperventilací (stres či výrazná fyzická zátěž). Při hyperventilaci se snažíme pacienta zklidnit, event. ordinujeme akutní kyslíkovou dietu (igelitový sáček pacientovi do ruky). Lékař podá Calcium® intravenózně. [KÁŠ, 2006]
2.5.2 Pomocná vyšetření Předpokladem
diagnózy
epilepsie
je
anamnéza,
pozorování
záchvatů
a
elektroencefalografické vyšetření (EEG). Některé formy záchvatů mají typické EEG nálezy, zejména dětská epilepsie. Tyto projevy mohou být ložiskové nebo generalizované. Sporný nález je možno upřesnit aktivačními metodami - hypoventilací, deprivací spánku nebo fotostimulací. V EEG diagnostice se nyní uplatňují i jemnější metody např. frekvenční analýza EEG záznamu, brain-mapping, umožňující hodnocení aktivity jednotlivých oblastí mozku, buď 14
z obrazovky přístroje, nebo z 24hodinového záznamu. V diagnostice epilepsie má ještě význam počítačová tomografie (CT). Umožňuje nalézt nebo potvrdit i menší ložiskové změny. Důležitá jsou základní biochemické a interní vyšetření pro diferenciální diagnózu. [KÁŠ, 2006]
2.5.3 Zásady ošetření GM záchvatu -
Je třeba uklidnit okolí.
-
Zabránit poranění pacienta - odstranit z jeho blízkosti předměty, o něž by se mohl při křečích poranit, podložit hlavu, nechat pacienta na místě.
-
Uvolnit sevření krku, popřípadě položit pacienta na bok.
-
Nevkládat tvrdší předměty mezi zuby.
-
Nechat pacienta ležet, dokud nenabyde vědomí, ale neopouštět ho.
-
Nedávat pacientovi po probuzení tekutiny. [ADAMS, HAROLD, 2000]
-
Jestli jde o první epileptický záchvat, je správné pacienta převést do nemocnice k dalšímu vyšetření. Hospitalizace není nutná, je-li pacient sledován lékařem a má již diagnostikovanou epilepsii. Bezpodmínečně nutná hospitalizace je když se dostaví další záchvat, nebo dokonce série záchvatů, aniž by mezi nimi pacient přišel k vědomí.
-
Ostatní formy záchvatů neprobíhají obvykle tak dramaticky a nevyžadují zvláštní okamžitá opatření, nutné je upozornit na parciální epilepsii s psychickými projevy (psychomotorickou, temporální epilepsii). [KÁŠ, 2006]
2.5.4 Medikamentózní léčba - Cílem medikamentózní léčby je trvalé vymezení záchvatů, čehož lze dosáhnout pomocí dostatečné koncentrace léku v plazmě, aniž by se objevily nežádoucí účinky. Vždy zůstává možnost, že za nepříznivých okolností (jako je např. silnější epileptický podnět či zvýšená záchvatová pohotovost) se záchvat objeví i u dobře kompenzovaných epileptiků. Někdy nelze docílit úplného vymezení záchvatů, ale lze na přijatelnou míru snížit jejich frekvenci. Vyššími dávkami léků by se snad omezil počet záchvatů. Ovšem s rizikem vedlejších nežádoucích (toxických) účinků.
15
-
Pacienti s již diagnostikovanou epilepsií užívají léky (antiepileptika - Rivotril®, Fenytoin®, Apaurin®, Apilepsin® a jiné), které snižují riziko výskytu epileptických záchvatů. I při užívání léků se ale musí dodržovat režim předepsaný od lékaře (žádný alkohol, dodržování životosprávy, dietní opatření, pravidelný spánkový režim apod.). [ADAMS, HAROLD, 2000]
2.5.5 Léčba status epilepticus Postup č. 1: -
Zajistit přístup do žíly. Je lepší mít k dispozici 2 žíly, do jedné z nich podávat F1/1.
-
Není-li příčina generalizovaných záchvatů bezprostředně známa, může lékař ordinovat 20-50ml 40% glukozy i. v. Před podáním odebereme krev a glykémii.
-
5-10 mg Apaurin®, i. v. rychlostí 2mg/min. [ŠEBLOVÁ, KNOR, 2013]
-
Dormicum® i. v. 2,5-5 mg, popřípadě Thiopental®.
-
Během léčby pacienta sledujeme, jestli nedochází k poruchám dýchání nebo jiným nežádoucím účinkům. [ŠEBLOVÁ, KNOR, 2013]
Postup č. 2: Po skončení křečových stavů postupujeme takto: -
Zajistíme průchodnost dýchacích cest, podle potřeby odsáváme sekrety.
-
Kontrolujeme pulz, TK a frekvenci dýchání, posuzujeme i vědomí pacienta.
-
Jako prevence aspirace pomůže zvednutí hlavy.
-
Prohlédneme pacienta, jestli nedošlo k poranění např. modřinám nebo tržným ranám. Pečlivě prohlédneme rty, ústa, tváře a jazyk.
-
Pomůžeme pacientovi se zorientovat.
-
Zachováváme klidné prostředí. [ŠEBLOVÁ, KNOR, 2013]
16
2.6
Eklampsie
2.6.1 Patogeneze Generalizovaný spazmus v CNS, hypoxie a edém mozku, morfologické změny mozkové tkáně.
Eklampsie je záchvat tonicko-klonických křečí s následným komatózním stavem (stavem hlubokého bezvědomí). Obvykle se dostaví u žen s příznaky pozdní gestózy a po předcházejících alarmujících symptomech preeklamptického stavu, ale i bez nich, zcela neočekávaně. Je to závažný a nebezpečný stav pro matku i pro plod. Častěji křeče propuknou koncem těhotenství (35 %) a za porodu (40 %), méně často po porodu (25 %). [KOLEKTIV AUTORŮ, 1. české vydání, 2008] Existují rizikové faktory, ale preeklampsie se může projevit u kterékoliv nastávající maminky, přičemž některé těhotné ženy subjektivně nepociťují žádné velké problémy. Varovnými příznaky jsou: - zvýšený krevní tlak (nad 140/90) -
nadměrný váhový přírůstek
-
otoky kotníků, chodidel nebo rukou
-
stopy bílkovin v moči
Eklamptický záchvat se rozvíjí typickým způsobem a proběhne v několika fázích:
1. Fáze prodromů – neklid, silné bolesti hlavy, nauzea, zvracení, záškuby v obličeji, stáčení bulbů a hlavy ke straně, bolest v epigastriu. 2. Fáze tonických křečí – postihují žvýkací svaly, svaly hrudníku a bránici (apnoe), dále křeče zádových svalů – opistotonus, horní končetiny – boxerské postavení, trvá několik sekund. 3. Fáze klonických křečí – tělo je v nekoordinovaných pohybech, ruce vykonávají pohyb připomínající bubnování tambora, může to trvat i několik minut. 4. Kóma – po ústupu křečí upadá žena do komatu, mydriáza, hyporeflexie, hluboké dýchání, po probuzení je amnézie. 17
Pokud se neléčí, může se to opakovat a vzniká status eclampticus.
2.6.2 Eklamptické kóma To je stav hlubokého bezvědomí bez motorické aktivity, jen někdy lze pozorovat nekoordinované pohyby nebo záchvěvy. Zornice jsou rozšířené, nereagují na světlo, nejsou reflexy. Kóma trvá obvykle hodinu – může být ale i delší. Žena se probouzí dezorientovaná a s amnézií. Eklamptické kóma bývá přerušováno novými záchvaty křečí, někdy sice zůstane při jednom záchvatu, častěji bývají dva až tři. Počet záchvatů určuje do jisté míry prognózu. Vzácněji se záchvaty opakují v rychlém sledu, nebo jeden naváže na druhý, vyvine se nebezpečný status eclampticus. Záchvat bývá někdy vyprovokován vyšetřovacími nebo léčebnými úkony (při měření krevního tlaku, vpichem injekce, cévkováním, porodnickým vyšetřením). Byly popsány případy, kdy těhotná upadla do komatózního stavu bez křečí. Mluví se o “eclampsia sine eclampsia”. Právě popsané formy jsou prognosticky velmi nepříznivé. [KÁŠ, 2006] Tonická křeč postihuje i děložní sval. Plod je při eklamptickém záchvatu ohrožen nedostatkem kyslíku. V placentě se projeví degenerativní změny, někdy se placenta předčasně odloučí. Také těhotná je vážně ohrožena udušením ve fázi tonických křečí, při opakujících se záchvatech srdečním selháním, v dlouhém kómatu pneumonií, plicním nebo mozkovým edémem či mozkovým krvácením. [ŠEBLOVÁ, KNOR, 2013] Zvýšená pozornost musí být věnována těhotným s hypertenzí před otěhotněním, diabetičkám, ženám s ledvinovými a jaterními chorobami, ženám po infekčním zánětu jater. Jen nejlehčí formy lze léčit ambulantně klidem, podáváním sedativ nebo psychofarmak. Těžké formy musí být neodkladně hospitalizovány. Tam budou odborně sledovány a sledován bude i stav plodu. Doporučuje se klid na lůžku, nejraději v poloze na boku. Podle stavu budou podávány léky snižující krevní tlak, u preeklamptického stavu se tlumí křečová pohotovost podáváním magnezium-sulfátu. [KÁŠ, 2006] Ženě s eklamptickým záchvatem musí být udržovány volné dýchací cesty, podávají se vysoké dávky magnezium-sulfátu, při opakovaných křečích barbituráty. Probíhá-li porod, ukončí se podle porodnické situace kleštěmi nebo císařským řezem.
18
Každá žena, která prodělala těžkou formu pozdní gestózy nebo měla eklamptický záchvat, musí zůstat v ústavním ošetřování tak dlouho, dokud nejsou zkontrolovány ledvinné funkce, dokud se neupraví krevní tlak a nevymizí edémy. Pak přechází do ambulantní péče internistů, poněvadž může přetrvávat tzv. reziduální proteinurie a hypertenze. [KOLEKTIV AUTORŮ, 1. české vydání, 2008]
2.6.3 Komplikace -
CNS krvácení, plicní edém, oběhové selhání, hypertonus děložní a předčasné odlučování placenty s rozvojem DIC, anémie, hepatorenální selhání.
-
Po zvládnutí akutního stavu – na JIP, sledujeme, pokračuje antihypertenzní léčba, aplikujeme MgSO4, udržujeme oběh, sledujeme.
-
Potom přeložíme na odd. Šestinedělí – sledujeme, TK á 4 hod., laboratoř.
-
Po propuštění kontrolujeme jednou týdně po 6 týdnů (porodník a internista). [ADAMS, HAROLD, 2000]
19
2.7
Terapie vybraných onemocnění Epileptický záchvat (grand mal) Z křečových stavů se jedná o ten nejčastější. Nikdy by nás ale neměla zmást anamnéza epileptika, protože se může jednat o nádorové onemocnění apod. Zpravidla se záchvat projeví tonicko-klonickými či klonickými křečemi po dobu několika desítek vteřin, na místo tedy přijíždíme již po odeznění záchvatu. Pacient po záchvatu většinou bývá v bezvědomí (či spí), zmatený, bolí ho hlava, má nauseu, mívá amnézii, či zvrací. Mívá oděrky, hematomy, event. pokousaný jazyk. Jedná-li se o epileptika „dlouhodobého“, se zavedenou terapií, podáme 5-10 mg Apaurinu® i. v. a pacienta transportujeme na neurologii ke kontrolnímu vyšetření. [URGENTNÍ MEDICÍNA, 2000] Status epilepticus Je definován jako nakupení epileptických záchvatů, mezi nimiž se pacient neprobírá k
plnému vědomí nebo jako neustupující epileptický záchvat trvající až 30 min. Dlouhé trvání křečových stavů znamená bezprostřední ohrožení života, zejména kvůli srdečnímu selhání a současně mozkové hypoxii. (Mozková hypoxie se dostavuje hned ze dvou důvodů: nejen proto, že generalizované křeče brání správné práci dýchacích svalů a mohou uzavírat DC, ale také proto, že obrovskou svalovou činností se kyslík v těle rychle vyčerpá). Nejčastěji léčíme: Apaurin® 5-20 mg i. v., Dormicum® 2,5-5 mg i. v., popř. barbituráty (Thiopental®, Epanutin®). Tento stav sám o sobě je indikací k ETI a UPV především, jako prevence aspirace žaludečního obsahu. Po ošetření a terapii směřujeme pacienta na ARO. Vždy je třeba provést diferenciální diagnostiku, v jejímž rámci vyvracíme jiná onemocnění – intoxikace, metabolické poruchy, kraniotrauma, febrilní křeče apod. Štědroňská uvádí, že každý křečový stav trvající déle než 10 min by se měl léčit ve smyslu terapie status epilepticus. [URGENTNÍ MEDICÍNA, 2000] Eklampsie Před vzplanutím eklamptického záchvatu se eklampsie projevuje otoky dolních a horních končetin, obličeje, hypertenzí, proteinurií a těsně před záchvatem bývají u žen popisovány poruchy vidění, bolest hlavy, zmatenost, bolesti břicha, hyperreflexie, světloplachost (to už je preeklampsie) – a příliš prudké světlo může samo o sobě v takové
20
situaci zahájit samotný záchvat. Při podezření na blížící se záchvat je nutné zajistit těhotné ženě klid, ticho, šero. Pokud se eklampsie rozvine až do obrazu generalizovaných tonicko-klonických křečí (může být k vidění i opistotonus či tzv. „bubnování tambora“), snažíme se zajistit nejprve vitální funkce těhotné, zabránit jejímu sebepoškození a v terapii hned po zvládnutí základních komplikací a po zajištění pacientky je hlavní převoz přímo na operační sál a okamžité ukončení těhotenství císařským řezem. [URGENTNÍ MEDICÍNA, 2000]
Terapie: Pokud se nám podaří stav zastihnout ještě jako preeklampsii, podáváme ještě v přednemocniční péči 6 g Magnesium sulfonicum® během 15 min a v nemocniční péči bude pravděpodobně navázáno udržovací dávkou 2 g/h. V urgentní medicíně je vhodné přidat Midazolam® v dávce 15 mg v pomalém i. v. podání. Kromě psychického zklidnění působí i jako profylaxe křečí. Pokoušíme se snížit diastolický tlak pod 110 mm Hg. Protože to půjde ztuha, doporučuje se kromě pokusu snížit tlak nitráty použít Hydralazin® i. v. zhruba 5 mg po 20 min. Pokud preeklampsie přejde v eklampsii (generalizované křeče), podáme hypnotickou dávku Midazolamu® (15 mg pomalu i. v.), nedepolarizující relaxans, dále ETI + UPV. Ventilujeme za zvýšené frakce O2, protože očekáváme placentární nedostatečnost a tíseň plodu (to platí i pro preeklampsii, kde je vhodné podat O2 maskou). [URGENTNÍ MEDICÍNA, 2000]
21
3
Praktická část
3.1
Dotazníkové šetření
3.1.1 Metodika práce Studijní a podkladový materiál k mé absolventské práci tvořily literární zdroje, různé články z časopisů a zdroje získané z vlastního výzkumu. Tématem mé práce jsou křečové stavy a jejich řešení v přednemocniční péči. Na vytvoření teoretické části práce byl použit sběr faktografických údajů- studium odborné literatury, periodik a jiných informačních zdrojů zaměřených na danou tématiku, dále byly použity připomínky a poznatky lékařů a zaměstnanců ZZS. Poté následovalo stanovení hypotéz a cílů. Pro účel vyvrácení či potvrzení hypotéz byl vytvořen výzkum pomocí elektronických dotazníků. Dotazníky byly zpracovány a rozeslány respondentům. Dále následoval sběr a vyhodnocení dotazníků a následná analýza reálného stavu dané problematiky.
3.2
Metodika výzkumu Pro výzkum byla vybrána metoda kvantitativního výzkumu, která se zaměřila na sběr
a analýzu výzkumných dat. Výzkumná metoda byla provedena formou anonymních dotazníků. V dotazníku byly použity uzavřené otázky. Dotazník byl poslán na stanoviště záchranných služeb v Brandýse nad Labem, Mladé Boleslavi, Hradce Králové a Jičína. Praktická část slouží k ověření základních faktů o epileptickém záchvatu a eklampsii a jejich terapii v přednemocniční neodkladné péči. Po souhlasu od mé vedoucí práce jsem dotazník vytvořila pomocí elektronického odkazu. Dotazník jsem vytvořila co nejjednodušeji, aby neodradil hned na začátku respondenta svoji délkou. Dotazník má 13 otázek, které mají za úkol zjistit pracovní zařazení respondentů, jejich zkušenost s epilepsií a eklampsií, postup terapie, skupinu pacientů a jejich věk. Dotazník má postihnout základní statistické údaje. Odpovědi z dotazníků byly znázorněny a zpracovány pro lepší přehlednost do grafů. Každá otázka byla krátce okomentována ve výsledcích práce. O výsledcích a shrnutí se pojednává v diskuzi.
22
3.2.1 Hypotézy H1:
55 % respondentů odpoví, že se nejvíce setkávají s pacienty do 30 let.
H2:
100% respondentů používá pouze kanylaci periferní žíly.
H3:
90 % respondentů odpoví na otázku „Jak dlouho probíhá eklamptické kóma“ správně.
3.2.2 Hodnocení dotazníku Dotazník nemá za úkol hodnotit znalosti a vědomosti respondentů. Jeho úkolem je zjistit informace a porovnat je s fakty z odborné literatury. Proto je možné odpovídat více možnostmi.
3.3
Vyhodnocení dotazníku
1.
Na jaké pozici pracujete? Graf 1 100 90 80 70 60
Lékař
50
Sestra
40
řidic
30 20 10 0 Lékař
Sestra
řidic
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum Z uvedeného grafu vyplývá, že největší část respondentů tvořila sestra – záchranář. Z celkového počtu 100 dotazníku tvořilo 27 % lékařů, 50 % sestra – záchranář a 23% řidič – záchranář.
23
2.
Jak dlouho pracujete na ZZS? Graf 2 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
méně než 5 let 6-10 let 11-15 let více než 16 let
méně než 5 let
6-10 let
11-15 let
více než 16 let
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum Graf 2 zobrazuje délku praxe u ZZS. Z grafu vyplývá, že 38 % respondentů pracuje u ZZS 6-10 let, dále 27 % méně než 5 let, 25 % 11-15 let a 10 % více než 16 let. 3.
Kolikrát se průměrně do roka setkáte s epileptickým záchvatem? Graf 3 100 90 80 70 60
méně než 10krát
50 40
11-20krát
30
21krát a více
20 10 0 méně než 10krát
11-20krát
21krát a více
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum Tento graf poukazuje kolikrát průměrně do roka se ZZS setkávají s epileptickým záchvatem. Nejvíce se ZZS s tímto záchvatem setkává 11-20krát do roka a to je 64 %. 24
4.
Výjezdu jste se zúčastnil/a ve složení jakých posádky/posádek? Graf 4 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
RZP samostatně
RZP samostatně
RZP + RLP
RLP (RV)
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum Formou této otázky jsem zjistila, že v 81 % se posádky ZZS nejvíce zúčastňují výjezdů k epileptickým záchvatům v posádkách RLP (RV). 5.
Koho nejvíce postihují epileptické záchvaty? Graf 5 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
děti do 15 let starší 15 let dospělé do 30 let 30 a více let děti do 15 let
starší 15 let
dospělé do 30 let
30 a více let
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum Otázkou číslo pět jsem chtěla zjistit, jakou věkovou skupinu nejvíce postihují epileptické záchvaty. Z grafu zjistíme, že se posádky ZZS nejvíce setkávají s dospělými do 30 let a starší 15 let. Skupinu dospělí do 30 let tvoří 55 % a starší 15let tvoří 36 %.
25
6.
Epileptický záchvat je vždy spojený s poruchou vědomí? Graf 6 100 80 60 Ano 40
Ne
20 0 Ano
Ne
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum Graf 6 ukazuje, že v 99% je epileptický záchvat spojen s poruchou vědomí. Pouze 1 % respondentů odpovědělo ne. 7.
Jaký I. V. vstup používáte u těchto pacientů? Graf 7 100 80 60 40 20 0
Kanylací periferní žíly Centrálním žilním katetrem Intraoseálním přístupem Nebyl zajištěn
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum Z grafu 7 vyplývá, že ZZS používá pouze kanylaci periferní žíly.
26
8.
Dýchací cesty byly zajištěny: Graf 8 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
Nebyly Laryngiální maska Combitubusem Endotracheální intubací Quicktrach
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum ZZS u těchto záchvatů v 52 % nezajišťují dýchací cesty a ve 48 % zajišťují dýchací cesty laryngiální maskou. 9.
Podáváte u status epilepticus fenytoin? Graf 9 100 90 80 70 60 50
Ano
40
Ne
30 20 10 0 Ano
Ne
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum Z grafu 9 vyplývá, že 60 % ZZS podává fenytoin u status epilepticus a 40 % ho nepodává.
27
10.
V kolika fázích se rozvíjí eklamptický záchvat? Graf 10
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
ve 2 ve 3 ve 4
ve 2
ve 3
ve 4
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum Tato otázka byla zaměřena na eklamptický záchvat a v kolika fázích se rozvijí. V 90 % respondenti odpověděli správně, že ve 4 a 10 %, že ve 3. 11.
Jak dlouho probíhá eklamptické kóma? Graf 11
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
1/2 hodiny obvykle hodinu
1/2 hodiny
obvykle hodinu
obvykle hodinu, ale může trvat i déle
obvykle hodinu, ale může trvat i déle
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum Z grafu 11 vyčteme, že eklamptické kóma probíhá obvykle hodinu, ale může trvat i déle v 81 %, dále že trvá obvykle hodinu v 18 % a pouze 1 % respondentů odpovědělo, že trvá pouze ½ hodiny. 28
12.
Jaký diastolický tlak by měl být u eklampsie? Graf 12
100 90 80 70 60 50
pod 110 mm Hg
40
nad 110 mm Hg
30 20 10 0 pod 110 mm Hg
nad 110 mm Hg
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum U této otázky respondenti odpověděli ve 100 %, že diastolický tlak u eklampsie má být pod 110 mm Hg. 13.
Podáváte u preeklampsie O2 masku? Graf 13
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
Ano Ne
Ano
Ne
Zdroj výzkumu: vlastní výzkum ZZS u preeklampsie podává O2 masku v 87 %, zbylých 13 % O2 masku nepodává.
29
3.4
Zhodnocení hypotéz H1:
Po získání výsledků z dotazníku, byla první hypotéza potvrzena. Respondenti odpovídali na otázku „Koho nejvíce postihují epileptické záchvaty?“
H2:
Na otázku „Jaký i. v. vstup používáte u těchto pacientů?“ Po vyhodnocení dotazníků, byla druhá hypotéza potvrzena.
H3:
Třetí hypotéza nebyla potvrzena, protože pouze 81% respondentů odpovědělo na otázku „Jak dlouho probíhá eklamptické kóma?“ správně.
30
4
Diskuze Problematika epilepsie patří k nejčastějším a nejvýznamnějším tématům dětské i
dospělé neurologie. V České republice v současnosti žije kolem 70 000 pacientů s aktivní epilepsií. Dokonce je epilepsie tak dominantním tématem, že se epileptologie vyčlenila z neurologie a je jako samostatný obor. Epilepsie je pojmem veřejnosti poměrně známým, je však o ní rozšířeno i mnoho nepravd a předsudků, které je nutné vyvracet. Ojedinělý epileptický záchvat během života prodělá až 5 % populace, kdy se obvykle jedná o výjimečné stavy zátěže mozku v důsledku nevyspání, vyčerpání, dehydratace, intoxikace alkoholem a dalšími psychotropními látkami apod. Pouze u cca 0,5-1% jedinců se však epileptické záchvaty opakují. Epilepsie patří k nejčastějším neurologickým onemocněním a vyskytuje se ve všech věkových kategoriích, bez rasových nebo pohlavních preferencí. Eklampsie je smrtelně nebezpečný stav, který se může vyskytnout v těhotenství, nebo i v období těsně po porodu, trpí jím přibližně 7 % těhotných žen. Je to závažný a nebezpečný stav pro matku i pro plod. Častěji křeče propuknou koncem těhotenství (35 %) a za porodu (40 %), méně často po porodu (25 %). Obvykle předem varuje rozpoznatelnými symptomy, ale někdy se může dostavit zcela neočekávaně. Je překvapivé, že po vyhodnocení dotazníkového šetření byla ověřena první hypotéza. Na otázku „Koho nejvíce postihují epileptické záchvaty?“ 55% respondentů odpovědělo, dospělé do 30 let, přesně tak, jak jsem se domnívala. Dále se potvrdila i druhá hypotéza odpovědí na otázku „Jaký I. V. vstup používáte u těchto pacientů?“ U této hypotézy jsem se také domnívala správně, že 100 % respondentů odpoví kanylaci periferní žíly. Třetí a poslední hypotéza byla vyvrácena, protože jsem se domnívala, že 90 % respondentů odpoví správně. V dotazníkovém šetření jsem zjišťovala, jestli na záchranných službách při epileptickém záchvatu podávají fenytoin, protože když jsem byla na praxi na záchranné službě, tak jsem se nesetkala s tím, že by ho někdy podávali. Nicméně z dotazníku vyplynulo, že v 60 % ho podávají a 40 % respondentů odpovědělo, že ne. Dále jsem se v dotazníkovém šetření ptala na to, jaký i. v. vstup nejčastěji používají. Podle doporučených postupů se má i. v. vstup zajistit kanylací periferní žíly aspoň proto, aby v případě dalších záchvatů mohly být podány co nejrychleji léky, které budou potřebné. Podle odpovědí respondentů jsem zjistila, že ve všech případech zajišťují i. v. vstup jenom kanylací periferní žíly. Domnívám se, že tento 31
i. v. vstup stačí, pokud není člověk ohrožený na životě a nepotřebuje žádné další opatření k následné léčbě. Již v minulosti mě toto téma zajímalo, z toho důvodu, že jsem se s ním poměrně často setkávala a to nejen v rodině. Nejvíce mě zaujal případ mé sestřenice, která prodělala epileptický záchvat v pubertálním věku. Podle lékařských zpráv záchvat spustila dehydratace, vyčerpání a intoxikace cigaretami ovšem ložisko její epilepsie vzniklo již při porodu kleštěmi, kde došlo k rozsáhlému hematomu v oblasti levé části hlavy. Z tohoto mi vyplívá, že patřila do skupiny populace ojedinělých případů. Mé další setkání s epileptickým záchvatem proběhlo při návštěvě mateřské školy u mé matky. Pětiletý chlapec přišel k matce a stěžoval si, že nevidí. Následně došlo k lehké ztrátě vědomí a ihned byla přivolána záchranná služba, která převezla chlapce na neurologické oddělení. Po vyšetření chlapce byla diagnostikována epilepsie. Zpracováním mé absolventské práce jsem více nahlédla do problematiky této nemoci. Velmi mě na tom zaujalo, že epileptické záchvaty postihují různé věkové skupiny. Nikdo ovšem neví, kdy dojde k tomuto záchvatu, protože ložisko onemocnění je skryté a lze ho diagnostikovat pouze vyšetřením elektroencefalografickým a počítačovou tomografií. Přesto velká část populace podceňuje prvotní příznaky, nevěnuje jim velkou pozornost a neuvědomují si, že ohrožují svůj život.
32
Závěr Cílem mé absolventské práce bylo zpracovat problematiku křečových stavů u dospělých s důrazem na symptomy a následnou terapii. Těžištěm teoretické části práce jsou informace o etiologii a patologii jednotlivých křečových stavů a o základních postupech při řešení těchto situací. Samostatná část je věnována diagnostice a také farmakoterapii vybraných onemocnění, která mohou v křečový stav vyústit. Dílčím cílené práce bylo kvantitativní dotazníkové šetření provedené na stanovištích ZZS v rámci absolventské práce elektronickou formou na téma Křečové stavy a jejich řešení v přednemocniční péči. Dotazníkovým šetřením byly potvrzeny dvě hypotézy ze tří. Domnívám se, že výsledky výzkumu poukazují na to, že dotazovaní respondenti vědí, jak správně posupovat při takovýchto stavech. Cíle práce, vytýčené v úvodu, jsem splnila, protože práce přináší ucelený pohled na zkoumanou problematiku a může se tak stát doplňkovým studijním materiálem pro budoucí zdravotnické záchranáře, ale i pro ty, kteří již na této pozici pracují. Studiem odborné literatury jsem se dozvěděla, že epilepsie je nejčastější onemocnění mozku, které se objevuje ve všech věkových kategoriích, bez ohledu na pohlaví či další znaky. Je tedy velmi pravděpodobné, že většina záchranářů se dříve či později s tímto onemocněním ve své praxi setká.
33
Summary Management of Seizure Conditions in Prehospital Care
The main aim is to get acquainted with the problems of seizure conditions in adults, with the consequent symptoms and therapy.
The final assignment deals with seizure conditions in prehospital care with the aim to find out if women or men are mostly affected by these conditions. In the final assignment the following terms are defined e. g. status epilepticus, eclampsia from the view of their causes, prehospital care, transport to the subsequent treatment unit. Seizure is severe functional disorder of the brain, electrochemical and metabolic disorder affecting the majority of the brain structures.The fact that seizures are exactly the problems belong to prehospital emergency care is undisputed. The disadvantage is that the group of diseases that are manifested by seizure states is very large and heterogeneous – if we want to accurately diagnose the condition and the seizures are in some people natural and in others inadequate. Seizures affect 1-2% of the population, it means 70 seizures per 100 000 inhabitants every year. At least once in their lifetime, according to statistics seizures affect about 10% of the population. They occur most frequently in children from 6 months to 4 years of their age and teenagers. Most illnesses with seizure conditions are usually accompanied by disturbances of consciousness. In 10% of the people affected by seizures 2-3% of them sustain seizures repeatedly. The practical part is focused on the basic facts about epileptic seizures and eclampsia and their treatment in pre-hospital emergency care. For this purpose the questionnaire survey is used. The research groups are represented by the current staff of emergency services and students paramedics who underwent an internship at emergency services stations. The questionnaire contains 13 questions that are designed to identify work positions of respondents, their experience with epilepsy and eclampsia, therapies, patient groups and their age.
Key words: convulsions, eclampsia, epilepsy, epileptic fit, seizures, status epilepticus 34
Bibliografie 1.
ADAMS, B. HAROLD, C. E. Sestra a akutní stavy od A do Z. 1. české vydání. Praha: Grada, 2000. 488s. ISBN 80-7169-893-8.
2.
ČIHÁK, R. Anatomie. 2. doplněné a upravené vydání. Sv. 1. Praha:Grada, 2002. 516 s. ISBN 80-247-0143-X
3.
FULLER, G. Neurologické vyšetření snadno a rychle. Praha:Grada, 2008. 256 s. ISBN 978-80-247-1914-6.
4.
KÁŠ, S. Neurologie v běžné lékařské praxi. 1. vydání. Praha:Grada, 2006. ISBN 807-169339-1.
5.
KOLEKTIV AUTORŮ. Sestra a urgentní stavy. 1. české vydání. Praha:Grada, 2008. 552 s. ISBN 978-80-247-2548-2.
6.
NEVŠÍMALOVÁ, S. RŮŽIČKA, E. TICHÝ, J. Neurologie. 2. vydání. Praha:Galén, 2005. 367 s. ISBN 20-7262-160-2.
7.
SEIDL, Z. Neurologie pro nelékařské zdravotnické obory. Praha:Grada, 2008. 168 s. ISBN 80-247-2733-1.
8.
SEIDL, Z. OBENBERGER, J. Neurologie pro studium i praxi. Praha:Grada, 2004. 363 s. ISBN 80-247-0623-7.
9.
SILBERNAGL, S. Atlas patofyziologie. 2. vydání. Praha:Grada, 2012. ISBN 978-80-2473555-9.
10.
ŠEBLOVÁ, J. KNOR, J. a kolektiv. Urgentní medicína v klinické praxi lékaře. Praha: Grada, 2013. 400 s. ISBN 80-247-4434-1.
11.
URGENTNÍ MEDICÍNA. Časopis pro neodkladnou lékařskou péči. 2000. Praha: MEDIPRAX CB s.r.o. ISBN 1212-1924.
35
Příloha – Dotazník Dobrý den, jsem studentkou třetího ročníku oboru Diplomovaný zdravotnický záchranář na Vyšší odborné škole MILLS. Tímto, bych Vás chtěla poprosit o vyplnění mého dotazníku, který je součástí mé absolventské práce na téma „ Křečové stavy a jejich řešení v přednemocniční péči “. Dotazník je anonymní a Vaše informace budou použity jenom do mé práce. Dotazník je určen pro lékaře, sestru- záchranáře a řidiče- záchranáře. Děkuji Vám, za Váš čas, který jste strávili nad mým dotazníkem.
1.
Na jaké pozici pracujete? a) lékař b) sestra - záchranář c) řidič - záchranář
2.
Jak dlouho pracujete na ZZS? a) méně než 5 let b) 6-10 let c) 11-15 let d) více než 16 let
3.
Kolikrát se průměrně do roka setkáte s epileptickým záchvatem? a) méně než 10krát b) 11-20krát c) 21krát a více
4.
Výjezdu jste se zúčastnil/a ve složení jakých posádky/posádek? a) RZP samostatně b) RZP + RLP c) RLP (RV) 36
5.
Koho nejvíce postihují epileptické záchvaty? a) děti do 15 let b) starší 15 let c) dospělé do 30 let d) 30 a více let
6.
Epileptický záchvat je vždy spojený s poruchou vědomí? a) Ano b) Ne
7.
Jaký I. V. vstup používáte u těchto pacientů? a)Kanylací periferní žíly b) Centrálním žilním katetrem c) Intraoseálním přístupem d) Nebyl zajištěn
8.
Dýchací cesty byly zajištěny: a) Nebyly b) Laryngiální maska c) Combitubusem d) Endotracheální intubací e) Quicktrach
9.
Podáváte u status epilepticus fenytoin? a) ANO b) NE
37
10.
V kolika fázích se rozvíjí eklamptický záchvat? a) ve 2 b) ve 3 c) ve 4
11.
Jak dlouho probíhá eklamptické kóma? a) ½ hodiny b) obvykle hodinu c) obvykle hodinu, ale může trvat i déle
12.
Jaký diastolický tlak by měl být u eklampsie? a) nad 110 mm Hg b) pod 110 mm Hg
13.
Podáváte u preeklampsie O2 masku? a) Ano b) Ne
38
