Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009
Česká literatura 1. pol. 19. stol. (Národní obrození) velké společenské hnutí: • národně osvobozenecký boj • národní a demokratické uvědomování lidu • formování novodobého českého národa • počátky novodobého českého kulturního života • označováno jako vzkříšení národa ( křisitelé) nebo probuzení (buditelé) urychleno: rozkladem feudalismu (nástup kapital.) a osvícenskými reformami Josefa II. (zrušení nevolnictví a toleranční patent 1781) nositel hnutí: česká buržoazie a inteligence (opora o venkovský lid, zájmy dočasně stejné) demokratický charakter hnutí zdroje národního obrození: revoluční nálada lidu (vrcholí r. 1848) • myšlenka slovanské vzájemnosti – posila národního sebevědomí poezie inspirována lidovou slovesností • sběratelství (Erben, Čelakovský, Němcová aj.) lidové zábavné čtení (vzdělávací próza) – vydává Václav Matěj Kramerius v České expedici; Krameriovy c. k. pražské poštovské noviny • činnost drobné venkovské inteligence – učitelů, vlasteneckých kněží (Raisovi Zapadlí vlastenci) • lidové divadlo (i loutkové – Matěj Kopecký) • obrozenská věda, a to: jazykověda (jazyk – základní znak národa) - obrany českého jazyka historie (snaha připomenout slavnou minulost, zvl. husitskou, a posílit národní sebevědomí) spisovný jazyk (místo latiny) – němčina, pak čeština
periodizace národního obrození – činnost tří tvůrčích generací • • •
1. fáze = obranná (převážně vědci) – od 70. let 18. stol. do poč. 19. stol. 2. fáze = ofenzivní (vědci i básníci) – od poč. 19. stol. do konce 20. let 19. stol. 3. fáze = vyvrcholení obrozenských snah – 30. – 50. léta 19. stol. 1
1.
fáze – obranná cíl: čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk (vzor – čeština veleslavínská) zájem o českou kulturu a dějiny
a)
Jazykověda vydána Balbínova obrana českého jazyka z r. 1775 a obrana jazyka od Karla Ignáce Tháma
Josef Dobrovský (1753–1829) Ďarmoty u Rábu (v Uhrách); studium na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě, pak v Klatovech, dále filozofie a teologie v Praze; kněžské povolání nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké práci; studijní cesty do Švédska a Ruska. Dílo Jazykověda: Podrobná mluvnice češtiny (Ausführliches Lehrgebäude der bömischen Sprache) 1. vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible; ustálil jazykovou normu, navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu (platí dodnes) slovníkářství: Německo – český slovník (Deutsch – böhmisches Wörterbuch) – 2dílný literární historie: Dějiny české řeči a literatury (Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur) dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury slavistika: (vědy o slovanských národech) Základy jazyka staroslověnského (latinsky Institutiones linguae slavicae dialecti veteris) 1. vědecká mluvnice staroslověnštiny, jazyka našich prvních literárních památek prozodie: stať Česká prozodie – propagoval přízvučnou prozodii Přínos: Dobrovský položil 1) základy obrozeneckého hnutí a literatury 2) základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jazykové normy 3) základy české moderní vědy (analytičnost, kritičnost, úsilí o vědeckou pravdu) – odmítl např. pravost Rukopisů, dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka 4) základy slavistiky
2
b)
Historie vznik Královské české společnosti nauk – KSČN (1774), pak Českého muzea (1818) a Matice české (1831) Gelasius Dobner (1719–1790) – propagátor kritické metody v dějepisectví
František Martin Pelcl (1734–1801), Nová kronika česká; dějepisec a první profesor českého jazyka na pražské univerzitě
c) Počátky novočeského básnictví Václav Thám Básně v řeči vázané (1785) – původní tvorba i překlady, vliv anakreontské poezie
Antonín Jaroslav Puchmajer Sebrání básní a zpěvů (1795–1814) – převaha původní tvorby
Šebastián Hněvkovský sentimentální balada Vnislav a Běla, epos o dívčí válce Děvín
d)
Počátky obrozeneckého divadla působivost mluveného slova
• • • •
úkol: zajistit pravidelná česká představení vychovat české herce vytvořit české hry vliv na národní uvědomování lidu první scény: – v Kotcích (od r. 1738) – ve Stavovském divadle (od r. 1783) – česky se hrálo jen výjimečně – ve Vlasteneckém divadle – Bouda (1786–1789) na Koňském trhu (Václav. nám.)
Prokop Šedivý, Masné krámy, Pražští sládci) Václav Thám, Břetislav a Jitka) pokračovatelé:
Václav Kliment Klicpera (1792–1859), autor veseloher, např. Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů, Zlý jelen; kritika špatných lidských vlastností 3
Jan Nepomuk Štěpánek (1783–1844), autor veseloher a frašek, např. Čech a Němec
2.
fáze – ofenzivní vliv napoleonských válek, národně osvobozeneckého hnutí v Evropě vypracován 1. novodobý český národně kulturní program
znaky období: • rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby (Jungmann) • historismus (kult dávnověku, rehabilitace husitství a veleslavínské doby – Palacký, Šafařík, Rukopisy) • slovanský humanismus (propagace slovanské myšlenky – Kollár, Šafařík, Čelakovský) • aktivita (nejen cenit minulé, ale vytvářet nové hodnoty) • pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky • preromantické nadšení a víra v budoucnost národa cíle: výchovně vlastenecké, internacionální a estetické
a) Literatura vědecká – důsledně v českém jazyce Josef Jungmann (1773–1847) – jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny, Hudlice u Berouna působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na staroměstském gymnáziu v Praze Dílo jazykověda: shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka Slovník česko-německý – 5dílný (120000 slov) stať Rozmlouvání o jazyce českém – kulturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. stol. nový názor: znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka (Čech je ten, kdo mluví česky literární historie a teorie: Slovesnost – učebnice literární teorie a poetiky a čítanka Historie literatury české – přehledné dějiny české literatury (soupis literárních památek od nejstarších dob po současnost) básnická tvorba: 1. česká romance Oldřich a Božena 4
překlady: důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury; z francouzštiny: Chateaubriand, Atala, z angličtiny: John Milton, Ztracený ráj, z němčiny: Goethe, Heřman a Dorota, z ruštiny: Slovo o pluku Igorově
Pavel Josef Šafařík (1795–1861) – Slovák, psal česky (evangelík) zakladatel slovanské archeologie: Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů, důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě literární historik: Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích (německy) – Slovanstvo považováno za jeden národ, slovanské jazyky za nářečí básník: sbírka Tatranská múza s lýrou slovanskou literární teoretik: Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (anonym, s Palackým) – požadavek umělecky náročné tvorby, pěstování časoměrného verše
František Palacký (1798–1876) Hodslavice na Moravě; zemský historiograf; jako politik – liberál (spolu s Havlíčkem ), zastánce federalistické koncepce rakouského státu, tj. austroslavismu organizátor: založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách založení Matice české (vydávání českých knih)
-
-
historik: edice kronik Staří letopisové čeští (14. – 16. stol.) Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (5 dílné) – německy od r. 1836, česky od r. 1848 základní historické dílo do r. 1526 výklad dějin jako zápas němectví a slovanství
b) Literatura umělecká Jan Kollár (1793–1852) – Slovák, tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti; psal česky (evangelík) básník: sbírka Básně (1821) – elegie, ódy, epigramy, milostná lyrika (Míně) se stala základem ke skladbě Slávy dcera (1824) – Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva, skladba obsahuje Předzpěv a 5 zpěvů 5
(původně 3), nazvaných podle řek protékajících slovanským územím: Sála, Labe, Dunaj; pak Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo) teoretik: myšlenky všeslovanské (panslavismus): spis O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými – představa zvláště kulturní vzájemnosti sběratel: slovenských lidových písní: Národnie zpievanky
František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852) Strakonice; po studiích vychovatel, profesor na univerzitě ve Vratislavi, pak v Praze sběratel: - slovanské lidové tvorby Slovanské národní písně (3 svazky) - přísloví a pořekadel Mudrosloví národu slovanského v příslovích překladatel: Herder, Goethe aj. redaktor: Pražské noviny básník: ohlasové poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti sbírka Ohlas písní ruských – vyjádření slovanské myšlenky; inspirace ruskou lidovou slovesností; ruské byliny přetváří, dokresluje převaha epiky nad lyrikou (odpovídá charakteru ruské lidové slovesnosti) sbírka Ohlas písní českých – zachycuje ráz českého lidového života převaha lyriky nad epikou
Rukopisné padělky (RKZ) Rukopis královédvorský – ”nalezen” r. 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13. stol. Rukopis zelenohorský – anonymně zaslán Národnímu muzeu r. 1818, ”nalezen” na Zelené Hoře u Nepomuku, označen za památku z 10. stol. obsahují převážně skladby epické spory o Rukopisy trvaly do 80. let 19. stol. – dokázána jejich nepravost (zvl. v časopise Athenaeum; filozof T. G. Masaryk, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll, literární historik Jaroslav Vlček aj.) 6
-
význam: měly dokázat starobylost naší kultury (touha po velkých eposech) měly posílit národní sebevědomí (= projev vlastenectví) jsou básnicky cennými díly 1. pol. 19. stol. inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa pravděpodobní autoři podvrhů: Václav Hanka – knihovník a archivář Českého muzea, jazykovědec (znalec staroslověnštiny, staročeštiny, polštiny, ruštiny), básník Josef Linda – novinář a spisovatel (román Záře nad pohanstvem, drama Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům)
3.
fáze – vyvrcholení národního obrození doba mezi dvěma revolucemi: 1830 a 1848 (odpor k útisku, absolutismu) vznik 1. politického obrozeneckého programu = austroslavismus (Palacký) radikálové (Sabina, Frič) a liberálové (F. Palacký, K. Havlíček)
-
v literatuře: spjatost s národním obrozením (J. K. Tyl, K. J. Erben) počátky realismu (K. Havlíček Borovský, B. Němcová) romantismus (K. H. Mácha) rozkvět divadla, publicistiky, poezie, satiry, venkovské prózy
a) Spjatost s národním obrozením Josef Kajetán Tyl (1808–1856) Kutná Hora; tvůrce českého realistického dramatu novinář a redaktor: Květy, Sedlské noviny organizátor: českého společenského života: bály, besedy, recitace herec, dramatik a povídkář obraz bídy lidu – p. Chudí lidé těžký život umělců – p. Pouť českých umělců, Rozervanec (pravděpodobně o Máchovi) -historie (předchůdce Jiráskův) – p. Dekret kutnohorský dramata: - ze současného života (Pražský flamendr, Paličova dcera, fraška se zpěvy Fidlovačka aj.) - historické hry (Jan Hus, Kutnohorští havíři aj.) - dramatické báchorky (Strakonický dudák, Jiříkovo vidění aj.) 7
- adaptace (Paní Marjánka, matka pluku)
Karel Jaromír Erben (1811–1870) Podkrkonoší; písmácká rodina; gymnázium v Hradci Králové, filozofie a práva v Praze; přítel Palackého, současník i protichůdce Máchův vědec: český a slovanský historik, právník, archivář, vydavatel staročeských památek, překladatel (Nestorův Letopis ruský) novinář: Pražské noviny sběratel: lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského) českých národních písní: Prostonárodní české písně a říkadla pohádek: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska -
básník: sbírka Kytice z pověstí národních (1853) české báje, obraz dávných lidových představ a názorů na život; většinou forma klasické balady
Karel Sabina (1813–1877) přítel Máchův (1. podrobná kritická studie o Máchovi – Úvod povahopisný) román Oživené hroby – autobiografické prvky, vězeňský deník libreta k Smetanovým operám Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta literární historik
Josef Václav Frič (1829–1890) redaktor radikálně demokratického almanachu Lada Nióla (1855) Pamětí (4dílné, nedokončené) – svědectví o mládí, popis událostí r. 1848, 1849
b) Počátky českého realismu 1) Satira – kritika soudobé společnosti
Karel Havlíček Borovský (1821–1856) – klasik české politické satiry Borová u Přibyslavi; studium na gymnáziu v Německém Brodě, kněžský seminář v Praze (vyloučen), pobyt v Rusku jako vychovatel - Obrazy z Rus (kritika carské samovlády); liberál (jako Palacký); po revoluci 1848 – proti reakci vídeňské vlády, pronásledován a souzen, 1851 policejně odvezen do vyhnanství do Tyrol (Brixen), kde vznikly jeho satiry. 8
Dílo novinář: Pražské noviny (literární příloha Česká včela), Národní noviny (satirická příloha Šotek), časopis Slovan (v Kutné Hoře); programové články v souboru Duch Národních novin literární kritik: boj o umění pravdivé, hodnotné – Kapitola o kritice překladatel: např. Gogolových Mrtvých duší básník, satirik, epigramatik: Epigramy – krátké, satiricky útočné básně s pointou; Havlíčkův kritický poměr k životu a světu; ironicky věnovány Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu (5 oddílů); -
-
Satiry – vrchol tvorby: Tyrolské elegie podnět a inspirace: vlastní zážitek Křest sv. Vladimíra (torzo) inspirace Nestorovým Letopisem ruským Král Lávra téma: parafráze rozmarné veršované pohádky irského původu o králi s oslíma ušima
2) Venkovská próza – realistický obraz venkovského života v pol. 19. stol.
Božena Němcová (1820 – 1862) Vídeň, mládí v Ratibořicích (Náchodsko); vliv babičky; provdána za úředníka finanční stráže Josefa Němce – pro vlastenectví často překládán Dílo pohádky: Národní báchorky a pověsti (např. Chytrá horákyně), Slovenské pohádky a pověsti; nadaná vypravěčka národopisné studie: Obrazy z okolí domažlického (život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje ap.) povídky: např. Chudí lidé (Červený Kostelec), Pan učitel (Česká Skalice), Dobrý člověk, Chyže pod horami (Slovensko), Divá Bára 9
Babička (1855) vznik po smrti syna Hynka; hmotný nedostatek, vzpomínky na dětství – doplněny a rozšířeny o poznání lidového života cíl: ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka -
V zámku a v podzámčí (1856) Pohorská vesnice Chodsko; ideální shoda vrchnosti s poddanými; nejvyšší míra idealizace
c)
Český romantismus (Mácha) – viz další kapitola
Slovenská literatura 1. pol. 19. století Do 40. let 19. stol. neexistoval jednotný celonárodní spisovný jazyk; pokusy o jeho vytvoření – už v 2. pol. 18. stol. – Josef Ignác Bajza, koncem 18. stol. Anton Bernolák (na základě západoslovenského nářečí); přesto jazyková nejednota: katolíci – bernoláčtina (epik Ján Hollý) × evangelíci – bibličtina (čeština Bible kralické, např. Jan Kollár, Pavel Josef Šafařík aj.) V 40. letech 19. stol. – vznik celoslovenského spisovného jazyka (na základě středoslovenského nářečí), tzv. štúrovština: Ľudovít Štúr, Jozef Miloslav Hurban, Michal Miloslav Hodža slovenština – účinný prostředek boje proti maďarizaci; sjednocení národa generace štúrovců (převážně básníci)
1) Poezie a) vliv lidové slovesnosti
Ľudovít Štúr (1815–1856) – politik, vědec, spisovatel Náuka reči slovenskej (gramatika slovenštiny) Nárečia slovenskuo, alebo potreba písania v tomto nárečí
Samo Chalupka (1812–1883) – hrdinský zpěv Mor ho! – oslava národní hrdosti a boje za svobodu
Ján Matúška – hymna Nad Tatrou sa blýska 10
b) vliv romantismu
Andrej Sládkovič (1820–1872) – lyrický básník (vlastenecká a reflexivní lyrika) – skladba Marína – oslava lásky, krásy a mladosti; básníkova láska k Maríně – heroicko-idylický epos Detvan – lyrickoepická báseň, oslava detvanského junáka
Janko Kráľ (1822–1876) – revolucionář (1848 – ideje svobody, rovnoprávnosti) balady v lidovém tónu – b. Zakliata panna vo Váhu a divný Janko romantický epos Výlomky z Jánošíka – téma odboje lidu
Ján Botto (1829–1881) – lyricko-epická skladba Smrť Jánošíkova
2) Próza Ján Kalinčiak (1822–1871) – próza Reštavrácia (obraz voleb 30. let, prvky realismu)
11
