TOTEM
dobrušských skautů
LEDEN 2010 - ROČNÍK 3
ÚVODNÍ SLOVO Velevážení příznivci dobruš- když prozradím, že tento oběžník ského skautského oběžníku - To- upouští ze své měsíční pravideltemu, nosti a bude dále vydáván jako dvouměsíčník. Zlým jazykům jak již to tak v našem světě vzkazuji: máme ještě mnoho sil, bývá, po 365 dnech nastává nový mnoho nadšení, avšak ani oddíly, rok. Letos píšeme na konci desít- ani sebe nemůžeme trápit doneku, na počátku dvacítku. Zajíma- konečna každoměšíčními příspěvvá cifra. To však není důležité. ky (je to velice časově náročné!), rozhodli jsme se proto v redakční Mnohem důležitejší je fakt, že radě, že letos zkusíme uveřejnit si právě čtete další číslo Totemu „pouze“ 6 čísel, a to opravdu na- a ne ledajaké! Je to první číslo bitých informacemi, radami, poTŘETÍHO ročníku, což je zajisté zvánkami, fotkami a vším, čím krásné, že se tento oběžník do- budeme moct, abyste s číslem po čkává stále dalších a dalších čísel a dva měsíce vystačili! vypadá to (ťukám do dřeva, abych něco nezakřikl), že snad ještě Jak se změnily rubriky, jaké chvíli i bude! Čeká nás však moho jsme vypustili, jaké jsme naopak změn. přidali, zjistíte sami, pokud si pozorně prohlédnete toto číslo. Pro mě osobně to nebude ani Nepozorným poradím alespoň BOHUŽEL, ani BOHUDÍK, to, že oblíbené rubriky zůstaly!
Překvapení vás pak bude čekat ke konci čísla, doufáme, že se budete bavit stejně jako my. Dovolím si ještě podotknout, abyste si nezapomněli prohlédnout všechny pozvánky, třeba vám nějaká akce přijde na počátku roku vhod. A protože nikdo nemá rád dlouhé proslovy, nebudu už více zdržovat, popřeji vám už jen jménem redakční rady hodně štěstí, zdraví, lásky a spokojenosti, nic (jak tak nad tím teď v rychlosti přemýšlím) není důležitejší! Ať se vám líbí číslo 1 v roce 2010 a zůstaňte s námi!
OBSAH TOTEMU 2 - Úvodní slovo Obsah 3 - Střediskové dění - Mikulášská besídka - Betlémské světlo - Zrmzlínek - Meďátka - Světlušky - Vlčata - Mohykáni 16 - Tip na výlet 18 - Tip na knihu 20 - Tip na vyrábění 22 - Rozhovor s ... - ... Lenkou Slavíkovou 27 - PF 2010
29 - Pozvánky - Tříkrálová sbírka - Hokej 2010 31 - Z kroniky Vlčat 33 - Fotoromán 36 - Závěrečná stránka - Uzávěrka - V příštím čísle - Tiráž 37 - Citát
2
STŘEDISKOVÉ DĚNÍ mikulášská besídka 4.12.2009 Rok se sešel s rokem a byla tu zase mikulášská nadílka pro dobrušské skauty. Vše se semlelo 4. 12. již tradičně v malé tělocvičně Základní školy Františka Kupky. Předcházelo tomu samozřejmě velké chystání, ať už ze strany Mikulášsko-andělsko-čertovské, střediskové, sponzorské (díky Pekařství Klobas), ale také oddílové. Na posledních listopadových schůzkách, a kdo stihl i na první prosincové, připravoval se totiž program velkolepý pro Mikuláše a jeho družinu. Každý si chtěl laskominu od Mikuláše nějak zasloužit. Nutno podotknout, že opravdu s velkým nasazením předváděli se naši nejmenší – od Měďat, včetně družinky Tygrů, přes vlčata po světlušky. Hlavně pro ně (a potažmo jejich mladší sourozence a rodiče) je vlastně tato akce již roky a úspěšně pořádána. Pro starší (skauti a skautky) je to příležitost se vyblbnout s minimálními ná-
sledky, tj. pouze s drobným psychickým narušením posluchačů. V tomto duchu odezněly i scény a scénky pro Mikuláše. Někdy neměl slov, ale celkově byl spokojen a svolil aby anděl odměnil všechny účinkující.
gramu zazněl již tradičně pokřik střediska, Mikuláš zamáčkl slzu dojetí z té energie akumulované v dětských hrdlech a s radostí slíbil, že za rok dorazí opět se svou družinou. Pro ty, kteří ještě nebyli úplně vyčerpáni programem, byl připraven „tunel do neznáma“, Podle potlesku se program lí- který nám před lety ušily duše bil i rodičům a přátelům Junáka, spřízněné. Zvlášť pro nejmenší kteří se dostavili v poměrně hoj- funguje jako magnet a prolézaném počtu i přesto, že společen- li by možná ještě teď. Není to ale ským životem Dobrušky a okolí výlučně meďátkovská záležitost, cloumala chřipka. Oproti loňsku protože tunel vyzkoušelo s radostí zajistil Petr s Vaškem i kvalitní i několik Mohykánů. ozvučení a tak se mohlo zpívat, hrát a mluvit jak u profíků. Jen Tak končí moje krátká repormalý stesk pro čtenáře vládnoucí táž z úspěšné akce střediskové a ať hudebními nástroji: Zkuste nás za před vámi všemi jsou jen úspěšní rok nenechat ve štychu a přispět dnové! živou hudbou k atmosféře. Je to IF přece léty osvědčené u jarních a podzimních ohňů a i některých předešlých Mikulášů. Když na konec nadílky a pro-
3
4
BETLÉMSKÉ SVĚTLO
5
24.-25.12.2009
6
zmrzlínek na orlickém záhoří 28.-30.12.2009 Přes počáteční skepsi, kdy se většině stálých účastníků nechtělo nebo prostě nemohli, se akce přece jen uskutečnila. Jako každý rok jsem si sliboval, že některé výroky budu hned zapisovat, abych je tu neopomněl doslovně citovat, ale jako každý rok jsem to neudělal. Takže musíte vzít za vděk mým povrchním komentářem. Hned na začátek chci napsat, že ani dárek na baby nezabral, takže ani letos se nehrnuly. No škoda, ale už nemohou říkat, že nebyly zvané a jak řekl Kozel: „Oni se prostě nedokážou domluvit na akci jako my.“ Takže kdo tam všechno byl: Držka, Petr vetší, Kim, Kozel, Vašek, Simpa, Pešek. Jednou tam s námi přespal i Bendžo a Jana (ne ta jeho) a návštěvou dorazil i Pety s chotí a psem. Holanďany, zástupce CHKO a Policie nepočítaje. Nakládání i odjezd od klubovny byl na mé zkušenosti celkem rychlý, tradiční nákup potravin a s drobnými zastávkami pro Kozla, pro Kozlovu zimní bundu, pro Kozlův hudební nástroj, apod. jsme dojeli na louku. Ideální počasí, ne moc sněhu, umrzlo. Z místní cedule jsem se dozvěděl, s kým mám tu čest další dva dny sdílet společné teritorium, a pak už následoval tradiční výběr místa pro stavbu obydlí. Po tom, co mi Kozel při špendlení namasíroval ramena, zjistil že je lepší je zmasakrovat Vibramem na FettKetech také Peškovi, a potom už se naštěstí nemohl hnout, a tak nás tolik nehonil. Petr tradičně bděl nad čistotou procesů, takže jsme si nedovolili nic ošidit. Kolem druhé odpoledne už si každý ladil jen své detaily – Petr dlouho kolem své postele až jí dotáhl téměř
k dokonalosti. Jak jsem psal na začátku o té moc pěkné rychlosti startu, kterou kritizoval jen Vašek, tak rosná i dveře zůstaly ve skladu. Brutárek jsem si tedy postavil co nejblíže postele a druhé straně v tee-pee pro zahřátí nechal nejnovější vynález místních koumáků – ohňový kastrol. Dřeva z Vegáče naštěstí bylo dost poschováváno v Království, a tak se mohlo hned valit na dvou topeništích současně. V tu ránu bylo kouře dost – samozřejmě z brutárku ne :-). Na večeři byl ovárek. z kterého zůstala polévka i na další den. Já s Peškem a Kozlem jsme stihli navečer ještě tradiční návštěvu hospody v Záhoří. Dorazili Holanďani a podle Petrova nástupu s keltským doplňováním tekutin to byl pro ně jistě nezapomenutelný zážitek. Pro nás dobře, že zásoby zkonzumoval někdo jiný. Jinak už se nic zajímavého nedělo, kromě Macháčka, nějakého toho hraní a zpívání, přednášek na různá témata, hledání ideálního komínového efektu stanu a hlášení o aktuální vnější a vnitřní teplotě každých 10 min. Přes noc přituhovalo a ráno dle hlášení elektronické meteostanice bylo -15°C. Vašek, který spal ve studánce pro větší individuální zážitek potvrdil arktické prostředí. Simpa začal normálně komunikovat až po rumu, teplém čaji a neustálém zahřívání se nad ohněm kolem 11,00 hodin. Petr vyhodnotil, že na spacácích už nebude šetřit a jeden ze dvou, co na sobě měl. vyměnil za jiný s příznivějšími teplotními popisky. K snídani jsme si udělali míchaná vajíčka na dva způsoby a k 7
tomu ovarovou polévku a šlo se dělat dříví na saunu. Simpa celý den dřel jako mezek, nosil klády z lesa k vodě a nakonec do sauny nešel. Obětavý kamarád. Pešek vybudoval báječné pařeniště s luxusními lavicemi, no, co vám budu vykládat, radost se saunovat. Orlice je pořád stejně studená a sníh bohužel nebyl. Celí zdechlí jsme absolvovali další večer s povídáním, hraním, doplňováním tekutin a divadelním vystoupením na téma: „soukání se do spacáků“. Bylo mnohem tepleji a v noci začal padat sníh s deštěm. Asi to bylo tím tlakem, že bylo uvnitř nasyceno kouřem, já myslím, že to bylo tím ohňovým kastrolem a Kim, že tím mokrým dřívím, protože suché jsme prý spálili na saunu ... Ráno bylo všude mokro, byly asi +3°C, na balení paráda. Z teplých spacáků se nám nechtělo, ale nakonec se všechno uklidilo poměrně rychle. Odjezd, sušení týpka, mytí nádobí, srdceryvné loučení, to už probíhalo v Dobrušce. Ve dvě odpoledne už jsem byl na cestě k rodině. Jak řekl Kozel: „Upadá to, dříve jsme jezdili hned po svátcích a byli tam do Silvestra“. Tak jestli budu živej a zdravej, tak zase napřesrok! Díky všem.
Držka
8
ODDÍL MEďÁTEK V měsíci prosinci jsme toho s dětmi prožili opravdu hodně. Mimo schůzek plných her jsme také měli „vánoční přespávání v klubovně“. Ale zpět ke schůzkám. Konečně mohu podat informace o dění v tělocvičně. Děti většinou hrají různé opičí dráhy, nebo na babu. Program je určitě mnohem pestřejší, ale není v mých silách zapamatovat si vše. V klubovně jsme také nezaháleli. Největší úspěch měly určitě „smyslové hry“, kdy se dvěma dětem zavážou oči a jedno dítě má v ruce dvě lžíce a cinká jím o sebe. Ostatní děti jsou rozestavění v prostoru a dělají zábrany a snaží se trošku zmást hlavní hrdiny hry se zavázanýma očima. Také děti prověřovaly své dovednosti s hledáním předmětů. Schoval se oříšek a měly za úkol ho najít. Nesměli však říkat nahlas, kde je a ani na něj ukazovat. Bohužel děti to zřejmě nepochopily, takže vše věděly hned, jak jeden vykřikl: „ořííšéék“. Méďátka se snažila i kreslit. Měli předkresleny tečky a
promrzlí, protože rtuť v teploměru klesla opravdu hodně pod bod mrazu. Hned jak jsme přišli, tak se zahrálo pár her a připravovalo se spaní. Ifik všem řekl pohádku a šlo se spát. Matračky opět Poslední vánoční schůzka byla posloužily dobře. Ráno, když se opravdu vydařená. Zachovalo se méďátka vzbudila, již v 7:15 začal mnoho tradic, jako je pouštění opravdový chaos. Nikdo nemohl lodiček, nebo zpívání koled najít svoje oblečení ani svoje věci. u stromečku na náměstí v Bohužel si nikdo nepamatoval Dobrušce. Hrálo se také hodně ani jak vypadalo. Nakonec se ale her. Zmíním alespoň jednu a to vše našlo a děti mohli na snídani. je fotbal se svíčkami. Děti měly Měli jsme výborné muffiny od svíčky a snažily se dát gól tím, Maxíkova tatínka. Poté jsme že sfouknou svíčku protihráči se pomalu všichni rozcházeli v brance. Zvítězila družinka v do svých domovů. Ještě musím čele s Adamem. Nikomu se nic zmínit skvělé jídlo od Ifika a nestalo, tak se mohlo vyrazit Vendy, protože všem chutnalo až ke stromečku na náměstí. Děti se jim dělaly boule za ušima. byly rozděleny na tři družinky. To by bylo asi vše z naší Cestou na náměstí měly tři úkoly. Vybíraly jaká výloha je nejhezčí, činnosti. Mohu už jen popřát kterou knížku by si vybraly šťastný nový rok a hlavně alespoň z knihkupectví, ale hlavně se tolik zážitků jako letos! snažily spočítat polystyrénové koule na stromečku. Nakonec Viky jsme si všichni zazpívali: Narodil se Kristus Pán, Veselé vánoční hody a Štědrej večer nastal. Vrátili jsme se do klubovny úplně podle nich měli obkreslit obrázek, který byl už nakreslený. Musím říct, že to bylo pro ně opravdu těžké, protože ten obrázek vypadal jako jeden velký škrtanec.
9
Vánoční schůzka Měďátek aneb v klubovně se lépe chrápe Stalo se již tradicí, že vánoční schůzka Meďátek je spojena s přespáním v klubovně. Po loňské zkušenosti s kontinuálním celonočním přikládáním do kamen v tehdy ještě nezatepleném sousedním domečku, přesunuli jsme se letos rádi na tuto akci do velké klubovny. Přesto, že obyvatelstvo klátila chřipka a venku mrzlo až vrány a podnapilí spoluobčané padaly na zobák, dostavilo se do klubovny 18. prosince v pět večer 16 odhodlanců ve věku čtyři až sedm let. Na ně byla, v druhém pomyslném rohu ringu, nachystána čtveřice porůznu nevyspalých nebo hezky předvánočně unavených vedoucích věku neurčitého (Iva, Vendy, Wiki a If). Začalo se několika klasickými hrami a už se vařila večeře. I když kolínka trochu připomínala pohádku „o lepidýlku káněti“, po plném hrnci se jen zaprášilo a ně-
kteří svišti si dali nášup několikanásobný. Po jídle jsme se rozdělili na tři družiny a šli do mrazu plnit úkoly. V soutěži o nejhezčí výlohu vyhrála u Meďat hádejte, která? Samo že hračkářství. Když jsme spočítali kouličky na vánočním stromě a zazpívali si koledy došlo na dárečky. Každý měl za úkol přinést z domu jeden dáreček a odevzdal ho při příchodu do klubovny pod skautský stromeček. Teď přišlo to překvápko, protože dárky byly najednou pod velkým stromem na náměstí. Za správnou odpověď v soutěži mohl si každý postupně vybrat dáreček přímo z pod stromu. Protože už ale pořádně přituhlo, nechali jsme rozbalování až do klubovny. V teple se samozřejmě nejprve rozjeli ti, kteří už opravdu nemohli ani dojít z náměstí. Holt, dítě vydrží víc jak člověk! Po několika dalších skotačivých hrách přišel hřeb večera: stezka odvahy. Cestu ukazovaly tři svíčky a vedla po schodech do přízemí na záchody
10
(to kdyby se snad někdo strachy po...) a zpět. Na konci byla figurka, kterou měl každý potom na důkaz absolvování celé stezky namalovat. Největší raubíři a frajeři klasicky najednou zmlkli a klepali bradičkou. Naopak původně nenápadní prošli vše v pohodě. Pak už k velké radosti postupně odpadávajících vedoucích přišli na řadu kartáčky, pasty a spacáky. Vítězem hry na spáče sedmispáče byly právě Vendy a Wiki. Nedoposlouchali ani skvělou adaptaci pohádky „O Krátkém, Tenkém a Slepozrakém“. Naopak někteří usínali velice pozvolna. Nakonec ale všichni zabrali a ráno vypadali i vyspale. Snídala se skvělá vánočka a pak už se balilo a uklízelo. Díky Ivo, Vendy i Wiki! Šestnáct svišťů mělo kvůli Vám super předvánoční zážitek. Mě stačilo jen si vzpomenout na tu pohádku. Tak Nazdar zase za rok!
IF
11
ODDÍL světlušek 1. schůzka Na první prosincovou schůzku jsme se sešly v ZŠ Fr. Kupky, kde jsme s napětím očekávaly příchod Mikuláše a spolu s námi tam čekali i vlčata, skauti, skautky, rodiče a spousta dalších, kteří ho chtěli vidět na vlastní oči. Když jsme Mikuláše mocným „řevem“ přivolali, přišel s ním i krásný anděl s košíčkem plným dobrot a s řinčením se přihnal čert, který vztekle mával ocasem a strašil nehodné děti. A protože jsme se na Mikuláše moc těšili, měly jsme pro něj připravenou také scénku – upravenou verzi pohádky o Sněhurce – o hodné královně, zlých trpaslících a princi zakletém v čivavu, která se nakonec i přes drobná prostorová nedopatření odehrála až do konce a anděl nás všechny podaroval.:-) Scénky měly připravené i ostatní oddíly, takže jsme mohli vidět pohádku o řepě, jak to chodí u skautů na schůzce a jak to vypadá, když Slunečnice onemocní. 2.schůzka Nestihla jsem zatopit, takže se toho ujmuly samy světlušky pod mým odborným dozorem. Takže, jak na to. „Papír se nemuchlá nýbrž pokládá, nejlépe celé listy. Zároveň se zaskládá co největšími kusy polínek. Když škrtneme sirkou, zásadně ji dáváme hlavičkou nahoru, abychom se nepopálily, čímž se ovšem notně zkrátí doba hoření. Při doteku s papírem sirka zhasne, otázka je proč, když je papír suchý.“ Nakonec však byly všechny problémy zdárně vyřešeny, takže papír se muchlá, na to třísky, sirka hlavičkou dolů, a oheň sice pálí a musíme být opatrné, ale nesmíme se ho bát. Než také papír chytne, je potřeba mu dopřát trochu času a ne sirku hned zaho-
dit s tím „že se spálíme“. Hanička má také ulovenou první odborku Zimní sporty – lyžaře! Juhůůů!!!! Šikulka. Pak se holčičky rozdělily do dvojic, dostaly A4 papíru a měly napsat co nejvíce nápadů, proč si myslí, že se slaví Vánoce, jestli je potřeba je slavit a jak by se slavit měly. Potom jsme se sesedly u stolu a o svých nápadech jsme si povídaly – zejména jsme se snažily najít na každém návrhu pro a proti a umět si svůj názor obhájit, což někdy nebylo lehké. Mohly jsme se tedy dohadovat o tom, jestli by měli Vánoce slavit pouze věřící, protože se narodil Ježíš Kristus, ale shodli jsme se na vánočních zvycích, také na tom, že by lidé měli být co nejvíce spolu a dávat si dárky, aby udělali radost nejen někomu jinému, ale aby i oni sami měli radost, že mohou někoho podarovat. Brzy se setmělo, proto jsme si zahrály Mafiány trochu jinak – s Kolombem a doktorem z hor a vesničané se naučili „aktivnímu odporu“. Po třetím kole už se obhajoby i obžaloby zhostili někteří velice zdatně, zejména Kristýnka a Hanička. Nezapomenu, jak „Kristýnka viděla na Hrádku na náměstí Anet v dlouhým černým plášti, jak se hádá s nějakým starším mužem a pak na něj vytáhla pistoli!“ Anet byla po takovémhle obvinění tak v šoku, že se nezmohla ani na to vysvětlit, že je nevinná/byl to její strýc, co jí daroval stříkací pistolku/hráli skvělou hru apod. Čas se nám ale krátil, takže uprostřed příprav hry Na námořníky, kteří vedou svoje lodě bezpečně do přístavu zaklepal na dveře Cvrček, že už je čas, takže jsme vše uklidily a rozešly jsme se domů. Vánoční schůzka V čem byla dnešní schůzka netradiční?! Byla vánoční. Sešly jsme 12
se jako každý jiný pátek, ale tentokrát byla schůzka až do půl desáté večer. Škoda, že se nás nesešlo víc, bylo nás jedenáct, ale i tak jsme si to užily. Holky si s sebou přinesly dárečky pro ostatní, které daly do společné krabice. Abychom naladily atmosféru, vyrobily jsme si pár přáníček, které Světlušky udělaly pro rodiče, pro babičky a nebo i pro nás vedoucí. Nejdříve se jim do toho nechtělo, ale pak je to začalo bavit a musím říct, že se jim moc povedly! Taky jsme si celou dobu topily v našich krásných kamínkách, měly jsme rozdělaný koberec a seděly jsme na zemi, povídaly si, hrály hry. Pak přinesl Ježíšek společný dárek – krabici, ve které byl pro každou Světlušku hrníček s jejím jménem či přezdívkou. K tomu jsme dostaly i barvičky, takže si je holky ozdobily a už se těšíme, až si do nich uděláme první společný čaj. Večer jsme šly na chvilinku ven a tam my holky ukázaly, že tam mají velkou umrzlou kaluž, takže bylo o zábavu postaráno. Pádu bylo několik, vedla tomu určitě Klárka, ale nikomu se nic nestalo, možná pár modřin. Když jsme se vrátily do klubovny, tak za námi přišla Kafka! To měly holky obrovskou radost, protože ji dlouho neviděly. Kolem osmé večer k nám konečně přišel Ježíšek, který nám nadělil krásné, většinou vyrobené dárky. A protože už byla taková klidná atmosféra, tak jsme si sedly do kroužku a zbytek schůzky propovídaly nebo hrály hru, že někdo si myslel nějakou věc a my ostatní se ji pokoušely uhádnout. Nejtěžší asi bylo, když si Lucák myslela vánoční kamion od coca-coly. Pak už si postupně přicházely rodiče pro děti a naše poslední schůzka v roce 2009 skončila. Skotík, Kokina, Šárka
ODDÍL vlčat Prosinec začal pro všechny vlčata tradiční Mikulášskou besídkou. Obě družinky (středa a pátek) si připravily scénky. Středeční kluci si připravili scénku s Mikulášskou tématikou a páteční si vymysleli komedii o jedné poblázněné rodince. V celém měsíci normálně probíhaly schůzky a na závěr roku byla připravena výprava do Mastů. Byla sobota 19. 12. 2009. Kolem osmé hodiny ranní se vlčata scházely u klubovny. Celkový počet vlčáků byl 13 a k tomu pět vedoucích. Auta nás odvezli kousek za Chábory. Od-
tud se šlo pěšky přes Skalku až k Mastecké chalupě. Cestou nechyběla spousta her, koulovaček a podobných aktivit. Chalupa byla již vytopená, tak jsme si nechali uschnout promáchané oblečení. Venku jsme ustrojili pro zvířátka vánoční stromek. Poté následoval program v chalupě. Když už byla venku tma, tak to byla ta pravá chvíle zajít k vánočnímu stromku, zapálit prskavky, zazpívat si koledy a také se vzájemně obdarovat dárky. Nakonec pohádka na dobrou noc. V neděli ráno jsme dojedli všechny zbytky cukroví a
13
Petr s Vaškem usmažili parádní topinky s vaječnou omeletou. V plánu byly pouze dva body - uklidit chalupu a dojít do Dobrušky. Byla stanovena uklízecí četa a zbytek vlčáků nabral směr Dobruška. Venku bylo -13°C! V půli cesty kluci mohli vyměnit pěší chůzi za odvoz autem, což jim udělalo velkou radost. Jelikož ještě zbýval čas do plánovaného návratu, tak jsme zůstali ve vytopené klubovně a čekali na rodiče.
14
ODDÍL MOHYKÁNŮ jsme totiž neměli v kronice zapsánu ani jednu listopadovou schůzku, natož pak schůzky prosincové. Někde se zkrátka stala chyba, možná u vedoucích, možná u členů. A protože nás bylo díky chřipce na První schůzka 4. 12. 2009 byla schůzce velmi málo, na každého ve znamení Mikuláše. Celé stře- Mohykána vyšel přesně jeden zádisko se sešlo v tělocvičně ZŠ pis. Ti, kteří zrovna nezapisovali, Františka Kupky, aby Mikuláši a si dlouhou chvíli krátili kreslením jeho bandě předvedlo scénky, pís- jedné známé historické postavy v ničky a podobné věci. Kmen Mo- různých převtěleních, jako např. s hykánů samozřejmě nezůstal po- tělem dítěte a s dudlíkem v puse. zadu. Naše scénka, byť úplně jiná Zasvěcení vědí, o kom píšu, nezanež prvotní nápad, zobrazovala svěceným opět doporučuji zastaklasickou Mohykánskou schůzku vit se u nás v klubovně, kde vám s pozdním příchodem všech čle- výtvory na požádání ukážeme. Ke nů a následným taháním úkolů konci schůzky nás ještě čekal velize Smolné. Pokud někdo neví, co ký úklid nejen naší klubovny, ale i je to Smolná a k čemu slouží, rádi přilehlé chodby a záchodů. vám to vysvětlíme. Najdete nás Poslední prosincovou schůzv Mohykánské klubovně, každý pátek od půl páté do půl sedmé ku jsme se vydali ven, abychom večer (pozn.: pouze v případě, že si užili nastupující zimy. Před odnení hezké počasí a nejsme někde chodem za námi ještě přišel Petr s otázkou, zda bychom 24. 12. a venku). 25.12 nehlídali v kostele BetlémNásledující schůzku si kluci ské světlo. Několik kluků (bohužel procvičili češtinu a hlavně sloh. si nepamatuju jména) se celkem Nějakým záhadným způsobem s nadšením přihlásilo, a tak oba Poslední měsíc v roce byl, co se týče počtu schůzek, velmi skromný, a to z důvodů vánočních prázdnin a svátků. I přes tento handicap se toho v prosinci dost událo.
15
dny mělo světlo v kostele skautskou stráž. Poté jsme tedy vyrazili na Trojici, kde byla opravdu zima a taky už docela tma. Nicméně nás to neodradilo a zahráli jsme si Schovávanou a potom Mor. Schovávanou určitě všichni znáte, takže vysvětlím pouze Mor. Jeden člověk má mor, chytá ostatní, když někoho chytí, tak ho nakazí a už jsou dva chytači. A tak to pokračuje, dokud nejsou všichni nakažení. Jak prosté. Díky velké zimě a vedoucím, kteří spěchali na ples, se stihli pouze dvě hry. Ale i tak si myslím, že jsme si poslední schůzku roku 2009 celkem užili. Do nového roku vám za kmen Mohykánů přeju všechno nejlepší, hodně zdraví a štěstí, a málo nemocí a smutku.
tip na výlet přehrada les království Přehrada Les Království, někdy nazývaná jako Tešnov nebo Bílá Třemešná, se nachází na Labi nedaleko Dvora Králové nad Labem. Dostat se k ní můžete z obce Bílá Třemešná, kam jezdí i vlak (2,5 km), nebo cestou ze Dvora na Hostinné (odbočka asi po 4 km na přehradu). Jedná se o chráněnou technickou památku, která je v posledních letech čím dál vyhledávanějším cílem pro turisty. A není divu! Přehrada nejen že reguluje vodu v době povodní
a je významným vodohospodářským dílem, ale kvůli své estetické stránce je jednou z nejkrásnějších přehrad v Čechách, hojně vyhledávaná fotografy. Je zasazena do zalesněné krajiny podkrkonoší a především díky dvěma dvouvěžatým branám skýtá nezapomenutelné panorama. Za povšimnutí stojí i domek hrázného, který najdete po levé straně nádrže - připomíná malý kamenný hrad. Do budoucna se uvažuje o jeho zpřístupnění veřejnosti. Pod hrází je
zabudována vodní elektrárna. Stavba údolní přehradní nádrže na Labi byla započata v roce 1910, s hlavním účelem korigovat stav vody a tím předcházet povodním. Byla dokončena kvůli válce až v roce 1920. V té době šlo o největší vodní nádrž v tehdejší Česko¬slovenské republice. Maximální výška hráze je 41 m, délka v koruně 218 m a maximální zatopená plocha může být až 90 ha. Má dva obtokové tunely a pětiobloukový horní přeliv. Dosud nej-
Pohled na přehradu s typickými věžičkami
16
větší povodní, kterou hráz zažila, byla v březnu roku 2000. Když už budete plni obdivů k této architektonické památce, můžete se vydat na procházku podél nádrže po zelené turistické značce. Cesta je lemovaná pískovcovými kameny, ze kterých je přehrada vystavěna. Klidná hladina, zelené
lesy… hned pochopíte, proč tolik Kuksu, na který jsme vám dávali rybářů vysedává na břehu. Pokud tip v Totemu č. 12/2008. nechcete jít zpátky stejnou cestou, můžete odbočit vpravo a přes obec Nemojov se vrátit zpět. Návštěva přehrady Les Království je pěkná v kterémkoliv ročním období a může se spojit například s prohlídkou Braunova Betlému u
Letecký pohled na přehradu
17
TIP NA KNIHU
JAROSLAV FOGLAR - rychlé šípy
Pokud si vůbec něco představíte pod pojmem „skautská literatura“, pak to budou patrně knihy týkající se morálních hodnot a duchovního rozměru skautingu, případně nějaké prakticky zaměřené publikace o uzlování, šifrování, výrobcích z přírodnin a podobném. Existuje však ještě minimálně jeden druh skautské literatury, na který se mnohdy zapomíná. Totiž literatura, kterou by odrostlí skauti nazvali nejspíš jako oddechovou nebo přímo dětskou, pro jejich mladší bratry a sestry však představuje veliké dobrodružství. Ano, mám na mysli všechny ty „foglarovky“ a jim podobné knížky, zdobící knihovničku nejedné skautské klubovny. Jaroslav Foglar – Jestřáb
Pojďme nejprve společně zavzpomínat na nejslavnějšího autora těchto knih, jehož celý život byl bezprostředně spjat se skautingem. Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v Praze - Nuslích. Vykonával několik zaměstnání, mezi nimi např. funkci odpovědného redaktora časopisu Junák. Pod přezdívkou Jestřáb vedl po celý život skautské oddíly, vedení
předal až v roce 1987 jako jeden z nejstarších skautských oddílových vedoucích na světě. Z jeho literární tvorby je známá především „stínadelská trilogie“ Dobrodružství v temných uličkách (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta) a snad nejznámější český komiks Rychlé šípy, který se stal předlohou pro pozdější televizní seriál i četná divadelní představení. Obrovskou popularitu mezi čtenáři si získala také Foglarova kniha Hoši od Bobří řeky, v níž je zmiňováno 13 zkoušek – „bobříků“ (těm je věnováno samostatné Foglarovo dílo Zápisník 13 bobříků). Skautským vůdcům může přijít vhod několik knih zaměřených na práci s mládeží – např. Hry Jaroslava Foglara a další. Jestřáb nás opustil 23. ledna roku 1999 po delší nemoci, poslední čtyři roky svého života byl dlouhodobě hospitalizován v nemocnici. Na jeho počest se konala od té doby řada výstav, na přelomu let 2000 a 2001 v nedalekém Novém Městě nad Metují.
po které knize sáhne, bude-li chtít a pustím se místo toho do krátkého představení svého oblíbeného Foglarova díla – kreslených příběhů Rychlých šípů. Často se říká, že Rychlé šípy se narodily 17. prosince 1938. Místem narození byla poslední stránka 7. čísla IV. ročníku Mladého hlasatele - časopisu, u jehož zrodu Jaroslav Foglar stál. Prvních deset pokračování vlastně nebylo přímo o Rychlých šípech, ale o partě Černých jezdců. Foglar tím reagoval na podněty ze svého okolí, věděl totiž, v jakých skupinách děti té doby žily a co dělaly ve volném čase. Bylo mu známo, co nedobrého se v partách děje, a chtěl proto nabídnout dětem jako příklad chlapce, kteří se také bavili a prožívali svá dobrodružství, zároveň však svou činností stranili a prospívali dobru a zavrhovali zlo.
Tyto prvopočátky příběhů o Rychlých šípech, resp. tehdy ještě Černých jezdcích, obsahují řadu kuriozit. Černí jezdci například při své premiéře na zadních stranách Mladého hlasatele měli přes obličeje šátky jako nějací gangsteři. Dětem to asi moc nevadilo, ale někteří dospělí kritici se ozvali, že je to špatný příklad, který by leckoho mohl vést k jeho napodoboRychlé šípy vání. Časem tedy nechal Foglar Jak už jsem naznačil, tvorba těchto deset pokračování upravit Jaroslava Foglara byla značně roz- tak, aby černí jezdci neměli šátky sáhlá a není dnes nejmenší pro- přes obličeje, nýbrž na krku. A pak blém se k některé z jeho knížek je tu ještě třetí verze, která vznikdostat. Proto nechávám na čtenáři, la po válce překreslením té druhé, 18
kdy byly již použity pouze stránky Rychlé šípy se dočkali celkem týkající se přímo Rychlých šípů. 316 pokračování, z nichž většinu ztvárnili výtvarníci Jan Fischer O nově vzniklý seriál stoupal a jeho pozdější nástupce Marko zájem číslo od čísla, a tak se Fo- Čermák. Jak vidíte v následující glar spolu s výtvarníkem Janem tabulce, kterou jsem se snažil doFischerem rozhodli pokračovat. plnit o jména kreslířů v daných Týden co týden přibývaly dal- obdobích, nebyla historie tohoší příběhy, jen Černí jezdci se už to komiksu zdaleka jednoduchá. neobjevili. Po několika měsících Zejména díky osobnosti Jaroslava je jako protipól k Rychlým šípům Foglara však Rychlé šípy přečkali nahradila jiná parta - Bratrstvo nejen všechny nástrahy chlapeckočičí pracky. kého života, ale také veškerá pří-
koří ze strany nejrůznějších režimů v naší vlasti. Díky poslednímu ucelenému vydání z dílny nakladatelství Olympia si dnes může čtenář v klidu vychutnat všechna dobrodružství Mirka Dušína, Jarka Metelky, Jindry Hojera, Červenáčka, Rychlonožky a dalších pěkně pohromadě.
Rychlé Šípy - různé verze téhož komixu 19
TIP NA vyrábění
KRMÍTKO pro ptáky
Před časem převzala vládu nad krajem paní Zima. Sice tu nemáme půl metru sněhu a teploty se taky houpou kolem nuly, ale venku je dost ptáků, kteří zde přezimují a potřebují k přežití i potravu. Té je v přírodě poskrovnu a tak jsou odkázáni na přikrmování od lidí. A tak vám přináším tip na to, jak vyrobit ptačí krmítko.
ptačí dobrotou. TUKOVÉ KRMÍTKO
KRMÍTKO Z KOKOSU
18×18 cm. Tak nám vzniknou oba štíty stříšky, udávající její sklon a vlastně i šířku krmítka. Ke vztyčení štítů si připravíme čtyři laťky dlouhé 15 cm a profilu 2×3 cm. Na jejich konci vyrobíme 2 cm od kraje poloviční vybrání. Osazení nařízneme a z obou stran dočistíme dlátkem a pilníkem. Předvrtáme otvory pro šroubky a prostor pro jejich hlavy zahloubíme.
Zhotovíme ho z převráceného květináče, poloviny skořápky kokosového ořechu nebo borové či smrkové šišky. Květináč zalijeme tukovou směsí (skládá se rozpuštěného hovězího nebo skopového loje, drcených slunečnicových semen, mletých ořechů a strouhanky) a necháme vychladnout a ztuhnout, šišku do této směsi namočíme. Vyvěšujeme na místa, Stojky přišroubujeme ke štína která nesvítí slunce, aby se tuk tům stříšky tak, aby byly později nerozpouštěl a nežlukl. překryty, tedy 2 cm od kraje. Základem krmítka je podkladová BOUDIČKOVÉ KRMÍTKO deska tvořící podlahu krmítka. Ta Nejvhodnějším a nejdostup- má rozměr 22×30 cm. Spojený díl nějším materiálem pro výrobu položíme na podlahu krmítka a Kokosový ořech rozřízneme krmítka je dřevo, ale pro vytvoře- označíme stojky a jejich středy. Ze napůl a vydlabeme kokos. Do vr- ní jeho jednotlivých částí, zejmé- spodní strany pak stojky se štíty cholu obou polovin ořechu vyvr- na stříšky, můžeme použít i kovu delším vrutem připevníme. Otvotáme dírky, přičemž do jedné po- nebo umělých hmot. ry pro ně si však nejprve předvrloviny vyvrtáme dírky dvě (druhá Na velikosti a tvaru krmítka táme menším vrtáčkem, aby nám bude pro provázek na zavěšení). nezáleží - mělo by být spíše větší dřevo stojky neprasklo. Při vrtání Taktéž do obou konců tyčky udě- a prostornější, aby umožnilo kon- kontrolujeme kolmost, abychom láme dírku. Do dírky v ořechu zumovat potravu i větším ptačím neprošli bokem stojky. dáme šroubek a zašroubujeme ho druhům (např. kosům). Důležido jednoho konce tyčky, to samé tá je především dostatečně velká učiníme i s druhou polovinou oře- stříška, která chrání předkládanou chu. Teď máme hotové celé krmít- potravu před vlhkem a sněhem. ko a už jenom provlečeme provázek volnou dírkou a obvážeme ho Nejprve vyrobíme díly potřebkolem tyčky. Hotové krmítko mů- né k výrobě stříšky nad krmítkem. žeme zavěsit ven za okno nebo na Jde o úhlopříčně přepůlený čtverec větev stromu a naplnit ho nějakou 20
Aby sypání z krmítka nepadalo, a to nejen díky větru, ale i při hašteření ptačích strávníků, vyrobíme do krmítka zvýšené okraje. Přesně a pod úhlem je v dřevěné pokosnici zakrátíme ostrou pilkou. Ohrádka je vyrobena z laťky profilu 2×3 cm (stejně jako stojky u krmítka). Navíc jsme ji zakulatili dvě hrany. Stejným způsobem jako u stojek přichytíme i zvýšené lemování ze spodní strany několika vruty do dřeva. Zkontrolujeme délku šroubků, aby nám neprošly skrz. Větším vrtáčkem nebo zapouštěcí hvězdičkou vyrobíme zahloubení pro hlavy šroubků. Takto hotovou konstrukci krmítka opatříme dvěma až třemi nátěry kvalitní barvou určenou pro exteriér. Jednotlivé vrstvy necháme pořádně proschnout. Tím podstatně prodloužíme životnost celého krmítka. Konstrukci bez střechy se nám bude natírat mnohem snáze. Jako plochu střechy chránící krmítko použijeme 6mm voděodolnou překližku, která zaručí stříšce dlouhou životnost. Díly připevníme ke konstrukci krmítka pomocí malých vrutů. Protože se jednotlivé části ve hřebenu stříšky přes sebe překrývají, je jeden střešní díl širší o tloušťku materiálu, tedy o 6 mm. Takto připevněná střecha by vlastně stačila. Pro hezčí vzhled celého krmítka ji ale pokryjeme tenkými, 2–3 cm širokými lištami. Ty připevňujeme malými kolářskými hřebíčky. Lišty je možné předvrtat, aby nepraskly.
Postupně pokrýváme celou stříšku až téměř k hřebenu stříšky. Lišty připevňujeme od spodního okraje směrem nahoru. Protože se lišty vzájemně překrývají, počítáme s vyšší spotřebou už při jejich koupi. Jako hřeben stříšky nám poslouží rohová lištička. Aby bylo možno krmítko zavěsit a nedostal se k němu nezvaný host, opatříme jej dvěma háčky s okem. Ty připevníme přes hřebenovou lištu do stříšky. Dva háčky zajistí zavěšenému krmítku lepší stabilitu. Otvory pro háčky nejprve předvrtáme menším vrtáčkem. Vyrobené krmítko umístíme na volném prostranství na klidném a přehledném místě, minimálně 1,5 metru nad zemí a alespoň 2 (lépe však 3-4) m od nejbližších stromů a keřů. Na stromě je dobré krmítko zavěsit pomocí drátu nebo provázku za větev. Těmito opatřeními předejdeme napadení ptáků, toulavou kočkou nebo kunou.
Čím přikrmovat Potrava předkládaná ptákům na krmítko by měla být kvalitní a nezkažená. V žádném případě nesmíme dopustit, abychom se prostřednictvím krmítka zbavovali kuchyňského odpadu, plesnivého chleba a jiných zbytků. Takováto potrava totiž ptákům způsobuje značné zažívací potíže a může vést až k jejich úhynu. Je pochopitelné, že čím pestřejší jídelníček ptákům nabídnete, tím více druhů vás bude navštěvovat a takové správně zhotovené krmítko se štěbetajícími ptáky, je 21
nejen vhodným doplňkem zimní zahrady, ale i příjemným oživením šedivých městských balkónů. Co tedy mají některé přezimující druhy ptáků nejraději? • Sýkory, brhlík, mlynařík, šoupálci - olejnatá semena, lůj, tuková směs, drcené ořechy. • Kosi, kvíčaly a brkoslavi - plody nejrůznějších bobulovin, jablka, hrušky. • Vrabci a hrdličky zahradní určitě nepohrdnou pšenicí, ovsem nebo strouhanou houskou Zdroj: www.ceskykutil.cz
rozhovor s ...
LENKOU SLAVÍKOVOU
knížkách. Bála jsem se prostě té „srážky s realitou“… Každopádně svou první schůzku jsem s velkým strachem (respektive velkým očekáváním:-) zdárně přežila, a líbila se mi, takže moje slibná skautská kariéra mohla začít :-D. (P.S: Klub se mi samozřejmě z časových důvodů rozpadl) Jak vzpomínáš na schůzky, když jsi byla ještě dítě? Máš nějaké zajímavé zážitky? Co se týče schůzek, začínala jsem ve družince Borůvek, později jsem se stala čtvrteční Rosničkou a byla jsem na to náležitě hrdá. Borůvky vedla Sára, později jsme Jaké byly Tvé skautské začátvedení převzaly s Líbou Kárníkoky, kdo nebo co Tě ke skautingu vou, no a Rosničky, to byla „zlatá přivedlo? éra“ s Pavlač. Dodnes vzpomínám na dramatické výstupy Keckí a Ke skautingu mě přivedly knížTerky Poláčkový, našich hereček a ky Jaroslava Foglara, ale trvalo celsuchý humor Kikiny Šitlerovic ... kem hodně let než jsem sebrala odKrásné vzpomínky mám také na vahu a do skautu se přišla opravdu vánoční schůzky v Mastech, když (ve svých 12 letech) a spolu s Pidi jsme si chystaly vzájemně dárky, podívat... Namísto toho, jsem se hrály večer Na rysa a pak stály ale chopila vlastní iniciativy a už venku v kruhu, ve sněhu, držely někdy ve čtvrté třídě jsem si zalojsme se za ruce a každá říkala, co žila svůj vlastní „klub“, v podstatě by si do příštího roku přála a jestli svůj ‚vlastní skaut‘, který mi vydrse loňská přání vyplnila... žel až do 7. třídy. U babičky R. [er] jsme měli svou vlastní klubovnu, Pamatuješ na své vedoucí? kterou jsme si (s pomocí taťky i Stala se některá z nich Tvým vzomamky) zvelebovali, scházeli jsme rem při vedení? se každý týden, hráli hry, učili se morseovku, chodili na „výpravy“ Určitě Hanička Friedová. Obdo Křovic a tak podobně… Takdivovala jsem její nápady, šikovže to jsou, dalo by se říct, takové nost a taky to, jak to všechno čanadějné skautské předzačátky. sově dokázala skloubit – výpravy, Proč jsem teda do skautu nezačala program na schůzky, školu a určichodit dřív? No já jsem se hlavně, tě spoustu dalších věcí, o kterých pokud se dobře pamatuji, bála, jsme ani nevěděly. Takže žádné že to nebude takové, jako v těch 22
byla, ale je mým vzorem doteď . Z kluků by to potom byl Béna, no a samozřejmě Ježour, to už prostě nejde jinak. Zúčastnila ses několika táborů, na který nejraději vzpomínáš? Samozřejmě vzpomínám na svůj první tábor ve Velkých Petrovicích, na první spaní v týpku a svůj první „čundr“ do Broumovských skal, kdy jsem málem nemohla ani vyrazit, protože jsem, jak jinak, nezkušená, neměla vhodný batoh ani boty. Nakonec se vedoucí na mé úpěnlivé prosby smilovali a vyrazit jsem mohla. S botama to ovšem opravdu nebylo nijak růžové... Měla jsem takový ty „vietnamský“ kecky, takže nohy byly za chvíli samý puchýř a tenisky se pak mohly vyhodit, jak jsem jim dala zabrat. – Ovšem i ony mně! Statečně jsem v nich ale došla, i když jsme měla během cesty sto chutí je zahodit někam daleko do křoví. Největším zážitkem však pro mě bylo první „opravdové“ spaní pod širákem! Byly krásně vidět hvězdy, a myslím, že to bylo asi poprvé, kdy jsem zažila pocit „absolutního štěstí“, který jsem si od té doby zamilovala. Co bych to ale byla za skautku, kdybych nezmínila první tábor na Záhoří! Nevím proč, ale podle toho, co se o Záhoří tradovalo, jsem si to tam představovala jako opravdovou divočinu, skoro bych řekla až takový „prales“. Proto jsem se tam docela bála jet a opravdu se mi tam moc nechtělo. Skutečnost ovšem předčila
Schovali jsme se do blízkého bunkru, celí promrzlí a nevyspalí. Pak už jen vím, jak jsme si navzájem půjčovali oblečení a taky jsme zpívali. Tím jsme také zjistili, že druhá skupina, kterou jsme chtěli jít v noci přepadnout a ukradnout jim všem boty nebo nedej bože Haminu, se uchýlila do bunkru hned vedle … – Byly to dlouhé hodiny, a hned jak se začalo trochu rozednívat jsme se vypravili k táboru… – Ovšem se silnými dojmy jsme přežili. Mimo skaut jsi jako dítě měla i další zájmy, které? veškerá má očekávání... Nejradši vzpomínám na družinku Bílí vlci, kterou jsem vedli s Bénou a s kterou jsme také zvítězili v celotáborové hře, což pro mě taky hodně znamenalo, protože to bylo ‚moje‘ první vítězství. Poslední byl pro mě tábor v duchu Pána prstenů, kterého jsem se účastnila už jako vedoucí, ale byl to i pro nás obrovský zážitek (třeba takový Otův Glum v bažině). No a svým způsobem první (‚po letech‘),časově ale opravdu poslední byl tábor letošní se světluškama a vlčatama, kdy jsem se opět vrátila, a musím přiznat, že s jistou nostalgií, na Záhoří znovu… A bylo to krásný. – Když tam člověk žije, tak mu to ani moc nedochází, ale jakmile odjede, cítí se úplně prázdnej… Záhořská louka pro nás představuje doslova náš druhý domov… – Asi nemá smysl sem psát cokoli víc, protože se to stejně vysvětlit nedá... Kdo nezažil, tak nikdy nepochopí, jaký pocity máme vždycky, když se tam vrátíme, a těžko to někomu vysvětlíte. Jinak nadšená jsem byla za všech táborů a jsem moc ráda, že jsem na ně mohla jet a do toho skautu jsem se nakonec „odhodlala přijít“. Můžeš se podělit o svůj nejsil-
nější skautský zážitek (ať už jako dítě, nebo jako vedoucí)? Kdybych měla napsat svůj opravdu nejsilnější skautský zážitek, bylo by to asi Záhoří se vším všudy a pak tábory jako takové. Všechny se na mě, řekla bych, dost výrazně podepsaly, odnesla jsem si z nich zážitky i zkušeností, měla jsem možnost trávit čas s lidmi, které jsem měla ráda, co si víc přát…Ale pokud bych měla být konkrétnější, tak můj nejsilnější zážitek, na který dodnes vzpomínám, byla jedna z dvojdennek, kterou jsme strávili v bunkru. – Spali jsme pod širákem, najednou začalo pršet, byla jsem schovaná pod celtou, takže jsem nic neřešila, ležení kolem mě však začalo ožívat. Nevěnovala jsem tomu však pozornost, protože jsem věděla, že se chystal přepad na skupinku, která bivakovala nedaleko nás. Když ale ruchy neustávaly, začalo mi to být divné, ale než jsem se vyhrabala ven, všichni už byli sbalení pryč a viděla jsem jenom mizející baterky... Popadl mě opravdu „děsný děs“ a v ponožkách, (myslím, že zpočátku jsem opravdu měla boty v rukách, nazouvala jsem si je „za běhu“) jsem popadla všechny svoje věci a upalovala za světýlkama. 23
Uf, tak to bychom tady byli opravdu dlouho. Tak jen ve zkratce – chodila jsem do ZUŠky na klavír, do sboru, dramaťáku a na rytmiku, jezdila jsem na vodu, na kole, lyžovat a stanovat s našima, měla jsem svůj klub, hrála jsem ochotnické divadlo, ráda jsem četla,… já to radši opravdu nebudu více rozvádět. I když už spoustě věcem nevěnuju tolik času, kolik by si zasloužily, široký záběr – nebo spíš taková otevřenost vůči všemu novému, co jsem třeba ještě nezkoušela, a „činorodost“ mi zůstala. V neposlední řadě se pak taky ráda směju a taky, jestli se to dá počítat jako „zájem“, mám opravdu ráda své přátele. Jedna klasická otázka, jak jsi přišla ke své přezdívce Skotík? To bylo tak… Ta přezdívka je docela stará, ještě z dob, kdy jsem ještě byla nadšeným fanouškem Skotska a všeho skotského, tipuju tak ta čtvrtá třída. A jednou jsme byli s našima kamarádama v Rabštejnský Lhotě nebo na Seči a hráli jsme volejbal a aby to nebylo tak nudný, každý jsme si měli vybrat, za jakou zem bude hrát. Moje volba byla jasná! Skotík je tedy zdrobnělina od Skota. Nejdřív mě
se světluškami v blízké době podnikla? Ráda bych nějakou „sněhovou výpravu“, to byl můj plán, ale počasí nám zatím moc nepřeje, tak uvidíme, jak se s tím nakonec poNyní děláš vedoucí u světlu- pereme. Něco určitě se Šárkou a šek. Baví Tě to? Co Ti to přináší? Kokinou vymyslíme. s tím popichovali při hře, protože jsem byla i vzrůstově ještě ,malý pívo´, no a pak už mi to zůstalo. Takže když jsem přišla do skautu, přezdívku už jsem vlastně měla.
Abych se přiznala, docela jsem se toho bála, protože jsem s dětma neměla moc zkušeností a netušila jsem, jestli to budu zvládat. Ale loni v tom Holansku jsme mě všichni opravdu nadchly, takže jsem měla chuť se do skautu zase aktivně zapojit, nebo to aspoň zkusit, tak jsem si řekla, proč ne. A musím říct, že mě to baví hodně. Je to teď v podstatě moje jediná aktivita (kromě přítele Honzy samozřejmě:-P), která mi z těch všech ‚velkých‘ zbyla. Mám docela hodně práce do školy, tak je to pro mě vždycky velký oddych a načerpání energie a náležitě si to užívám. Mám radost, když se holky k sobě chovají hezky a pomáhají si, že o tom sami ani nevědí, tak nějak přirozeně, ne proto, že na ně někdo kouká, nebo aby se vytáhly před ostatníma. Musím ale uznat, že někdy je to i dost o nervy, to je taky fakt!
Studuješ na vysoké škole, můžeš upřesnit kde a na jaké? Máš už představu, co bys pak chtěla v životě dělat? Se mnou to je (aj bylo…) takové složitější. Studovala jsem vlastně dva obory na Univerzitě Pa-
Máš nějaký plán, co bys ráda 24
lackého v Olomouci – nejprve tři roky Českou filologii, letos bych ji měla doufám že zdárně dokončit a třetí rok studií jsem začala paralelně studovat ještě Divadelní + Filmovou vědu také v Olomouci. Doufám, že to nebude znít jak od pamětníka, když napíšu, že kdybych teď skončila gympl a měla se znova rozhodnout, co budu studovat, rozhodla bych se opravdu podle toho, co mě baví – tzn. pro divadlo. Opravdu mě mrzí, že teprve po třech letech studia češtiny jsem objevila obor, který by mě opravdu naplňoval, seznámila jsem se spoustou skvělých (někdy i trochu bláznivých lidí, chodila do divadel, jezdila po divadelních a filmových přehlídkách a navštívila nejrůznější další akce. – Ideální obor pro mě... Nu a tady bych ráda navázala na druhou část otázky, která nepatří zrovna mezi mé nejoblíbenější… – Nejsem ten typ člověka, který nějak cíleně plánuje a snaží se svých plánů držet. Většinou mě spíše omezují, protože když nevyjdou, jsem zklamaná, že nevyšly.. Snažím se tedy soustředit na přítomnost, na to, co přijde samo, co si „přitáhnete“;-) nebo co si Vás „samo najde“, takže žádné velké plány nemám, ačkoli už
Jeli jsme tehdá Vltavu, bylo nás 10 statečných + řidič Jindra, který měl poraněnou ruku, tak nemohl pádlovat, ale Škůdku plnou našich věcí řídil statečně. V Lenoře (nad Lipnem) se nám ovšem podařilo chytnout tak trochu povodňový stav, pod mostem jsme projeli jen když jsme se schovali do lodi, ale nakonec jsme se rozhodli, že když Víme o Tobě, že ráda sjíždíš už jsme tady, tak to zkusíme… řeky na kanoích, pověz nám něco Mělo to být ostatně jen 5 km. Ovšem těch „jen“ 5 km jsme jeli o této zálibě. asi 5 hodin…. a pro začátečníky, Naši začali jeden čas jezdit na což jsme byli, to opravdu nebylo! vodu, takže my (já a Pidi) jsme u Voda měla vesmírnou rychlost, toho rozhodně nemohly chybět! takže jsme prolítávali meandrama Svůj první velký zážitek mám ze na štorc, vodní víry nebyly výsjíždění Pekla (Metuje) s Pavlem jimkou, větve nahoře i dole, voda Stratílkem za celkem solidní- taky nahoře i dole.. Tak abych Vás ho stavu vody, kdy se mu háček nenapínala, přežili jsme, byla to („osoba sedící vpředu na lodi, kte- nejlepší voda, co jsme za ty roky, rá však na rozdíl od auta či mo- co jezdíme, zažili, ale příště už to torky loď neřídí“) evakuoval s po- za takovýhleho stavu nejedu. raněným kolenem na souš, a taťka Často Tě můžeme vidět s kysvolil, abych jela s Pavlem místo tarou v ruce, kdy jsi s tím začala něho. Byl to pro mě opravdu nezapomenutelný zážitek, nevím teda a jaké písně hraješ nejraději? jak pro Pavla, každopádně jsme U nás doma hrál na kytaru příse ,neudělali´, takže jsem jásala, a když mě Pavel ještě pochválil, ležitostně taťka, ale hlavním imže jsem šikovná, dmula jsem se pulsem byl samozřejmě první tápýchou. Voda mě zkrátka chytla, bor, kde jsem slyšela a viděla, jaký takže jsem v r. 2005 zorganizovala kouzla se dají s kytarou dělat. Proještě s Tazzym, svým nejlepší ka- to taťka neváhal a vysvětlil mi „ty marádem a spolužákem z gymplu tečky“, co jsou ve zpěvnících. Tak vlastní letní puťák – po vodě. :-) jsem se naučila svoje první akordy jsem v posledním ročníku. Abych to ale nezahrála úplně do autu, bavilo by mě dělat třeba češtinu pro cizince (pokud bych měla zůstat v oboru) nebo pracovat v nějaké organizaci, která pobyty pro cizince zprostředkovává, nebo se pustit třeba do jazyků. – Jak říkám, nechám se překvapit.
25
a svou první písničku – Quantanamo. To jsem chodila do osmé třídy, ale abych pravdu řekla, nemyslím si, že by se to od té doby nějak moc změnilo. Spíš mám pocit, že jsem „ustrnula ve vývoji“ a nikam dál už se bohužel neposunuju, tak snad bude více času na trénink.. A co mám nejraději? Nejraději poslouchám, když hrají Ti okolo, co to opravdu umí. Já jsem spíš takový „příležitostný hráč“ jako taťka, i když mě to baví. Nejradši hraju s někým nebo pro někoho, zkrátka ne sama. A oblíbený písničky, to je těžký… podle nálady a ta se hodně často mění. :-) Líbí se mi písničky od olomoucké skupiny Černý rybíz (styl Wanastowky), rockové věci (Harlej, Doga), balady, a v poslední době i lidovky. Nejvíc mám ale radost, když se právě společně všichni sejdeme, hrajeme a zpíváme. Z takový atmosféry jsem pak schopná dlouho čerpat pozitivní pocity… Stíháš všechno, co bys chtěla, nebo máš nějaké vysněné aktivity? To je otázka přímo pro mě. Opravdu jsem se při ní musela nahlas zasmát, protože odpověď je jasná: „Samozřejmě, že nestíhám!“ Nic. Ale už jsem si na to tak nějak zvykla a když stíhám, tak jsem z toho spíš nervózní :-D. (To je u mě to samé jako s pořádkem na stole. Když si ho „puntičkářsky“ uklidím, nemůžu pak nic najít. A co se týče těch „aktivit“, tak jich v sobě naštěstí hodně ‚obsahuje‘ právě skaut, takže to mám samozřejmě radost, protože se můžu realizovat tam. Z těch vysněných věcí – častěji bych ráda vyrážela na hory (což záleží na povinnostech ve škole, jak to budu zvládat, a v zimě taky na sněhových podmínkách). Na seznamu věcí, který bych chtěla jsou i takový věci jako: „více číst to, co chci“, „více být s
ve Stołowých horách, sjížděli jsme Oravu a Dunajec, takže jsem poznala další krásná místa, a co se týče blízké budoucnosti, chystám se strávit Silvestra v Beskydech, ještě se svýma skvělýma spoluCestuješ ráda? Kam by ses v bydlícíma Andulkou a Luckou, na blízké budoucnosti chtěla podí- plánu mám také (už nějaký čas) vala? Českosaské Švýcarsko a Novotěmi, co chci“, ale ne vždycky je to bohužel možné… Čas je můj věčný nepřítel. Zároveň mám ale svoje tempo ráda. Lepší když se něco děje než se nudit.
Cestování je pro mě hodně obohacující, ráda poznávám nové lidi i prostředí, své kamarády, protože během cest se člověk s druhými nejlíp sžije, pozná, jací jsou, a pozná také, jaký je i on sám… Velkou zkušeností byl pro mě loňský měsíční pobyt v Anglii (ještě s Honzou, Pidi a kamarádkou Market) a také návštěva spolužačky Máji v Arnhemu v Holandsku, kde byla na půlroční stáži. Myslím, že mi celkem prospělo podívat se na Čechy trochu jinýma očima a hlavně s humorem.„Česká republika? To je někde vedle Mexika, ne?“ O prázdninách jsme také byli
26
hradské hory, snad už to konečně dopadne, v létě potom měsíční putování Slovensko-Ukrajina-Rumunsko opět se spolubydlící Luckou a Tazzym – na to se těším asi nejvíc. Ale všechno je opět ve hvězdách, jako u mě vždy, tak se nechám překvapit, jak to všechno dopadne..
pf 2010
1'
7ÝFEPCSÏWOPWÏNSPDFQˏFKFSFEBLʬOÓSBEB5PUFNV 27
28
pozvánkA
pro všechny
TĜíkrálová sbírka 2010 Tak je to zase tady, již podeváté organizuje místní farní charita TĜíkrálovou sbírku, která se letos uskuteþní v Dobrušce a okolí v sobotu 9. a v nedČli 10. ledna 2010. . Motto TĜíkrálové sbírky 2010 již tradiþnČ zní: POMOC RODINÁM A LIDEM V NOUZI U NÁS I V ZAHRANIýÍ A PODPORA CHARITNÍHO DÍLA Sbírka má celostátní pĤsobnost a svou šíĜí a zamČĜením je dĤkazem solidarity ve spoleþnosti, prostĜedkem pro sdílení odpovČdnosti, možností jak nezávisle a pružnČ reagovat na potĜeby lidí potĜebných a lidí v nouzi. V roce 2009 se v královéhradecké diecézi zapojilo do koledování 29 profesionálních a dobrovolných charit, do ulic mČst a obcí vyšlo 2 165 skupinek tĜí králĤ. VýtČžek sbírky byl dosud rekordní, témČĜ 9 milionĤ korun. VýtČžek v celé ýeské republice byl loni pĜes 64 milionĤ korun.. Na Dobrušsku a Opoþensku se celkovČ posbíralo v roce 2009 rekordních 320 870 Kþ. VýtČžek ze sbírky 2010 opČt pomĤže místním, rodinám a lidem v nouzi a zdravotnČ postiženým lidem. Po skonþení sbírky vám pĜijdou koledníci, pod vedením zkušeného skauta, pana uþitele Friedeho (neboli Ježoura) v nedČli 10. ledna v 17 hod. zazpívat na námČstí nČkolik koled a dozvíte se pĜedbČžný výsledek sbírky. DČkuji vám, skautĤm, dČtem, jejich rodiþĤm a pĜátelĤm pĜedem za práci a významnou pomoc, kterou každoroþnČ odvedete pro dobrou vČc.. PĜeji Vám do nového roku hodnČ zdraví, štČstí a vzájemné lásky! Ing. Jana Poláþková asistentka sbírky
29
PRO r&r
HOKEJ 2010
….. rok už je zase pryþ a zima nám klepe na okna ….. ….. milovníci zimních sportĤ vyndávají výbavu ….. StejnČ tak jako loni, zvu všechny chlapce ve vČku 18+ na hokejové radovánky na zimní stadion v OpoþnČ.
Kdy: v sobotu 30.1. 2010 od 18:00 do 19:30 Sraz v 17:45 v OpoþnČ na stadionu !!! Povinná výbava: BRUSLE + HOKEJKA, DOBRÁ NÁLADA Nepovinná výbava: Chrániþe na lokty a kolena, termoska s teplým þajem Cena: cca 100,-/osoba (rolba, led, kabinky, sprchy …) PROSÍM VŠECHNY ÚýASTNÍKY, ABY SE MI NAHLÁSILI NA EMAIL
[email protected] PS: TATO AKCE JE RIZE SKAUTSKÁ !!! Z LOĕSKA VÍME, ŽE POKUD SE NÁS NESEJDE HODNċ, TAK JSOU ZVÁNI I VAŠI KAMARÁDI. POýTY ZÚýASTNċNÝCH NAPÍŠU VŠEM KDO SE OZVE. NA HOJNOU ÚýAST SE TċŠÍ …. DOKTOR
HESLO: NENÍ DģLEŽITÉ VYHRÁT, ALE ZÚýASTNIT SE !!! 30
Z KRONIKY VLČAT
tábor ruprechtice 2007 Práce bylo v táboře opravdu ještě hodně, a tak jsme takřka celé odpoledne pracovali –děti si mezitím hrály –fotbal, vybíjenou, při které si Minimogic zlomil dva prsty (to nám to hezky začíná) atd. Navečer jsme uskutečnili nástup ve skautských krojích, rozdělili hlídky a službu na další den. Večerní atmosféru jsme nechali poklidnou, všichni šli brzo spát.
PRVNÍ TÁBOROVÝ DEN –neděle 12.8.2007 Ó, jak přesladký je čas letních prázdnin, který vždy skýtá nějakou (a to alespoň jednu) možnost k táboření, teda nejhezčímu času, kdy můžou být všichni svorní junáci pohromadě. Je neděle, netradičně začíná náš tábor u klubovny, kde se schází všichni zájemci o tábor. Čas ukazuje 7 hodin ráno. Celý táborový tým dětí (letos jedem jenom kluci) stavíme do pozoru. Přichází kapitán lodí a vysvětluje, co se bude dít dál. Venku je pochmurno, a tak hrajeme v klubovně Foglarovy „ostrůvky“, a poté odplouváme –jako loď nám bude sloužit vlak. Přesedáme v Opočně, cestou vystupujeme v Novém Městě (1/2 party) a v Náchodě (2. 1/2 party), kde hrajeme různé hry, potom v Meziměstí a nakonec ztroskotáváme v Ruprechticích, na pustém ostrově. Jdeme ho prozkoumat a za zpříjemněných okamžicích různými hrami nacházíme tři domorodce, taktéž ztroskotané námořníky, kteří žijí v jejich bývalé osadě a zvou nás dál, my přijímáme. Jelikož už je moc hodin a všichni jsme unavení, jdeme spát pod heslem: ráno moudřejší večera. Byl to krásný začátek, opravdu netradiční, jenom škoda toho pochmurného počasí, které nás provázelo celý den.
TŘETÍ TÁBOROVÝ DEN –úterý 14.8.2007
borový den, tak, jak má být! Budíček sice o kousek posunujeme, ale rozcvičku již hrdě ohlašujeme tlukotem do kovadliny, která letos zastupuje známou píšťalku. Tělo rozhýbáváme procházkou po táboře, při které si ukazujeme, co kde je, kam co smí,aj. Poté následoval raní nástup –opět netradičně, v krojích tématických. Dopolední program necháváme poněkud volnější –potřebujeme se totiž všichni pořádně zabydlit. Natlouct poličky, věšáčky a další různé užitečnosti –nakonec to nejdéle trvalo nám, vedoucím. Zabydlování však nebyla jediná činnost. Ke vší smůle se při ztroskotání vysypaly bedny s proviantem kdesi na pláži a kdo chce snídani i oběd, musí si vše najít –chleba, marmelády, brambory i tvaroh a mnohé další. Všichni se nakonec najedli, a tak určitě přežijeme další den! Po obědě jsme mezi sebe přivíDRUHÝ TÁBOROVÝ DEN tali posledního člena ztroskotalé –pondělí 13.8.2007 bandy –Bejbina ->našeho drahoDnes začíná již opravdový tá- cenného kuchaře. 31
Opět nám začíná krásný den jako včera –modrá obloha a vedro již při rozcvičce (dává zabrat :-) )! Na raním nástupu prozrazujeme program dne a jídelníček, který vždy večer předem nadiktuje Bejbin. Kousíček za táborem (asi 10 kroků) máme úžasný, vysoký, šiškový les, který přímo zve na šiškovou bitvu –samozřejmě, že nabídku přijímáme a hrajeme praporky –byla to skvělá akce. K obědu máme od mistra kuchaře vynikající guláš, jdu si 3x přidat! Polední klid trochu natahujeme, protože nacházíme ještě nějaké drobnosti a kosmetické vady. Odpoledne hrajeme tzv. bitvu s korálky, která se protáhla až skoro do večera, ale to nám nevadí, protože stejně nikdo v táboře není. Kolik je hodin –sebrali jsme všem (2 lidem) hodinky a jiné přístroje, jsme tedy pány času na pustém ostrově my. Večerní akcí bylo mytí v teplé vodě, takže jsme konečně po 2 dnech opět krásně voněli.
začíná další krásný den! Mohykánští borci dnes odchází prozkoumat celý ostrov, my to však nazvěme „dvoudenka“. Otřepaná klasika: hygiena, snídaně, nástup. Po něm vyfasují výletníci jídlo, pořádně si sbalí a uhání směr Adršpašské skály, kde hodlají přespat. A tak se stalo, že máme my, vlčáci, tábor pro sebe. Dlouho jsme nic nevyráběli, a tak se pouštíme do zhotovování ručního papíru –trháme noviny, buničitou vatu, lijeme lepidlo atd. Trochu se nám to protáhlo i přes oběd, a tak musíme pokračovat po P.S. Chvalme kuchaře, žereme poledním klidu. Poté jsme se vrhli na přípravu si jako nikde jinde... P.P.S. Večer byl ještě táborák s dřeva na večerní oheň, který bude různými krátkými vtipnými scén- slavnostní –rozloučíme se definitivně s letošní sezónou. Nejen kami. Pěkné to bylo... však k večernímu ohni potřebujeČTVRTÝ TÁBOROVÝ DEN me dřevo –také k brutarům! Odpoledne uteklo jako voda, –středa 15.8.2007 večer zrovna tak. Od ohně v táboJsem rád, že mohu opět zapsat: rovém kruhu odcházíme za tmy,
32
naplněni radostnými prožitky. P.S. V noci se uskutečnila „bitva“ o velké vontství –kluci potkali Široka, strážce hlavolamu, který jim poskytl za celoroční činnost indicie k získání Vontství – dohráváme tuto hru za světla druhý den... Zapsal Ondra (letošní zástupce vedoucího)
fotoromán
33
34
35
uzávěrka příštího ČÍSLA koncem února v příštím čísle - v březnu zpráva ze sněmu zápis z tříkralové sbírky aj. TIRÁŽ REDAKČNÍ RADA: Ondřej Němeček -
[email protected] Petr Beneš -
[email protected] Pavlína Čiháčková -
[email protected] Veronika Štaffová -
[email protected] PŘISPĚLI: Petr Lukášek, Verča Bělinová, Lenka Slavíková, Verča Štaffová, Petr Beneš, Šárka Šteflová, Jiří Novák, Petra Kochová a další FOTOGRAFIE: Jiří Štaffa, Petr Poláček, Václav Pavel a další JAZYKOVÁ KOREKTURA: Ondřej Němeček
J
OBÁLKA (KRESBA): Skautská lilie - Markéta Bednářová
36
• Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.
Seneca
37
