56 - Zprávy z akcí - Český kras XXXI (2005)
Jarní botanicko-geologická vycházka za květenou nevápencových hornin Českého krasu Spring botanical-geological excursion to the flora of non-calcareous bedrocks of the Czech Karst Pavel Špryňar 1, Jitka Schlägelová 2
Obr. 1. Trasa exkurze (vyznačena tečkovaně). Fig. 1 Excursion’s route (marked with spotted line).
Abstract The aim of our botanical excursion was to show principal differences in flora of the different Ordovician and Silurian non-calcareous rocks in the phytogeographical region of the Czech Karst. The most acidophilous vascular plant species were recorded on the shale bedrock (e. g. Avenella flexuosa, Festuca ovina, Scleranthus perennis). More rich plant communities occur on magmatic outcrops (e. g. Stipa pennata, Lactuca perennis, Aster linosyris). Most extreme is the recently revealed flora of the ultrabasic picrite outcrops (Notholaena marantae, Asplenium cuneifolium). 1. Popis exkurze Dne 23. dubna 2005 se uskutečnila letošní druhá sobotní exkurze České botanické společnosti, vedená po jižním okraji východní poloviny chráněné krajinné oblasti Český kras. Cílem exkurze, která byla zaměřena na květenu v oblasti ordovických a silurských nevápencových hornin, se staly především v Českém krasu zcela ojedinělé výchozy diabasových pikritů a jejich zvláštní květena. Během exkurze bylo poukázáno především na hlavní rozdíly ve skladbě rostlinstva na různých typech těchto hornin podle
měnícího se gradientu obsahu vápníku, hořčíku, pH půdy, vlhkosti, expozice a hloubky půdního profilu. Přestože trasa exkurze (viz obr. č. 1) vedla přímo územím Českého krasu coby fytochorionu, který je definován především jako oblast vápnomilné květeny a vegetace na typickém vápencovém podkladu (Skalický a Jeník 1974), během celé exkurze jsme se s vápenci nesetkali. Naše kroky nás naopak zavedly do oblasti, jež byla v prvohorách v období svrchního ordoviku, před více než 450 milióny lety, pokryta chladným epikontinentálním mořem, do něhož ústila mohutná říční delta přinášející značné množství terigenního materiálu, jehož zpevněním vznikly do dnešní doby různé horninové typy od jílovitých břidlic a prachovců přes pískovce až po droby (Cílek a Jäger v Pondělíček a kol. 2002). Naše putování 1
Správa CHKO Český Kras, 267 18 Karlštejn 85, tel.: 311 681 713, e-mail:
[email protected] 2 Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova, Benátská 2, 128 01 Praha 2, e-mail:
[email protected] Čes. kras (Beroun), 31(2005), 56-60, 2 obr. ISSN 1211-1643 ISBN 80-903477-0-3
Český kras XXXI (2005) - Zprávy z akcí - 57 časem pak pokračovalo liteňským souvrstvím spodního siluru, které je reprezentováno, ostatně jako všude na světě, černými graptolitovými břidlicemi. A konečně v závěrečné části exkurze jsme pak dorazili až k diabasovým a pikritovým skalkám, které zde vytváří klidná a romantická zákoutí, přestože před 430 milióny lety zde probíhala bouřlivá vulkanická činnost, jaká by případnému pozorovateli sotva dovolila postát a kochat se okolní krajinou. Na železniční zastávce v Černošicích se ráno na začátku exkurze sešlo přes třicet účastníků. Na místě jsme odhlasovali změnu trasy (do Vonoklas nikoliv autobusem, nýbrž pěšky, v čemž nás podpořil i řidič zamýšleného autobusu), a pak jsme vyrazili po modré turistické značce obcí proti proudu potoka Švarcavy. Za posledními zahradami Černošic jsme vkročili po lesní pěšině do chráněné krajinné oblasti Český kras. Na krátké zastávce v údolí Švarcavy oba vedoucí obeznámili účastníky s trasou a cílem exkurze a pak už naše zraky upoutaly první jarní květy křivatce žlutého (Gagea lutea) a záplava bílých květů všudypřítomné sasanky hajní (Anemone nemorosa). Objevili jsme zde i česnek medvědí (Allium ursinum), který není v Českém krasu obvyklý. Rostl tu v malé populaci tvaru kruhu asi 1 m v průměru (nejspíš zplaněl z okolních zahrad). Cestou do svahu na pravém břehu Švarcavy jsme narazili na podivně vyhlížející exempláře sasanky hajní (Anemone nemorosa) napadené rzí Tranzschelia fusca (syn. T. anemones p. p.) z čeledi Uropyxidaceae. Ta způsobuje, že napadené sasanky jsou vyššího vzrůstu, nekvetou, barva listů je nápadně bledší a na rubu listů jsou hustě rozeseta tmavě kaštanová telia (ložiska zimních výtrusů; viz obr. 2).
Obr. 2. Spodní strana listu sasanky hajní (Anemone nemorosa) s ložisky výtrusů rzi Tranzschelia fusca. Fig. 2 Leaf underside of Wood Anemone (Anemone nemorosa) with telia of the rust fungi Tranzschelia fusca.
V raných časech botanického výzkumu tyto napadené rostliny připomněly jednomu z dávných botaniků uvedenou kombinací znaků kapradinu a napadené rostliny pak byly skutečně popsány jako nový druh rodu Asplenium. Mgr. Tomáš Černý upozornil u cesty na mladé rostlinky kostivalu hlíznatého (Symphytum tuberosum), kdosi nalezl jaterník
podléšku (Hepatica nobilis) a objevili jsme i první zástupce rodu Viola, a to violku Rivinovu (Viola riviniana) a violku lesní (Viola reichenbachiana). Mgr. Petr Havlíček demonstroval rozlišování apomiktických mikrospecií z okruhu pryskyřníku zlatožlutého (Ranunculus auricomus agg.). Předvedl nám tu druhy R. puberulus s. l. a R. phragmiteti. Při určování těchto mikrospecií je vhodné přihlížet ke tvarům všech listů, které se během jara a léta na rostlině postupně vyvíjejí. Na dohled od Nové Vráže jsme odbočili z modré turistické značky k památnému stromu, dubu letnímu (Quercus robur), který je považován za nejstarší strom v Českém krasu. Na něm podle legendy odpočíval po dlouhých cestách už havran, jenž nosil na hrad Karlštejn zprávy císaři Karlu IV. Na místě jsme přeměřili jeho obvod v prsní výšce, který činil úctyhodných 529 cm. Odtud jsme se vrátili zpět na modrou turistickou značku a pokračovali po okraji dubohabrového lesa svazu Carpinion podél zahrádkářské kolonie, kolem které rostly zplanělé populace tří nápadných rostlinných druhů: violky vonné (Viola odorata), sněženky (Galanthus nivalis) a především kakostu tlustokořenného (Geranium macrorrhizum), zjevně vyhozeného odněkud ze zahrady, který se na více místech ujal a dnes zde jeho populace tvoří kruhy mající 2–3 m v průměru. Před rozcestím se silnicí k Nové Vráži jsme si ukázali ve světlém lese další dva druhy křivatců, totiž křivatec rolní (Gagea villosa) a křivatec luční (G. pratensis) a demonstrovali si morfologické znaky na kvetoucích i mladých nekvetoucích jedincích. O kus dále kvetla u cesty mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), původem ze Severní Ameriky, která se s oblibou pěstuje a velmi často zplaňuje, přičemž jejímu rozšiřování napomáhají zřejmě především frugivorní ptáci. Zde Mgr. Petr Havlíček uchvátil většinu účastníků, když demonstroval na květech mahónie rychlé sklápění tyčinek při doteku nebo otřesu (pohyb zvaný seismonastie). Hmyz, který přiletí vysát nektar z lákavých žlutých květů, způsobí toto sklopení tyčinek, přičemž je poprášen pylem a pak dál přenáší pylová zrna na blizny dalších květů. Poté, co jsme sestoupili do Vonoklas, nás zaujala vápencová zídka na okraji obce, kde rostl opravdový kalcifilní druh, sleziník routička (Asplenium ruta-muraria). Ve spárách zídky jsme nalezli také často zplaňující dymnivku žlutou (Corydalis lutea). Prošli jsme po jihovýchodním okraji obce Vonoklasy a napojili se na zelenou turistickou značku vedoucí směrem do Dobřichovic. Na okraji zástavby jsme nalezli některé synantropní druhy, např. mátu Mentha ×rotundifolia (syn. M. ×villosa), což je kříženec mezi druhy M. spicata a M. suaveolens, který se na území České republiky šíří vegetativní cestou nezávisle na rodičích. Při vstupu do lesního porostu nás zaujaly rozsáhlé porosty dymnivky duté (Corydalis cava), která se tu vyskytovala ve fialové i bílé formě (jinde po trase naší exkurze už tato ani žádná jiná dymnivka nerostla). Zelenou turistickou značku jsme opustili na okraji přírodní památky Krásná stráň, což je nejmladší maloplošné zvláště chráněné území v Českém krasu, které bylo vyhlášeno teprve v roce 2003. Jižně ukloněné svahy tohoto území tvoří již zmíněné prachovce, pískovce a jílovité břidlice kosovského souvrství (svrchní ordovik), jež pokrývá zakrslá doubrava a místy i menší sutě, ve kterých na jediném místě v Českém krasu dosud žije ještěrka zelená (Lacerta viridis). Územím Krásné stráně jsme se vydali po vrstevnicové cestě skrz břekovou doubravu (asociace Sorbo torminalis-Quercetum) a společenstva acidofilních skalních stepí. Zaznamenali jsme tu např. trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), třemdavu bílou (Dictamnus albus), tolitu lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria) a zběhovec
58 - Zprávy z akcí - Český kras XXXI (2005) ženevský (Ajuga genevensis). Podle opadaných listů jsme rozeznali vedle dubu zimního (Quercus petraea) také dub mnohoplodý (Q. polycarpa). Přibližně pod elektrickým vedením jsme vystoupili skalnatým svahem vzhůru až na hřbet Krásné stráně. Na skalních výchozech s vegetací svazu Hyperico-Scleranthion perennis rostl např. rozchodník skalní (Sedum reflexum), nenápadná pomněnka drobnokvětá (Myosotis stricta) a chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis). Odtud jsme pokračovali vrcholovou pěšinou na západ a předvedli si rozdíly mezi dvěma podobnými acidofilními trávami s niťovitě svinutými listy, kostřavou ovčí (Festuca ovina) a metličkou křivolakou (Avenella flexuosa). Z dalších obligátních acidofytů jsme viděli především vřes obecný (Calluna vulgaris) a brusnici borůvku (Vaccinium myrtillus). Krátce po poledni jsme dorazili k výchozům silurských prachových břidlic na význačné naleziště fosilních graptolitů. Během přestávky na oběd jsme si tu objasnili, že tyto horniny dnes dokladují podmínky spodnosilurské sedimentace. Ta probíhala v teplém mělkém moři, v němž došlo k zastavení mořských proudů vlivem globálních klimatických změn. V důsledku těchto náhlých událostí vzniklo prostředí velmi chudé na kyslík, v němž nedocházelo k rozkladu organické hmoty usazené na mořském dně (což způsobuje černou barvu břidlice) a celosvětově tak vznikla vrstva těchto paleontologicky velmi zajímavých hornin bohatých na zbytky fosilních organismů, především graptolitů. RNDr. Petra Přidalová doplnila, že graptoliti patří do kmene polostrunatců a v tehdejších mořích byli součástí volně se vznášejícího planktonu nebo žili přisedle na mořském dně. Během povídání o graptolitech jsme si nezapomněli připomenout jejich zásadní význam v biostratigrafii, neboť právě na základě rozšíření a přítomnosti jednotlivých druhů graptolitů v sedimentárních horninách byly definovány hranice mezi některými geologickými útvary. Právě graptoliti byli použiti i při stanovení hranice mezi silurem a devonem ve známém geologickém profilu na Klonku u Suchomast, který byl v roce 1972 prohlášen za světový stratotyp hranice těchto prvohorních vrstev. Naše vzpomínky se kromě této významné lokality také dotkly významné osobnosti, jež je s geologickým výzkumem tohoto území pevně spjata, a to pana profesora I. Chlupáče. Poté co si každý z účastníků nalezl vlastního graptolita jako památku na dnešní vycházku, pokračovali jsme hřbetní pěšinou na jihozápad k obci Karlík. Nad obcí jsme konečně dosáhli prvních výchozů vulkanických hornin, a to essexitických diabasů, které jsou pozůstatkem spodnosilurské intenzivní vulkanické činnosti ve zdejší oblasti. Magma, které zde pronikalo na mořské dno, utuhlo v dnes tmavě vyhlížející horniny s rezavě zvětrávajícím povrchem a výraznou kulovitou odlučností, která vznikala při rychlejším tuhnutí svrchních vrstev lávy kolem žhavých vnitřních center (Fiala 1970). V typickém vývoji obsahuje tento typ diabasů značné množství bazických plagioklasů, což jsou minerály s poměrně vysokým obsahem Ca (Fiala 1970). Rozdíl v geologickém podkladu se rázem odrazil i ve složení květeny a vegetace. Ocitli jsme se uprostřed kostřavového trávníku svazu Festucion valesiacae. Na vápníkem bohatším substrátu se objevil např. kavyl vláskovitý (Stipa capillata), kavyl Ivanův (Stipa pennata, syn. Stipa joannis), kostřava žlábkovitá (Festuca rupicola), pelyněk ladní (Artemisia campestris), mochna písečná (Potentilla arenaria) a další druhy. Skalní step nad Karlíkem zdobila kvetoucí třešeň křovitá (Prunus fruticosa), v naší květeně zástupce pontickojihosibiřského květenného elementu. Strmou pěšinkou jsme sestoupili do údolí na silnici a k opuštěnému diabasovému lomu. Odtud jsme pokračovali po silnici několik
desítek metrů proti proudu Karlického potoka a ještě před prvními chatami v údolí odbočili po neznačené cestě doleva. Ve vlhčím listnatém lese jsme zaznamenali pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), kopytník evropský (Asarum europaeum) a jako exotickou zvláštnost také česnek podivný (Allium paradoxum), původní v Zakavkazsku, který se zvláště v okolí Prahy na mnoha místech šíří především díky schopnosti rozmnožování pomocí vegetativních pacibulek vznikajících v paždí větévek květenství. Zaujal nás i menší výchoz jílovitých břidlic vystupující ze svahu nad cestou. Po krátkém stoupání po nepoužívané lesní cestě jsme se zakrátko napojili na červenou turistickou značku vedoucí do Mořinky. Na okraji acidofilní doubravy asociace Luzulo albidae-Quercetum petraeae jsme si ukázali vedle borůvky a dalších druhů také biku bělavou (Luzula luzuloides). Podél další cesty nás zaujala kostřava obrovská (Festuca gigantea), dobře poznatelná i v nekvetoucím stavu podle širokých a na rubu lesklých čepelí a podle velkých nápadných oušek. Na okraji lesa jsme turistickou značku opustili a vydali se na jihozápad rovně přes bývalá pole, dnes zatravněná především zde nepůvodní, ale v zemědělství často vysévanou kostřavou rákosovitou (Festuca arundinacea) s hluboce rýhovanými listy na líci a s oušky tentokráte brvitými. Ve vrcholové části bývalého pole na mělčí půdě přetrvávaly v rozvolněném trávníku některé zajímavé polní plevele. Rostla tu např. pumpava rozpuková (Erodium cicutarium) a velmi hojně jinak vzácnější nepatrnec rolní (Aphanes arvensis). Ze zatravněného pole jsme prošli křovinami, kde se vyskytovala violka srstnatá (Viola hirta) a hluchavka objímavá (Lamium amplexicaule). Po chvíli jsme se dostali až k výchozům diabasových pikritů, které František Fiala před šedesáti lety označil jako lokalitu „v Chaloupkách“ jižně od Mořinky (Fiala 1947). Zde jsme si objasnili původ, složení a geobotanický význam těchto pozoruhodných hornin. Diabasové pikrity se v České republice vyskytují jen vzácně. Kromě několika výchozů v Barrandienu je lze ještě nalézt v Podbeskydí, kde se váží svojí přítomností na těšínitické diabasy, a dále jsou známy další ojedinělé výskyty z Podkrkonošské pahorkatiny (Radčice a Loužnice u Železného Brodu). Pikrity popsané z Barrandienu z Českého krasu jsou silurského stáří. Jedná se o basické diferenciáty diabasového magmatu, které přívodními puklinami stoupalo až téměř k samotnému mořskému dnu (Fiala 1947). Hornina se vyznačuje vysokým obsahem Fe a Mg, jelikož více než polovinu minerálního složení tvoří olivín. Běžně se tedy řadí mezi ultrabazické horniny. Pikrity bývají často silně přeměněny a postiženy např. serpentinizací, karbonatizací a chloritizací. Rostlinstvo na výchozech pikritů je pravděpodobně do značné míry ovlivňováno jejich chemickým složením s vysokým obsahem Mg a naopak poměrně nízkým obsahem Ca. V porostu kostřavového trávníku svazu Festucion valesiacae jsme si ukázali např. ostřici nízkou (Carex humilis), jalovec obecný (Juniperus communis) nebo vousatku prstnatou (Bothriochloa ischaemum). Posledně jmenovaný druh poutá uhlík procesem C4, což je metabolická cesta rozšířená spíše u subtropických nebo pouštních druhů rostlin. Je to výhoda umožňující snazší přežívání na extrémně suchých a výslunných stanovištích, která C4 rostlinám dovoluje osídlovat i tak vysychavý a výhřevný substrát, jakým je v tomto případě i hrubá hnědočerná drť vznikající zvětráváním pikritových skalek. Z dálky vyvolávají pak tmavé pikrity dojem vegetačně chudého tufového pole. Z pikritových výchozů jsme sešli do údolí potoka, kde jsme v porostu lužního lesa podsvazu Alnenion glutinoso-incanae nalezli sasanku pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides), krabilici zápašnou (Chaerophyllum aromaticum), bršlici kozí nohu (Aegopodium podagraria) a libovonnou mátu dlouholistou (Mentha longifolia).
Český kras XXXI (2005) - Zprávy z akcí - 59 Prošli jsme chatovou osadou a pokračovali na západ k silnici po travnaté mezi, kde jsme si ukázali některé druhy sušších luk: vzácnější vikev hrachorovitou (Vicia lathyroides), rožec lepkavý (Cerastium glutinosum) a máčku ladní (Eryngium campestre). Na okraji řepkového pole rostly mladé exempláře teplomilnějších plevelů, úhorníku mnohodílného (Descurainia sophia) a ostrožky stračky (Consolida regalis). Od silnice, lemované např. vesnovkou jarní (Cardaria draba) jsme se napojili na polní cestu vedoucí pod hřbetem návrší nad druhou lokalitou pikritů. Přehoupli jsme se přes hřbet, ukázali si janovec metlatý (Cytisus scoparius) a podél plotů chatové osady, kde jsme obdivovali krásné růžové květy zplaňující mandloně nízké (Prunus tenella, syn. Amygdalus nana), sestoupili k pikritovým výchozům popsaným F. Fialou jako lokalita „u Roviny“. Po namáhavé cestě jsme se tak konečně dostali k tolik očekávanému cíli, kde nás ve skalních štěrbinách rezavě zbarveného pikritu ve vegetaci svazu Asplenion serpentini přivítala nenápadně se krčící kapradina podmrvka hadcová (Notholaena marantae). Byla zde objevena již roku 2001, ale ještě na botanické exkurzi před dvěma lety byla díky senzačnímu omylu vydávána za jiný druh kapradiny (Špryňar 2003, 2004). Po pozdějším důkladném zkoumání byla potvrzena na první pohled neuvěřitelná determinace – podmrvka jižní byla totiž do té doby z České republiky známá jako kriticky ohrožený druh pouze z jedné jediné lokality, totiž z hadcových skal u Mohelna na jihozápadní Moravě. Tento druh je ve střední Evropě často označovaný jako tzv. obligátní serpentinofyt, tedy druh vyskytující se výhradně na hadcovém podkladu. Ultrabazické pikrity se však svým chemickým složením hadcům velice podobají, což vysvětluje, proč podmrvka jižní může růst i na pikritech, nejen na hadcích. Vedle podmrvky jižní zde tuto skutečnost potvrzuje i druhý zdejší obligátní serpentinofyt, totiž další kapradina sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium). Kromě těchto dvou velmi nevšedních druhů jsme zde okolo pikritových výchozů nalezli celou řadu dalších zajímavých rostlin, jako např. nevysoké jedince jilmu habrolistého (Ulmus minor), jehož větve často pokrývají nápadné korkové lišty, dále žluťuchu menší (Thalicrum minor), kamejku rolní (Lithospermum arvense) a kavyl Ivanův (Stipa pennata), který již začínal kvést. Poté, co jsme si pečlivě prohlédli celý skalní výchoz, jsme se po cestě křižující silnici do Hlásné Třebaně vydali přímou cestou přes louku směrem k Řevnicím. Naší pozornosti neunikla při cestě nádherně kvetoucí pipla osmahlá (Nonea pulla), jež má mezi našimi rostlinnými druhy asi nejtmavší barvu květů, která je fialově černá. Někteří unavení účastníci se na rozcestí u chatové osady rozloučili s vedoucí skupinou a zamířili na nádraží do Řevnic. Zbylí nadšenci se ještě vydali odhalit tajemství Černé skály, což je nad okolí vyčnívající skalní výchoz diabasů, který je věrný svému jménu, neboť již z dálky od Řevnic upoutá svojí černou barvou každého pozorovatele. Zde jsme na skalní stepi nalezli odkvétající koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), který hned upoutal svými chlupatými plodenstvími. Jako překvapení na nás zde čekala hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) kvetoucí až v pozdním létě, devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), dalším zástupcem rodu Sedum se stal rozchodník pochybný (Sedum spurium) a nakonec našemu pátravému zraku neunikla ani loňská semena tolice nejmenší (Medicago minima). Odtud už naše kroky vedly skrze chatovou osadu do Řevnic, kde jsme naši exkurzi v podvečer ukončili v místní hospůdce u nádraží a po horkém dni jsme uhasili žízeň douškem zaslouženého chmelového moku (tak má ostatně končit každá podařená botanická exkurze).
2. Přehled lokalit Čísla lokalit odpovídají číslům v mapce na obrázku 1. Lokality leží v následujících kvadrantech pole 6051 středoevropského síťového mapování: lokality 1–6: 6051b, lokality 7–17: 6051d, lokality 18–27: 6051c. 1. Černošice, údolí Švarcavy na sz. okraji obce. – 2. Černošice, cestou lesem na svahu na pravém břehu Švarcavy. – 3. Černošice, travinný porost na sz. okraji obce asi 200 m sz. od kóty 288 m. – 4. Černošice, Nová Vráž, okraj lesa na sz. okraji obce asi 200 m sz. od kóty 288 m. – 5. Černošice, Nová Vráž, okolí památného stromu (dub letní). – 6. Vonoklasy, lesní cesta podél chatové kolonie asi 600 m jv. od obce. – 7. Vonoklasy, vápencová zídka v obci na turistické značce. – 8. Vonoklasy, podél asfaltové cesty v jižní části obce . – 9. Karlík, PP Krásná stráň, vrstevnicová neznačená cesta územím. – 10. Karlík, PP Krásná stráň, výstup na hřbet pod el. vedením. – 11. Karlík, PP Krásná stráň, vyhlídka před graptolity. – 12. Karlík, PP Krásná stráň, výchozy liteňského souvrství s fosíliemi graptolitů. – 13. Karlík, cesta od PP Krásná stráň ke Karlíku. – 14. Karlík, výchozy diabasů na okraji obce na levém břehu Karlického potoka. – 15. Karlík, opuštěný diabasový lom na levém břehu Karlického potoka u silnice. – 16. Karlík, výchoz jílovitých břidlic u lesní cesty na pravém břehu Karlického potoka. – 17. Karlík, lesní cesta směrem k Mořince. – 18. Mořinka, zatravněné pole asi 1 km jv. od obce. – 19. Mořinka, okraj lesa asi 1 km jjv. od obce. – 20. Mořinka, výchoz pikritů asi 250 m sz. od kóty Skalice (308 m). – 21. Mořinka, údolí potoka a chatová osada asi 450 m z. od kóty Skalice (308 m). – 22. Lety-Rovina, cestou po travních porostech severně od silnice z Hlásné Třebaně do Dobřichovic. – 23. Lety-Rovina, výchozy pikritů nad silnicí z Hlásné Třebaně do Let, asi 150 m jv. od kóty 320 m. – 24. Lety, podél cesty chatovou kolonií od výchozu pikritů k Černé skále. – 25. Lety, okraj chatové kolonie asi 200 m od výchozu pikritů na Černé skále. – 26. Lety, skalní step na diabasových výchozech na Černé skále. – 27. Lety, cestou z Černé skály k mostu do Řevnic (levý břeh Berounky). 3. Seznam nalezených druhů podle lokalit V následujícím abecedně seřazeném seznamu je uvedeno 203 taxonů cévnatých rostlin. Názvosloví jejich latinských jmen bylo sjednoceno podle práce Kubát et al. 2002. Achillea pannonica 9, 23; Aegopodium podagraria 21; Ajuga genevensis 9; Allium oleraceum 2; Allium paradoxum 16; Allium ursinum 1; Allium vineale 1; Anemone nemorosa 1; Anemone ranunculoides 21; Aphanes arvensis 18; Arabidopsis thaliana 18; Arabis cf. sagittata 26; Arctium lappa 5; Arenaria serpyllifolia 7; Artemisia campestris 14; Asarum europaeum 16; Asperula cynanchica 26; Asplenium cuneifolium 23; Asplenium ruta-muraria 7; Asplenium trichomanes 23; Aster linosyris 26; Avenella flexuosa 11, 12; Ballota nigra subsp. nigra 17; Betula pendula 12; Bothriochloa ischaemum 20; Calamagrostis epigejos 3; Calluna vulgaris 11; Campanula persicifolia 2, 17; Campanula rapunculoides 13; Campanula trachelium 13; Cardamine impatiens 3; Cardaminopsis arenosa 15; Cardaria draba 22; Carex digitata 1; Carex humilis 20, 26; Carex montana 5; Carex sylvatica 16; Cerastium arvense 26; Cerastium glutinosum 22; Chaerophyllum temulum 21; Clinopodium vulgare 17; Colchicum autumnale 19; Consolida regalis 22; Conyza canadensis 6; Corydalis cava 8; Corydalis lutea 7; Cotoneaster integerrimus 13, 26; Cytisus scoparius 17; Descurainia sophia 22; Dianthus carthusianorum 9; Dictamnus albus 9; Doronicum austriacum 27; Erodium cicutarium 18; Eryngium campestre 22; Erysimum crepidifolium 9; 14; Euphorbia cyparissias 25; Euphorbia esula 27; Euphorbia helioscopia 22; Falcaria vulgaris 22; Fallopia
60 - Zprávy z akcí - Český kras XXXI (2005) convolvulus 5; Festuca arundinacea 18; Festuca gigantea 17; Festuca heterophylla 17; Festuca ovina 2, 11; Festuca pallens 10; Festuca rupicola 14, 22; Festuca valesiaca 20; Filago sp. 10; Fragaria moschata 2; Fragaria vesca 2; Fragaria viridis 2; Fraxinus excelsior 8; Fumaria officinalis 27; Gagea lutea 1; Gagea pratensis 6; Gagea villosa 6; Galanthus nivalis 6; Galeobdolon argentatum 27; Galeobdolon luteum 16; Galeobdolon montanum 13; Galium album 22; Galium glaucum 24; Galium odoratum 1; Galium sylvaticum 2; Genista germanica 2; Geranium macrorrhizum 6; Geranium robertianum 6; Geum urbanum 2; Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum 26; Helleborus purpurascens 17; Hepatica nobilis 1; Hieracium murorum 16; Hylotelephium maximum 14; Impatiens parviflora 2; Iris germanica 22; Juniperus communis 20; Koeleria macrantha 20; Lactuca perennis 14; Lamium amplexicaule 18; Lamium maculatum 19; Lamium purpureum 18; Lathyrus niger 2, 17; Lathyrus vernus 8; Ligustrum vulgare 18; Lithospermum arvense 18, 23; Lonicera xylosteum 2; Lunaria annua 27; Luzula luzuloides 17; Mahonia aquifolium 6; Maianthemum bifolium 5; Medicago minima 26; Melampyrum pratense 2; Melica transsilvanica 14; Mentha longifolia 21; Mentha ×rotundifolia 8; Moehringia trinervia 2; Mycelis muralis 13; Myosotis stricta 9; Neottia nidus-avis 2; Nonea pulla 24; Notholaena marantae 23; Oxalis acetosella 17; Phyteuma spicatum 17; Pimpinella saxifraga 22; Poa bulbosa 11; Poa nemoralis 11, 13; Poa pratensis 10; Polygala comosa 20; Polygonatum multiflorum 2; Polygonatum odoratum 14; Potentilla arenaria 14; Potentilla argentea 14, 18; Potentilla filiformis 14; Potentilla tabernaemontani 10; Prunus fruticosa 14; Prunus spinosa 15; Prunus tenella 22; Pulmonaria obscura 2; Pulsatilla pratensis subsp. bohemica 26; Pyrethrum corymbosum 2; Pyrus pyraster 23; Quercus petraea 9; Quercus polycarpa 9; Quercus robur 5; Ranunculus bulbosus 27; Ranunculus phragmiteti 2; Ranunculus puberulus s. l. 2; Ranunculus repens 25; Salvia pratensis 23; Sanguisorba minor 14; Saxifraga granulata 27; Scabiosa ochroleuca 26; Scleranthus perennis 10; Scrophularia nodosa 17; Securigera varia 14, 22; Sedum acre 23; Sedum album 23; Sedum reflexum 10; Sedum sexangulare 14; Sedum spurium 26; Senecio jacobaea 27; Senecio vulgaris 27; Silene otites 23; Solidago canadensis 3; Solidago gigantea 3; Sorbus torminalis 5; Stachys recta 23; Stellaria holostea 3; Stipa capillata 14; Stipa pennata 14, 23; Symphytum tuberosum 1; Taraxacum sect. Erythrosperma 6; Teucrium botrys 9; Teucrium chamaedrys 9; Thalictrum minus 23; Thlaspi arvense 22; Thlaspi caerulescens 27; Thlaspi perfoliatum 7; Thymus pulegioides 26; Tilia cordata 16; Trifolium alpestre 2; Tussilago farfara 17, 18; Ulmus glabra 6; Ulmus minor 23; Urtica dioica 4; Vaccinium myrtillus 17; Valerianella locusta 27; Veronica chamaedrys agg. 27; Veronica dillenii 10; Veronica officinalis 3; Veronica polita 18; Veronica sublobata 5; Vicia lathyroides 22; Vinca minor 6; Vincetoxicum hirundinaria 9; Viola arvensis 18; Viola collina 18; Viola hirta 18; Viola odorata 5; Viola reichenbachiana 2; Viola riviniana 2; Viola ×scabra 21. Navíc byly demonstrovány a zaznamenány i tři mechy: Funaria hygrometrica 7; Hypnum cupressiforme 5; Thuidium tamariscinum 17.
Literatura: • Fiala F. (1947): Diabasové pikrity v Barrandienu (Mořinka, Rovina, Sedlec). – Věst. Čes. Společ. Nauk, mat.-přír., 1946, 19: 1–55 et tab. I–IX. Praha. • Fiala F. (1970): Silurské a devonské diabasy Barrandienu. – Sbor. Geol. Věd, Ř. G, 17: 7-90. Praha. • Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J., Štěpánek J. (Red., 2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia: 1-928. Praha. • Pondělíček M. a kol. (2002): Český kras včera a dnes. – SPČK: 1-95. Karlštejn. • Skalický V., Jeník J. (1974): Květena a vegetační poměry Českého krasu z hlediska ochrany přírody. – Bohemia centralis, 3: 101–140. Praha. • Špryňar P. (2003): Jarní vycházka botanická na pahorky řevnické a třebaňské. – Čes. Kras (Beroun), 29: 52–55. • Špryňar P. (2004): Poznámky k překvapivému výskytu podmrvky jižní (Notholaena marantae) a sleziníku hadcového (Asplenium cuneifolium) na ultrabazickém pikritu v Českém krasu. – Zprávy Čes. Bot. Společ., 39: 321–338. Praha.
