KVĚTEN 2010
Zavřené školky Radnice Prahy 3 připravila letos o prázdninách rodičům malý rébus. Ze dvou prázdninových měsíců jsou celý jeden měsíc uzavřeny všechny školky zřizované městskou částí. ............. více na str. 4
B jako Bulhar
V rubrice Encyklopedie regionu se dostáváme k písmenu B. Dozvíte se, co má společného křižovatka Bulhar s Bulharskem a ještě mnohem víc. ............. více na str. 11
Budoucnost parku Grébovka Havlíčkovy sady alias Grébovka by mohly být zelenou perlou Vinohrad. ............. více na str. 12
Jiří Krampol: „Rolí dědků se nebojím“
...říká v rozhovoru na straně 8
• z redakční pošty
inzerce
S TA N O V I S K O R A D N I C E Elektronický šotek způsobil, že naše dotazy směřované v době příprav článku o kauze Box clubu Žižkov (viz minulé číslo Region revue) do e-mailové schránky mluvčího radnice Prahy 3 Jana Sotony skončily v nevyžádané poště. Jan Sotona však otázky v nevyžádané poště našel a ochotně odpověděl. Podrobnější stanovisko radnice proto přinášíme až nyní:
Budoucnost Centra kontaktních sportů očima radnice Tělocvična, kde působí Box club Žižkov je v majetku městské části Praha 3, Box club Žižkov ji měl v nájmu. Objekt byl již značně zastaralý a vyžadoval komplexní rekonstrukci, proto radnice přistoupila k opravám. Rekonstrukce byla samozřejmě hrazena z peněz městské části a vyšla na cca 14 milionů korun. V současné době byl prostor předán městské části pro rekonstrukci, která jej předurčuje k tomu, aby sloužil jako tréninkové centrum kontaktních sportů a je a zústane v majetku městské části. V tuto chvíli není jasné, zda provozovatelem centra bude přímo městská část, či zda jej předá některé neziskové organizaci k provozování za jasně stanoveJan Sotona, mluvčí žižkovské ných podmínek. O rozložení tréninkových radnice hodin je proto předčasné zatím hovořit. „Nadzvedl“ vás nějaký článek v Region Revue? Nebo byste rádi k některému z témat připojili svůj názor? Sedněte k počítači a směle do nás. Uvítáme jakékoli vaše názory, postřehy či tipy. Vadí vám něco, co se okolo vás děje? Či byste se o něčem rádi dočetli ve svém oblíbeném časopise více? Máte tip na zajímavý výlet po Praze 3 či na Vinohradech? Zajímavé informace či materiály z historie regionu? Napište nám. Žádný z vašich názorů v redakčním koši neskončí – každý z nich je pro nás podnětem k zamyšlení, případně se může stát námětem pro zajímavý článek. Pište nám o všem, co vás zajímá, trápí nebo štve přímo šéfredaktorovi Region Revue na
[email protected]. O článcích v Region Revue můžete diskutovat také na internetových stránkách www.regionrevue.cz.
Region Revue. Vydavatel: Milan Janata, Katusická 13/700, Praha 9, IČ: 87078732. Evidenční číslo MK ČR E 18723. Kontakt redakce: tel./fax: 286 855 560, mobil: 776 115 107,
[email protected], Katusická 13/700, Praha 9, 197 00. Vedoucí obchodního týmu: Daniel Květoň, mobil: 737 406 193,
[email protected] Šéfredaktor: Roman Peterka,
[email protected] Grafické zpracování a sazba: Bílý Tomáš (www.primadesign.cz) Číslo 5 / 2010 vyšlo v Praze v květnu 2010 v nákladu 50.000 kusů. Distribuce - všechny dostupné schránky domácností i firem - Česká pošta s.p., vlastní distribuční místa Region Revue. Názory autorů se nemusí shodovat s názory redakce. Vydavatel neodpovídá za informace, uvedené v komerčních přílohách. WWW.REGIONREVUE.CZ
2
www.regionrevue.cz
inzerce
www.regionrevue.cz
X 3
• kauza regionu
Školky v Praze 3: Mimo provoz celý měsíc
O
prázdninách mají děti školou povinné od školy volno a školy se zavírají. Mateřské školy jsou v tomto ohledu výjimka. Obvykle v určitém – byť značně omezeném režimu – fungují i přes prázdniny. Zaměstnaní rodiče musí trávit valnou část všedního dne v práci bez ohledu na prázdniny a pokud nemají možnost „udat“ děti na prázdniny prarodičům nebo nemohou počítat ani jinak s jejich výpomocí, je školka i o prázdninách jediným schůdným řešením. Nechat čtyřleté dítě, ať se o sebe přes den „postará samo“, dost dobře nelze. Radncie Prahy 3 však připravila letos těmto rodičům velký rébus. Od 16. července do 16. srpna jsou všechny školky zřizované městskou částí uzavřeny. „Když jsem zjišťovala, zda jsou nějaké náhradní možnosti, řekli mi na úřadě, že je to náš problém - ať dáme dítě třeba do soukromé školky,“ rozčiluje se čtenářka Region revue a obyvatelka Žižkova Eva Stránská. Ona sama dítě, které svými rodiči a snažily se jim vyjít maximálně vstříc. ních městských částí. V podstatě kromě posledního, by potřebovala dát o Termíny fungování jednotlivých MŠ v období letních tzv. přípravného, prázdninového týdne, je vždy něprázdninách do škol- prázdnin tedy jsou výsledkem konsensu mezi ma- jaká mateřská škola na území městské části v provoky, nemá, přesto ji teřskými školami a rodiči,“ tvrdí Matušek. Odstáv- zu a slouží nejen „svým“ dětem, ale i dětem z těch tento problém trápí. ka podle něj navíc ani není delší, než v minulých le- školek, které jsou v té době zavřeny. To by mělo pla„Neteř je samoživitel- tech. „Ani v dřívějším systému letního provozu ma- tit i v Praze 3. „Mateřské školy budou, vedle kmeka, prarodiče ani jiné teřských škol nebyly otevřeny školky po celou délku nových dětí, otevřené i pro děti těch mateřských škol, příbuzné kromě nás letních prázdnin. Vždy byly určeny dvě a ty zajišťova- které jsou z různých důvodů, zejména zásadních a nemá. A my jí samo- ly letní provoz,“ říká. „Samozřejmě, že ani dříve neby- rozsáhlých rekonstrukcí, mimo provoz a nebo pro inzřejmě rádi vypomů- ly otevřeny všechny – ale nikdy před tím se nestalo, že dividuální případy hodné zvláštního zřetele,“ slibuje žeme, ale nemáme možnost hlídat malou den co den by byly zavřeny úplně všechny na celý měsíc,“ odmítá Matušek. celý měsíc,“ vysvětluje. Soukromá školka není už vů- podobný argument Eva Stránská. Celý článek v nezkrácené podobě včetbec reálnou alternativou – vzhledem k nákladnos- Podle místostarosty Matuška je důvodem tohoto noně seznamů školek a harmonogramu jeti takového řešení. Podle místostarosty Prahy 3 Jiří- vého systému fungování mateřských škol v období ho Matuška však vůbec není možné mluvit o něja- letních prázdnin aktuální znění zákoníku práce a jich prázdninového provozu v Praze 3, kém razantním omezení provozu. „Naopak, jde o ře- Zákona o pedagogických pracovnících. „Ano, na od- 2, 8 a 9 najdete na www.regionrevue.cz, šení přívětivější k dětem,“ míní. Městská část podle boru školství na úřadě mi vysvětlovali, že učitelé mají kde můžete také připojit do diskuse pod něj řešila pouze zhruba 15 případů „hodných zvlášt- nárok na šest týdnů dovolené, proto to musí být tak- článkem svůj názor. Na váš názor na rozního zřetele“. „Toto číslo je proto tak nízké, že všech- to,“ vrtí nechápavě hlavou Eva Stránská. Řešení, kte- sah omezení provozu mateřských škol o ny mateřské školy změnu svého fungování v obdo- ré letos zvolila Praha 3, je přitom v rámci Prahy dost prázdninách na území Prahy 3 čekáme na bí letních prázdnin projednaly dostatečně dopředu se neobvyklé. Nic podobného není u žádné ze soused- e-mailu:
[email protected] inzerce
4
www.regionrevue.cz
• aktuálně z regionu
Budoucnost Vackova má jméno alfarezidence
V
dubnu začala v oblasti Vackova výstavba nového bytového projektu s názvem alfarezidence. Jde o první etapu developerského projektu s názvem Rezidenční park na Vackově, který po svém úplném dokončení nabídne na téměř osmi hektarech v sousedství vilové zástavby a městského parku Židovské pece 1300 bytů a novou občanskou vybavenost. Výstavba bude rozdělena do tří až čtyř fází a každá z nich ještě do dalších etap, úplné dokončení rezidenčního parku na Vackově je tak záležitostí několika dalších let.
Dokončení 1. etapy – alfarezidence – je naplánováno na první čtvrtinu roku 2012. První etapa projektu s názvem alfarezidence je atraktivní nízkopodlažní zástavbou zejména pro rodinné bydlení. Návrh pochází z dílny ateliéru Jiran Kohout architekti. „Naším cílem bylo vytvořit hlavně městskou zástavbu, která ale v sobě bude skrývat výhody zahradního města,“ říká jeden z autorů projektu, architekt David Tichý. Cílem projektu bylo vytvořit nejen „noclehárnu“, soubor bytů, ale místo, které může být svým obyvatelům skutečným domovem. „Urbanistickým uspořádáním a společenskými aktivitami rezidentů, které v prvním roce po realizaci alfarezidence plánujeme, chceme podpořit rozvoj dobrých sousedských vztahů. „Život v alfarezidenci nekončí nastěhováním do bytu, naší snahou je dát rezidentům příležitost koupit si nejenom byt, ale svůj nový domov, ve kterém je
radost žít,“ říká Martina Huclová ze společnosti Metrostav Development. Vytváření přirozených sociálních vazeb uvnitř obytného souboru napomáhá nepřítomnost dlouhých chodeb, které jsou tak obvyklé v projektech „moderních paneláků“, kde je určujícím kritériem natěsnat na danou plochu co největší počet bytů. alfarezidenci tvoří 11 domů, které mají maximálně čtyři podlaží po dvou až třech bytech. Projekt promyšleně pracuje také s využitím prostoru mezi domy. „Celý soubor je zorganizovaný do tří „hnízd“, která jsou navržená pro zhruba sto až sto dvacet lidí, protože to je určitá limitní hranice pro to, aby se lidé dokázali „po sousedsku“, napřímo domluvit, bez toho, aby k tomu potřebovali nějaké zprostředkovatele. A tato tři hnízda jsou ještě rozdělena na jednotlivé domy, kde k sobě mají lidé samozřejmě ještě blíž a mohou tam vznikat ještě užší sousedské vazby,“ vysvětluje druhý z autorů projektu, architekt Michal Kohout. Zajímavým prvkem alfarezidence jsou i společenské místnosti - klubovny, které jsou součástí každého hnízda. „Společenské místnosti primárně navazují na venkovní obytný dvůr se zahradní úpravou, který mohou obyvatelé využívat k růz-
ným účelům a činnostem, k neformálnímu posezení a setkávání se sousedy, k relaxaci s rodinou atd. Je to jakási nadstavba - možnost, kterou můžu, ale nemusím využít,“ uvádí David Tichý. „Lidé si po období touhy po anonymitě a maximálním soukromí začínají uvědomovat důležitost sousedských vztahů, člověk není ostrov a nemůže tak žít. My nikomu nevnucujeme, aby se zapojoval do života komunity, ale snažíme se neklást jejímu utváření překážky už architektonickým a urbanistickým uspořádáním,“ dodává Michal Kohout. alfarezidence nabízí celkem 124 bytů ve třech velikostních typech v různých variantách dispozičního uspořádání 2+kk až 4+kk od 46 do 120 m2. Cenové rozpětí se v závislosti na rozloze a umístění jednotlivých bytů pohybuje v rozmezí od 3 016 600 do 8 810 000 Kč vč. DPH. Ceny parkovacích stání začínají na 260.000 Kč vč. DPH. V současné době je v alfarezidenci prodáno a rezervováno více než 15% z celkového počtu bytů. „Předpokládáme, že 20% prodeje dosáhneme do poloviny roku 2010,“ říká Otto Koval, obchodní ředitel společnosti Metrostav Development, která je prodejcem projektu. Generálním dodavatelem projektu je Metrostav, Divize 9. Více vizualizací najdete na našem webu na adrese: www.regionrevue.cz
inzerce
Starožitnická poradna
Téměř každý den můžete v rozhlase, na různých stanicích, slyšet reklamu, která vás ubezpečuje o tom, jak je dnes laserová operace očí bezpečná, výhodná a levná - stojí „pouze“ 30.000,-Kč…..???? Proč je něco, co je tak bezpečné, výhodné a levné – nutno takto masivně inzerovat ? Odpovězte si sami … Pravdou je, že laserová operace očí může být v některých případech, kdy tento zákrok doporučuje lékař, vhodnou alternativou korekce zraku. Je zde ale třeba podtrhnout slova někdy, může a pokud to doporučí lékař. Dále je také vhodné upozornit na to, že i když to lékař doporučí, na základě nutného speciálního vyšetření může být klient odmítnut, protože by operace nebyla pro oko bezpečná ( např. když má pacient velmi tenkou rohovku ). Druhou pravdou je ale to, že operace je nevratným zásahem do oka, nikde není předem garantováno, že výsledný efekt bude přesně dle očekávání klienta a v neposlední řadě i to, že oční rohovka má tzv. tvarovou paměť, která může časem způsobit efekt „navrácení“ dioptrií. Samozřejmě, že ne v plném rozsahu, ale v závislosti na původně redukované velikosti oční vady. Řada lidí si představuje, že po laserové operaci již nebude muset nikdy nosit brýle. Je třeba si však uvědomit, že odstranění dioptrií na dálku pomocí laseru vás nezbaví nutnosti používat brýle na blízko ( cca po 40-tém roce věku ) a někdy bývá oko po operaci „choulostivější“ na vítr nebo sluneční záření. Pak musíte tyto obtíže stejně řešit nošením brýlí bez dioptrií ale se zabarvením a UV filtrem. A pokud vám nějaké dioptrie po zákroku zůstanou, kontaktní čočka vám již , vzhledem k zásadní změně povrchu a tvaru rohovky, asi nepomůže. Nežli se tedy budete rozhodovat o životním kroku v podobě absolvování laserové oční operace, zvažte prosím předem všechny dostupné varianty. Oči máme jen jedny a nejdou nahradit ! Brýle jsou dnes módním doplňkem a někdy i nutnou ochranou oka, kontaktní čočky zase neviditelným pomocníkem, který vám umožní okamžité zařazení do proudu lidí bez brýlí. Pokud přesto podstoupíte laserovou operaci očí pro odstranění dioptrické vady, rádi vás uvítáme s nabídkou slunečních brýlí nebo po 40 roce věku s brýlemi na čtení.
www.regionrevue.cz
Na Vaše dotazy odpovídají : • Mgr. Dominika Jakubcová – tel.: 608 73 19 23 (knihy, antikvariát) • Ing. Jaroslav Jakubec – telefon 608 86 64 13 (starožitné a sběratelské předměty, obrazy, nábytek) (Manželé Jakubcovi jsou majitelé ANTIKVY U VINOHRADSKÉ VODÁRNY v Korunní ulici č. 75, firmy, která má již 18tiletou tradici v oboru obchodu se starožitnostmi, obrazy a knihami. V ANTIKVĚ můžete prodat Vaše starožitnosti, obrazy a knihy a další zajímavosti každý všední den od 10 do 13 a od 14 do 18 hodin, popřípadě si můžete na výšeuvedených telefonních číslech domluvit návštěvu u Vás doma kdekoli v Praze.) Budu se stěhovat do mnohem menšího bytu. Musím odprodat několik obrazů, které se mi nehodí. Vykoupíte je, i když se jedná o méně známé umělce? Věra B., Praha Kunratice V naší prodejně najdete obrazy od poměrně hodnotných až po obrázky, které maloval amatérský malíř pro radost. Platí, že i méně kvalitní díla si většinou nového majitele najdou, zajímají nás i obrazové rámy. Proto se nebojte nabídnout jakýkoli obraz, budeme se snažit ho odkoupit. A protože píšete, že se budete stěhovat, rád bych Vás upozornil, že nekupujeme jen obrazy, ale i mnoho dalších věcí – od nábytku po svítidla, od obrazů a soch po kuriozity, staré zbraně, skleničky, bižuterii. Speciální důraz klademe na knihy.… prostě se zkuste zastavit na Korunní 75 nebo zatelefonujte a domluvíme podrobnosti. Kupujete i poškozené obrazy? J.N., Karlín Dobrý restaurátor dokáže zachránit i hodně poškozený obraz, zvláště olejomalbu. Restaurátorské práce jsou hodně drahé, proto je potřeba u každého obrazu posoudit míru jeho poškození, odhadnout cenu restaurování a jeho prodejní cenu. Pokud máte nějaký poškozený obraz nebo i jinou poškozenou starožitnost, obraťte se na nás a uvidíme, co se dá dělat. Na našich stránkách www.antikvakorunni75.cz najdete další informace o naší prodejně a hlavně velký výběr knih z našeho antikvariátu, knihy snadno vyhledáte podle žánrů, autorů i názvů.
5
• střípky z regionu Sebevrah na střelnici
D
o střelnice v Karlíně v Sokolovské ulici si zákazníci chodí zastřílet do terče. 26. dubna však jeden ze střelců zvolil za terč vlastní hlavu.
Policejní mluvčí Andrea Zoulová potvrdila, že šlo o sebevraždu. „Cizí zavinění bylo vyloučeno,“ řekla novinářům. Operační středisko zdravotnické záchranné služby přijalo hlášené o střelném poranění ze střelnice v Karlíně ve 12.03. „Na místo události byl ihned vyslán lékař i posádka rychlé zdravotnické pomoci. První z nich dorazila za 5 minut od přijetí tísňového volání. Přesto 54letému muži již nebylo možné pomoci,“ popisuje zásah záchranné služby mluvčí pražské záchranky Jiřina Ernestová. Muž byl na místě mrtev, přivolaný lékař pražské záchranné služby už mohl jen konstatovat smrt. Personál střelnice odmítl incident komentovat. Policisté případ nadále vyšetřují.
Kostel svaté Ludmily zmizí pod lešením
S
to padesát tisíc korun poputuje v rámci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, který zaštiťuje ministerstvo kultury, na účet městské části Praha 2. Má za
6
ně nechat opravit kostel sv. Ludmily na náměstí Míru. Základní kámen kostela sv. Ludmily, který se měl stát skutečným důstojným svatostánkem pro samostatné město Královské Vinohrady (do té doby se bohoslužby konaly ve školní kapli v Komenského, dnešní Belgické ulici), byl položen 25. 11. 1888. Podobu mu vtiskl věhlasný Josef Mocker, který se do dějin architektury zapsal coby jeden z dostavitelů svatovítské katedrály v Praze a dómu sv. Štěpána ve Vídni. Na místě stavby kostela byly ještě v roce 1884 lány žita, pak cirkus a zvěřinec. Od položení základního kamene však nabrala realizace projektu rychlý spád a 8. 10. 1893 už tu mohla proběhnout velkolepá slavnost posvěcení nového kostela. V roce 1929 u příležitosti svatováclavského milénia tehdejší pražský arcibiskup František Kordač povýšil faru u sv. Ludmily na arciděkanství a tím se chrám stal arciděkanským. Od roku 1974 byl kostel nejdříve kvůli výstavbě metra a později kvůli rekonstrukci na dlouhou dobu uzavřen. Slavnostní bohoslužbou, vedenou kardinálem Miloslavem Vlkem, v roce 1992 byla stavba znovu otevřena. Rekonstruovalo se však dále. Naposledy se kostel octl pod lešením v roce 2006, kdy tu proběhla obnova pláště jižní věže a břidlicové krytiny na jižní boční lodi a obnova pláště severního průčelí za půl milionu korun. Za 800 tisíc korun byly opraveny zdejší cenné, historické varhany. V letošním roce by se měl kostel dočkat nového kamenného soklu, restaurátoři také opraví kamennou mozaiku na podlaze presbytáře kostela. inzerce
Líheň budoucích kominíků je na Jarově
V
idět kominíka je dnes už spíš vzácnost. Jednu dobu to dokonce vypadalo, že je tohle řemeslo na vymření. Obor se potýkal s úbytkem nových adeptů kominického řemesla. Přitom práce je pro kominíky i v moderní době stále dost. A tím, že je jich málo, je na trhu větší poptávka po službách kominíků, než nabídka. Kominíci jsou na roztrhání. „Pokud dům netopí na elektřinu nbeo mu teplo nezajišťuje zemní čerpadlo, musí mít komín – ať už topí uhlím, biomasou nebo plynem. A kde je komín, tam musí čas od času přijít i kominík,“ říká Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy stavební a zahradnické v Učňovské ulici na Jarově, která jako jediná v Praze a prakticky také jediná v republice připravuje nové adepty kominického řemesla. „Většina lidí má kominíka zafixovaného jako panáčka v černém mundúru se žebříkem na rameni a štětkou an čistění komínů stočenou na zádech. I tak vypadá kominická realita – v Praze vám však kominíci obvykle řeknou, že „do špinavého“ se převlékají tak jednou za dva týdny, když jsou vymést komín do domu, kde se ještě topí uhlím. Jinak chodí v běžném oblečení s kufříkem plným měřících přístrojů a kontrolují plynové kotle a podobně,“ popisuje současnou kominickou realitu v Praze Miloslav Janeček. V současné době se začíná blýskat na lepší časy. Byly doby, kdy to vypadalo, že kominické řemeslo zajde na úbytě. „V minulých letech byli v ročníku tak tři čtyři kluci,“ říká Janeček. „Letos nám ten počet výrazně poskočil nahoru – začátkem školního roku jsme měli v prvním ročníku čtrnáct žáků, bohužel jeden nám nakonec kvůli problémům s chováním odpadl, takže je jich třináct,“ dodává. Škola na Jarově je v Praze jediná, která v nabídce učební obor kominík má. A jak podotýká ře-
www.regionrevue.cz
• střípky z regionu
inzerce
ditel školy Miloslav Janeček, je asi jedinou v republice, která ho skutečně vyučuje. „Kdysi jsme byli jediná ško-
la v republice, která ho nabízela, teď jsou čtyři, které ho v nabídce oborů mají – ale pokud vím, ve skutečnosti ho neotvírají,“ říká Janeček.
Historická detektivka žižkovských školáků získala ocenění
N
a začátku byla stará pamětní deska v Radhošťské ulici, na konci vítězství v soutěži, za které se žižkovští žáci pojedou podívat do Normandie, kde navštíví historická místa, kde probíhaly jedny z nejtěžších bojů II. světové války. Dokument s názvem „Tragický osud žižkovského rodáka a poslance Rudolfa Tayerleho,“ který zpracovala pětice žáků ze základní školy Chelčického vyhrál v soutěži Dokument Praha a Pražané během 2.světové války. Práce ma-
www.regionrevue.cz
puje tragický osud sociálnědemokratického poslance, kterého umučili nacisté v koncentračním táboře. „Když jsme byli v září osloveni, abychom začali pracovat na soutěžním projektu „Praha a Pražané během II. světové války“, nevěděli jsme, co nás čeká.Mysleli jsme, že to celé bude o boji, bitvách, tak jak to známe z filmů a televize,“ píše autorský tým (Jan Nguyen, Daniel Šalda, Kristina Konysheva, Šimon Štambach a Martin Machač) v úvodu k vítěznému dokumentu. Začali se pravidelně scházet a hledat, odkud téma uchopit – a dlouho je nic nenapadalo. Nakonec je zaujala jedna malá pamětní deska v Radhošťské ulici, které si dříve ani nevšimli. „Zvláštní a neznámé jméno, tragická smrt a žádné vysvětlení. Jen suché a mrazivé konstatování… „umučen v Mauthausenu“. A tak jsme si řekli, že je to přesně ono, co nás bude zajímat. Zkusíme vypátrat, co je to za člověka, a proč se stal obětí nacistického teroru právě on, náš rodák a soused,“ vysvětlují autoři, jak se k osobě Rudolfa Tayerleho dostali. Výsledkem jejich až detektivního pátrání byla práce, která zvítězila v ostré konkurenci v soutěži vyhlášené městskou částí Praha 3 ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha. Rudolf Tayerle byl český a poté československý sociálnědemokratický politik, odborář, publicista a účastník protirakouského i protinacistického odboje. V mládí se zapojil do odborového hnutí Českoslovanské sociální demokracie a v roce 1911 se stal už ústředním tajemníkem Odborového hnutí českoslovanského. I po vzniku Československa byla jeho hlavní pozornost upřena na odbory, třebaže byl zároveň v letech 1919-39 poslancem Národního shromáždění za sociální demokracii. Po Mnichovu se stal spoluzakladatelem a předním činitelem Národní strany práce, jejíž činnost však záhy ukončila okupace. Po 15. březnu 1939 se Tayerle zapojil do vznikajícího sociálnědemokratického odboje, ale už 1. září 1939 (v rámci akce Albrecht der Erste) byl zatčen gestapem. Zahynul v koncentračním táboře Mauthausen v Rakousku.
7
• rozhovor měsíce
Ji ří Krampol:
„Rolí dědků se nebojím“
K
luk ze Žižkova, kde vyrostl a prožil přes třicet let života, a dodnes hrdý žižkovský patriot, přestože už v téhle svébytné pražské čtvrti nebydlí. Přestavitel ostrých hochů, co pro nějaké to hrubší slovo nebo ránu pěstí nejdou daleko a zároveň oblíbený bavič – herec Jiří Krampol. I když už má na krku pomyslných sedm křížků, pořád je chlapák a tělo šlape dobře - i když tak trochu „na baterky“. Rytmus srdce pomáhá upravovat kardiostimulátor. Ne snad, že by srdce nestíhalo, spíš potřebuje trochu přidat na otáčkách. Jiří Krampol ho dostal do těla po přechozeném zápalu plic, kdy lékaři zjistili, že má příliš nízký tep. „Na tenise jsem byl ze začátku unavený a nestíhal jsem a ve chvíli, kdy už ostatní začínali odpadávat a lapat po dechu, já byl v plné síle, protože jsem se teprve rozehřál na provozní teplotu,“ říká s úsměvem. Dál pravidelně trápí svoje tělo v posilovně a na tenisovém kurtu. „To je jediná možnost, jaks e udržet fyzicky a psychicky pohromadě,“ vysvětluje. I práce má dost. Televizní diváci se na něj mohou těšit v pořadu Nikdo není dokonalý, který se po delší pauze vrací opět na obrazovky, a také v připravovaném šestnáctidílném seriálu z pera Ireny Obermannové Veselý starobinec. „Odehrává se to v domově důchodců, hrají v tom výborní herci a je to neuvěřitelná sranda,“ říká Jiří Krampol, který sám dostal roli jednoho z důchodců. „Koneckonců, už mám na to věk,“ říká s úsměvem. Jiří Krampol v roli důchodce – to pro vás bude úplně (huhlá). A já na to: „A kolikátej jsi ty?“ A on říká: „Já nová poloha. jsem padesátej šestej.“ A já si říkám – ježíšmarjá, vždyť ten chlap je o osmnáct let mladší, než já, to je v prdeli Ale je to bezvadná role a není to ani tak úplně typický (smích). Víte, se stářím jde jediná věc – člověk si z něj důchodce. Je to důchodce-čundrák, který v tom musí dělat srandu. A navíc má stáří jednu velkou výhodu starobinci ani moc nebydlí, protože pořád vyráží – můžete si dovolit říkat to, co si opravdu myslíte. Takže někam na čundry. A když je ve starobinci, svádí tam už dneska klidně řeknu v rozhovoru, že televizi Prima důchodkyně a dělá jim nemravný návrhy (smích). vedl totální idiot, že zábavu tam vedl Litevec, který těžko Dotáhne to tak daleko, že jim tam zavede erotickou může rozumět srandě, když s ním samotným byla sranda výchovu. Udělá z toho projekt, na který sežene prachy z Bruselu – v praxi to vypadá tak, že do starobince za důchodci v rámci podpory jejich erotického života dochází za ty prachy z Bruselu prostitutka (smích). Ale stejně – jak jste se vyrovnal s tím, že po všech těch drsňácích, bohémech a kriminálníčcích najednou přišlo údobí pro role dědků? Absolutně v pohodě. I když, moc dědků jsem zatím ještě nehrál. Ale už máte nakročeno. To jo, ale vždyť, prokristapána, už na to mám věk. Takže se stárnutím jste srovnaný. Jo, je to legrace. Když jezdíme po těch různých městech a podepisujeme knížky a podpisový karty, vždycky přijde nějaký už od pohledu dědek a ptá se: Kolikátej ty jsi ročník? inzerce
8
měl na Žižkově půjčovnu filmů a já tak od dětství viděl všechny filmy, který tenkrát šly v kinech – některý třeba i dvacetkrát po sobě. Třeba i v létě, když šli všichni ostatní na plovárnu, já šel do bijáku. A klidně i na úplný kraviny. Já byl filmem prostě posedlej, přitahoval mě vždycky daleko víc než divadlo. A to mi zůstalo. Po škole jste se stal členem souboru Divadla Na Zábradlí v jeho slavné éře, kdy ho vedl slavný český dramatik Jan Grossman, spolupracoval jste na představeních, jako Timon Athénský nebo Kafkův Proces. Mnohem víc vás však proslavila vaše spolupráce s Miloslavem Šimkem. Jak vznikl slavný fenomén Šimek-Krampol?A proč jste odešel ze Zábradlí?
Já byl v tom divadle devět let strašně šťastnej, všichni jsme ho milovali. Jenže pak jsem začal točit filmy a už to začalo s tím divadlem dohromady haprovat, takže jsem nakonec odešel Později jsem se tam vrátil, ale to jsem neměl dělat, protože se plně potvrdilo přísloví o tom, že člověk nemá vstupovat dvakrát do stejné řeky. Už tam byla úplně jiná parta – výborná, samí skvělí herci jako Heřmánek, Bartoška, Zedníček, ale já už jsem tam nezapadl. Pak jsme s Jirkou Bednářem dělali divadlo Ateliér, kde jsem se na těch věcech podílel i autorsky a zjistil jsem, že mě to strašně baví. A pak jsem dostal nabídku od Slávka Šimka, jestli nechci zkusit psát věci s ním. Začali jsme psát povídky, pak jsme napsali asi tři televizní pořady, ujalo se to dobře, tak jsme spolu napsali asi tři hry. A ta první, která se jmenovala Besídka bývalých žáků jak s gumovým hovnem... zvláštní školy, měla neskutečný úspěch, hrála se asi čtyři to bych před dvaceti lety roky v kuse. neřekl, protože bych se bál, aby mi to nějak neublížilo. To je pravda. Vzpomínám si, jak jsme jako děti hltaly Dneska už mi to může být vaše scénky se Šimkem, pak ti z nás, co měli lepší paměť jedno. a trochu toho exhibicionismu, je předváděli k velkému pobavení ostatních v létě na pionýrských táborech u Jak jste se dostal táboráku. k herectví? Chodil jste už jako malý do divadla? No vidíte a kritici nám tehdy nemohli přijít na jméno, stejně jako do mě šijí dnes. Že je to pokleslý humor a Jako kluk jsem do divadla kdesi cosi... Tam byl jeden základní problém. Šimek moc nechodil – chodili dělal před tím v autorské dvojici s Jirkou Grossmanem jsme tam akorát se školou, v podstatě studentský humor, který byl, abych tak řekl, ale to jsme stříleli na herce hodnotnější, než ten, co pak produkoval se mnou. z praků skobičky (smích). Protože oni si jen tak hráli, zatímco my jsme se už museli Ale miloval jsem film. živit. Takže se muselo takzvaně přitvrdit. A kritici nám Kamarádil jsem s bratry to nemohli odpustit. My jsme se ale se Šimkem vždycky Čvančarovými, jejich táta drželi předsvědčení, že jediným oprávněným kritikem
www.regionrevue.cz
• rozhovor měsíce je platící divák. Žádný Rejžek a jemu podobní, co píší všechny ty nesmysly. Víte, já jsem se ke stáru skamarádil s Miroslavem Horníčkem a ten říkal jednu věc – humor se nedá dělit na pivní, pokleslý, intelektuální... prostě to buď sranda je nebo není.
čtvrtí. Čím je Žižkov jiný?
táta zkonstatoval, že fackovat mě nemá cenu a poslal mě si lehnout. A Pavel, ten můj spolužák, přišel do baráku, kde bydlel a usnul tam v bedně, co byla u sklepa na papír. Druhý den potkala moje matka jeho matku, paní Náhlíkovou a povídá: „Představte si paní Náhlíková, že ten náš kluk přišel domů úplně vožralej – vždyť je mu teprve čtrnáct.“ A paní Náhlíková, protože byla z Vinohrad, tedy z lepší čtvrti, a navíc z úřednické rodiny, povídá: „Z našeho Pavla byl také cítit alkohol.“ Takže to byl ten rozdíl mezi Žižkovem a Vinohrady (smích). Rozhovor vedl: Roman Peterka
Můžu vám dokonale vysvětlit na jedné historce z dětství, jaký byl rozdíl mezi Žižkovem a Vinohrady. Když jsem chodil na měšťansku, měl jsem spolužáka, který bydlel o ulici dál, než já a to už byly Vinohrady. On To je ale vždycky z velké míry věc osobního vkusu. Je byl z úřednický rodiny, já z chudých poměrů – matka nějaký typ srandy, který vám nesedí? prodavačka, otec aranžér, navíc nemocnej – proto jsme taky bydleli v tak příšerným bytě. Ve čtrnácti jsme si s tím Nemám rád takový ten typ legrace, kdy se lidi smějí klukem koupili každý litr ovocného vína s vermutovou cizímu neštěstí nebo tomu, že se někdo ztrapňuje před příchutí a vypili ho. Když jsem se domotal vožralej domů, kamerou. Na tom jsou založeny i některé televizní Jiří Krampol pořady – částečně na tom principu fungoval, abych byl poctivý, i pořad Nikdo není dokonalý, ale mnohem víc Narodil se 11. 7. 1938 v Buštěhradě. „Tam jsme ale byli jen u příbuztřeba Caruso show: Přijde paní, která už není nejmladší, ných, rodiče bydleli na Vinohradech, když mi bylo čtyři, přestěhovali je třeba tlustá, oni ji navlíknou do hadrů jak na teenagera jsme se na Žižkov, kde jsem pak bydel až než jsem se oženil. A pak jsem a nechají jí zpívat falešně před kamerou – a lidi se můžou se tam vrátil ještě po rozvodu s první ženou – dohromady jsem na Žižkopočůrat smíchy, protože paní je v tu chvíli za krávu. To vě prožil asi dvaatřicet let,“ říká Jiří Krampol. Z tohoto období také doje princip americké grotesky – někdo vyjde z baráku, dnes čerpá v četných historkách prezentovaných v televizních vystoupeuklouzne na banánové slupce, spadne na zadek a lidi se ních. Už v mládí zatoužil po herecké dráze. Aby měl lepší kádrový profil tomu smějí. A co bytostně nesnáším, je politický humor. a tím pádem větší šanci dostat se na vysněnou DAMU, vyučil se soustružTo byl taky důvod, proč jsme se se Šimkem rozešli, níkem kovů v Aero Vysočany. „Byl jsem ale strašně nešikovný a můj misprotože jeho to naopak strašně bavilo. Jednak musím tr, pan Čadek, když viděl, jak kurvím ty výrobky, mi dal výuční list jedině pod přiznat, že to ani neumím, zatímco Šimek v tom byl podmínkou, že tuhle práci nikdy dělat nebudu,“ směje se Jiří Krampol. DAMU abskutečně dobrý, a navíc to bytostně nesnáším. solvoval v roce 1962. Následovalo první angažmá v Divadle Na Fidlovačce, ale ještě v roce 1962 přešel do DiVyrostl jste na Žižkově – jak vnímáte to, jak se od dob vadla Na zábradlí (1962-1971). Spolu s J. Bednářem provozoval v roce 1969 recesistické pásmo ve Viole, hostoval také na dalších scénách. V letech 1972-1977 hrál v Divadle Ateliér (hry Párkař a tři párky, Rinaldino), poté vašeho dětství proměnil? byl krátce členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov (1978-1979). V roce 1979 se vrátil do DivaDneska je to nóbl čtvrť a tam nahoře, kde bydlela ta dla Na zábradlí, kde se naposledy uplatnil v klasickém divadelním repertoáru. V roce 1983 zahájil Jiří Kramnejvětší chudina, jsou dnes byty za sedm milionů, hodně pol zlatou éru své popularity, kdy nastoupil do Semaforu a spolu s M. Šimkem vytvořil autorskou dvojici, pozse rozrostl... ale pořád si uchovává ten svůj kolorit, tu ději spolu založili Divadlo Jiřího Grossmanna (1990), kde pokračovali v nastoupené linii. S Šimkovým příklonem k politické satiře došlo v polovině 90. let k jejich uměleckému rozchodu, od té doby je Jiří Krampol na volsvou chuť. Pořád má v sobě něco nevysvětlitelnýho. né noze. Ztvárnil role v mnoha filmech, uplatnil se i v televizi a také v dabingu. Po emigraci Jiřího Třísky přeŽižkováci jsou hrdí patrioti a klukovské party vzal dabování J. P. Belmonda, po smrti Františka Filipovského také namluvil některé u nás dosud neuvedené filze Žižkova vedli tuhé boje s kluky ze sousedních my s L. de Funésem. inzerce
www.regionrevue.cz
9
inzerce
O p r av á ř i b o l av ýc h z a d , s v a l ů a z t u h l ýc h k l o u b ů
Bolavá záda jsou odvrácenou stranou života v moderní civilizaci. Dlouhé vysedávání u počítače, kterému se dnes velká část lidí v práci nevyhne a doma v něm pak mnohdy pokračuje, pohybovému aparátu nijak neprospívá. Pak stačí jeden špatný pohyb, něco se skřípne – a nastane skutečné utrpení. A nezbývá, než dojít se zády „do servisu“ – k masérovi. Na Vinohradech se jeden z nejpovolanějších skrývá v Áčko salonu v přízemí domu ve Velehradské číslo 3. Je to Jiří Flekač, který má za sebou dlouholeté zkušenosti s napravováním tréninkem a extrémními výkony zhuntovaných těl vrcholových sportovců. Jeho rukám důvěřují nejen vrcholoví sportovci, ale třeba i známí herci. „chodili ke mně herci z Vinohradského divadla,“ říká s úsměvem Jiří Flekač. Než se začal věnovat maséřině, poznal dřinu vrcholového sportu na vlastní kůži. „Věnoval jsem se lehké atletice, běhal jsem ligu za vysoké školy,“ vzpomíná. Už v době aktivní závodní kariéry snil o budoucí dráze trenéra. A jeho sen se mu splnil.„Měl jsem svěřence, kteří mi vyhráli několik mistrovství republiky, jeden se dokonce málem propracoval až na mistrovství světa, ale bohužel o kousek nesplnil limit,“ vypráví. Ještě během své trenérské kariéry si udělal masérský kurz. „V té době to bylo ještě poctivě – kurz probíhal pod FTVS a trval rok a půl, dneska zaplatíte pár tisíc a je z vás masér za čtrnáct dní,“ podotýká. Po sametové revoluci s trénováním skončil a jako mnoho jiných se vrhl do dobrodružství vlastního byznysu: Otevřel si první soukromé rehabilitační středisko v Česku. Podnikání šlo z kraje 90. let dobře, zároveň se mu ale začalo stýskat po světě vrcholového sportu a zase se k němu na delší čas vrátil. Coby napůl trenér a napůl masér se staral nějakou dobu o české lehkoatletické reprezentační naděje, mimo jiné i o desetibojaře Tomáše Dvořáka, spolupracoval s fotbalovou Slavií, šest let působil jako hlavní masér v prvoligové Viktorce Žižkov, pak jezdil čtyři roky po Evropě s reprezentačním
10
výběrem chodců. Nakonec ho ale objíždění závodů začalo zmáhat a vrátil se k podnikání – otevřel si s kolegyní masážní salon, se kterým od ledna sídlí na Vinohradech.. Svůj kontakt se světem vrcholového sportu ale tak docela neztratil. „Sice jsem se zařekl, že už nebudu nikam jezdit, ale to víte, člověku se stýská,“ říká s úsměvem. Nakonec proto kývl na nabídku spolupráce s reprezentačním výběrem lehké atletiky, které se bude věnovat souběžně se svým podnikáním. Své dlouholeté zkušenosti z vrcholového sportu teď Jiří Flekač zužitkovává i pro své klienty –nesportovce. Dokáže jim pomoct od akutních bolestí, , vyzná se v technikách, které pomáhají rozhýbat pošramocené tělo po úrazech. Jak ale upozorňuje, masáž je dobrá i jako prevence. „Lepší, než napravování nějakých akutních zablokování, je nechat si jednou do týdne rozhýbat tělo při masáži,“ upozorňuje. Kromě klasické, rehabilitační a léčebné masáže je v nabídce Áčko salonu i pestrá paleta dalších služeb. „Kolegyně Iva Hlaváčová se tu věnuje masáži reiki, kde se pracuje s přenosem energie – výborně pomáhá při stresu, dornově metodě, která pomáhá nenásilně odblokovat páteř, má dlouholetou praxi s lymfatickými masážemi, které výborně pomáhají pročistit lymfatický systém a zbavit se otoků a pročistit organismus. Umí zákazníkům poradit i se zdravou výživou.a rehabilitačním cvičením. Máme zde specialistku na“ reflexní masáže chodidel“. Dokáže diagnostikovat problém v těle a zároveň od tohoto problému pomoci vypočítává Jiří Flekač. Od května se navíc nabídka rozrostla i o služby kosmetičky a vizážistky. Pracuje s biokosmetikou a zúročuje zde svojí dlouholetou praxi. V tomto salonu pracují pouze pracovníci s mnohaletou praxí ve svém oboru.
www.regionrevue.cz
• encyklopedie regionu
Encyklopedie regionu
V
naší nové rubrice Encyklopedie regionu se dostáváme k písmenu B. Oním Bulharem není míněn státní příslušník Bulharska toho času na dovolené či dlouhodobém pracovním pobytu na území České republiky. Máme na mysli jednu z největších pražských křižovatek – tzv. křižovatku Bulhar, kde se křižují ulice Seifertova, Husitská a Hybernská a k tomu dva sjezdy z magistrály a dva nájezdy na ni.
B
naše encyklopedické heslo také určité spojení má. Svůj lokální název má totiž odvozen právě od nich. Jak prozrazuje publikace Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství (vyšlo 1998 v nakladatelství Libri), mívali v těchto místech zelinářské zaI když s Bulhary, tedy státními příslušníky Bulharska, hrady Bulhaři, jejichž hlavní kolonie byla v Michli při
jako BULHAR
Botiči. Pomístní název U Bulhara se vžil natolik, že se pak už této oblasti jinak neříkalo, až se nakonec stal oficiálním názvem jedné z ulic – U Bulhara. Bývala tu i hospoda U Bulhara, stávala koncem 19. století na začátku dnešní Husitské ulice. Mimochodem, někdy z těch dob, kdy tu bulharští zelináři zahradničili, pochází i rčení „dřít jako Bulhar“, které je odvozeno z toho, že práce na zahradě byla dřina a zahradníky byli často lidé této národnosti. Současní Bulhaři nad tímto českým úslovím jen nechápavě potřásají hlavou, protože jak sami přiznávají, workoholismus není bulharské mentalitě ani trochu vlastní. Křižovatka je zároveň rozcestníkem i hranicí. Tady končí Žižkov (a městská část Praha 3) a začíná Nové město (jeho část pod správou Prahy 1). K Praze 1 patří čp. : 1604/1, 1611/3, 1655/5, 1674/7. Jde o část bývalé třídy Vítězného února pod úrovní nově vybudované magistrály, od roku 1990 nese tato část magistrály název Wilsonova. Od roku 1845, kdy byly městské hradby proraženy při výstavbě železnice a dnešního Masarykova nádraží, končila původní cesta k Vltavě právě na křižovatce U Bulhara. V roce 1975 byly koleje železnice překlenuty magistrálou a dnešní Wilsonova ulice se stala součástí třídy Vítězného února, která vedla od Hlávkova mostu až k Nuselskému mostu. Stavbou magistrály došlo k narušení původní křižovatky U Bulhara, zůstala jen jedna strana ulice. A na toto uliční reziduum tvořené blokem domů pod obloukem magistrály od Bolzanovy k Hybernské, byl z moci úřední přenesen starší pomístní název U Bulhara. Stalo se tak 14. 8. 1979. Dnes je Bulhar jednou z největších, nejkomplikovanějších a také nejnebezpečnějších pražských křižovatek. (Příště: C jako Corso aneb Vše o proměně bývalé karlínské "plechárny" v kousek moderní architektury)
inzerce
www.regionrevue.cz
11
• kam na výlet Tros sketos v Akropolos
Park Grébovka: Rekonstrukce pokračuje
Známí, úspěšní a seriozní výtvarníci Jaroslav Róna, Aleš Najbrt a František Skála mají čas od času potřeinohradský park jménem Havlíčkovy sady, mnohem častěji však jako Grébovka (popř. bu přímočarého exhibicionismu a vypaří se ze svých Gröbovka) by mohl být zelenou perlou na mapě Prahy. Ve skutečnosti je zatím spíš, obrazateliérů neznámo kam. My jsme investigativně vypá- ně řečeno, černou kaňkou. Ne snad, že by jako park nestál za nic. Taková velká souvislá plotrali, kam mají namířeno tentokrát – jejich druhou cha zeleně v centrální části Prahy je sama o sobě cennou devizou. A skutečnost, že byla uchotvář nesoucí jméno Tros Sketos uvidíte 30. května od vána až do dnešních dnů, namísto aby byla obětována rozrůstající se zástavbě, je potěšující. 20.00 ve velkém sále paláce Akropolis. Lístky k mání Méně potěšující byl – za 200 a 250 korun. a stále ještě je – stav, Tros Sketos vzniklo v roce 1986 ve Skálově ateliéru za úče- v jakém se areál nalem vytvoření humorného programu pro jeden soukro- chází. Kdyby to vimý večírek. Ale to byl teprve začátek. Debutovali v Praž- děl zakladatel parské pětce a stali se součástí divadla Sklep. Po čase přišli na ku, pražský průmyslto, že ke svým ptákovinám nepotřebují žádná divadla a ník Moritz Gröbe, asi by se v hrobě miniosamostatnili se. málně jednou obrátil. Nejde jen o to, že zeleň už tak Dobrodružná výprava za parková úplně nesplňuje konpolární kruh – na Žižkov cept anglického parku, na jehož základě V pátek 28. května od 15.00 a od 18.00 uvádí žižkovské byla Gröbovka zalotaké prostor pronajali císařské rodině Habsburků. Nadivadlo Ponec představení Arktický Robinson, aneb žena. Ve špatném stavu jsou i objekty, které se v parku konec vilu i s pozemky odprodali v roce 1905 vinohradneuvěřitelná putování Jana Eskymo Welzla. nacházejí – Gröběho vila, usedlost Dolní Landhauska, ské obci a ta 16. května 1906 areál zpřístupnila pod náozdobná umělá jeskyně (grotta) a donedávna do toho- zvem Havlíčkovy sady. V historii se o dobytí Severního pólu pokoušel kde- to výčtu patřil i tzv. Pavilon, který byl koncem 19. století kdo a leckdo se z mrazivé Arktidy vrátil mražený. Před zahradní hernou se střelnicí, kuželnou, šachovými stosto čtyřiceti lety se ale v Zábřehu narodil český Hon- ly a dalšími příležitostmi k rozptýlení. V poslední době Pochmurné vyhlídky a nová šance za Welzl, který Severní pól dobyl po svých a zůstal tu se sice pomalu, ale jistě park Gröbovka mění z ošklivé- Za druhé světové války ve vile sídlila pražská organizace třicet let. Přijďte se podívat, jak žili a lovili Eskymáci. ho káčátka v krásnou labuť. A z černé kaňky bude brzy Hitlerjugend. Při spojeneckém bombardování 14. února 1945 byla i s částí pozemku zasažena a poničena. A pak A jak jim náčelníka dělal rodák ze Zábřehu. Celý pří- zase zelená perla. už celý areál jen chátral. A chátral dál i po roce 1964, kdy běh se odehrává ve velikém iglú. Představení je dopobyl vyhlášen nemovitou kulturní památkou. O nutnosručeno až dětem od sedmi let – ty menší se mohou ve ti jeho rekonstrukce se začalo mluvit od konce 90. let, velikém iglú bát. Zahrada pro průmyslníka kdy park a objekty v něm převzala do správy městská Grébovka je park anglického typu na Vinohradech v část Praha 2. Rekonstrukce, zatím alespoň částečné, se Vršovic a Nuslí. Původně tu byly vinice, zalo- dočkala Gröbeho vila, byl opraven památkově chráněVinohradská derniéra blízkosti žené na zdejších slunných stráních Karlem IV. Tradice ný viniční altán a v loňském roce se vrátil někdejší lesk V pondělí 14. června uvede Divadlo na Vinohradech vinařství, která dala obci Vinohrady jméno, se tu ucho- i Pavilonu. Z něj je nyní zahradní kavárna, je tu i replinaposledy inscenaci Mumraj, kterou podle hry Nar- vala dodnes – je tu jedna z mála pražských vinic, kde se ka historického kuželníku. V současné době už probíharentanz dramatika Leo Birkinskiho režíroval Ivan dodnes pěstuje a také vyrábí víno (ale o tom podrobně- jí práce na opravě umělé jeskyně – grotty. Praha 2 na ni Rajmont. ji zase v některém z dalších čísel Region revue). Roku získala od ministerstva kultury finanční injekci ve výši 1870 koupil parcely, na kterých se nacházely zeměděl- 600 tisíc korun. Umělá jeskyně je dnes v dezolátním staTématem hry je revoluce, jako formu zvolil autor fraš- ské usedlosti Horní a Dolní Landhauska, pražský pod- vu. Původně byla obklopena skalkami podle návrhu Joku: gubernátor vydělává na penězích, poskytovaných nikatel Moritz Gröbe. A nechal si tu postavit dvoupatro- sefa Vorlíčka, před ní stávala kašna, z níž se dochovagubernii vládou na potírání revoluce. Problém je v vou vilu v novorenesančním stylu, kterou využíval jako ly pouze zbytky a socha Neptuna od Bohumila Schnirtom, že v gubernii se žádná revoluce nekoná. Anar- letní sídlo. V okolí pak nechal Gröbe vysázet park v an- cha. Neptun pak zmizel – v roce 1974 byl kvůli restauchisti si ji totiž vybrali jako oázu klidu a se sebezapře- glickém stylu a inspirovaný italskou renesancí – vznik- rování převezen do depozitáře na Kavčí hory a pak se ním dbají o dodržení této zásady. Když přidáme paní la tu terasa a schodiště do vinice, grotta, teatron s fon- prostě „ztratil“. V roce 2007 byl objeven v areálu Tvrgubernátorovou zamilovanou do vůdce anarchistů, tánou a vodní kaskádou, jezírko a vodotrysky, pavilo- ze Třebotov v Praze-západ - majitel tvrze sochu koupil, Žida vydržujícího na studiích křesťana, zkorumpova- ny a sochy. Když Gröbe zemřel, jeho dědicové si moc aniž by věděl, že je kradená. Pětitunový originál se poté né úředníky a domnělé i pravé revizory z Petrohradu, nevěděli s areálem rady. Jeho údržba byla finančně ná- opět přestěhoval do depozitáře. Jeho kopie by měla po je jasné, že se u téhle „revoluce“ v ruské gubernii bude- ročná, snažili se na ni vydělat provozováním zahradnic- dokončení „generální opravy“ Havlíčkových sadů opět tví a zpřístupněním parku veřejnosti za poplatek. Na čas zdobit kašnu před Grottou. te smát, až se budete za břicha popadat.
V
inzerce
12
www.regionrevue.cz
inzerce
www.regionrevue.cz
13
inzerce
14
www.regionrevue.cz
inzerce
Křížovka o ceny! Ve kterém muzikálu společně účinkují Bára Basiková, Ondřej Ruml, Kamil Střihavka, Lucia Šoralová a Jiří Zonyga? Tři vylosovaní úspěšní luštitelé obdrží poukaz na dvě vstupenky na představení Divadla Kalich dle svého výběru v hodnotě 1.500,- Kč. Správné znění tajenky, společně se svými kontaktními údaji, zasílejte na adresu: Milan Janata, Katusická 13/700, 197 00 Praha 9 nebo na
[email protected] do 10. 6. 2010. Výherci velkého balení exkluzivního, 100% přírodního zeleného čaje GABA: Jiří Sázavský, Nekvasilova 15 - P8, Jan Jonáš, Kubelíkova 58 – P3, Miroslava Úlehlová, Buchovcova 3 – P3, Jan Bobovský, Dykova 17 – P10, Petr Kamínek, Vratislavova 30 – P2, Zuzana Ťoupalová, Seifertova 25 – P3, Zuzana Milotová, Lucemburská 45 – P3, Ing. Eduard Kroutil, Chodská 1009/31 – P2, Vladimír Kadlec, Pohnertova 1726 – P8, Zuzana Munzbergova, Polska 4 – P2. Blahopřejeme!
www.regionrevue.cz
15
inzerce
• www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz • www.regionrevue.cz •
