K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY NA MORAVĚ

S B O R N Í K PRACÍ F I L O Z O F I C K É F A K U L T Y B R N Ě N S K É U N I V E R Z I T Y S T U D I A M I N O R A F A C U L T A T I S P H I L O S O P H I C A E UNIVERSITATIS B R U N E N S I S E 3 9 , 1994

BOŘIVOJ D O S T Á L

K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY NA MORAVĚ (Projekt byl řešen s podporou grantu G A Č R 404/94/0410)

Tuha se uplatnila při výrobě keramiky v průběhu pravěku a rané doby dějinné několikrát, a to se staletými až tisíciletými přetržkami, j e j i c h ž příčiny jsou ne­ z n á m é . Nejdříve se objevila tuhová i t u h o v a n á keramika v d o b ě neolitické kultu­ ry volutové, a to nejen v oblasti tuhových ložisek, ale i daleko od nich, takže lze předpokládat, že tuha se stala předmětem směny. N a příkladech z M o r a v y na to ukázal R. T I C H Ý (1961, 80, obr. 1). Poté se používání tuhy z hrnčířské praxe na několik tisíciletí vytratilo, aby se znovu uplatnilo v podobě ozdobného tuhování nádob v době halštatské - ve velatické, podolské a slezské kultuře ( S A L A Š 1993, 297; S T R O F 1993, 324), a zejmé­ na v její mladší fázi - horákovské a platěnické kultuře, na j e j í m ž sklonku se s prvními ohlasy starolaténského stylu začala tuha aplikovat při míšení keramic­ ké hmoty ( N E K V A S I L 1993, 342-3, 354, 368). Problematiku laténské t u h o v é keramiky od jejích počátků v halštatské m o h y l o v é oblasti až do o b d o b í p o z d n ě laténského zpracovala L . H O R Á K O V Á - J A N S O V Á (1955,134-184). V e slovanském prostředí na M o r a v ě se tuhová keramika m a s o v ě rozšířila až v mladší d o b ě hradištní, zejména v 11.-12. století ( S T A N A 1960, 272,288; N E K U D A - R E I C H E R T O V A 1968, 102-107, obr. 34-36; R. N E K U D A 1984, 30-33; 1986/7, 121-123,129), avšak j i ž v 2. polovině 10. století se začíná hoj­ něji používat ( Č E R N O H O R S K Ý 1960, 400; S T A N A 1960, 288; M Ě Ř Í N S K Ý 1991, 171). Představa o dřívějším sporadickém a regionálně o m e z e n é m výskytu slovanské t u h o v é keramiky vycházela z j e j í c h nálezů v kostrových hrobech na birituálním mohylníku ve V y s o č a n e c h nad Dyjí. Autor výzkumu ho p ů v o d n ě datoval pod vlivem tehdejších názorů na chronologii velkomoravské h m o t n é kultury rozpracovaných na základě staroměstského pohřebiště „ N a valach" V . H R U B Ý M (1955, 105-293) do 2. poloviny 9. a 1. poloviny 10. století ( K R Á L 1955, 348). Soudil, že tamější kostrové hroby jsou až ze sklonku 9. a z 1. polo­ viny 10. století. P ů v o d n ě se i K . Černohorský přiklonil při revizi datování ž e l e -

44 BOŘIVOJ D O S T Á L

chovické keramiky k názoru, že s počátky slovanské tuhové keramiky lze na M o r a v ě počítat až kolem roku 900. D ů v o d viděl ve spoluvýskytu tuhových ná­ dob s náušnicemi s trubičkovitými závěsky a s uzlíky na spodním oblouku v hro­ bových celcích z Vysočan a z Dolních Věstonic ( Č E R N O H O R S K Ý 1960, 398). N a tuto ideu navazoval i Č. Stana, který spatřoval východiště t u h o v é keramiky na m o r a v s k o - r a k o u s k é m pomezí a počítal původně s j e j í m nástupem na líšeňském hradisku až kolem poloviny 10. století; teprve později připustil její počát­ ky na této lokalitě od začátku 10. století a její masový výskyt tam klade až do poslední třetiny 10. století ( S T A N A 1991, 97, A b b . 3; 1994, 278). V definitivní publikaci vysočanského mohylníku J. Král sice opakoval původní dataci kostro­ vých hrobů v závislosti na V . Hrubém (2. polovina 9. a 1. polovina 10. století), zároveň však poukázal na to, že se na tamějším mohylníku pohřbívalo přibližně od roku 800, a že si netroufá roztřídit jednotlivé hroby v rozmezí let 800-950 ( K R Á L 1959, 224). T í m připustil dataci tamější výlučně t u h o v é keramiky do celého 9. století. Starobylé nálezy t u h o v é keramiky z j i h o z á p a d n í Moravy učinil V . Nekuda ve Starém Hobzí. Datoval j e sice do 1. poloviny 10. století, ale srov­ nával je s keramikou z vysočanského mohylníku a poukázal na její velkomoravské znaky ( N E K U D A 1964, 65). Z hlediska vývoje datování vysočanské keramiky je p r a v d ě p o d o b n é , že i nálezy ze Starého Hobzí patří do 9. století. N a j i h o z á ­ padní M o r a v ě jsou i další lokality se starší tuhovou keramikou, kterou n e d á v n o zpracoval a přehledně vyobrazil L . P O L A Č E K (1994). Jak bylo j i ž řečeno, kladl K a r e l Černohorský původně počátky tuhové keramiky na M o r a v ě do doby ko­ lem roku 900. Pro použití tuhy v hradištní keramice v 8. a v první polovině 9. století nenacházel spolehlivý doklad a byl na rozpacích, zda s ní lze počítat v druhé polovině 9. století ( Č E R N O H O R S K Ý 1960, 398). Dataci počátků tuho­ vé keramiky na j i h o z á p a d n í M o r a v ě hlouběji do 9. století podpořil názor H e r w i ga Friesingra, že v Pokampí sousedícím s Podyjím se objevuje tuhová keramika j i ž kolem poloviny 9. století ( F R I E S I N G E R 1971/ 74, 108). Později připustil časnější výskyt tuhové keramiky na j i ž n í M o r a v ě i K . Č E R N O H O R S K Ý (1965, 69,74). Další oblastí p o m ě r n ě raného výskytu tuhové keramiky na M o r a v ě je M o h e l ­ nicko. V Paloníně byla zachycena část středohradištní osady s tuhovou kerami­ kou datovanou ostruhou s plochými rameny a železnou miskou slezského typu do doby kolem poloviny 9. století ( G O Š - K A P L 1986, 176-204). T u h o v á kera­ m i k a . z Mohelnice byla j i ž mladohradištní, i když počátky osady klade autor rovněž do 9. století ( G O Š 1973, 374; 1975, 338). Polští archeologové datují počátek výskytu tuhové keramiky ve Slezsku a ve Velkopolsce podle autorů moravských od konce 9. nebo od počátku 10. století a uvažují často o j e j í m importu z Moravy ( L O D O W S K I 1966, 129; 1979, 93); j i ž v 9. století se předpokládají její počátky i v Maiopolsku ( R A D W A N S K I 1968, 31). N a Glubčické plošině (v povodí horní Odry a Opavy) j i klade M . P A R C Z E W S K I (1982, 67-69) až do své 3. chronologické fáze (od sklonku 10.

45 K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY NA MORAVĚ

do poloviny 12. století), i když připouští její kořeny ve fázi předcházející (od poloviny 9. do konce 10. století). Pokud jde o teritoriální rozšíření raně středověké t u h o v é keramiky v ů b e c , omezuje se ve slovanském prostředí vedle Moravy a j i ž n í h o Polska na Č e c h y (zejména j i ž n í ) , Rakousko a Bavorsko ( Č E R N O H O R S K Ý 1965, 69; R. N E K U D A 1986/7, 121). Pro jižní Č e c h y j i pokládá za typickou R . T U R E K (1957, 48; 1953, 58); kromě doudlebského hradiště a pohřebiště z Libže u V l a ­ šimi j i uvádí z j i h o č e s k ý c h mohyl, které datuje v rozmezí 8. - počátku 10. století ( T U R E K 1958, 33, 36, 43 aj.). Jihočeský původ u vzácně se vyskytující t u h o v é keramiky 10. století z L i b i c e předpokládá J. J U S T O V Á (1992, 151). O t á z k a počátků slovanské tuhové keramiky na M o r a v ě i v širší oblasti střední Evropy je tedy v odborných kruzích předmětem diskuse. K jejímu řešení m ů ž e přispět zve­ řejnění jejích nálezů z B ř e c l a v i - P o h a n s k a , kde se našla sice v nevelkém počtu, avšak s důležitými nálezovými okolnostmi, v různých stratigrafických vztazích a v uzavřených hrobových i sídlištních celcích.

Nálezová zpráva Slovanská t u h o v á keramika se v B ř e c l a v i - P o h a n s k u nacházela ve všech ú s e ­ cích z k o u m a n ý c h v letech 1958-1990 (obr. 8:A). Pro účel této studie byl pro­ brán střepový materiál z prozkoumaných úseků na severovýchodním předhradí, v lesní školce a na žárovém pohřebišti a byly z něho vyčleněny t u h o v é střepy. Údaje o t u h o v é keramice v prostoru v e l m o ž s k é h o dvorce a j i ž n í h o předhradí byly převzaty z příslušných publikací ( D O S T Á L 1975; V I G N A T I O V Á 1992); v dvorci byly registrovány jednotlivé střepy z kulturní vrstvy čtverců a z v ý p l n ě sídlištních objektů, na j i ž n í m předhradí pouze celé nádoby a jejich rekonstruo­ v a n é větší části. Z časových důvodů nebyl vůbec prošetřen střepový materiál z lesního hrudu (s výjimkou j e d n é celé nádoby), z prostoru u východní brány, z řezů valem a z j i ž n í h o předhradí, kde přirozeně mohly být další t u h o v é střepy. D o m n í v á m se, že předložený výběr je dostatečně široký a početný, aby na jeho základě mohl být získán objektivní obraz o sledovaném problému na Pohansku. N á l e z o v á zpráva je podána podle jednotlivých zkoumaných úseků (v závorce jsou uvedeny zkratky), tj. velmožský dvorec ( V D ) , řemeslnický areál v bývalé lesní školce ( L S ) , velkomoravské sídliště nad žárovým pohřebištěm (ZP), k n ě ­ m u ž je přidán i nález z blízkého lesního hrudu ( L H ) , severovýchodní předhradí (SP) a j i ž n í předhradí (JP). Pro orientaci čtenáře dodávám, že objekty jsou ozna­ čeny číslem a výše uvedenými zkratkami pro z k o u m a n é úseky. Čtverce o r o z m ě ­ rech 5x5 m (měřítko není na obrázcích uváděno), v j e j i c h ž rámci byl prováděn výzkum, jsou číslovány v textu dvojčísly podle j e d n o t n é h o systému, do n ě h o ž je začleněno celé hradisko s okolím ( D O S T A L 1988a, obr. 1). V označení čtverce je první číslo vzato z linie Z - V , druhé z linie S - J . P í s m e n o před dvojčíslem

46 BOŘIVOJ DOSTÁL

čtverce označuje sektor měřící 25 ha. V e l m o ž s k ý dvorec se nachází t é m ě ř celý v sektoru A (jen východní část přesahuje do sektoru B ) , lesní školka a S V předhradí j e v sektoru B , žárové pohřebiště v sektoru C , j i ž n í přehradí v sektorech L , N , C, O. Používané zkratky pro rozměry n á d o b jsou: v - výška; zach. v - z a c h o v a n á výška; po - průměr okraje; pv - p r ů m ě r výdutě; pd - průměr dna. R o z m ě r y jsou uváděny v milimetrech. Velmožský d v o r e c . P r o z k o u m a n á plocha v prostoru v e l m o ž s k é h o dvorce měřila 14.650 m . Při jejím v ý z k u m u bylo získáno celkem 31.574 střepů, z toho asi 100 kusů patřilo k tuhovým e x e m p l á ř ů m středohradištního rázu (tj. asi 3 promile). Nacházely se ve výplni zahloubených objektů (20, 42, 44, 63, 66, 87, 106) nebo v rámci půdorysů povrchových staveb (obj. 35, 74, 126), převážně v n ě mladšího ohrazení dvorce (obr. 1:A). T u h o v é střepy byly t é ž rozptýleny v různých čtvercích v severní a j i ž n í části dvorce ( D O S T Á L 1975, 166). O d těchto starších - středohradištních - tuhových střepů odlišuji tuhové střepy mladohradištního rázu, které se koncentrovaly pod ruinami kostela ( D O S T A L 1973/4). K středohradištní tuhové keramice patří hrnec z hr. 42 (1) který souvisel s kostelním hřbitovem ( K A L O U S E K 1971, 45, obr. 42, tab. 46:1) a téměř úplná n á d o b a z obj. 44 (2), jejíž fragmenty byly rozptýleny v několika čtvercích v rozmezí a ž 20 metrů ve směru Z - V a 10 metrů ve směru S - J (obr. 1:A'). T é ž okraj hrnce z obj. 126 (3) byl slepen ze střepů nalezených ve čtvercích A 18-79 a A 14-72, vzdálených navzájem asi 35 metrů ( D O S T Á L 1975, 332, tab. 100:9). 2

1. Širší vejčitý hrnec s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s pravidelnou výdutí a se slabě o d s a z e n ý m klenutým dnem s poněkud excentricky umístěnou vtlačenou značkou sestávající z koncentrických kruhů. Zdobí ho d v ě hřebenové vlnice a p á s v o d o r o v n ý c h rýh. Hlína je silně promíšena tuhou. Povrch hladký, černě lesklý. Obtáčen. V 113; po 102; pv 115; pd 55; obsah 0,57 litru; inv. č. 497; obr. 1:1. 2. Širší vejčitý hrnec se značně vyhnutým a kolmo seříznutým okrajem, nahoře mírně vytaže­ ným, s hrdlem plynule přecházejícím v pravidelnou výduť, bez dna. Zdobí ho d v ě a ž tři hřebenové vlevo skloněné vlnice. Hliněné těsto je prolnuté tuhou a slídou, místy jsou v n ě m kaménky a větší zrna tuhy. Povrch je hladký, černý. Obtáčena. Slepena a zčásti doplněna. Zach. v 185; po 210; pv 210; inv. č. 26.575 aj.; obr. 1:4. 3. Okraj lahvovitého hrnce, kuželovitě seříznutý, zdobený nad výdutí pásem v o d o r o v n ý c h rýh a hřebenovou vlnicí. V hlíně tuha, povrch hladký, černý. Zach. v 40; po 120; pv 160; inv. č. 62.745+61.893; obr. 1:3.

Středohradištní tuhová keramika z areálu dvorce j e p o m ě r n ě silnostěnná - a ž 1,3 c m (obr. 1:2), m á zaoblené (obr. 1:5) nebo kuželovitě seříznuté okraje (obr. 1:1,7,8), někdy zduřelé (obr. 1:7) a výzdobu sestávající z hřebenových vlnic a rýh (obr. 1: 1-8). Řemeslnický a r e á l . V řemeslnickém areálu v bývalé lesní školce v severovýchodní části hradiska bylo p r o k o p á n o 18.950 m . V ý z k u m e m bylo získáno asi 49.000 střepů, mezi nimiž bylo 130 kusů tuhových, tj. asi 2,6 promile. Celý hrnec bylo m o ž n é rekonstruovat jen ze střepů v obj. 109 a 110 (1), v ý ­ razné horní části byly v obj. 6 (2) a v obj. 263 (3), v n ě m ž byla i dna dvou dal2

47 K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY N A MORAVĚ

ších n á d o b (4,5) a střep s plastickou lištou (obr. 3:10) pocházející patrně ze stej­ né n á d o b y jako střep z obj. 254B, na n ě m ž je patrná i v ý z d o b a z vodorovných rýh (obr. 3:5) a střepy z obj. 255 (6). Klenuté dno (pd 93) bylo i v obj. 57 (obr. 3:3). Střepy z j e d n é nádoby (7) byly rozptýleny v zásypech obj. 245, 254 a 267. V obj. 153 byl pouze jeden zdobený tuhový střep (obr. 3:12). Z kulturní vrstvy čtverců stojí za povšimnutí bohatě zdobené střepy s lištami ze čtverce B 82-63 (8), k n i m ž patří i střep ze čtverce B 82-61, a dále několik okrajových střepů zaoblený ze čtverce B 66-69 (obr. 2:1), kuželovitě seříznuté ze čtverců B 6 1 - 9 2 (obr. 2:2) a B 75-61 (obr. 2:4), a válcovitě seříznutý ze čtverce B 82-63 (obr. 2:5). 1. Vejčitý hrnec s krátkým vyhnutým a otlučeným okrajem a se slabě klenutým dnem. Na hrdle ho zdobí j e d n o d u c h á vlnice a témčř celá výduť je pokryta úzkými pásy v l a s o v ě tenkých vodorov­ ných rýh. Hlína obsahuje jemnou tuhu. Povrch je hladký, černý, obtáčený. Rekonstruován kreseb­ ně. V asi 210; po 160; pv 196; pd 98; obsah 3,6 litru; inv. č. 166.680+166.380; obr. 3:2. 2. Horní část silnostěnného (9 mm) hrnce s vyhnutým a zaobleným okrajem. Zdobí ho d v ě hře­ b e n o v é vlnice, z nichž horní je patrná jen místy, a pás vodorovných rýh. V hlinitém těstě jsou kaménky a tuha. Povrch č e m ý , lesklý, místy odřený. Uvnitř v o d o r o v n é rýžky po modelaci. Zach. v 85; po 180; pv 195; inv. č. 84.587; obr. 3:1. 3. T é m ě ř celý profil s o u d k o v i t é h o hrnce (bez dna) se silně vyhnutým a kolmo seříznutým okrajem, s krátkým hrdlem přecházejícím plynule ve výduť. Zdobí ho d v ě hřebenové vlnice a pás v o d o r o v n ý c h rýh. V hlíně silná příměs tuhy, drobného písku a trocha slídy. Povrch hladký, černý, obtáčený. Na nejvčtší výduti sazovité příškvarky. Z a c h o v á n a asi čtvrtina nádoby slepená ze střepů. Kresebně rekonstruována. Zach. v 150; po 180; pv 200; inv. č. 201.689; obr. 3:7. 4. Klenuté dno se slabě znatelnou kruhovou technickou značkou. Hlína promíšena tuhou, os­ trými kaménky a přepálenou hlínou. Pd 137; inv. č. 203.113; obr. 3:8. 5. Fragment spodní části hrnce s klenutým dnem. V hlíně tuha a kaménky, na povrchu h n ě d o šedý přeliv. Pd 180; inv. č. 203.123; obr. 3:9. 6. Osm střepů z hrnce se slabě vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, se stopami v ý z d o b y v p o d o b ě pásů v o d o r o v n ý c h a hřebenové vlnice, s plastickou lištou na výduti. Z hlíny silně promí­ j e n é tuhou, pískem a kaménky, s š e d o h n ě d o u engobou na povrchu. Po 240; inv. č. 200.494; obr. 2:3. 7. Střepy z horní části hrnce s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem. V podhrdlí ji zdobí pás v o d o r o v n ý c h rýh níže hřebenová vlnice. Hlína obsahuje tuhu, drsný písek a bílé kaménky. N a povrchu š e d o h n ě d á a uvnitř hnědá slabá engoba. Po 240; inv. č. 198.163 (o. 245), 200.351 (o. 254), 201.338 (o. 267); obr. 3:4,6,11. 8. Čtrnáct střepů z j e m n ě plavené tuhy z hrnce s kolmo seříznutým okrajem a s užší plastickou lištou na výduti, kolem níž jsou rozmístěny hřebenové vlnice. Inv. č. 29.241; obr. 2:5.

A r e á l ž á r o v é h o p o h ř e b i š t ě . Rozkládalo se v n ě m i velkomo­ ravské sídliště. N a p r o z k o u m a n é ploše o rozloze 3.950 m bylo v kulturní vrstvě a v z a h l o u b e n ý c h objektech celkem 14.374 střepů, z toho 160 tuhových, tj. n ě c o více n e ž jedno procento. N á l e z y t u h o v é keramiky se koncentrovaly kolem obytné zemnice s kamennou pecí č. 27, v jejíž výplni byly nalezeny zlomky tří celých nádob (1-3), z nichž prvá se z nálezového celku typologicky vymykala, a okrajový střep čtvrté (4). V okolí uvedeného objektu byly rozptýleny střepy z j e d n é n á d o b y (5) na ploše měřící od Z k V zhruba 30 m, a od S k J asi 10 m obr. 4: A - čárkovaně). V e čtvercích C 23-27 a C 25-27, j i h o z á p a d n ě a j i h o v ý c h o d n ě od obj. 27 se nachá­ zely střepy ze dvou zásobnic, z nichž jednu (rozptyl střep; z ní na obr. 4 : A 2

48 BOŘIVOJ DOSTÁL

t e č k o v a n é ) se podařilo rekonstruovat (6), zatímco z druhé se zachovalo několik výrazných zlomků (7). K velkým zásobnicím se řadí i exemplář z obj. 3 na les­ ním hnidu (8), který se nacházel asi 20 m j i ž n ě od žárového pohřebiště (jeho polohu v i z na obr. 8: A : 4,e). Větší skupina tuhových střepů se našla ve čtverci C 2 9 - 3 0 (9). Z dalších tuhových střepů lze uvést zaoblený okraj z k r u h o v é h o k ů l o v é h o objektu č. 28 (obr. 4:1) a z prostoru velké povrchové stavby s plete­ nými stěnami č. 71 (obr. 4:5), kuželovitě seříznuté okraje ze čtverců C 20-28 (obr. 4:8), B 25-24 (obr. 4:18) a ze čtvercovité zemnice č. 32 (obr. 5:5, 6). V e v ý z d o b ě tuhových střepů převládají hřebenové vlnice, jak j e patrné z kusů v obj. 30 (obr. 4:7), z n ě h o ž se zachovala jen vrstva kamenů nad podložím, a v j i ž uve­ dených objektech 32 (obr. 5:7) a 71 (obr. 4:4), j a k o ž i v kulturní vrstvě čtverců (obr. 4:6,11-17). T u h o v ý střep s plastickou lištou zdobenou h ř e b e n o v o u vlnicí ze čtverce C 27-27 (inv. č. 42.129) pocházel zřejmě ze stejné nádoby jako střep obr. 6:4 ze čtverce C 25-27. J e d n o d u c h á vlnice byla jen na t u h o v é m střepu ze čtverce C 2 1 - 2 9 (obr. 4:9). Ostatní t u h o v é střepy z areálu žárového pohřebiště byly v e s m ě s nezdobené (obr. 4 : A ) . 1. Štíhlá silnostěnná soudkovitá nádoba s poměrně dlouhým vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s poměrně pravidelnou výdutl a s dnem v n ě klenutým a uvnitř rovným. N a největší v ý duti ji zdobí dva pásy v o d o r o v n ý c h rýh, mezi nimiž jsou d v ě hřebenové vlnice p o m ě m ě zručně ryté. Hlína obsahuje drsný písek, kaménky a značné množství tuhy. Povrch je hladký, t m a v o š e d ý . D o b ř e obtáčena. Slepena a zčásti doplněna. V 234; po 140; pv 174; pd 104; obsah 2,64 litru; inv. č. 68.564; obr. 5:2. 2. V e l k ý vejčitý hrnec s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s pravidelnou výdutí nad dnem z ú ž e n o u , s klenutým a zevnitř rovným dnem. N a dně slabě znatelná plastická obdélníkovitá značka s třemi příčkami a s excentricky umístěnými čočkovitými výčnělky. Zdobí ji v č t v i č k o v i t ě uspořádané pásy hřebenových vpichů pod hrdlem, níže d v ě hřebenové vlnice rozdílného sklonu a výšky a pod nimi pás v o d o r o v n ý c h rýh. V ý z d o b a je provedena v l a s o v ě j e m n ý m i rýžkami. V hlíně tuha a kaménky. Povrch hladký, ě e m ý . Ve spodní části je rozmístěno pět reparačních ot­ vorů. Uvnitř jsou na okraji p a t m é v o d o r o v n é stopy po obtáčení, níže jsou až do poloviny v ý š k y nádoby j e m n é svislé rýžky po zahlazování. Slepena a doplněna. V 335; po 270; pv 305; pd 16; obsah 12,7 litru; inv. č. 68.565; obr. 5:1. 3. Širší rozevřená nádoba s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, se silnostěnnou výdutí (10-12 mm) a se slabě klenutým dnem. Zdobí j i sedm hřebenových vlnic, j e j i c h ž frekvence se směrem dolů zmenšuje. V hlíně je tuha mletá i v zrnech, písek a v e l k é kaménky (až 10 mm), červ e n a v á zrna (snad tlučené střepy nebo mazanice) a slída. N a vnitřních stěnách nádoby jsou důlky po vypálených zrnech organické látky nebo vápence. Povrch hladký, uvnitř ve spodní části s v i s l é rýžky po shlazování. Barva v horní části a uvnitř černá, povrchová spodní část je hnědavá. Obtá­ čena. Zčásti slepena a dorekonstruována kresebně. V 275; po 265; pv 280; pd 180; obsah 10,8 litru; inv. č. 68.656; obr. 5:4. 4. Střep z h o m í části hmce s kuželovitě seříznutým okrajem esovitě přecházejícím ve výduť zdobenou pod hrdlem pásem šesti v o d o r o v n ý c h rýh a níže d v ě m a řadami včtvičkovitě uspořáda­ ných vpichů. V hlíně jsou zrnka písku, tuhy, bílé v á p e n c o v é kaménky, červenavá zrna přepálené hlíny a slída. Povrch hladký, místy tmavošedý, místy nahnědlý. Obtáčen. Zach. v 80; po 240; pv 250; inv. č. 58.569; obr. 5:3. 5. Šest p o m ě m ě silnostčnných střepů z j e m n é tuhy, bez výraznějších příměsí, pocházejících podle charakteru v ý z d o b y z j e d n é nádoby. Okraj byl zaoblený. Pod hrdlem ji zdobily tři široké žlábky a níže široká hřebenová vlnice. Střepy se našly ve čtvercích C 25-27 (i.č. 74.668/36), C 25-26 (i.č. 74.280), C 19-25 (i.č. 73.617), C 24-25 (i.č. 73.870), C 22-26 (74.159- 60). Obr. 4:2,3.

49 K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY NA MORAVĚ 6. Slabě rozevřená sudovitá zásobnice s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s mírně vyklenutou výdutí s plastickou lištou a se slabě klenutým dnem. Zdobí ji tři hřebenové vlnice s nepravidelnou frekvencí obloučků a pás v o d o r o v n ý c h rýh. Těsto je z j e m n é tuhy. Stěny dosahují síly až 15 mm. Povrch je hladký, pravidelný, černý a lesklý. Slepena a zčásti doplněna. Část střepů z této nádoby byla i ve čtverci C 25-27 (i.č. 74.668) a jeden střep ve čtverci C 19-30 (i.č. 78.537). V 395; po 370; pv 380; pd 200; obsah 23,5 litru; inv. č. 74.526; obr. 6:1. 7. Padesát větších i m e n š í c h střepů, z nichž m ě l o pět kuželovitč seříznuté okraje (obr. 6:2,3), 9 střepů bylo zdobeno hřebenovou vlnicí (obr. 6:5,6), 3 střepy s plastickými lištami z d o b e n ý m i hře­ benovou vlnicí (obr. 6:4), 24 střepů bylo n e z d o b e n ý c h , 10 střepů bylo ze dna, z toho větší část z v ý š e u v e d e n é z á s o b n i c e (obr. 6:1). Některé z popsaných střepů jsou z j e m n é tuhy, j i n é obsahují příměs písku a kaménků. V ě t š i n o u jsou černé, na některých je hnědavá engoba. Jde o střepy nej­ m é n ě ze dvou nádob; i druhá nádoba se vyznačuje plastickou lištou, není však rekonstruovatelná. Inv. č. 74.668; obr. 6:2, 7. 8. Vejčitý zásobnicovitý hrnec s vyhnutým a kuželovitč seříznutým okrajem, s pravidelnou silnostěnnou výdutí a s nápadně tenkým, mírně klenutým dnem. Od podhrdlí až do spodní části ho zdobí pásy v o d o r o v n ý c h rýh provedených jemnozubou vidlicí tak, ž e horní strana pásu vytváří žlábek. V hlíně převažuje tuha, přimíšen je písek a drobné kaménky. Povrch je hladký, černý, místy lesklý. Uvnitř velmi j e m n é svislé stopy po shlazování. Na vnitřní straně okraje jsou tři z á s e ky. D o b ř e obtáčena. Zčásti slepena, rekonstruována kresebně. V 320; po 266; pv 305; pd 155; obsah 12,9 litru; inv. č. 178.606; obr. 4:19. 9. Deset tuhových střepů s příměsí hrubších kaménků a s místy otřelou hnědavou engobou. Dva střepy jsou od dna, sedm z nezdobených částí výdutě a jeden je zdobený slabě znatelnou hřebeno­ vou vlnicí. Inv. č. 101.950-61; obr. 4:6.

S e v e r o v ý c h o d n í p ř e d h r a d í . B y l a tam z k o u m á n a jednak sou­ vislá plocha v okolí archeologické stanice (5.300 m - obr. 7:A) a pak úsek na­ vazující na řezy valem (575 m - obr. 2 : B ) . Z kulturní vrstvy čtverců a výplní sídlištních objektů bylo vyzvednuto na 9.184 střepů, z toho 106 tuhových středohradištních (kromě toho tam byly tuhové střepy laténské), tj. něco více n e ž 1 procento. K nejvýznamnějším nálezům patří střepy z jednoho hrnce rozptýlené v podbrázdí (v hloubce 20—40 cm) čtverce B 40-40 (1), j e h o ž téměř celou plochu zaujímala zemnice č. 17, v jejíž výplni se však ani jeden střep ze z m í n ě n é h o hrnce nenacházel; zato se však střepy z n ě h o našly ve výplni asi 5 m vzdálené zemnice 39. T é m ě ř celý profil hrnce (2) pocházel z k a m e n n é destrukce v kul­ turní vrstvě čtverce B 38-38 nad j á m o u č. 18 a z její výplně. V e čtyřech čtver­ cích a ve výplni zemnice č. 39 byly rozhozeny střepy téměř celé další n á d o b y (3), rozptýlené v pruhu přes 5 m širokém a t é m ě ř 15 m d l o u h é m (obr. 7 : A - čár­ kovaně). Horní část hrnce pochází ze střepů ve čtverci B 40-41 (4), kde se našel i střep z hrdla zdobeného jednoduchou vlnicí (obr. 7:2). D v a okrajové střepy z téže n á d o b y (5) se našly ve vzájemné vzdálenosti 3 5 ^ 0 m (obr. 7: A - č e r c h o vaně). V e skupině kamenů rozhozených v humusovité vrstvě a označených jako obj. 61 se našel tuhový fragment s plastickou lištou (obr. 7:3). Další lišta byla na střepu z výplně obj. 88 s kamennou pecí (6). V k a m e n n é destrukci v h u m u s o v i t é vrstvě, o z n a č e n é jako obj. 73, byly střepy z j e d n é nádoby (7). Skupina střepů z další n á d o b y (8) byla ve čtverci B 47-26. Zatímco střep z k a m e n n é destrukce 42 byl zdoben útržky hřebenových vlnic (obr. 7:6), střepy ze čtverců B 44-39 a B 33-32 zdobily pásy vodorovných rýh (obr. 7:8,9). 2

2

50 BOŘIVOJ DOSTÁL

V úseku severovýchodního předhradí z k o u m a n é m u valu (obr. 2 : B ) byly stře­ py z j e d n é n á d o b y (9) rozptýleny ve čtvercích B 60-56 a B 61-56. Další skupina střepů z j e d n é n á d o b y byla ve čtverci B 59-57 (10); vykazovala n á p a d n é shody s nádobou ze čtverce B 40—40 (obr. 7:5). Ostatní tuhové střepy ze severový­ c h o d n í h o předhradí, ať z kulturní vrstvy čtverců nebo z výplně objektů 39, 43, 56, 61 nebo z výplně hrobové j á m y č. 15 (obr. 7: A ; 2:B) byly nezdobené. 1. Vejčitý hmec s p o š k o z e n ý m okrajem, s pravidelnou výdutí a se slabě klenutým dnem. Z d o b í ho tři trojité vlevo skloněné vlnice a níže tři pásy v o d o r o v n ý c h rýh různé šířky. Hlinité těsto m á v y s o k ý obsah tuhy a p ů v o d n ě v něm byly přimíšeny i v á p e n c o v é kaménky, které při vypalování shořely, takže na povrchu i uvnitř jsou patrné četné důlky. Povrch je hladký, č e m ý , místy nahnědlý. Dokonale obtáčen. Rekonstruován kresebně. Patří k němu i dva střepy z obj. 39. V 230; po 185; pv 210; pd 110; obsah 4,25 litru; inv. č. 87.624/1-13 a 87.561/1-8; obr. 7:5. 2. Soudkovitá nádoba bez dna, s výrazně z ú ž e n ý m hrdlem a kuželovitě seříznutým okrajem, se silně vyklenutou výdutí. Zdobí ji d v ě hřebenové vlnice a pás vodorovných rýh; v ý z d o b a je ostře rytá. V hlíně je silná příměs j e m n ě mleté tuhy. Povrch je hladký, č e m ý . Obtáčena. Slepena a dorekonstruována kresebně. Zach. v 125; po 140; pv 170; inv. č. 89.308; obr. 7:1. 3. Horní část soudkovité nádoby s vyhnutým a zaobleným okrajem a s pravidelnou výdutí. Z d o b í ji d v ě hřebenové vlnice s rozdílným p o č t e m rýh, a mezi nimi je j e d n o d u c h á vlnice; naspodu je náznak dvou vodorovných linií. Rekonstruována kresebně ze 6 střepů. Zach. v 105; po 140; pv 158; inv. č. 87.488+87.483 (B 40-38), 87.569 (B 40-39), 88.068 (B 39-38), 88.436/1,2 (B 3838); obr. 7:14. 4. Šest střepů z horní části tuhového hrnce s vyhnutým a kolmo seříznutým okrajem a s pravi­ delnou výdutí zdobenou hřebenovou vlnicí a pásem v o d o r o v n ý c h rýh. Povrch č e m ý , hladký. Re­ konstruována kresebně. Zach. v 98; po 185; pv 185; inv. č. 87.764; obr. 7:12. 5. Dva tuhové střepy s příměsí j e m n é h o písku.Jejich okraj je kuželovitě seříznut. Zdobí je jed­ n o d u c h á vlnice s nízkými a krátkými obloučky. Povrch je černý, hladký. Po 280; inv. ě. 87.620 (B 40-40) + 95.368 (B 47-44); obr. 7:4. 6. Stříbřitý střep z výdutě nádoby z t u h o v é h o a slídnatého materiálu se slabě nanesenou v ý z d o ­ bou v p o d o b ě dvojité vlnice, j e d n o d u c h é rýhy a vlnice. N a střepu se zachovala část plastické lišty. Pv asi 300; inv. č. 121.200; obr. 7:13. 7. Šestnáct střepů z nerekonstruovatelné nádoby z hlíny silně promíšené tuhou a s příměsí ka­ ménků. N a třech byla slabě znatelná v ý z d o b a sestávající z křížících se vlnic a v o d o r o v n ý c h rýh. N a jednom střepu byl reparační otvor. Dva střepy byly od dna, jedenáct p o c h á z e l o z n e z d o b e n é části výdutě. Inv. č. 120.034; obr. 7:7. 8. Deset střepů z j e d n é tuhové nádoby s okrajem kuželovitě seříznutým. Dva střepy z výdutě byly zdobeny d v ě m a dvojnásobnými vlnicemi, sedm střepů bylo n e z d o b e n ý c h . Inv. č. 122.353; obr. 7:10-11. 9. Osm střepů z horní části hrnce s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, j e h o ž vnitřní stranu zdobila hřebenová vlnice. Hrdlo bylo o d d ě l e n o vodorovnou rýhou od výdutě, která byla zdobena d v ě m a slabě znatelnými hřebenovými vlnicemi. Hlína obsahovala jemnou tuhu a písek. N a hladkém povrchu byla slabá vrstva h n ě d a v é engoby. Zach. v 65; po 160; pv 170; inv. č. 148.545-6 + 148.567-9 + 148.577 + 148.592 + 148.648; obr. 2:8. 10. Šest střepů s pórovitým povrchem, z n i c h ž tři jsou zdobeny hřebenovou vlnicí a dvojicí vo­ dorovných rýh. V hlíně je silná příměs tuhy a zrnka organické a vápeníte hmoty, která při vypálení vyhořela. Povrch je hladký, č e m ý , místy nahnědlý. Inv. ě. 148.775; obr. 2:7.

J i ž n í p ř e d h r a d í . B y l o na n ě m p r o z k o u m á n o z á c h r a n n ý m z p ů s o b e m přibližně 8 ha (nepočítáme-li v to plochu, která byla j e š t ě sondována, ale nepo­ skytla žádné nálezy), na nichž byla provedena mechanická skrývka, takže mate­ riál z povrchové vrstvy b y l odhrnut. Z e zahloubených objektů pochází celkem 26.000 střepů, ty však nemohly být při přípravě této práce p o d r o b n ě kontrolová-

51 K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY N A MORAVĚ

ny, takže zastoupení tuhových střepů v tomto areálu přesně n e z n á m e . Z naleze­ ných střepů bylo rekonstruováno 60 celých nádob a 115 horních částí; z nich obsahovaly tuhu dvě celé nádoby, jedna horní a jedna spodní část, c o ž přestavu­ je zhruba 1,7 procenta. T u h o v é nádoby se našly jednak v obytných zemnicích č. 49 a 183 (1,2), jednak v j e d n é menší obdélníkovité j á m ě č. 272 (3) a jedna ve větší oválné j á m ě č. 407 (4). D v a z uvedených objektů (č. 49 a 272) se n a c h á z e ­ ly v západní části z k o u m a n é plochy (v osadě I), jeden (obj. 183) ve střední části (osada II) a jeden (obj. 407) ve východní části (osada III) - obr. 8:A:7:a-d. 1. Spodek t u h o v é nádoby s mírně o d s a z e n ý m a klenutým dnem. Zdobí ho nepravidelný pás vo­ dorovných rýh. Pd 160; inv. č. 129.531; obr. 8:4. 2. Horní část v e l k é nádoby s kuželovitč seříznutým okrajem, s výrazné prohnutým hrdlem a silně vyklenutou výdutí. Zdobí ji dva pásy hřebenových, větvičkovitě uspořádaných vpichů. V hlíně je j e m n á tuha, písek a kaménky. Povrch je hladký, tmavošedý, níže nahnědlý. Okraj obtá­ čen. Zach. v 120; po 250; pv 280; inv. č. 155.719; obr. 8:3. 3. Širší vejčitá nádoba s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s pravidelnou výdutí a se slabé klenutým dnem. Zdobí ji j e m n é vodorovné rýžky, místy nepatrně roztřesené, provedené ostrozubou vidlicí. Plocha z d o b e n á rýhami je rozdělena na užší pásy o d d ě l e n é hlubšími rýhami. Hlína je prolnuta jemnou tuhou, trochou písku a ojedinělými kaménky. Povrch je hladký, tmavo­ šedý, naspodu šedohnědý. Obtáčena a dobře vypálena. Slepena a asi z j e d n é třetiny doplněna. V 217; po 210; pv 230; pd 123; obsah 5 litrů; inv. C. 158.661; obr. 8:1. 4. Pohárovitá nádoba s vyhnutým a kuželovitě seříznutým okrajem, s poněkud nepravidelnou výdutí a se slabě klenutým dnem. Pod hrdlem dva reparační otvory. Zdobí ji šest pásů vodorov­ ných rýh. V hlíně je j e m n ě mletá tuha a trocha písku. Povrch je hladký, tmavošedý, ve spodní části s hnědavou engobou. Okraj obtáčen, nad dnem s v i s l é stopy po shlazováni.Slepen a asi z poloviny doplněn. V 195; po 198; pv 190; pd 105; obsah 3,34 litru; inv. č. 171.482; obr. 8:2.

Vyhodnocení Z u v e d e n é h o soupisu je patrné, že zastoupení tuhové keramiky je v B ř e c l a v i Pohansku na rozdíl od vysočanského mohylníku nevelké. Z a t í m c o tam předsta­ vovala sto procent keramických nálezů, na Pohansku zaujímaly t u h o v é fragmen­ ty v celkovém počtu střepů z jednotlivých úseků pouhé tři promile až jedno pro­ cento. O n ě c o více (1,7 procenta) j i c h bylo pouze na j i ž n í m předhradí. Odtud jsou však údaje poněkud zkreslené, poněvadž vyjadřují zastoupení tuhových exemplářů mezi celými tvary a horními částmi nádob. Samozřejmě i údaje z os­ tatních úseků vycházející z počtu střepů nejsou zcela přesné, p o n ě v a d ž nejen střep, ale i celá nádoba a rekonstruovaná horní nebo spodní část jsou počítány jako jeden kus, i když řada inventovaných střepů byla dodatečně slepena v celé nebo dílčí tvary. N i c m é n ě při velkém počtu nálezů a při j e d n o t n é m postupu ve všech zkoumaných úsecích (s výjimkou j i ž uvedeného j i ž n í h o předhradí) se ne­ přesnosti relativizují a získané údaje se stávají srovnatelnými. V š e o b e c n ě m ů ž e m e pozorovat, že výskyt tuhových střepů byl velmi vzácný, ale rozptyl fragmentů pocházejících z j e d n é nádoby byl značný. Dosahoval n ě ­ kde 30-50 m ( obr. 1:A'; 2 : A ; 4 : A ; 7 : A ) . Místy značný počet střepů nalezených

52 BOŘIVOJ DOSTÁL

v zásypech různých objektů a v kulturní vrstvě několika čtverců pocházel z j e d ­ né n á d o b y (obr. 2:A - vpravo dole). N a druhé straně se větší množství tuhových nádob koncentrovalo v j e d n é obytné zemnici (obj. 27/ZP obsahoval tři celé ná­ doby) a v jeho blízkosti byly j e š t ě zlomky velké zásobnice a většího hrnce (obr. 6). Zajímavé též je, že někde byly střepy z j e d n é nádoby rozptýleny v podbrázdí (v hl. 20-40 cm) jednoho až dvou čtverců aniž se dostaly do výplně zahloube­ ných objektů v podloží těchto čtverců nebo v jejich těsném sousedství. V e l m i názorně se to projevilo u hrnce ze čtverce B 40-40 na severovýchodním předhradí (obr. 7:5), j e h o ž fragmenty se našly nad výplní zemnice č. 17/SP, obsahu­ j í c í depot sekerovitých hřiven, 4 ostruhy, 2 srpy, kosu, pilu, 2 nože, tulejkovitou šipku, zlomky kování vědra a čtyři keramické nádoby ( D O S T A L 1983, 180— 187, 190-193, obr. 7-10). Jestliže uvedený objekt patří s největší p r a v d ě p o d o b ­ ností do 1. poloviny 9. století, pak z m í n ě n á tuhová n á d o b a pochází z doby ná­ sledující, tj. z doby kolem poloviny nebo z 2. poloviny 9. století. Je o v š e m otáz­ ka, zda humusovitá vrstva těsně nad podložím j i ž vlastně netvořila součást výpl­ ně u v e d e n é h o objektu; pak by s ním byla nádoba současná. P o d o b n ě tomu bylo stuhovou zásobnicí (obr. 6:1), jejíž zlomky byly rozptýleny v blízkosti obj. 27/ZP, ale žádný střep z ní se nedostal do jeho výplně. N a druhé straně se zdá, že t u h o v á keramika v tomto objektu netvořila úplně uzavřený nálezový celek, n e b o ť štíhlý, téměř dvoukónický hrnec z tohoto objektu svou velikostí, v ý z d o ­ bou a primitivním provedením (obr. 5:2) připomíná keramiku z tamějších žáro­ vých hrobů ( D O S T A L 1985, 22-25, tab 1-14) a není vyloučeno, že jeho frag­ menty se dostaly do výplně objektu druhotně, v době zániku zemnice, při zhrou­ cení jejích hlinitých stěn. T ř e b a však konstatovat, že právě zemnice 27/ZP spolu s blízkým obj. 3 / L H (obr. 4 : A ; 8:A:4,e) poskytly příklady mezistupně vývoje od velkých tuhových hrnců k tuhovým zásobnicím mladší doby hradištní a vrcholného středověku ( M A C K E R L E 1955; S K R U Ž N Ý 1965; G O Š - K A R E L 1979; G O Š 1977, 2 9 5 297, obr. 2). Další mezistupeň by mohla představovat okrajová profilace z á s o b nicovitých hrnců ze třpytivé tuhy z nejnižších vrstev Vysoké zahrady u Dolních Věstonic ( Č E R N O H O R S K Ý 1965, obr. 1-3). Hrnce z výše uvedených objektů na Pohansku jsou poměrně silnostěnné, mají vyhnuté a kuželovitě seříznuté okraje a jsou na nich aplikovány všechny základní druhy hřebenové výzdoby vpichy, vlnice i vodorovné pásy. T é ž svými rozměry a obsahem, který činí u vejčitého hrnce (obr. 5:1) 12,7 litru, u soudkovitého (obr. 5:4) 10,8 litru a u nádoby z obj. 3 / L H (obr. 4:19) 12,9 litru, se řadí k m i m o ř á d n ě velkým hrncům, které zřejmě sloužily k deponování zásob. U poslední nádoby to j e š t ě podtrhuje vyrytá značka v podobě římské trojky na vnitřní straně okraje ( G O Š - K A R E L 1979, 172 až 174, obr. 3). Další stupeň představuje sudovitá zásobnice s vyhnu­ tým okrajem a se středohradištní výzdobou z hřebenových vlnic a v o d o r o v n é h o pásu doplněnou plastickou lištou, která sílou stěn (1,5 cm), výškou téměř 40 cm i obsahem (23,5 1) stojí typologicky velmi blízko velkým t u h o v ý m h r n c ů m s lištami z Dolních Věstonic ( Č E R N O H O R S K Ý 1965, obr. 2:9-12) nebo z líšeň-

53 K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY N A MORAVĚ

ského hradiska ( S T A N A 1991, A b b . 3:11), i když mezi posledně u v e d e n ý m i a nálezem z P o h a n s k á je asi stoletá mezera. N a Pohansku se vyskytly ve velko­ m o r a v s k é m horizontu velké zásobnicovité hrnce i z běžného hlinito-písčitého hradištního těsta, např. ve čtverci A 15-56 v areálu dvorce (v 430 mm, obsah 29 1 - D O S T Á L 1975, tab. 106), včetně hrnců s lištami, např. v obj. 2 3 5 / L Š (v 450 mm; obsah 32 I - D O S T Á L - V I G N A T I O V Á 1991, 47, obr. 14). V e Starém M ě s t ě dosahovaly velkomoravské zásobnice s lištami j e š t ě větších rozměrů v přes 50 cm, p až 44 cm a obsah kolem 40 1 ( G A L U S K A 1989, 126, 130). M l a dohradištní zásobnice dosahují maximální výšky 40-50 cm, průměr okraje měří 30-40 cm a průměr dna 20-30 cm; obsah činí až 40 litrů. V r c h o l n ě středověké zásobnice jsou j e š t ě větší ( G O S 1979, 166). Při h o d n o c e n í vzhledu tuhových n á d o b z Pohanská zaujme u některých hlad­ ký, stříbřitě lesklý povrch a výzdoba v p o d o b ě dvou hřebenových vlnic a pásu vodorovných rýh. Výrazné jsou tyto znaky na hrnci z hr. 4 2 / V D (obr. 1:1), více m é n ě shodný je i hrnec z obj. 18/SP (obr. 7:1), z obj. 2 6 3 / L Š (obr. 3:7) a do j i s t é míry i horní část nádoby z obj. 4 4 / V D (obr. 1:4), na níž je spodní v ý z d o b n ý pás proveden velmi nedbale. V š e c h n y tyto nádoby (zejména však hrnec z hr. 4 2 / V D ) vykazují nápadnou podobu s nádobou z hr. 21 ve V y s o č a n e c h ( K R A L 1959, 205-206; obr. 9:5; 13:3) a s poněkud štíhlejším, ale stejně z d o b e n ý m hrn­ cem z hr. 5 z trati „ N a pískách" u Dolních Věstonic ( Č E R N O H O R S K Ý 1960, 398, obr. 6:1,2), na n ě m ž je shodná i vtlačená značka s koncentrickými kruhy jako na uvedené hrobové nádobě z Pohanská. V e l m i blízký je j i m i tuhový hrnec z mohyly 23 ve W i m m u ( F R I E S I N G E R 1984, 213-214, Taf. 30:7). Složení h l i ­ něného těsta tuhové keramiky bylo různé. Většinou byla hlína p r o m í š e n a j e m ­ nou tuhou, pískem, ev. i kaménky (obr. 1:4; 4:19; 5:1,2; 7:14; 8:3), j i n d y byla tuha ve větších zrnech. Některé kusy se vyznačovaly zvlášť hrubou strukturou: kousky tuhy, k a m é n k y a červenavými zrny mazanice nebo tlučených střepů označovaných někdy jako šamot (obr. 3:4,6,9,11; 5:4). Část střepů měla pórovitý dolíčkovaný povrch po vyhořelých částicích organické hmoty, eventuálně vápencových kaménků (obr. 2:7; 5:4; 7:5). Výraznou skupinu tvořily n á d o b y a fragmenty z j e m n ě mleté tuhy, s hladkým a lesklým povrchem (obr. 1:1; 2: 5; 3:2; 6:1-7; 7:1), blízké Černohorského keramice se třpytivou tuhou. Z b ě ž n é h o průměru se vymykal střep z obj. 88/SP, v n ě m ž byla vedle tuhy i vysoká příměs slídy (obr. 7:13). Nasedla nebo nahnědlá engoba, ovšem jen velmi tenká, s pro­ svítající tuhou, se projevila jen na spodku některých nádob z obj. 263, 245 a 255 (obr. 2:3; 3:4,6,8,9) a dále na střepech z nádoby ve čtverci B 60-56 (obr. 2:8). Variabilita úpravy okrajů je nevelká. Jsou převážně kuželovitě seříznuté, ve dvou případech zaoblené (obr 1:5; 3:1) a dvakrát kolmo seříznuté (obr. 1:4; 3:7) Jde tedy o velmi jednoduchou úpravu, c o ž je v souladu s pozorováním H . Friesingera, že tuhové nádoby z pohřebišť karolin ského období mají stejné tvary jako keramika z hlinitého těsta m í š e n é h o s pískem a kaménky, stejnou v ý z d o b u , ale podstatně silnější stěny a jejich okraje nejsou výrazně profilovány

54 BOŘIVOJ D O S T Á L

( F R I E S I N G E R 1971/74, 106). Tyto znaky registrovala na t u h o v é keramice z G a r s u - T h u n a u B . C E C H O V Á (1991, 58; 1994, 57). V e výzdobě tuhové keramiky se uplatňovaly všechny základní motivy h ř e b e ­ nové výzdoby jako na běžné hradištní keramice: vpichy, vlnice i v o d o r o v n é rý­ hy. J e d n o d u c h á vlnice byla vzácná (obr. 3:2; 4:9; 7:4). Relativně častější než na ostatní keramice jsou větvičkovitě uspořádané hřebenové vpichy (obr. 4: 10; 5:1; 8:3). Další výzdobnou zvláštností charakterizující skupinu některých po­ psaných n á d o b z Pohanská je provedení vodorovných pásů ostrozubou - patrně kovovou vidlicí. Je na hrncích z obj. 3 / L H (obr. 4:19), z obj. 272/JP (obr. 8:1) a v užším provedení na nádobě z obj. 109/110/LS (obr. 3:2). N a nádobách z běžného hradištního těsta se tento z p ů s o b výzdoby neobjevil. J e m n é h ř e b e n o vání se jako úprava vnitřních stěn n á d o b se třpytivou tuhou vyskytlo v Dolních Věstonicích ( Č E R N O H O R S K Ý 1965, 66,70). N a tuhové keramice z P o h a n s k á bylo použito zdobení vnitřní strany okraje hřebenovou vlnicí (obr. 2:8), kterým se podrobněji zabýval K . Č E R N O H O R S K Ý (1965, 71-74, 87-107) a L . G A L U S K A (1987). L . Galuska zpřesnil závěry K . Č e r n o h o r s k é h o v tom smyslu, že na Slovensku se vyskytlo nejvíc zdobených okrajů v průběhu 8. až počátku 9. století, kdežto na M o r a v ě v 9. a na počátku 10. století; na rozdíl od Č e r n o h o r ­ ského ukazuje i na značný výskyt zdobených okrajů v mladohradištním období. Značky byly zaznamenány na tuhové keramice jen ve třech případech. D v ě byly technické, kruhové, v jednom případě zapuštěná (obr. 1:1), v d r u h é m slabě vystouplá (obr. 3:8). Plastická značka v podobě obdélníku s příčkami a čočkovitými výstupky se vyskytla jen jednou (obr. 5:1). Plastické lišty se na tuhové keramice objevují relativně častěji n e ž na zboží z běžně míšené hlíny. B y l y zjištěny celkem sedmkrát, vždy na p o m ě r n ě velkých nádobách. Jsou zpravidla hladké (obr. 2:3,5; 3:5,10; 6:1; 7:3), na dvou byly hře­ benové vlnice (obr. 6:4). Řadu údajů o keramice s lištami snesl L . G A L U S K A (1989), zatím je však k dispozici jen m á l o celých tvarů nebo větších částí profi­ lů, aby bylo m o ž n é provést detailnější morfologické a chronologické třídění. O skladovací funkci a jisté hodnotě větších tuhových nádob svědčí reparační otvory doložené na nádobě z obj. 407/JP (obr. 8:2), na střepech z obj. 73/SP (obr. 7:7), na hrnci z obj. 27/ZP (obr. 5:1), v j e h o ž spodní části j i c h bylo pět. Tyto n á d o b y mohly být použity jen na sypký materiál. N e p a t r n é zastoupení tuhové keramiky na Pohansku nasvědčuje, že šlo prav­ d ě p o d o b n ě o importované zboží. Nemuselo j í t vždy jen o o b c h o d n í transakce s h o d n o t n ý m obsahem nádob (např. sůl) ze západních d y j s k o - p o d u n a j s k ý c h oblastí, ale někdy i o dlouhodobější nebo trvalé přesídlení osob (např. v důsled­ ku sňatku, řemeslné specializace apod.), jak by na to ukazovala koncentrace tu­ hových n á d o b v jednom obydlí. Chronologie tuhové keramiky na Pohansku je dána jednak časovým rozpětím osídlení této lokality, jednak průvodním materiálem v nálezových celcích a j e d ­ nak stratigrafickou situací některých nálezů. Pokud se hrnec obr. 5:2 dostal do výplně objektu 27/ŽP sekundárně ze žárového hrobu, svědčilo by to o počáteč-

55 K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY N A MORAVĚ

ním výskytu tuhové keramiky na Pohansku pravděpodobně j i ž v 8. století. V e v e l m o ž s k é m dvorci se našly tuhové střepy v objektech, které souvisely v e s m ě s až s jeho mladší fází, čili nejspíše s poslední třetinou 9.století. T o t é ž lze říct o hrobě 4 2 / V D , který ležel na vnější straně mladšího ohrazení dvorce, rovno­ běžně s jeho severozápadní stranou. Jistý stratigrafický význam - s j i ž z m í n ě n o u výhradou - by mohlo mít zjištění o střepech z hrnce obr. 7:5, které se nacházely ve vrstvě nad výplní zemnice 17/SP s bohatým inventářem datovatelným j i ž do 1. poloviny 9. století; pak by uvedená n á d o b a patřila do 2. poloviny 9. století. Nelze ovšem vyloučit souvislost s výplní uvedeného objektu a tudíž i s jeho da­ tací. Objekty 245, 249, 254, 255, 263/LS obsahovaly vyspělou velkomoravskou keramiku, takže není vyloučena datace až do poslední čtvrtiny 9. století. Naopak u zemnice 57/LŠ jsem podle trojúhelníkovitých ataší vědra uvažoval o j e j í m vřazení j i ž do 1. pol. 9. stol. ( D O S T Á L 1987, 97). Zemnice 27/ŽP by se podle kotvovitého klíče mohla datovat stejně ( D O S T Á L 1988, 143,151, obr. 2:6). Po­ d o b n ě tomu bylo i na j i ž n í m předhradí. Jestliže spodek tuhové n á d o b y z obj. 49/JP je provázen poměrně starobyle vyhlížející keramikou s jednoduchou profi­ lací, v obj. 183/JP jsou vedle tuhového fragmentu dva hrnce 5. skupiny vytáčené z j e m n ě plavené hlíny ( D O S T Á L 1975, 164; 1994, 226, A b b . 5:9), které patrně souvisejí až s mladším velkomoravským obdobím. Chronologická pozice tuho­ vého hrnce z obj. 407/JP provázeného hrncem blučinského typu a p o m ě r n ě tenkostěnnou nádobou zdobenou čtyřmi řídce kladenými vodorovnými rýhami vo­ d o r o v n ý m i rýhami je nejasná ( V I G N A T I O V Á 1992, tab. 22, 71, 149-150). V š e c h n y uvedené exempláře se nevymykají z rámce 9. století a nelze vyloučit ani jeho 1. polovinu ( V I G N A T I O V Á 1992, 85). Datací slovanské tuhové keramiky na M o r a v ě se p o m ě r n ě dlouho s velkou akribií zabýval K . Černohorský. Svůj původní názor o relativně p o z d n í m nástu­ pu t u h o v é keramiky až kolem roku 900 změnil v průběhu analýzy keramiky z hradiště V y s o k á zahrada u Dolních Věstonic. Vyčlenil z ní keramiku se třpyti­ vou tuhou a na základě poměrně častého výskytu hřebenové výzdoby na vnitřní straně jejích okrajů j i datoval před 10. století a připouštěl její výskyt j i ž v 9. a dokonce i v 8. století ( Č E R N O H O R S K Ý 1965, 69,74). Z n a č n á část t u h o v é keramiky z Pohanská m á hladký, lesklý povrch a je tedy blízká, ne-li s h o d n á s Č e r n o h o r s k é h o keramikou se třpytivou tuhou; také její profilace je v některých případech s h o d n á s profily keramiky z V y s o k é zahrady ( Č E R N O H O R S K Y 1965, obr. 2). Teoreticky lze argumety K . Černohorského o existenci starší fáze opevnění a osídlení Vysoké zahrady pod spálenou vrstvou přijmout, avšak p á d ­ ný d ů k a z podepřený dalším archeologickým v ý z k u m e m chybí. H . Friesinger vyslovil svého času názor, že tuhová keramika přišla do m ó d y kolem poloviny 9. století v oblasti tuhových ložisek mezi Kampou a Dunajem, avšak do oblasti Vídeňského lesa a dolnorakouského Weinviertlu se rozšířila až ke konci 9. století ( F R I E S I N G E R 1971/74, 108). Toto mínění je patrně poplatné starším názorům o dataci velkomoravské hmotné kultury. P o m ě r n ě značný vý­ skyt tuhové keramiky na mohylníku ve W i m m u , kde se uplatňují tradice avarské

56 BOŘIVOJ DOSTÁL

a v l i v y bavorské ( F R I E S I N G E R 1984, 213-223; Taf. 30:7,9; 31:7; 32:13; 33:10; 34:12; 35:12; 38:1,3; 39:2), však dovoluje uvažovat o spodní hranici výskytu t u h o v é keramiky j i ž v celé 1. polovině 9. století, ne-li v 2. polovině 8. století, jak na to ukázal na více příkladech E . S Z A M E I T (1992a, 193-4; 1992b, 819-820). Tuto okolnost podtrhla t é ž ve své studii o keramice z Garsu/Thunau B . C E C H O V Á (1991, 58; 1994, 56-57). Vrátíme-li se závěrem k otázce chronologie starší t u h o v é keramiky na P o hansku, zjišťujeme, že i tam se vyskytuje sice nejčastěji v nálezových celcích 2. poloviny 9. století, ale t é ž v některých souborech datovatelných j i ž do 1. polovi­ ny t é h o ž věku a dokonce je tam i náznak jejího použití j i ž v 8. století. N a P o hansku j e ovšem tuhová keramika jevem sporadickým a okrajovým. N e n í zřejmě produktem místních hrnčířských dílen a lze j i chápat jako doklad kontaktů se západněji položenými oblastmi j e j í h o primárního výskytu poblíž povrchových ložisek tuhy.

LITERATURA C E C H , B . 1991: Die keramischen Funde der slawischen Wallanlage in Thunau am Kamp ( N Ó ) . Ein Beitrag zur Gliederung der slawischen Keramik. Z a l a i - M ú z e u m 3, 1991, 57-72, 15 Abb. C E C H , B . 1994: Die slawische Keramik des 8.-11. Jh.s in Niederosterreich. In: Slawische Kera­ mik in Mitteleuropa vom 8.bis zum 11. Jahrhundert. Brno, 53-61. Č E R N O H O R S K Ý , K . 1960: K datování keramiky od železářských pecí v Ž e l e c h o v i c í c h . P A 51/1, 388^05. Č E R N O H O R S K Ý , K. 1965: K problematice D o l n í c h V ě s t o n i c v Časném středověku. Č M M V S 50, 63-107. D O S T Á L , B. 1973/74: Mladohradištní keramická skupina z Břeclavi - P o h a n s k á . S P F F B U E 18/19, 181-193, 4 obr. D O S T Á L , B. 1975: B ř e c l a v - P o h a n s k o IV. Velkomoravský v e l m o ž s k ý dvorec. Brno 1975. D O S T Á L , B. 1983: Ž e l e z n é sekerovité hřivny z Břeclavi-Pohanska. S P F F B U E 28, 1983, 171199, tab. X I V - X V I . D O S T Á L , B. 1985: B ř e c l a v - P o h a n s k o III. Č a s n ě slovanské osídlení. Brno. D O S T Á L , B . 1987: Obytné zemnice z řemeslnického areálu B ř e c l a v i - Pohanská. S P F F B U E 32, 1987, 63-100, tab. I-IV, 14 obr. D O S T Á L , B . 1988: K l í č e a součásti zámků z B ř e c l a v i - P o h a n s k a . S P F F B U E 33, 141-153, 3 obr. D O S T Á L , B. 1988a: Třicet let archeologického výzkumu B ř e c l a v i - Pohanská. V V M 40, 307-332, 12 obr. D O S T Á L , B. 1994: Die fruhmittelalterliche Keramik aus B ř e c l a v - Pohansko. In: Slawische K e ­ ramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Brno, 219-232. D O S T Á L , B. - V I G N A T I O V Á , J. 1991: B ř e c l a v - P o h a n s k o 1988 (okr. Břeclav). P V 1988, 46-*8, obr. 12-15. FRIESINGER, H . 1971/74: Studien zur A r c h á o l o g i e der Slawen in Niederósterreich. In: Mitteilungen der PrShistorischen Kommission der Ósterreichischen Akademie der Wissenschaften. Band X V - X V I . Wien. FRIESINGER, H . 1984: Das slawische Gráberfeld von Wimm, Gem. Maria Taferl, Niederóster­ reich. Ein Katalog. ArchA 68, 203 - 275. G A L U S K A , L . 1987: K v ý z d o b ě vnitřních stran okrajů slovanských nádob. Č M M V S 72, 75-87.

57 K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY N A MORAVĚ G A L U S K A , L . 1989: Plastická liSta na středohradištní keramice ze Starého Města. Č M M V S 74, 121-135. G O Š , V . 1973: Slovanská osada v Mohelnici. A R 25, 371-380. G O Š , V . 1975: Osada hrnčířů v Mohelnici. A R 27, 338-341. G O Š , V . 1977: Slovanská keramika 10.-13. století na severní Moravě. V V M 29, 1977, 291-303. G O Š , V . - Karel, J. 1979: S l o v a n s k é a středověké z á s o b n i c e severní Moravy. A R 31, 163-175. G O Š , V . - K A P L , V . 1986: Slovanská osada u Palonína, okr. Šumperk. A R 38, 176-204. H O R Á K O V Á - J A N S O V Á , L . 1955: Laténská tuhová keramika v Čechách a na Moravě. P A 46, 134-184. H R U B Ý , V . 1955: Staré M ě s t o , velkomoravské pohřebiště N a valach. Praha. J U S T O V Á , J. 1992: Hradištní keramika z Libice nad Cidlinou. (Keramické typy a hledání jejich p ů v o d u ) . Sborník Západočeského muzea v Plzni. Historia VIII, 142-155. K A L O U S E K , F. 1971: B ř e c l a v - P o h a n s k o I. V e l k o m o r a v s k é pohřebiště u kostela. Brno. K R Á L , J. 1955: S l o v a n s k ý mohylník ve V y s o č a n e c h nad Dyjí. A R 7, 342-348, 354-358, obr. 180-187. K R Á L , J. 1959: Slovanský mohylník ve V y s o č a n e c h nad Dyjí. P A 50, 197-226, 19 obr. L O D O W S K I , J. 1966: Uwagi o w c z e s n o š r e d n i o w i e c z n e j ceramice grafitowej z terénu Staska. Silesia Antiqua 8, 110-132. L O D O W S K I , J. 1979: Zagadnienie w c z e s n o š r e d n i o w i e c z n e j ceramiki grafitowej w Polsce w swietle materialów z O p o l a - O s t r ó w k a . In: Ksztaltowanie sie kultury wczesnopolskiej na Opolsczyznie. Opole, 92-104. M A C K E R L E , J. 1955: Slovanské zásobnice. A R 7, 83-90. M Ě Ř Í N S K Ý , Z . 1991: Keramika 6. a ž 1. pol. 13. století na Moravě a její vztahy ke s l e z s k é oblasti. Slaskie Prače Prahistoryczne 2, 163-184. N E K U D A , R. 1984: Příspěvek k charakteristice mladohradištní keramiky na Moravě. Č M M V S 69, 2 3 ^ 7 , 14 obr. N E K U D A , R. 1986/87: Ein Beitrag zur Chronologie und Typologie der fruhmittelalterlichen Ke­ ramik in Mahren (Tschechoslowakei). Z f A M 14/15,119-151,19 Abb. N E K U D A , V . 1964: Příspěvek ke slovanskému osídleni horního Podyjí. Č M M V S 49, 61-68, 14 tab. N E K U D A , V . - R E I C H E R T O V Á , K . 1968: Středověká keramika v Čechách a na Moravě. Bmo. N E K V A S I L , J. 1993: Archeologie moravského halštatu. In: Podhorský, V . a kol.: Pravěké dějiny Moravy. Brno, 337-372. P A R C Z E W S K I , M . 1982: P l a s k o w y ž Glubczycki we wczesnym šredniowieczu. Warszawa— Kraków. P O L Á Č E K , L . 1994: Zum Stand der Erkenntnis der fruhmittelalterlichen Keramik aus dem 8. bis zur Mitte des 11. Jahrhunderts in SudwestmShren. In: Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Bmo, 243-263. R A D W A N S K I , K. 1968: W c z e s n o š r e d n i o w i e c z n a ceramika krakowska i zagadnienie jej chrono­ logii. Mat. Arch. 9, 5-71. S A L A Š , M . 1993: Kultura středodunajských p o p e l n i c o v ý c h polí. In: Podhorský, V . a kol.: Pravě­ ké dějiny Moravy. Brno,286-301. S K R U Z N Y , L . 1965: Slovanské zásobnice. Silnostčnné zásobnice z mladší a pozdní doby hra­ dištní ve sbírkách Okresního muzea A . V . Šembery ve V y s o k é m Mýtě. Pardubice. S T A N A , Č. 1960: S l o v a n s k é obytné objekty na hradišti Staré Zámky u Líšně. P A 51/1, 240-293. S T A N A , Č. 1991: Einige Bemerkungen zum Fortleben der gro&máhrischen Burgwálle im 10. Jahrhundert. Z a l a i - M ú z e u m 3, 9 5 - 101,3 Abb. S T A N A , Č. 1994: Die Entwicklung der Keramik vom 8. bis zur Mitte des 11. Jahrhunderts in MittelmShren. In: Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. B m o , 265-286. S Z A M E I T , E . 1992a: Z u fruhmittelalterlichen Funden aus Gusen und Langenstein, Oberósterreich. Mit Exkursen zur Datierung des slawischen GrSberfeldes von Gusen und zur fruhmittel­ alterlichen Graphittonkeramik. ArchA 76, 185-196.

58 BOŘIVOJ DOSTÁL S Z A M E I T , E . 1992b: Zur chronologischen Stellung des friihmittelalterlichen Graberfeldes von Sieghartskirchcn, Niederosterreich, und die Grabfunde aus Proleb, Steiermark. In: Awaren- forschungen 2 (hrsg. von F. Daim), Wien, 803-839, 11 Taf. S T R O F , A . 1993: Kultura lužických p o p e l n i c o v ý c h polí. In: Podhorský a kol.: Pravěké dějiny Moravy. Brno, 301-328. T I C H Ý , R. 1961: O používání tuhy v mladší d o b ě kamenné. P A 52/1, 76-84. T U R E K , R. 1953: Hradištní kostrové hroby v Libži u Vlašimě. A R 5, 56-58, obr. 37. T U R E K , R. 1957: Die fruhmittelalterlichen Stámmegebiete in B ó h m e n . Praha. T U R E K , R. 1958: S l o v a n s k é mohyly v jižních Čechách. Slawische Hilgelgráber in SOdbóhmen. Fontes Archaeologici Pragenses I. Praga.

ZU DEN ANFÁNGEN DER SLAWISCHEN GRAPHITTONKERAMIK IN MÁHREN Mit der massenhaften Verwendung der slawischen Graphittonkeramik rechnete man bisher seit der Mitte des 10. Jhs. besonders im 11. und 12. Jh. Die Frage ihrer Anfange steht jedoch zuř Diskussion. Der Verfasser will zu ihrer L ó s u n g durch die Veróffentlichung der Funde und Befunde der Graphittonkeramik aus dem slawischen Burgwall Bfeclav-Pohansko beitragen. Die graphitgemagerte Keramik wurde in Pohansko nur in einem geringen AusmaB festgestellt, das zwischen 3%o bis 1,7% in den einzelnen Grabungsabschnitten schwankte (Abb. 8:A). Im Areál des Herrenhofes (Abb. 1) wurden auBer der jungburgwall- zeitlichen Scherben, die sich unler den Kirchenruinen befanden, nur ein Topf im Grabe Nr. 42/VD, ein anderer im Siedlungsobjekt Nr. 4 4 / V D und die Scherben in weiteren groBmáhrischen Siedlungsobjekten entdeckt, die mit der jiingeren Umfriedung des Herrenhofes verbunden waren. Im Werkgelánde in der ehemaligen Waldbaumschule wurden die graphitgemagerten von 2-3 Gefáflen stammenden Scherben mit Tonleisten festgestellt, die in der Fullung der eingetieften Objekte im súdčstlichen Teil der Grabungsfláche zerstreut waren. Eine eingehende Fundanalyse dieser Objekte wurde vorláufig nicht durchgefíihrt, sodafl ihre genauere Eingliederung im Rahmen des 9. Jhs nicht m č g l i c h ist. Man kann aber feststellen, daB ein Teil der Siedlungsobjekte in diesem Abschnitt - aus den Funden des B l a t n i c a - M i k u l č i c e - S t i l s schlieBend - schon in die 1. Hálfte des 9. Jhs gehčrt, sodafl einige Graphittonscherben schon in diesen Zeitabschnitt zu datieren sind. Die meisten vollstándigen GraphittongefaBe stammen aus der groBmáhrischen Siedlung im Areál des Brandgráberfeldes. Im Grubenhaus Nr. 2 7 / Ž P , in dem auch ein ankerformiger Schlússel war, den man in die 1. Halfte des 9. Jhs datieren kčnnte, und auf einer nahen Walddúne fand man 3 vollstandige GefáBe (Abb. 4,5) und unweil von ihm 2 groBe graphitgemagerte VorratsgefáBe (Abb. 6). Ein Topf stammte wahrscheinlich aus einem Brandgrab (Abb. 5:2). Graphittonkeramik war auch in der nordóstlichen Vorburg zerstreut (Abb. 7:A). Stratigraphisch bedeutend ist ein Topf (Abb. 7:5), von dem sich die Scherben uber der Fullung des Grubenhauses Nr. 17/SP befanden, das den reichen Funden nach (besonders den Spořen mit bandartigen Armén) in die 1. Hálfte des 9. Jhs zu datieren ist. Die behandelte Keramik aus Pohansko ist entweder aus fein gemahltem Graphit, oder aus ei­ nem sand- und graphitgemagerten Ton, bzw. aus einer Tonmasse mit Graphitstuckchen, Sand, Steinchen und Schamott (geschlagene Scherben oder gebrannter Lehm), hergestellt. A m meisten ist sie schwarz, selten mit einem diinnen gráulichen oder brauniichen Uberzug, durch welchen der Graphit zur Oberfláche diffundierte. Auffallend ist eine Gruppe von Graphittonkeramik mit glánzender Oberfláche (die der Keramik mit glitzemdem Graphit von K . Černohorský nahesteht), die durch ihre Form, omamentale Elemente (2 Kammstrichwellen und 1 Linienband) sowohl mit anderen Keramikfunden aus Pohansko (Abb. 1:1,4; 3:7; 7:1), als auch mit den Topfen aus dem Gra­ be Nr. 21 in V y s o č a n y und aus dem Grabe Nr. 5 aus Dolní V ě s t o n i c e ubereinstimmt. Es ist nicht ausgeschlossen, daB diese Funde den Ausbreitungsweg der Graphittonkeramik vom Westen nach Osten andeuten.

59 K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY N A MORAVĚ Eine Verzierangseigenart der Graphittonkeramik stellen feine Horizonlalnllen dar, die vielleicht mit einer Metallgabel fast auf der ganzen Oberfláche der GefaBe eingeritzt wurden (Abb. 4: 19; 8:1). Sonst sind auf ihr Kammstiche, wellenartige und horizontále Kammstriche gang und gabe, sowie auch plastische Leisten. Einfache Wellen sind selten. Als Bodenmarken erschienen zweimal Achsenabdriicke (Abb. 1:1; 3:8) und einmal eine plastische Marke - ein Rechteck mit senkrechten Quersprossen (Abb.5:1). Die Rander der Graphittonkeramik sind einfach profiliert: am meisten sind sie kegelartig abgeschnitten oder abgerundet; eine senkrechte Abschneidung ist vereinzelt. Allgemein weist die áltere Graphittonkeramik gleichartige Formen und Verzierung auf wie die sand- und steinchengemagerte slawische Keramik, sie hat jedoch stárkere WSnde und ihre Rander sind nicht so kraftig profiliert. Die stratigraphische Lage einiger Funde der Graphittonkeramik in Pohansko und ihr Vorkommen mit der entwickelten groBmahrischen Keramik erlaubt es, sie verláfllich in die 2. Hálfte des 9. Jhs einzureihen. Ihr Auftreten in den Siedlungsverbanden mit Spořen mit bandartigen Armén, mit dreieckigen Eimerattachen, mit ankerformigen Schlusseln usw., erlauben es allerdings, mit ihr schon in der 1. Hálfte des 9. Jhs zu rechnen. Den wahrscheinlichen zusammenhang eines Graphittongef&Bes mit einem Brandgrab schlieBt ihre Datierung ins 8. Jh. nicht aus. Das sporadische Vorkommen der Graphittonkeramik in Pohansko bezeugt, daB es sich offenbar um einen Import handelte, der auf die Kontakte der Besiedlung von Pohansko mit den westlichen Thaya-KampDonau-Gebieten wahrend der ganzen Zeit hinweist, seitdem dort mit der Erzeugung der Graphit­ tonkeramik angefangen wurde.

60 BOŘIVOJ DOSTÁL

Obr. I. Bfeclav-Pohansko. Velmožský dvorec. StarSÍ tuhová keramika v jeho areálu (v závorce jsou uvedena inventární čísla). 1 - hr. 42 (497); 2 - obj. 66 (21.531); 3 - obj. 126 (čtv. A 18-79; 62.745); 4 - obj. 44 (26.575 aj); 5 - obj. 63 (22.268); 6 - obj. 74 (32.615); 7 - obj. 106 (57.513); 8 - obj. 20 (15.124). A: Roz­ místěni tuhových střepů v objektech dvorce (mimo střepů mladohradiStních a starSích tuhových střepů z kul­ turní vrstvy čtverců): objekty s tuhovou keramikou jsou vyznačeny čemč (zahloubené) nebo tečkovaní (povrchové) a jsou očíslovány; schematicky je zakreslen kostel a palisádové žlábky starSi (pinč) a mladší (čárkované) fáze. A': Detail rozptylu střepů z tuhové nádoby z obj. 44.

61 K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY NA MORAVĚ

Obr. 2. Bfeclav-Pohansko. Řemeslnický areál v lesni Školce. A: Rozmístěni tuhových stfepů ve Čtvercích a objektech (objekty jsou naznačeny obrysem a očíslovány, značky stfepů jsou buď uvnitř obrysu nebo vedle neho): 1 - B 66-69 (82 207); 2 - B 61-92 (201.613); 3 - obj 255 (200.494); 4 - B 75-61 (29 538), 5 - B 82-63 (29 241) B: Rozmístění luhových střepů ve čtvercích u valu na severovýchodním předhradí: 6 - B 6156 (150.444); 7 - B 59-57 (148.775); 8 - B 60-56 (148.545). Vysvětlivky značek: a - nezdobený střep; b zdobený střep; c - okrajový střep bez výzdoby; d - okrajový střep s výzdobou; e - nezdobený střep od dna; f zdobený střep od dna; g - nezdobený střep s liStou; h - zdobený střep s lištou, i - celá nádoba; j - horní část nádoby; k - spodek nádoby s dnem.

62 BOŘIVOJ DOSTÁL

Obr. 3. Bfeclav-Pohansko. Řemeslnický areál v lesni Školce. Starší tuhová keramika z objektů: I - obj. 6 (84.587); 2 - obj. 109/110 (166.680); 3 - obj. 57 (20.522); 4 - obj. 245 (198.163); 5 - obj. 254 (200.242); 6 obj. 254(200.331); 7 až 10-obj. 263 (201.689, 203.113, 203.123, 202.069); 11 - obj. 267 (201.338); 1 2 obj. 153 (187.569). Střepy 4,6,11 pocházejí z jedné a střepy 5 a 10 z druhé nádoby.

63 K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY N A MORAVĚ

Obr. 4. Bfeclav-Pohansko. Areál velkomoravského sídlišti nad žárovým pohřebištím A: Rozptyl tuhové keramiky ve čtvercích a objektech (objekty jsou vyznačeny obrysem a očíslovány, značky střepů jsou uvnitř obrysu). Čárkované jsou spojeny střepy z jedné nádoby, vyobrazené zde pod č. 2 a 3. Tečkované jsou spojeny střepy z nádoby obr. 6:1. 1 - obj. 28 (68.703); 2 - C 25-26 (74.200); 3 - C 19-25 (73.617); 4 - obj. 71 (100.443); 5 - obj. 71 (100. 440); 6 - C 29-30 (101.950); 7 - obj. 30 (68.913); 8 - C 20-28 (74.697); 9 - C 21-29 (77.313); 10 - C 22-26 (74.151); 11 - C 27-25 (41.579); 12 - C 19-30 (78.537); 13 - C 31-22 (41.295); 1 4 - C 19-27 (74.309); 1 5 - C 19-25 (73.617); 1 6 - C 25-30 (76.221); 1 7 - C 25-35 (102.106); 18 - B 25-24 (73.530); 19 - zásobnice z obj. 3 na lesním hrudu, asi 20 m JV od žárového pohřebišti.

64 BOŘIVOJ DOSTÁL

Obr. 5. Břeclav-Pohansko. Areál velkomoravského sídliště nad žárovým pohřebištěm. Tuhová keramika z obj. 27 (1-4) a 32 (5-7). 1 - 68.565; 2 - nádoba i. t. 68.524 pocházející patrně z žárového hrobu 40, zapadlá do výplně obj 27 pfi zhrouceni jeho stěn; 3 - 58.569; 4 - 68.856; 5,6 - okrajové střepy 69.549, 69 372; 7 zdobený střep 72.117.

Obr. 6. Břeclav-Pohansko. Areál velkomoravského sídliště nad žárovým pohřebištěm. 1 - tuhová zásobnice ze Ctv. C 23-27 (74.526); 2-7 - střepy z další velké tuhové nádoby ze čiv. C 25-27 (74.668).

66 BOŘIVOJ DOSTÁL

Obr. 7. Bfeclav-Pohansko. Severovýchodní předhradí A: Rozptyl tuhové keramiky ve Čtvercích a objektech (objekty vyznačeny obrysem nebo tečkami a jsou očíslovány, značky střepů jsou uvnitř obrysu nebo vnč; větší počet střepů je vyznačen číslicí) I - obj. 18 (89.308); 2 - B 40-41 (87.765); 3 - obj. 61 (93.482); 4 - B 4744 (95.368), 5 - B 40-40 (87.624); 6 - obj. 42 (92.434); 7 - obj. 73 (120.034); 8 - B 44-39 (94.821); 9 - B 33-32 (92.148); 10 - B 47-26 (122.353/3); 11 - B 47-26 (122.353/1); 12 - B 40-41 (87.764); 13 - obj. 88 (121.200); 1 4 - B 38-38 (88.436).

67 K POČÁTKŮM SLOVANSKÉ TUHOVÉ KERAMIKY N A MORAVĚ

Obr. 8. Břeclav-Pohansko. A: Plán hradiska s rozložením zkoumaných areálů: 1 - velmožský dvorec; 2 řemeslnický areál v lesní Školce; 3 - areál žárového pohřebišti a velkomoravského sídlišti; 4 - lesní hrud; 5 u východní brány; 6 - severovýchodní předhradí; 7 - jižní předhradl. Přibližná poloha objektů s tuhovou keramikou na jižním předhradl a na lesním hrudu označena Cemými body: a - obj. 272; b - obj. 49; c - obj. 183; d-obj. 407; e-obj. 3 na lesním hrudu. Tuhová keramika z jižního předhradl: 1 - obj. 272 (158.661) 2 -obj. 407 (172.482); 3-obj. 183 (155.719); 4 - obj. 49 (129.531).