Část O - Obecná část

Část O - Obecná část 1. Právní prostředí řízení................................................................................................................................... 3 2. Zahájení správního řízení.............................................................................................................................. 3 2. 1. Zahájení řízení z moci úřední.................................................................................................................... 4 2. 2. Spis............................................................................................................................................................ 4 2. 3. Vyloučení pracovníků Úřadu z projednání věci ....................................................................................... 5 2. 4. Účastníci řízení ......................................................................................................................................... 5 2. 5. Účastníci řízení podle zvláštních předpisů................................................................................................ 5 2. 5. 1. - zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v aktuálně platném znění................. 5 2. 5. 2. - zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, v aktuálně platném znění ... 6 2. 5. 3. - zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v aktuálně platném znění .............................................. 6 2. 5. 4. - zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, v aktuálně platném znění ........................... 7 2. 5. 5. - zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení ................................... 7 2. 5. 6. - zákon č. 441/2003 o ochranných známkách ....................................................................................... 8 2. 6. Právní nástupnictví.................................................................................................................................... 8 2. 7. Vliv prohlášení konkurzu na správní řízení před Úřadem ........................................................................ 9 2. 7. 1. Účinky prohlášení konkurzu na majetek úpadce rozhodné pro řízení Úřadem: ................................... 9 2. 7. 2. Význam zahrnutí majetku třetích osob (průmyslových práv) do konkurzní podstaty pro řízení před Úřadem probíhající o těchto právech: ............................................................................................................. 10 2. 7. 3. Řízení před Úřadem, která se ze zákona přerušují:............................................................................. 10 2. 7. 4. Závazný postup pro pracovníky Úřadu v případě prohlášení konkurzu na majetek vlastníka (majitele) průmyslového práva:....................................................................................................................................... 11 2. 7. 5. Pro případné žádosti o pokračování v řízení před Úřadem platí následující zásady:.......................... 12 2. 7. 6. Pro postup pracovníků Úřadu v případě prohlášení konkurzu v níže uvedených případech platí následující zásady: .......................................................................................................................................... 12 2. 7. 7. Dispoziční oprávnění úpadce k předmětům průmyslového vlastnictví před prohlášením konkurzu:. 13 2. 7. 8. Pro případné dispozice s předměty průmyslového vlastnictví v případech uvedených v § 15 ZKV platí následující zásady: .......................................................................................................................................... 13 2.7.9. Zásady týkající se dispozic s předměty průmyslového vlastnictví úpadcem po prohlášení konkurzu: 15 2. 7. 10. Právní vztahy s cizím prvkem ........................................................................................................... 16 2. 8. Zastupování............................................................................................................................................. 16 2. 8. 1. Dobrovolné zastoupení ....................................................................................................................... 16 2. 8. 2. Povinné zastoupení ............................................................................................................................. 17 2. 8. 3. Nezbytné náležitosti plné moci: .......................................................................................................... 17 2. 8. 4. Rozsah plné moci ................................................................................................................................ 18 2. 8. 5. Zánik plné moci: ................................................................................................................................. 19 3. Rozsah působnosti Úřadu ........................................................................................................................... 19 4. Zjišťování podkladů rozhodnutí.................................................................................................................. 19 4. 1. Důkazní prostředky................................................................................................................................. 20 4. 1. 1. Listiny. ................................................................................................................................................ 21 4. 1. 2. Znalci. ................................................................................................................................................. 22 4. 1. 3. Svědci.................................................................................................................................................. 22 4. 1. 3. 1. Protokol o výslechu svědka má tyto nezbytné náležitosti :............................................................. 23 4. 1. 3. 2. Konkrétní postup při výslechu svědka :.......................................................................................... 23 4. 1. 4. Ohledání.............................................................................................................................................. 24 4. 1. 5. Čestné prohlášení. ............................................................................................................................... 25 4. 2. Hodnocení dokladů jiného orgánu .......................................................................................................... 25 4. 3. Věrohodnost dokladů .............................................................................................................................. 25 4. 4. Nečitelná kopie dokumentů .................................................................................................................... 25 5. Procesní úkony............................................................................................................................................ 25 6. Rovnost účastníků řízení............................................................................................................................. 26 7. Jazyk řízení ................................................................................................................................................. 26 8. Lhůty........................................................................................................................................................... 26 8. 1. Prodloužení lhůty .................................................................................................................................... 26 8. 2. Prominutí zmeškání lhůty ....................................................................................................................... 27 8. 3. Počítání času ........................................................................................................................................... 27 8. 3. 1. Roční lhůta .......................................................................................................................................... 27 8. 3. 2. Měsíční lhůta....................................................................................................................................... 27

1

8. 3. 3. Denní lhůta.......................................................................................................................................... 27 9. Doručování.................................................................................................................................................. 28 10. Náklady řízení........................................................................................................................................... 29 10. 1. Poplatky ................................................................................................................................................ 29 10. 2. Osvobození od poplatků ....................................................................................................................... 29 11. Rozhodnutí................................................................................................................................................ 30 12. Chyby v psaní a počítání........................................................................................................................... 31

2

Část O - Obecná část 1. Právní prostředí řízení V řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví se uplatňují zvláštní předpisy, jimiž jsou upraveny podmínky získání ochrany pro jednotlivé předměty průmyslového vlastnictví, dále obecné předpisy o správním řízení, zejména zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích , a mezinárodní smlouvy v dané oblasti, které mohou odchylně upravit účastenství v řízení a postupy v řízení a které je nutno v případě rozporu s vnitrostátními předpisy aplikovat přednostně. V řízení před Úřadem je aplikováno též komunitární právo upravující předmětnou oblast. 2. Zahájení správního řízení Řízení před Úřadem se zahajuje podáním účastníka řízení, není-li řízení zahájeno z moci úřední. Řízení je zahájeno dnem, kdy podání, jímž se zahajuje řízení, došlo Úřadu, popřípadě kdy Úřad učinil v řízení ex officio první úkon. Rozhodující je obsah podání, nikoliv jeho označení. Účastník řízení musí své podání dostatečně individualizovat k tomu, aby bylo možno určit, čeho se domáhá, neboť podle ustanovení § 19 odst. 2 správního řádu musí být z podání patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Nestanoví-li zvláštní předpis jinak, lze podání učinit písemně, ústně do protokolu (v řízení před Úřadem je ústní podání vyloučeno ve věcech podání přihlášek jednotlivých předmětů průmyslového vlastnictví), nebo v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů (zaručeným elektronickým podpisem). Lze je též učinit pomocí technických prostředků (např. prostřednictvím telefaxu nebo Internetu bez použití zaručeného podpisu); takové podání, obsahující návrh ve věci, je třeba písemně nebo ústně do protokolu doplnit nejpozději do tří dnů. Nebylo-li podání ve lhůtě 3 dnů doplněno, hledí se na ně tak, jako by vůbec nebylo podáno. V případě, že takto byla podána přihláška k ochraně konkrétního nehmotného statku, je tato skutečnost průzkumovým pracovníkem oznámena osobě, která toto podání učinila. Třídenní lhůta je lhůta procesní, a proto postačuje, pokud písemné doplnění je poslední den podáno prokazatelně poštovní přepravě. Originál podání zaslaný po uplynutí třídenní lhůty se považuje za nové podání. Jestliže se podání činí telefaxem nebo e-mailem, a datum, kdy odesílání začalo, se liší od data, kdy Úřad přijal úplné podání, považuje se za datum podání datum, kdy Úřad přijal úplné podání. Pro podání v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem platí stejné zásady pro určení doby doručení. Při přijímání těchto podání provádí oddělení vstupní a poplatkové (podatelna Úřadu) úkony, které jsou stanoveny „Standardem ISVS pro provoz elektronických podatelen ve vztahu k používání zaručeného elektronického podpisu“. Přijetí každého podání, učiněného prostřednictvím veřejné datové sítě (e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem nebo bez něho) je potvrzeno tzv. „automatickou odpovědí“ v českém a anglickém jazyce. U podání částečně nebo zcela nepoužitelných k danému účelu, např. pro neúplnost, nečitelnost, nejasnost, je nutno posoudit jednotlivě, zda jim budou přiznány právní účinky. V tomto

3

případě vyrozumí oddělení vstupní a poplatkové odesilatele, pokud je možné jej identifikovat a spojit se s ním. V případě podání opatřeného elektronickým podpisem je originál podání elektronicky archivován. Dokumenty pro řízení vyhotoví oddělení vstupní a poplatkové pouze v jednom papírovém provedení, přičemž u podloh přihlášky je toto vyhotovení pracovním vyhotovením. Další potřebné papírové vyhotovení dokumentu nebo jeho částí zajistí oddělení vstupní a poplatkové na konkrétní žádost průzkumového pracovníka, vyřizujícího spis. Jestliže z podání nejsou patrny skutečnosti vyžadované právním předpisem, pak nelze takové podání považovat za řádné podání ve věci. Pokud podání nemá předepsané náležitosti, upozorní pracovník Úřadu, který je pověřen vyřízením podání, účastníka řízení na nedostatky podání a vyzve jej, aby je ve stanovené lhůtě odstranil; zároveň ho poučí, jaký význam může mít neodstranění nedostatků pro další průběh řízení. Úkony, které v řízeních o poskytnutí ochrany jednotlivým předmětům průmyslového vlastnictví je možné učinit technickými prostředky, aniž by bylo nutné takovýto úkon písemně či ústně do protokolu doplňovat, jsou stanoveny v kapitolách metodických pokynů týkajících se těchto řízení. 2. 1. Zahájení řízení z moci úřední Zahajuje-li Úřad řízení z moci úřední (ex officio), musí o takto zahájeném řízení písemně vyrozumět účastníka. Porušením procesních práv účastníka řízení by bylo, jestliže by prvním úkonem vůči účastníku řízení ve správním řízení zahájeném z vlastního podnětu (§ 18 odst. 2 spr. ř.) bylo až doručení rozhodnutí ve věci, neboť účastník řízení je tím vyloučen z možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění (§ 33 odst. 2 spr. ř.).Vyrozumění účastníka řízení o zahájení správního řízení (§ 18 odst. 3 spr. ř.) musí obsahovat přinejmenším stejné náležitosti jako podání účastníka směřující k zahájení řízení na návrh. Musí tedy i z oznámení správního úřadu být patrno, kdo je činí, které věci se týká - a mutatis mutandis - co se navrhuje (§ 19 odst. 2 spr. ř.). Právní posouzení věci není nezbytné, neboť kvalifikace se v závislosti na soustřeďování podkladů pro rozhodnutí může v průběhu správního řízení měnit a zpravidla se také mění. K definitivnímu právnímu posouzení zpravidla dochází až tehdy, kdy správní orgán dá účastníku řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohl vyjádřit k podkladu pro rozhodnutí (§ 33 odst. 2 spr. ř.), definitivně pak v rozhodnutí samotném. Uvede-li však Úřad ve vyrozumění vedle skutkového posouzení i posouzení právní ("kvalifikaci skutku"), není to zajisté pochybením (právní kvalifikací v zahájení řízení není ostatně vázán), ale také není důvodu, aby v případě, že v průběhu správního řízení dospěje k posouzení odlišnému, řízení zastavoval a zahajoval nové. 2. 2. Spis Podání účastníků řízení se zakládá do spisů, které jsou vytvářeny a s nimiž je nakládáno ve smyslu Spisového řádu Úřadu průmyslového vlastnictví (viz Příkaz předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. 2 ze dne 11. března 2003). Zároveň se podání zaznamenává elektronicky do databáze SYPP.

4

2. 3. Vyloučení pracovníků Úřadu z projednání věci Je-li podání týkající se návrhu na rozhodnutí ve věci přiděleno k vyřízení pracovníkovi, u něhož s ohledem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, popřípadě z důvodu, že ve věci již rozhodoval na jiném stupni řízení, lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti, rozhoduje o jeho vyloučení z projednávání jeho bezprostředně nadřízený pracovník ve smyslu organizačního řádu (viz Příkaz předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. 6 ze dne 30. srpna 2004). Pracovník, o jehož nepodjatosti vznikly, popřípadě byly vzneseny pochybnosti, je povinen ve věci učinit pouze takové úkony, které nesnesou odkladu, a poté spis svému nejblíže nadřízenému vedoucímu pracovníkovi předložit. Nadřízený vedoucí pracovník je ve věci podjatosti povinen rozhodnout tak, aby v řízení nevznikly neodůvodněné průtahy; vedoucí pracovník je povinen o podjatosti rozhodnout před tím, než je vydáno rozhodnutí ve věci samé. Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka z důvodu podjatosti není možné podat samostatný opravný prostředek. 2. 4. Účastníci řízení Ve smyslu § 14 správního řádu je účastníkem řízení ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, nebo jehož práva a povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčena. Správní orgán je v průběhu řízení povinen zkoumat, zda účastník řízení má procesní způsobilost (vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti). Fyzické osoby nabývají právní způsobilosti zletilostí - nezletilci mají způsobilost k právním úkonům v rozsahu, který je přiměřený rozumové a volní vyspělosti. Fyzické osoby mohou být omezeny nebo zbaveny způsobilosti k právním úkonům soudním rozhodnutím. Zjistí-li se ze spisu, že účastník řízení nemusí mít plnou způsobilost k právním úkonům, je nutno se obrátit na jeho zákonného zástupce, popřípadě mu ustanovit opatrovníka. Je-li nutno účastníku řízení ustanovit opatrovníka, obrátí se pracovník Úřadu, který provádí správní řízení, s touto žádostí na odbor právní, který bude problém řešit. Ve správním řízení bude možné pokračovat až poté, co pomine překážka řízení. Vzniknou-li pochybnosti o procesní způsobilosti právnické osoby (např. sdružení podle § 829 o.z., organizační složka obchodní společnosti apod.), rozhoduje o tom, zda tato osoba je oprávněným účastníkem řízení, odbor právní. 2. 5. Účastníci řízení podle zvláštních předpisů 2. 5. 1. - zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v aktuálně platném znění. Podle zákona č. 527/1990 Sb. je účastníkem řízení o přihlášce vynálezu se žádostí o udělení patentu přihlašovatel, popřípadě jeho právní nástupce; přihlašovatelem může být jen občan České republiky nebo osoba, která má bydliště nebo sídlo na území státu, který je členem Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví nebo Světové obchodní organizace; ostatní osoby, jejichž domovský stát není členem uvedených mezinárodních smluv mohou být přihlašovateli jen na základě vzájemnosti. V případě pochybnosti rozhoduje o tom, zda je přihlašovatel oprávněn podat svou přihlášku v České republice, odbor mezinárodní. V řízení o udělení dodatkového ochranného osvědčení na léčiva a na přípravky na ochranu rostlin je účastníkem majitel základního patentu nebo jeho právní nástupce. Účastníkem řízení o přihlášce vynálezu může být - za splnění zákonných podmínek - třetí osoba, která podala žádost o úplný průzkum přihlášky vynálezu.

5

Přihlašovatel, popřípadě jeho právní nástupce, se udělením patentu stává jeho majitelem, jako takový je uveden v rejstříku, ke změnám v rejstříkových údajích je na základě osvědčených právních skutečností oprávněn příslušný pracovník odboru administrativně správního. V řízení o přepis původce vynálezu je účastníkem řízení osoba, o níž soud rozhodl, že je původcem vynálezu, v řízení o přepis přihlašovatele, popřípadě majitele patentu je účastníkem řízení ten, v jehož prospěch zní příslušné rozhodnutí soudu. Udržovat patent v platnosti je oprávněn jeho majitel. K udělení licence je oprávněn majitel patentu, k udělení sublicence je oprávněn licenciát, jen stanoví-li tak licenční smlouva, žádost o udělení nucené licence je oprávněna podat osoba, v jejíž prospěch by měla být nucená licence udělena. Patentu se vzdát může jen jeho majitel. V řízení určovacím je účastníkem řízení mimo majitele patentu i osoba, která o určení požádala. K zahájení řízení o zrušení patentu může dojít z moci úřední. Návrh je oprávněna podat každá třetí osoba, aniž by musela prokazovat právní zájem s výjimkou návrhu z důvodu, že majitel patentu na něj nemá právo podle § 8, návrh je v tomto případě oprávněna podat pouze osoba, která na základě rozhodnutí soudu má právo na patent. Uvedené osoby jsou mutatis mutandis oprávněny k úkonům v řízení o dodatkových ochranných osvědčeních. 2. 5. 2. - zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, v aktuálně platném znění Podle zákona č. 529/1991 Sb. je účastníkem řízení o přihlášce topografie její přihlašovatel nebo jeho právní nástupce.Přihlašovatelem může být jen občan České republiky nebo osoba, která má bydliště nebo sídlo na území státu, který je členem Světové obchodní organizace; ostatní osoby mohou být v České republice přihlašovateli topografií jen jestliže stát, na jehož území mají bydliště nebo sídlo, poskytuje stejné možnosti občanům České republiky. V případě sporu rozhoduje o tom, zda je přihlašovatel oprávněn podat svou přihlášku v České republice, odbor mezinárodní. Je-li topografie polovodičového výrobku zapsána do rejstříku, stává se přihlašovatel jejím majitelem, jako takový je uveden v rejstříku, ke změnám v rejstříkových údajích je na základě osvědčených právních skutečností oprávněn příslušný pracovník odboru administrativně správního. K udělení licence je oprávněn majitel topografie, k udělení sublicence je oprávněn licenciát jen stanoví-li tak licenční smlouva. V řízení o návrhu na přepis topografie, popřípadě o návrhu na odnětí topografie, je oprávněným účastníkem řízení ten, v jehož prospěch zní příslušné rozhodnutí soudu. Návrh na výmaz topografie z rejstříku je oprávněna podat kterákoli osoba, aniž by musela prokazovat právní zájem; řízení o výmazu může být zahájeno z moci úřední. 2. 5. 3. - zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v aktuálně platném znění Podle zákona č. 478/1992 Sb. je účastníkem řízení o přihlášce užitného vzoru se žádostí o zápis do rejstříku přihlašovatel, popřípadě jeho právní nástupce; přihlašovatelem může být jen občan České republiky nebo osoba, která má bydliště nebo sídlo na území státu, který je členem Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví nebo Světové obchodní organizace; ostatní osoby, jejichž domovský stát není členem uvedených mezinárodních smluv mohou být přihlašovateli jen na základě vzájemnosti. V případě pochybnosti rozhoduje o tom, zda je přihlašovatel oprávněn podat svou přihlášku v České republice, odbor mezinárodní. Přihlašovatel, popřípadě jeho právní nástupce, se zápisem užitného vzoru do rejstříku stává jeho majitelem, jako takový je uveden v rejstříkuKe změnám v rejstříkových údajích je na základě osvědčených právních skutečností oprávněn příslušný pracovník odboru administrativně správního. V řízení o přepis původce užitného vzoru je účastníkem řízení 6

osoba, o níž soud rozhodl, že je původcem chráněného řešení, v řízení o přepis přihlašovatele, popřípadě majitele užitného vzoru je účastníkem řízení ten, v jehož prospěch zní příslušné rozhodnutí soudu. Prodlužovat dobu platnosti užitného vzoru je oprávněn jeho majitel. K udělení licence je oprávněn majitel užitného vzoru, k udělení sublicence je oprávněn licenciát jen stanoví-li tak licenční smlouva, žádost o udělení nucené licence je oprávněna podat osoba, v jejíž prospěch by měla být nucená licence udělena. Práv z užitného vzoru se může vzdát jen jeho majitel. V řízení určovacím je účastníkem řízení mimo majitele užitného vzoru i osoba, která o určení požádala. K zahájení řízení o výmaz užitného vzoru nemůže dojít z moci úřední s výjimkou případu, že se zjistí, že přihlašovatel na něj nemá právo a oprávněná osoba nedá návrh na přepis užitného vzoru na sebe. Jinak je návrh na výmaz oprávněna podat každá třetí osoba, aniž by musela prokazovat právní zájem. 2. 5. 4. - zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, v aktuálně platném znění Podle zákona č. 207/2000 Sb. je účastníkem řízení o přihlášce průmyslového vzoru se žádostí o zápis do rejstříku přihlašovatel, popřípadě jeho právní nástupce; přihlašovatelem může být jen občan České republiky nebo osoba, která má bydliště nebo sídlo na území státu, který je členem Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví nebo Světové obchodní organizace; ostatní osoby, jejichž domovský stát není členem uvedených mezinárodních smluv mohou být přihlašovateli jen na základě vzájemnosti. V případě pochybnosti rozhoduje o tom, zda je přihlašovatel oprávněn podat svou přihlášku v České republice, odbor mezinárodní. Přihlašovatel, popřípadě jeho právní nástupce se zápisem průmyslového vzoru do rejstříku stává jeho vlastníkem, jako takový je uveden v rejstříku, ke změnám v rejstříkových údajích je na základě osvědčení právních skutečností oprávněn příslušný pracovník odboru administrativně správního. V řízení o přepis původce průmyslového vzoru je účastníkem řízení osoba, o níž soud rozhodl, že je původcem vnější úpravy výrobků, v řízení o odnětí a přepis přihlašovatele, popřípadě majitele průmyslového vzoru je účastníkem řízení ten, v jehož prospěch zní příslušné rozhodnutí soudu. Obnovovat platnost průmyslového vzoru je oprávněn jeho vlastník. K udělení licence je oprávněn vlastník průmyslového vzoru, k udělení sublicence je oprávněn licenciát jen stanoví-li tak licenční smlouva. Práv z průmyslového vzoru se může vzdát jen jeho vlastník. K zahájení řízení o výmazu průmyslového vzoru z rejstříku z důvodu, že průmyslový vzor neodpovídá pojmu průmyslového vzoru, popřípadě že průmyslový vzor nesplňuje požadavky kladené na něj podle zákona, může dojít z moci úřední či na návrh každé třetí osoby. Má-li být průmyslový vzor vymazán z důvodu zásahu do chráněných práv třetích osob, je k návrhu na zahájení řízení o výmazu oprávněná jen tato osoba. 2. 5. 5. - zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení Podle zákona č. 452/2001 Sb. je účastníkem řízení o přihlášce označení původu či zeměpisného označení sdružení výrobců nebo zpracovatelů pro zboží vyrobené nebo zpracované anebo připravené na konkrétním území, popřípadě jednotlivá fyzická nebo právnická osoba, jestliže v době podání žádosti jako jediná vyrábí, zpracovává a připravuje zboží na tomto území. Návrh na zrušení zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení může podat každá dotčená třetí osoba, popřípadě může být toto řízení zahájeno ex offo. Označení původu či zeměpisné označení nemůže být předmětem licence ani převodu.

7

2. 5. 6. - zákon č. 441/2003 o ochranných známkách Podle zákona č. 441/2003 Sb. je účastníkem řízení o přihlášce ochranné známky, která má být zapsána do rejstříku vedeného Úřadem, přihlašovatel, popřípadě jeho právní nástupce; přihlašovatelem může být jen občan České republiky nebo osoba, která má bydliště nebo sídlo na území státu, který je členem Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví nebo Světové obchodní organizace; ostatní osoby, jejichž domovský stát není členem uvedených mezinárodních smluv mohou být přihlašovateli jen na základě vzájemnosti. V případě pochybnosti rozhoduje o tom, zda je přihlašovatel oprávněn podat svou přihlášku v České republice, odbor mezinárodní. Proti zápisu ochranné známky do rejstříku je oprávněna podat námitky osoba, jejíž zákonem chráněná práva by byla, popřípadě mohla být tímto zápisem dotčena (namítající). Přihlašovatel, popřípadě jeho právní nástupce se zápisem ochranné známky do rejstříku stává jejím vlastníkem, jako takový je uveden v rejstříku, ke změnám v rejstříkových údajích je na základě osvědčení právních skutečností oprávněn příslušný pracovník odboru administrativně správního. V řízení o převodu či přechodu ochranné známky je účastníkem nabyvatel ochranné známky, v řízení o zápis licence, vyznačení zástavního práva či jiných skutečností, je účastníkem řízení mimo vlastníka rovněž osoba, jíž toto právo svědčí. V řízení o přepis ochranné známky je účastníkem řízení ten, v jehož prospěch rozhodl soud. Obnovovat dobu platnosti ochranné známky je oprávněn její vlastník, který je rovněž oprávněn se vzdát práv k ochranné známce. K zahájení řízení o zrušení ochranné známky je oprávněna každá třetí osoba, ta je rovněž oprávněna zahájit řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnouTo neplatí, jestliže má být ochranná známka zrušena či prohlášena za neplatnou v důsledku toho, že zasahuje do práv třetích osob - v takovém případě k podání návrhu oprávněna pouze tato třetí osoba. Prohlásit ochrannou známku za neplatnou z důvodu veřejnoprávních lze rovněž v řízení zahájeném z moci úřední. 2. 6. Právní nástupnictví Právním nástupnictvím, popřípadě vstupem do práv a povinností původního účastníka správního řízení, se rozumí nejen přechod ve vlastním slova smyslu, tedy v důsledku právní události, např. smrti, ale i převod práva nebo povinnosti, tj. převod právním úkonem (např. v řízení o ochraně jednotlivých předmětů průmyslového vlastnictví smlouvou o převodu přihlášky či přímo předmětu průmyslového vlastnictví). Procesní nástupnictví přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení až v době po zahájení řízení, a je možné až do právní moci rozhodnutí ve věci samé. K univerzální sukcesi, kdy do všech práv a povinností právního předchůdce vstupuje právní nástupce, dochází u fyzických osob pravidelně v důsledku jejich smrti (tedy děděním, popř. cestou odúmrti). Právním nástupcem přihlašovatele je dědic uvedený v pravomocném rozhodnutí příslušného soudu. O zápis změny do rejstříku rozhodných údajů žádá dědic na základě tohoto soudního rozhodnutí. Platné dědické právo stojí na zásadě, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. Protože v době řízení není zpravidla okruh dědiců znám, Úřad řízení nepřeruší, ale další úkony v řízení provede až poté, co budou dědici zjištěni. Je-li nezbytné, aby řízení v zájmu ochrany práv třetích osob mohlo být ukončeno, může Úřad neznámým dědicům ustanovit opatrovníka a v řízení pokračovat s opatrovníkem. Pokud určený dědic nepožádá o pokračování v řízení, Úřad řízení ve věci zastaví. Jako univerzální sukcese se někdy označují i případy, kdy za existence původního majitele (jeho právní subjektivita tedy zůstává nedotčena a trvá) přechází podstatná část jeho majetku na další osobu. U fyzických osob se v té souvislosti často jako příklad uvádí uložení trestu 8

propadnutí majetku (§ 51 a § 52 t.z.). Může jít i o přenechání předluženého dědictví zůstavitelovými dědici věřitelům k úhradě dluhů (§ 175p, odst. 1 o.s.ř.). V těchto případech Úřad vyzve toho, na nějž předmět řízení přešel, o projev vůle v řízení pokračovat. Univerzální sukcese je však možná i u osob právnických. Právním nástupcem právnické osoby jsou ti, kteří při zrušení právnické osoby bez likvidace nebo na základě zvláštní právní úpravy přebírají její práva a povinnosti (§ 20a o.z.., § 69 ob.z.., u družstev pak také § 255 a § 256 ob. z., § 249 až 251 z. p.). Tam, kde takových nástupců je více, vstupuje do řízení jen ten, který převzal ta konkrétní práva nebo povinnosti, o která v řízení jde. V těchto případech nebude zpravidla nutné řízení přerušovat, neboť k výmazu zanikajících právnických osob a k zápisu nových právnických osob (jejích nástupců) dochází současně. Také v těchto případech vstupuje právní nástupce původního účastníka do již zahájeného řízení. Je ovšem třeba, aby se některý z dosavadních účastníků či právní nástupce dovolal právní skutečnosti, v důsledku které došlo k přechodu práv a povinností, a jestliže tak učiní, je také povinen tuto skutečnost doložit. Singulární sukcese nastává pravidelně následkem právního úkonu. Typickým případem je smlouva o převodu práva k nehmotnému statku (tzv. translativní převod), zákonná cesse, apod. Právním nástupnictvím - záměnou některého z dosavadních účastníků za jiného účastníka je odstraněn nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace. Ve sporu, zda při přechodu či převodu práv došlo ke změně procesního nástupnictví v řízení před Úřadem, rozhoduje pracovník administrativně správního odboru. 2. 7. Vliv prohlášení konkurzu na správní řízení před Úřadem V případě prohlášení konkurzu dochází v řízení ke změně osoby, která má procesní legitimaci. Postup v případě prohlášení konkurzu je upraven zákonem č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZKV“). Cílem konkurzu je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z dlužníkova majetku. Konkurzní podstatu tvoří především majetek, který v den prohlášení konkurzu patřil dlužníkovi a kterého za dobu trvání konkurzu dlužník nabyl. Do konkurzní podstaty patří rovněž majetek jiných osob, zejména těch, které jej nabyly na základě neúčinných právních úkonů dlužníka (§ 15 ZKV). Průmyslová práva, byť v podobě přihlášky (viz níže) mají povahu věcí či jiných majetkových hodnot, slouží především podnikatelské činnosti jejich majitele (vlastníka) a jako taková je lze zahrnout do konkurzní podstaty. 2. 7. 1. Účinky prohlášení konkurzu na majetek úpadce rozhodné pro řízení Úřadem: -

zanikají úpadcovy příkazy, plné moci včetně prokury …., jestliže se týkají majetku patřícího do podstaty (§14 odst. 1 písm. h/ ZKV) oprávnění nakládat s majetkem konkurzní podstaty přechází na správce (§14 odst. 1 písm. a/ ZKV), právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkurzním věřitelům neúčinné (§14 odst. 1 písm. a/ ZKV). řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkurzu (§ 20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem

9

řízení místo úpadce (§ 14 odst. 1 písm. c) ZKV). Přitom není rozhodné, zda jde o řízení soudní či jiná (např. správní řízení). Výše popsaná omezení nastávají dnem vyvěšení usnesení o prohlášení konkurzu na úřední desce soudu, který konkurz prohlásil (§ 13 odst. 6 ZKV). Pro řízení před Úřadem má prohlášení konkurzu mj. ten významný procesní dopad, že se v důsledku prohlášení konkurzu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) ZKV přerušuje i běh procesních lhůt; došlo-li tedy k přerušení řízení v době, kdy účastníkům běžela lhůta k podání odvolání (rozkladu) nebo námitek, nenabývá rozhodnutí právní moci; okolnost, že rozhodnutí již bylo účastníkům doručeno, nemá žádný význam. Jestliže řízení bylo takto přerušeno například po vyhlášení rozhodnutí, avšak ještě před jeho písemným vyhotovením, eventuálně před jeho vlastním doručením, Úřad sice rozhodnutí písemně vyhotoví, avšak již je účastníkům nedoručuje. V době, kdy je řízení přerušeno, není Úřad oprávněn rozhodnout ani o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu na jeho zahájení. Prohlášením konkurzu nedochází ke změně vlastnického práva k majetku patřícímu do konkurzní podstaty (úpadce je i nadále vlastníkem tohoto majetku), pouze přechází oprávnění nakládat s ním na správce. Do konkurzní podstaty však může konkurzní správce zahrnout rovněž majetek třetích osob, zejména těch, které jej nabyly na základě neúčinných právních úkonů dlužníka (§ 15 ZKV). 2. 7. 2. Význam zahrnutí majetku třetích osob (průmyslových práv) do konkurzní podstaty pro řízení před Úřadem probíhající o těchto právech: -

-

-

řízení, která se týkají majetku osoby, která není v konkurzu, se nepřerušují, protože dle doslovného znění ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV se přerušují pouze řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkurzní podstaty, jejichž účastníkem je úpadce. skutečnost, že majetek třetích osob byl zahrnut do konkurzní podstaty a v rámci konkurzu zpeněžen, musí správce konkurzní podstaty doložit, listinou, ze které vyplývá, že průmyslové právo bylo zahrnuto do soupisu konkurzní podstaty a následně zpeněženo například ve veřejné dražbě či jinak. Úřad zapisuje údaje o tom, že na majetek vlastníka průmyslového práva byl prohlášen konkurz do rejstříku v souladu se zásadami, na kterých řízení o konkurzu spočívá. Ustanovení § 17 zákona o ochranných známkách, dle kterého se tyto skutečnosti zapisují na základě žádosti, tak má význam zejména u průmyslových práv třetích osob, které byly zahrnuty do konkurzní podstaty (viz. níže).

2. 7. 3. Řízení před Úřadem, která se ze zákona přerušují: - řízení o přihlášce - řízení zrušovací, o prohlášení neplatnosti, o námitkách, o výmazu, - řízení o převodu - řízení o vzniku zástavního práva k předmětu průmyslového vlastnictví - o zápis licence - o přepis majitele (vlastníka) K přerušení řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, dochází ze zákona - prohlášením konkurzu na majetek dlužníka, tzn. že žádné rozhodnutí o přerušení řízení se nevydává.

10

Nároky, které se týkají majetku patřícího do konkurzní podstaty ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV, se rozumí veškeré nároky, jež s majetkem podstaty přímo či nepřímo souvisejí a které tak mají vliv na některá (byť dílčí) oprávnění s majetkem podstaty spojená. Řízením o takových nárocích jsou rovněž řízení shora uvedená, protože není pochyb o tom, že postihují některou ze složek vlastnického práva úpadce k předmětu průmyslového vlastnictví. 2. 7. 4. Závazný postup pro pracovníky Úřadu v případě prohlášení konkurzu na majetek vlastníka (majitele) průmyslového práva: -

přestože to ZKV výslovně neuvádí, z účelu (§1 odst. 1 ZKV) a cíle konkurzu (§2 odst. 3 ZKV), stejně jako z povahy konkurzního řízení a z definice konkurzní podstaty (§6 ZKV), lze dovodit povinnost Úřadu vést evidenci, zda na majetek vlastníka (přihlašovatele) průmyslového práva byl prohlášen konkurz, a následně informovat správce o existujících průmyslových právech (příp. přihláškách) obsažených v rejstříku u Úřadu. K tomuto účelu slouží údaje obsažené v elektronickém Věstníku úpadců, případně v Obchodním Věstníku.

-

po zjištění, zda je vlastník (přihlašovatel) průmyslového práva v úpadku, si pracovník sekretariátu předsedy vyžádá od oddělení studovny bezodkladně provedení podrobné rešerše případů, ve kterých vystupuje úpadce jako přihlašovatel či majitel (vlastník) průmyslového práva,

-

pracovník sekretariátu předsedy následně informuje správce o všech průmyslových právech (přihláškách) úpadce vedených v rejstříku,

-

do všech spisů v řízení o přihlášce i spisů s platnou ochranou, kde úpadce figuruje jako přihlašovatel nebo majitel průmyslového práva, se uloží položka, z níž vyplývá informace o prohlášení konkurzu, zejména den jeho prohlášení,

-

referent konkrétního spisu okamžitě vyrozumí správce konkurzní podstaty a účastníky řízení odlišné od úpadce (nejčastěji navrhovatel ve sporných řízeních) o přerušení řízení s poučením, že vzhledem k tomu, že předmětné řízení probíhající před Úřadem nemá povahu řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkurzu ve smyslu ustanovení § 20 cit. zákona, lze v řízení před Úřadem pokračovat na návrh správce konkurzní podstaty, popřípadě ostatních účastníků řízení, a stanoví správci lhůtu k podání návrhu na pokračování v řízení,

-

v případě, že konkrétní předmět průmyslového práva (přihláška) spadá do konkurzní podstaty, je nutno vyznačit tuto skutečnost v rejstříku. Ustanovení § 17 zákona č. 441/2003 Sb. upravuje především případy, kdy může být skutečnost, že ochranná známka byla zahrnuta do konkurzní podstaty, zapsána do rejstříku na základě žádosti. Úřad tuto skutečnost zapisuje ve lhůtě do 1 měsíce od přijetí žádosti. Náležitosti žádosti o zápis týkající se údajů o účastnících řízení a údajů o ochranné známce stanoví vyhláška k zákonu o ochranných známkách (§ 7 vyhlášky 97/2004 Sb.). K žádosti o zápis konkurzního řízení nebo řízení o vyrovnání se přikládá rozhodnutí soudu nebo doklad, který prokazuje, že ochranná známka byla zahrnuta do konkurzní podstaty. Jak již bylo uvedeno výše, ustanovení § 17 zákona o ochranných známkách má význam zejména u práv třetích osob, která byla zahrnuta do konkurzní podstaty. 11

2. 7. 5. Pro případné žádosti o pokračování v řízení před Úřadem platí následující zásady: Je nezbytné, aby Úřad o přerušení řízení a o možnosti podat návrh na pokračování v řízení správce konkurzní podstaty a ostatní účastníky řízení odlišné od úpadce neprodleně uvědomil; u správce tento požadavek vyplývá již z toho, že marné uplynutí lhůty určené mu Úřadem k podání návrhu na pokračování v řízení zakládá právo tento návrh podat přímo úpadci, jenž musí být o tom, že správce svého práva nevyužil, informován také. Správce se stává účastníkem řízení přerušeného ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) ZKV namísto úpadce teprve dnem, kdy Úřadu došel návrh na pokračování v řízení, nikoli dnem přerušení řízení. Vzor vyrozumění zasílaného účastníkům řízení přerušeného v důsledku konkurzu: „Vzhledem k tomu, že účinky přerušení řízení nadále trvají a řízení o …………… nemá povahu řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkurzu ve smyslu ustanovení § 20 cit. zákona, lze v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. v řízení před Úřadem pokračovat na návrh správce konkurzní podstaty, popřípadě ostatních účastníků řízení. K podání návrhu na pokračování v řízení se správci konkurzní podstaty stanovuje lhůta (např. 30 dnů), ode dne doručení tohoto oznámení.“ V případě, že správce ani jiný účastník řízení ve lhůtě nepodá návrh na pokračování v řízení, je nutné vyzvat přímo úpadce, zda chce v řízení pokračovat či nikoliv. Úpadce se tak stává účastníkem řízení doručením jeho návrhu na pokračování v řízení bez ohledu na probíhající konkurz. Podá-li jiný účastník řízení než správce či úpadce návrh na pokračování v řízení přerušeného prohlášením konkurzu, stane se správce konkurzní podstaty účastníkem řízení místo úpadce. Zrušením konkurzu zaniká účinek projevující se přerušením jiných řízení, v řízeních je tedy pokračováno a jejich účastníkem je dosavadní úpadce. Je důležité upozornit na skutečnost, že ve vztahu k jiným právním předpisům vystupuje právní úprava ZKV jako lex specialis, proto nelze pro konkurz použít po dobu jeho trvání ustanovení jiných právních předpisů, které upravují právní vztahy upravené i ZKV, pokud tyto jiné právní předpisy upravují tyto právní vztahy odlišně od ZKV. 2. 7. 6. Pro postup pracovníků Úřadu v případě prohlášení konkurzu v níže uvedených případech platí následující zásady: -

V případě, že se o prohlášení konkurzu Úřad dozvěděl před příslušným zápisem do rejstříku či vydáním rozhodnutí, příslušné řízení je ze zákona přerušeno, příslušný pracovník pak postupuje standardně tak, jak je uvedeno výše (vyrozumí správce a účastníky řízení o jeho přerušení s poučením o možnosti pokračování v řízení).

-

V případě, že se Úřad o prohlášení konkurzu nedozvěděl včas a rozhodnutí již bylo vydáno, či zápis do rejstříku proveden, přestože řízení bylo ze zákona přerušeno, jedná se o případ, kdy vydání takového rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; již vydané rozhodnutí Úřad z vlastní iniciativy neruší, stav rejstříku zůstává s provedenými změnami (zapsaný nový vlastník, zapsáno zástavní právo, licence apod.). Jestliže konkurz trvá, trvají rovněž účinky přerušení řízení a jakákoliv výše uvedená činnost Úřadu jakož i zásahy do rejstříku by byly v rozporu s účinkem přerušení řízení prohlášením konkurzu. Není zde dán prostor ani pro obnovu řízení ex offo či přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Již vůbec pak nelze provádět změny v údajích v rejstříku formou úředních oprav.

12

-

Vznesla-li však oprávněná osoba návrh na pokračování v řízení nebo bylo-li konkurzní řízení pravomocně ukončeno, účinky přerušení řízení odpadnou, v řízení lze pokračovat a zpravidla bude takový zápis či rozhodnutí zrušeno v důsledku vad řízení, a to buď autoremedurou za splnění podmínek ustanovení § 57 správního řádu, nebo odvolacím orgánem v rámci řízení o rozkladu. Věc pak bude znovu projednána a rozhodnuta příslušným orgánem Úřadu. K výše uvedené vadě řízení Úřad přihlíží z úřední povinnosti, není tedy nutné, aby ji účastník v pokračujícím řízení namítal.

2. 7. 7. Dispoziční oprávnění úpadce k předmětům průmyslového vlastnictví před prohlášením konkurzu: Ze zákona neúčinné jsou vůči věřitelům právní úkony dlužníka, provedené v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkurzu anebo po podání tohoto návrhu do prohlášení konkurzu, kterými mj. převádí věci, práva a jiné majetkové hodnoty ze svého majetku na jiné osoby bezplatně nebo za nápadně nevýhodných podmínek. Neúčinnost právních úkonů podle odstavce 1 se vztahuje i na dědice a právní nástupce právnické osoby (§15 ZKV). 2. 7. 8. Pro případné dispozice s předměty průmyslového vlastnictví v případech uvedených v § 15 ZKV platí následující zásady: -

V případě, že byl předmět průmyslového práva smlouvou převeden před prohlášením konkurzu ve výše uvedených lhůtách, ale Úřad dosud neprovedl zápis takového převodu, příslušné řízení je ze zákona přerušeno a Úřad vyrozumí účastníky řízení o jeho přerušení s poučením o možnosti pokračování v řízení.

-

V případě, že byl předmět průmyslového práva smlouvou převeden před prohlášením konkurzu ve výše uvedených lhůtách a Úřad provedl zápis takového převodu rovněž před nabytím účinků prohlášení konkurzu, stav rejstříku zůstává s provedenými změnami (zapsaný nový vlastník, zapsáno zástavní právo, licence apod.). K provádění změn není důvod ani v případě, že se správce (či věřitel) uvedení údajů v rejstříku do původního stavu domáhá. Časté jsou situace, kdy se správce dovolává uvedení údajů v rejstříku do původního stavu (před zápisem převodu) právě s odvoláním na neúčinnost právního úkonu úpadce dle ustanovení § 15 ZKV. Taková podání nejsou důvodem ke zrušení zápisu či rozhodnutí, ani důvodem obnovy řízení o zápisu příslušných údajů do rejstříku, či důvodem k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, již vůbec pak nelze provádět změny údajů v rejstříku formou pouhých úředních oprav. Dle ustanovení § 15 odst. 2 ZKV sice musí být plnění z neúčinných právních úkonů nebo náhrada za ně vydány do podstaty; domáhat se toho může správce i kterýkoli z konkurzních věřitelů, nicméně neúčinnost právních úkonů úpadce správce nemůže uplatňovat u Úřadu. Úřad není orgánem oprávněným posuzovat podmínky převodu průmyslového práva z úpadce na nového vlastníka, konkrétně zda k němu došlo bezúplatně či za nápadně nevýhodných podmínek, protože jedině v takovém případě je právní úkon učiněný úpadcem dle § 15 odst. 1 písm. c) ZKV neúčinný vůči věřitelům. Namístě je jedině následující postup správce, který zpravidla rovnou zapíše předmět plnění (ušlý z majetku úpadce tvrzeným neúčinným právním úkonem), byť ve vlastnictví osoby odlišné od úpadce, do soupisu konkurzní podstaty. Pak následuje vydání majetku ušlého neúčinným právním úkonem (dobrovolné nebo vynucené). Jestliže třetí osoba odmítá předmět plnění vydat, užije správce žalobu na vydání plnění, popřípadě náhrady za ně zpět do konkurzní podstaty. Ten, kdo měl z neúčinného úkonu dlužníka sám prospěch, se pak může bránit zařazení věci do 13

konkurzní podstaty žalobou proti správci na její vyloučení podle § 19 odst. 2 zákona (vylučovací žaloba). Dosáhnout vyloučení z podstaty může jen takovouto úspěšnou žalobou. Příslušný k projednání žaloby je soud, u kterého probíhá konkurzní řízení, neboť řízení o žalobě na neúčinnost právního úkonu je řízením vyvolaným konkurzem (§ 9 odst. 3 písm. t/ OSŘ). -

V případě, že byl předmět průmyslového práva smlouvou převeden před prohlášením konkurzu ve výše uvedených lhůtách a Úřad se nedozvěděl o prohlášení konkurzu včas a provedl zápis takového převodu či vydal rozhodnutí až po prohlášení konkurzu, tedy vlastně v době, kdy bylo řízení ze zákona přerušeno, řízení předcházející vydání takového rozhodnutí či provedení zápisu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jestliže konkurz trvá a vznesla-li oprávněná osoba (správce) návrh na pokračování v řízení, účinky přerušení řízení odpadnou, v řízení lze pokračovat. Zpravidla pak bude takový zápis či rozhodnutí zrušeno v důsledku vad řízení, a to buď autoremedurou za splnění podmínek ustanovení § 57 správního řádu nebo odvolacím orgánem v rámci řízení o rozkladu. Věc pak bude znovu projednána a rozhodnuta orgánem prvního stupně řízení. Úřad by měl žádost správce o uvedení údajů v rejstříku do původního stavu před převodem zamítnout, protože není orgánem oprávněným učinit si úsudek o případné neúčinnosti právních úkonů úpadce vůči věřitelům. Současně se tak Úřad vyhne procesním komplikacím v případě, že bude konkurz zrušen, jeho účinky zaniknou, s nimi zanikne i případná neúčinnost právních úkonů úpadce ve smyslu § 15 ZKV vůči věřitelům, a nevyhovění žádosti o zápis převodu by muselo být napraveno například formou obnovy řízení z úřední povinnosti.

-

Stav rejstříku bude uveden do souladu se skutečným vlastnickým titulem k průmyslovému právu teprve po zpeněžení konkurzní podstaty (na základě veřejné dražby dobrovolné, mimo dražbu, dle ustanovení o výkonu rozhodnutí či prodejem zástavy dle příslušného ustanovení o.s.ř.) na základě žádosti správce či nového majitele předmětu průmyslového vlastnictví. V případě, že by soud dospěl k závěru, že majetek patřící do podstaty z ní unikl neúčinným právním úkonem, budou muset účastníci takového právního úkonu poskytnout plnění z neúčinného úkonu nebo náhradu za ně. Zda by takové poskytnutí plnění z neúčinného právního úkonu mohlo mít podobu vydání předmětu průmyslového práva ve formě zpětného zápisu na původního majitele, by záviselo na výroku rozhodnutí soudu a formě jeho výkonu.

Jednou z rozhodných skutečností v případě vlivu konkurzu na řízení před Úřadem je rovněž okamžik, kdy bylo učiněno podání u Úřadu, které má zahájit správní řízení. Bez ohledu na to, kdy byl předmět průmyslového práva smlouvou převeden na jinou osobu, byla uzavřena licenční či zástavní smlouva apod., pokud úpadce podá žádost o registraci těchto údajů do rejstříku po prohlášení konkurzu, nelze jeho žádosti vyhovět a zápis provést kvůli účinkům konkurzu: návrh na zahájení řízení totiž podala osoba (úpadce), která není k zahájení řízení aktivně legitimovaná, kvůli přechodu oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce, a dále pro neúčinnost právních úkonů úpadce vůči konkurzním věřitelům (§ 14 odst. 1 písm.a/ ZKV). Jakkoli o zápis výše uvedených skutečností do rejstříku je oprávněna požádat kterákoli ze smluvních stran a zůstává otázkou, jak se má Úřad zachovat v případě, že žádost podá 14

nabyvatel, licenciát, zástavní věřitel, tedy smluvní partner, nikoliv úpadce, je nutné se přiklonit k řešení, kdy ani v případě podání žádosti smluvní stranou odlišnou od úpadce, nebude takové žádosti bez dalšího vyhověno, ledaže by správce konkurzní podstaty vyslovil s dispozicí souhlas. Jestliže úpadce podá žádost o registraci převodu, licence zástavního práva apod. do rejstříku po prohlášení konkurzu, Úřad se nedozvěděl o prohlášení konkurzu včas a provedl zápis takového převodu či vydal rozhodnutí, přestože probíhá konkurz, jednal s osobou, která není aktivně legitimovaná činit úkony ohledně majetku podstaty (viz. § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV). Řízení předcházející vydání takového rozhodnutí či provedení zápisu je postiženo vadou spočívající v tom, že Úřad jednal s jinou osobou než aktivně legitimovanou, a tím osobě legitimované odňal možnost účastnit se řízení. Jestliže konkurz trvá a vznesla-li oprávněná osoba (správce) námitku proti postupu Úřadu, je zde důvod pro povolení obnovy řízení dle ustanovení § 62 odst. 1 písm. c/ správního řádu, případně k projednání rozkladu, jestliže rozhodnutí vydané Úřadem dosud nenabylo právní moci (otázkou však zůstává, zda vůbec takové rozhodnutí Úřadu může nabýt právní moci). 2.7.9. Zásady týkající se dispozic s předměty průmyslového vlastnictví úpadcem po prohlášení konkurzu: Obecně platí, že v případě, že úpadce disponuje s předměty průmyslového vlastnictví i po prohlášení konkurzu – převede je na třetí osobu, zřídí zástavní právo či licenci apod., nemá tato skutečnost sama o sobě za následek neplatnost tohoto právního úkonu podle § 39 o. z. Úřad proto nemůže změnit údaje v rejstříku s odvoláním na neplatnost příslušné smlouvy uzavřené úpadcem. Rovněž zde není dán důvod k obnově řízení před Úřadem, k jeho zastavení či dokonce k pouhé úřední opravě. Právní předpisy totiž úpadci explicitně nezakazují, aby činil ohledně majetku patřícího do konkurzní podstaty právní úkony (a to včetně právních úkonů směřujících k převodu vlastnictví tohoto majetku). Prohlášením konkurzu úpadce neztrácí způsobilost mít práva a povinnosti. Právní úprava v prohlášení konkurzu nespatřuje překážku, která by úpadci sama o sobě bránila v nabývání nebo v pozbývání vlastnictví nebo v jiných dispozicích s majetkem, a to bez ohledu na to, zda patří do konkurzní podstaty. I když ode dne, kdy nastaly účinky prohlášení konkurzu, přechází oprávnění nakládat s majetkem patřícím do konkurzní podstaty na správce této podstaty (a správce je z tohoto důvodu oprávněn činit o tomto majetku právní úkony), je oprávněn činit ohledně tohoto majetku právní úkony rovněž úpadce. Právní úkony úpadce týkající se majetku patřícího do konkurzní podstaty tedy nelze považovat za neplatné jen proto, že oprávnění nakládat s majetkem patřícím do konkurzní podstaty přešlo na správce této podstaty. Pro výše uvedené případy osoba, která uzavřela s úpadcem smlouvu, může od ní odstoupit, ledaže v době jejího uzavření věděla o prohlášení konkurzu. Typickými příklady neplatných právních úkonů v souvislosti s konkurzem jsou převody majetku na základě předstíraných, nesvobodných, nevážných, nesrozumitelných nebo neurčitých úkonů, převody majetku za účelem úhrady fiktivního dluhu, osobou nemající způsobilost k právním úkonům, v rozporu se zákonem, zákon obcházející či v rozporu s dobrými mravy (§ 39 o.z.), učiněné v omylu dle § 40 o.z. Úřad však není orgánem, který by si mohl o takových skutečnostech učinit úsudek, převodní dokumenty posuzuje pouze co do náležitostí předepsaných zákonem, popř. prováděcím předpisem, a v případě, že se třetí . osoba u Úřadu neplatnosti úpadcových úkonů dovolává, je nutno ji odkázat na soud.

15

Na druhé straně však oprávnění úpadce nakládat s majetkem patřícím do konkurzní podstaty nesmí být - jak vyplývá z účelu a cíle konkurzního řízení (srov. § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 ZKV) - vykonáváno na újmu práva konkurzních věřitelů dosáhnout zásadně poměrného uspokojení svých pohledávek z dlužníkova majetku. Proto je nutno důsledně uplatňovat pravidla o účincích prohlášení konkurzu dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV v řízení před Úřadem. Jestliže následně dojde ke zrušení konkurzu, účinky jeho prohlášení zanikají, a vzhledem ke skutečnosti, že dispozice s průmyslovým právem nebyla neplatná, ale pouze vůči věřitelům neúčinná, lze provést zápis do rejstříku. 2. 7. 10. Právní vztahy s cizím prvkem V případě vydání rozhodnutí cizího justičního orgánu o prohlášení konkurzu, týkajícího se majetku spadajícího do konkurzní podstaty a nacházejícího se v ČR, jsou výše popsané zásady stejné za podmínky, že nebyl na dlužníkův majetek, který se stal předmětem konkurzu v cizině, prohlášen konkurz českým soudem a jde-li o justiční orgán státu, který zachovává vzájemnost (§ 69 ZKV). Avšak v případě, že byl českým soudem prohlášen na majetek úpadce konkurz také, může být úpadcův majetek vydán do ciziny teprve tehdy, když byla uspokojena práva na vyloučení věci z podstaty a na oddělené uspokojení (§ 28), nabytá dříve, než došla žádost cizího soudu nebo jiného příslušného orgánu. Jestliže se dle cizího práva správce konkurzní podstaty (shodně s českou právní úpravou) stává účastníkem řízení, ve kterých doposud figuroval jako účastník úpadce, vztahují se na něj obecná ustanovení pro účastníky řízení se sídlem mimo území ČR, tzn. musí být v řízení před Úřadem zastoupen apod., s výjimkou účastníků řízení o ochranných známkách ze zemí EU, kteří jsou usazeni na území České republiky anebo na jejím území poskytují služby a současně jsou buď státními příslušníky nebo mají svou správu anebo sídlo své podnikatelské činnosti na území členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stranou smlouvy o Evropském hospodářském prostoru. Tyto osoby však musí pro řízení před Úřadem uvést adresu v České republice, kam jí budou doručovány úřední písemnosti týkající se přihlášky či zapsané ochranné známky (viz § 46 zákona o ochranných známkách). 2. 7. 10. Otázky týkající se konkurzních a obdobných řízení ve vztahu k ochranné známce Společenství jsou upraveny v čl. 21 nařízení Rady č. 40/94/EC, ve vztahu k průmyslovému vzoru Společenství v čl. 31 nařízení Rady č. 6/02/EC.

2. 8. Zastupování 2. 8. 1. Dobrovolné zastoupení V řízení před Úřadem mohou účastníci jednat samostatně nebo se mohou dát zastupovat advokátem nebo jiným zástupcem, kterého si zvolí (ustanovení § 17 správního řádu). Za právnickou osobu jedná statutární zástupce, popřípadě osoba statutárním zástupcem pověřená, přičemž pověření může vyplynout z vnitřních organizačních předpisů právnické osoby nebo z výslovného pověření. Zastupování účastníka se děje zpravidla na základě zastoupení přímého, kdy zástupce činí právní úkony jménem zastoupeného a kdy práva a povinnosti z těchto právních úkonů vznikají přímo zastoupenému. U tohoto typu zastoupení existují dva druhy, a to zastoupení zákonné - vznikající přímo na základě zákona nebo rozhodnutím soudu či jiného orgánu, a 16

zastoupení smluvní, nepovinné, které je dobrovolné. Tento typ se vyskytuje v řízení před Úřadem zřejmě nejčastěji. Označuje se také jako zmocnění. Vzniká na základě smlouvy, dohody o plné moci, což může být jakákoliv smlouva zakládající toto zastoupení. Účastník může volit mezi advokátem, patentovým zástupcem nebo obecným zmocněncem (ustanovení § 17 odst. 1 správního řádu). 2. 8. 2. Povinné zastoupení V zákonem stanovených případech účastník být zastoupen musí, pak se jedná o zastoupení povinné, obligatorní. Zástupcem může být pouze advokát nebo patentový zástupce (zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích), kteří jednají opět jménem zastoupeného a na jeho účet. Obligatorní zastoupení upravuje ustanovení § 70 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 45 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, ustanovení § 14 zákona č. 452/2001, o ochraně označení původu a zeměpisných označení, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 46 odst. 2 zákona č. 441/2003, o ochranných známkách. Dle uvedených ustanovení musí být v řízení před Úřadem (i pro předkládání překladů v řízení o evropské patentové přihlášce) zastoupeny ty osoby, které nemají na území České republiky bydliště (v zákoně č. 452/2001 Sb. trvalý pobyt) nebo sídlo. V terminologii zákona o ochranných známkách jde o podnik, místo trvalého pobytu nebo sídlo. Zmíněná úprava však na základě ustanovení § 46 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb. nedopadá na fyzické osoby, které jsou státními příslušníky členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stanou smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, a jsou usazeny na území České republiky anebo poskytují služby na území České republiky, a na právnické osoby, které mají svou správu nebo sídlo své podnikatelské činnosti na území členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stranou smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, a jsou usazeny na území České republiky anebo poskytují služby na území České republiky; tyto osoby pak musí pro řízení před Úřadem uvést adresu v České republice za účelem doručování úředních písemností. Zákon č. 478/1992, o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 21 odst. 2, zákon č. 529/1990 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 18 odst. 2 a zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů v ustanovení § 4 odkazují na úpravu zastupování v zákoně č. 527/1990 Sb., která se použije obdobně. Od výše uvedeného zastoupení smluvního je však třeba odlišit institut plné moci, tj. jednostranný právní úkon, kterým zastoupený dává najevo třetím osobám (Úřadu), že určitá jiná osoba (zástupce) je oprávněna jej zastupovat a v jakém rozsahu, a kterým tedy zastoupený zmocňuje zástupce k provedení určitého právního úkonu. Je to doklad, kterým se zástupce prokazuje vůči třetím osobám, se kterými za zastoupeného jedná. Plná moc může být ovšem i součástí dohody o plné moci. Vztah mezi zmocnitelem (účastníkem řízení, zastoupeným) a zmocněncem (zástupcem) je vztahem soukromoprávním, který vzniká na základě výše uvedené plné moci a dopadají na něj příslušná ustanovení občanského zákoníku (ustanovení § 31 a následující). 2. 8. 3. Nezbytné náležitosti plné moci: - jméno, příjmení nebo obchodní firma a adresa nebo sídlo účastníka řízení; - jméno, příjmení nebo obchodní firma a adresa nebo sídlo zástupce; - rozsah zmocnění; - datum udělení plné moci; - podpis účastníka řízení; - popřípadě další údaje.

17

Přijetí plné moci zmocněncem (zástupcem) není u průkazu plné moci (u jednostranného právního úkonu) jeho nutnou náležitostí. Zástupcem i zastoupeným může být jak osoba fyzická, tak osoba právnická. V případě smluvního zastoupení je samozřejmě vyžadována u obou subjektů plná způsobilost k právním úkonům. Je-li zástupcem osoba právnická, musí mít zastupování v předmětu svojí činnosti. Při zastoupení právnickou osobou (např. veřejnou obchodní společností) musí být zřejmé, kdo je oprávněn za tento subjekt jednat, kdo je oprávněn vystupovat jejím jménem. Pokud se jedná o advokáty a patentové zástupce sdružené ve společných advokátních a patentových kancelářích, musí být plná moc vystavena na konkrétní osobu, neboť sdružení jako takové právní subjektivitu nemá a samostatně nemůže jednat. Účastník řízení se může nechat zastoupit zástupcem jedním nebo více zástupci (není podstatné, zda byli ustanoveni zároveň nebo byl další přibrán v průběhu řízení), plná moc musí být udělena každému z těchto zástupců. Pokud není v plné moci stanoveno jinak, jsou zástupci povinni činit veškeré úkony společně. Z plné moci by mělo být zřejmé, že se nejedná o změnu původního zástupce, ale o ustanovení dalšího, resp. více zástupců. Zástupce je povinen jednat osobně, je-li však advokátem či patentovým zástupcem může se dát v rámci svého pověření zastoupit dalším zástupcem (tak zvaným substitutem), který vystupuje jako náhradník zástupce. I z právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Substitut již dalšího zástupce ustanovit nemůže. Plná moc však může být opatřena i tak zvanou substituční doložkou se jmenovitě uvedenými substituty. Takovou plnou moc pak podepisují i substituti, pro případ ústního jednání se substituční zmocnění již nevyžaduje. Avšak podání se adresují i nadále zástupci. 2. 8. 4. Rozsah plné moci Plná moc může být udělena jako plná moc generální opravňující zástupce ke všem právním úkonům, resp. pro veškeré úkony spojené s jednotlivým předmětem průmyslového práva nebo jako plná moc zvláštní (speciální) opravňující zástupce k jednotlivému úkonu nebo několika právním úkonům určitého druhu. V této zvláštní plné moci je nutné rozsah oprávnění zástupce specifikovat přesně a výslovně. Konkrétní úkony, které je zástupce oprávněn vykonat mohou být uvedeny buď pozitivním výčtem nebo mohou být vymezeny negativně, to znamená, že budou určeny úkony, které zástupce nesmí provést. Jako další se rozlišuje plná moc presidiální, stálá, která je udělena zástupci pro veškerá jednání před Úřadem. Takové plné moci Úřad eviduje a zástupce se pak na tuto plnou moc pod určitým přiděleným číslem pouze odvolává. Pokud jde o formu plné moci, ustanovení § 31 odst. 4 občanského zákoníku říká, že plná moc může být udělena ústně i písemně, popřípadě jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, že jde o udělení plné moci. Písemnou formu musí mít plná moc tam, kde sám právní úkon vyžaduje písemnou formu nebo v případě, kdy se plná moc netýká jen určitého právního úkonu. Ve správním řízení se udělení plné moci prokazuje listinou (plnou mocí jakožto jednostranným právním úkonem) nebo plnou mocí, kterou účastník řízení prohlásí do protokolu. Správní orgán může v nepochybných případech od průkazu plnou mocí upustit, ale mělo by se tak dít jen výjimečně, nejsou-li i ty nejmenší pochyby o osobě zástupce či rozsahu jeho zmocnění (ustanovení § 17 odst. 4 správního řádu). Nahrazení průkazu plné moci čestným prohlášením je v řízení před Úřadem vyloučeno. Dojde-li k překročení oprávnění vyplývající z právní moci, zavazuje i toto jednání zastoupeného jen v případě, že dané překročení schválil. V zájmu právní jistoty třetích osob byla zavedena právní domněnka schválení překročení oprávnění - neoznámí-li zastoupený třetí osobě (s kterou zástupce jednal) svůj nesouhlas s daným překročením bez zbytečného

18

odkladu poté, kdy se o něm dozví, uvedené jednání jej zavazuje. Domněnka schválení se neuplatní, pokud by třetí osoba o překročení plné moci věděla. 2. 8. 5. Zánik plné moci: Plná moc zaniká, - je-li proveden úkon, na který byla omezena; - uplynutím času, na který byla omezena; - dohodou zástupce a zastoupeného; - odvoláním zastoupeného; - vypoví-li plnou moc zástupce (je však povinen ještě učinit vše, co nesnese odkladu, aby zastoupený neutrpěl újmu na svých právech); - smrtí zástupce; - smrtí zastoupeného, nevyplývá-li z plné moci něco jiného (rovněž v tomto případě je zástupce povinen učinit vše neodkladné, aby právní nástupci zastoupeného neutrpěli újmu na svých právech). Odvolá-li zastoupený udělenou plnou moc, uvědomí o tom Úřad, a v případě, že se jedná o obligatorní zastoupení, sdělí pod sankcí zastavení řízení jméno nově zvoleného zástupce, který se opět musí prokázat plnou mocí. Při zániku plné moci výpovědí také musí být u obligatorního zastoupení zvolen nový zástupce. Nezvolí-li si jej účastník řízení ani na výzvu Úřadu, bude řízení zastaveno. Na tuto skutečnost musí být účastník upozorněn již ve výše uvedené výzvě. Nedostatek plné moci je vadou řízení, která je v rámci správního řízení odstranitelná – dodatečným předložením plné moci je tato vada zhojena. Nebyl-li však zástupce v koncentrovaném řízení zmocněn v otevřené lhůtě (smlouva, dohoda o plné moci nebyla v době právního úkonu zástupce uzavřena), právní úkon zástupce tedy nepředstavoval projev vůle zastoupeného. Pokud nebyl úkon zástupce výslovně účastníkem řízení (zastoupeným) schválen, je nutno na něj pohlížet jako na úkon nezmocněného jednatele a je třeba zkoumat, zda tento nezmocněný jednatel sám splňuje podmínky účastníka řízení. 3. Rozsah působnosti Úřadu Pravomoc a příslušnost Úřadu průmyslového vlastnictví je vymezena zákony, a to zejména zákony na ochranu jednotlivých předmětů průmyslového vlastnictví, dále pak obecnými předpisy upravujícími pravomoc a příslušnost Úřadu jako správního orgánu České republiky, popřípadě mezinárodními smlouvami. Úřad není oprávněn rozhodovat o věcech, které nejsou v rámci jeho pravomoci a příslušnosti. V pravomoci Úřadu je v rozsahu zákonného zmocnění zejména vydávat individuální správní akty, jimiž autoritativně stvrzuje, že konkrétní předmět průmyslového vlastnictví (vynález, průmyslový vzor, užitný vzor, topografie polovodičového výrobku, ochranná známka, označení původu a zeměpisné označení) splňuje zákonem stanovené podmínky pro poskytnutí ochrany. 4. Zjišťování podkladů rozhodnutí Jedním ze základních předpokladů pro uplatnění zásady zákonnosti a z ní vyplývající zásady materiální pravdy ve správním řízení je co nejúplnější a nejpřesnější zjištění skutkového podkladu, z něhož má správní orgán při svém rozhodování vycházet. Vážným nedostatkem v průběhu správního řízení by byl neúplně a nedostatečně zjištěný skutkový stav, na jehož základě Úřad rozhoduje. Správné zjištění skutkového stavu je základním předpokladem pro kvalitní rozhodování Úřadu ve správním řízení. Úřad je ex offo povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí – zásada objektivní (materiální) 19

pravdy (§ 32 odst. 1 správního řádu). Kvalitní správní rozhodnutí, které obstojí v eventuálním soudním přezkumu, přispívá k právní jistotě účastníků řízení a k jejich důvěře ve spravedlivé prosazení průmyslových práv. Ve správním řízení správní orgány postupují podle správního řádu, z něhož - mimo jiné vyplývá povinnost, stanovená v § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46, zjistit před vydáním rozhodnutí přesně a úplně skutečný stav věci. Přitom správní orgán není vázán jen návrhy účastníků řízení. Nedostatečně zjištěný stav může mít při případném soudním přezkumu zákonnosti správního řízení důsledek jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Volné uvážení (správní úvaha, diskreční oprávnění) je prostor, který zákon vytváří správnímu orgánu k tomu, aby v rozsahu stanoveném zákonem rozhodl tak, aby to odpovídalo účelu zákona. Správní orgán při rozhodování nemůže užít svého diskrečního oprávnění zcela libovolně. Jeho povinností je zabývat se všemi hledisky, které zákon stanoví a opatřuje si za tímto účelem potřebné důkazy, vyvozuje z nich skutková a právní zjištění a teprve na základě zákonem stanovené povolené úvahy při respektování smyslu a účelu zákona a jeho mezí, může dospět při dodržování pravidel logického vyvozování ke konečnému rozhodnutí. Povinností správního orgánu je proto provést důkazy účastníkem navržené a ověřit tvrzení jím předestíraná. Tuto povinnost správní orgán nemá, mají-li tak být prokazovány skutečnosti pro skutkový a právní základ rozhodnutí zjevně nepotřebné nebo nadbytečné. Úřad musí dát účastníkům správního řízení příležitost, aby při zjišťování skutečného stavu věci mohli spolupůsobit a uplatnit skutečnosti a důkazy svědčící v jejich prospěch. K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy (§ 34 odst. 1 správního řádu). Na tomto místě je třeba zdůraznit požadavek legálnosti nejen samotného podkladu, ale i způsobu jeho opatření. Úřad však není vázán pouze návrhy účastníků řízení, ale naopak v souladu s inkvizičním principem správního řízení může shromažďovat důkazy potřebné pro rozhodnutí sám. Typicky se jedná o případy veřejnoprávního průzkumu v řízeních o poskytnutí ochrany jednotlivým předmětům průmyslově právní ochrany. 4. 1. Důkazní prostředky Provádění důkazů přísluší Úřadu. Úřad sám určuje rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí. Důkazy je možno provádět v průběhu správního řízení před orgánem prvního i druhého stupně až do vydání správního rozhodnutí. Nesplnění povinnosti účastníka řízení navrhnout na podporu svých tvrzení důkazy nezbavuje Úřad povinnosti zjistit skutečnosti potřebné pro rozhodnutí. Úřad je povinen hodnotit důkazy podle své úvahy (správní uvážení v mezích, které připouští právní předpis), a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Tato zásada volného hodnocení důkazů znamená, že závěr, který Úřad na základě provedených důkazů učiní ve vztahu k tvrzením účastníků řízení, je výsledkem jeho myšlenkového postupu a přesvědčení. Hodnocení důkazů musí být obsaženo v odůvodnění rozhodnutí. Tvoří-li podklad pro rozhodnutí více důkazů, které jsou ve vzájemném rozporu, nelze přihlédnout pouze k některým, aniž by se v odůvodnění rozhodnutí uvedlo, proč byly jiné důkazy odmítnuty. V odůvodnění je také třeba uvést důvody, proč nebyly některé důkazy vůbec provedeny. Úřad není povinen, dříve než o věci rozhodne, sdělit účastníku důvody, o něž hodlá své rozhodnutí opřít. Správní řád uvádí demonstrativně jako důkazy výslech svědků, znalecké posudky, listiny a ohledání. Úřad tedy může použít i jiné důkazy, než které jsou uvedeny v právní předpise. Důkazem je nepochybně i např. a) fotodokumentace, fotokopie b) audio či videozáznam či DVD 20

c) d) e) f) g)

korespondence písemná, e-mailová, faxová objednávky, faktury novinové a časopisecké články průzkumy veřejného mínění samotné věci movité, popř. nemovité apod.

Vzhledem k převažujícímu písemnému charakteru správního řízení u Úřadu tvoří nejtypičtější důkazní prostředek listiny. 4. 1. 1. Listiny. Úřad zásadně zkoumá předložené listiny jako každý jiný důkaz. Účastník prokazuje své právo např. smlouvou a v případě, že smlouva obsahuje potřebné náležitosti, Úřad ji akceptuje. Z žádného právního předpisu nelze dovodit, že by Úřad byl povinen zkoumat věrohodnost a platnost smlouvy, popř. jiné listiny dokládající toto právo, pokud z těchto listin či jiných skutečností nevyplývají o této platnosti pochybnosti a neplatnost není ani některým z účastníků namítána. Úřad nevyžaduje ověřování listinných důkazů. Pokud však Úřad nebo účastník řízení má určitou pochybnost, o pravosti či určitých formálních nedostatcích předložených listin, může předkladatele důkazu vyzvat k předložení originálu nebo ověřené kopie. Samotné pochybnosti o platnosti smlouvy či jiné listiny vzniklé po vydání pravomocného rozhodnutí či teprve dodatečné námitky účastníka řízení nemohou být důvodem ke zrušení rozhodnutí v rámci přezkoumání mimo odvolací řízení, mohou však být důvodem k obnově řízení. Tvrdí-li účastník správního řízení, že má v držení listinu a domáhá-li se toho, aby jí bylo použito k důkazu, je povinen ji správnímu orgánu předložit. Jestliže tak přes vyzvání neučiní, nese procesní odpovědnost za to, že správní orgán neměl možnost potřebný poznatek z ní učinit. Jestliže však správní orgán výzvu neučiní a navržený důkaz, který mohl mít vliv na skutkový a právní základ rozhodnutí neprovede s odůvodněním, že měl být uplatněn v řízení, které předcházelo, nezbavuje se tak odpovědnosti za nedostatečné zjištění skutkového stavu věci. Listiny lze rozdělit na: a) veřejné listiny – listiny vydané soudy ČR (rozsudky, usnesení) nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními právními předpisy prohlášeny za veřejné (např. protokol o jednání). U veřejných listin platí zásada předpokládané pravdivosti o tom, co tyto listiny osvědčují či potvrzují až do doby, než se prokáže opak. b) veřejné listiny cizozemského původu, a to buď na základě mezinárodních smluv, nebo na základě faktickém. Zde hraje roli též otázka superlegalizace dokumentů vystavených cizími orgány. Je výsostným právem státu pro vlastní účely požadovat, aby orgánem vlastního státu, prakticky diplomatickou misí, bylo ověřeno, že cizozemská listina byla vydána skutečně orgánem cizího státu nebo jiným cizozemským veřejným orgánem. Toto stát může uplatnit nebo neuplatnit: V prvním případě je třeba soudit, že cizozemská listina se stává z hlediska vlastního státu veřejnou listinou až provedením superlegalizace, v druhém případě je naopak třeba soudit, že stát uznává její charakter veřejné listiny automaticky, například pro vysokou frekvenci vztahů a dobrou známost formy takových cizozemských listin ve vlastním státě. Konečně se státy mohou navzájem smluvně zavázat, že mezi sebou alespoň v určitém rozsahu superlegalizaci požadovat nebudou. V souvislosti s cizozemskými listinami je tedy nutné zmínit přistoupení ČR k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin (Haag 5. října 21

1965 – Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 45/1999 Sb.). Pro Českou republiku Úmluva vstoupila v platnost v souladu se zněním jejího článku 12 dnem 16. března 1999. Úmluva platí pro veřejné listiny, které byly vydány na území jednoho ze smluvních států a které musí být předloženy na území jiného smluvního státu. V případě řízení před Úřadem se toto týká zejména prioritních dokladů. c) soukromé listiny – všechny ostatní (např. typicky dle občanského či obchodního zákoníku). U smluv zásadně platí, že projevy vůle smluvních stran nemusejí být na téže listině, nestanoví-li právní předpis jinak. Pokud je účastníkem řízení určitá skutečnost dokazována cizojazyčnou listinou, lze ji přijmout jako důkaz, pokud její obsah je zjevný s ohledem na jednoduchost sdělení ( např. plná moc v jazyce anglickém). Český jazyk jako jazyk úřední je zmíněn, v § 41 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. V jednostranném řízení Úřad připustí listiny i v jiném jazyce v případě, že je v rámci řízení schopen řádně posoudit obsah těchto listin, bez ohledu na jejich jazyk. Za listiny, které lze řádně přezkoumat, se považují listiny v jazyce slovenském, anglickém, francouzském a německém. V případě odborných či složitých textů v cizím jazyce však může Úřad v pochybnostech požadovat překlad do jazyka českého. V dvoustranném řízení lze listiny v těchto cizích jazycích z důvodů procesní ekonomie taktéž připustit s tím, že při řízení musí být účastník, kterému jsou listiny v cizím jazyce předkládány, poučen o možnosti vyžádat si jejich překlad do českého jazyka v případě, že jsou mu nesrozumitelné. Toto poučení je nutné učinit před samotným posuzováním listin Úřadem. 4. 1. 2. Znalci. Znalecký posudek státního orgánu, ústavu specializovaného na znaleckou činnost nebo státního ústavu si Úřad může vyžádat nebo může být Úřadu předložen, je-li to nutné k odbornému posouzení skutečností důležitých pro rozhodnutí. Z logiky věci plyne, že se jedná o posouzení otázek, které Úřad není schopen ani oprávněn posuzovat. Právní řád neobsahuje povinnost Úřadu znalce vyslechnout a jen v odůvodněných případech se spokojit s písemným vyhotovením znaleckého posudku. V praxi se dává přednost písemnému posudku a výslech znalce se uplatňuje pouze, je-li to vzhledem k okolnostem případu vhodné nebo nutné. Znalecký posudek se hodnotí jako kterýkoliv jiný důkaz, přičemž Úřad není oprávněn posuzovat správnost znaleckého posudku, resp. jeho závěrů, ale hodnotí pouze to, zda úvahy znalce odpovídají zásadám logiky a skutkovým závěrům vyplývajícím z jiných provedených důkazů. V praxi Úřadu se tento důkaz v podstatě nevyskytuje, i když není vyloučen. Nevyskytuje se především proto, že jeho nutnost v činnosti Úřadu zpravidla nevzniká. Náklady na znalecký posudek hradí správní orgán. Pokud je účastníky řízení předložen důkaz, o němž účastník tvrdí, že je znaleckým posudkem, je nutné takový důkaz hodnotit jako důkaz listinný. Takový důkaz, i kdyby obsahoval potřebné náležitosti (nález, znalecká doložka), není znaleckým posudkem, neboť si jej nevyžádal správní orgán; jedná se o podpůrný doklad tvrzení účastníka. 4. 1. 3. Svědci Vypovídat před Úřadem jako svědek může jen fyzická osoba, a to kterákoli bez ohledu na věk. Vypovídat před Úřadem jako svědek může i fyzická osoba, jejíž způsobilost k právním 22

úkonům byla omezena za předpokladu, že konkrétní omezení její právní způsobilosti nemá vliv na hodnověrnost výpovědi. Svědek je osoba odlišná od účastníka řízení, popř. od jeho zástupce, jakož i správního orgánu, jímž byla k výslechu předvolána. Svědčit může i zaměstnanec Úřadu. Výpověď svědka je ústním důkazem. Fyzická osoba může Úřadu písemně sdělit skutečnosti, které vnímala svými smysly; jedná se o písemnou výpověď svědka, která je nepochybně důkazem. Jako svědky nelze slyšet: a) osoby neschopné řádné svědecké výpovědi b) osoby vyloučené z důvodu přiznané imunity nebo výsady c) osoby, které by výpovědí způsobily nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým d) osoby, které by výpovědí porušili státní, hospodářské nebo služební tajemství, nebo zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti Tyto výjimky neznamenají, že dotčená osoba nemůže být svědkem vůbec. Pokud pominou důvody, kdy nelze svědka slyšet, je možné ho vyslechnout (např. v případě zbavení mlčenlivosti svědka příslušným orgánem apod.) V procesu dokazování se Úřad snaží zjistit a objasnit skutečný stav věci. Důležitým a účinným prostředkem k získání informací o stavu věci je výslech svědka. K provádění výslechu svědka je příslušný Úřad, respektive určený zaměstnanec Úřadu. Celý proces výslechu začíná předvoláním, které je zpravidla písemné. Svědkovi se v něm určuje den, hodina a místo výslechu. Nejvíce je nutno využívat formu písemného pozvání svědka. Z praktických důvodů není vyloučená forma ústního a telefonického pozvání či prostřednictvím elektronické pošty. Jiné pozvání je vhodné potvrdit písemně, protože je později jednodušší skrze listinu dokazovat případné svědkovo nedostavení se. Pokud se svědek bez závažných důvodů nedostaví, ačkoliv byl písemně pozván, je možné, aby mu Úřad podle § 45 odst. 1 správního řádu, udělil pořádkovou pokutu až do výše 200 Kč. V praxi Úřadu je nejhojnější varianta, kdy svědka přivede účastník řízení nebo přijde sám a chce poskytnout svědectví. Toto je přípustná možnost a Úřad provede výslech svědka bez předvolání pokud usoudí, že je jeho svědectví třeba a osvětlí stav dotčené věci. Úřad nemá povinnost vyslechnout nepozvané svědky, ale ze zásady efektivity řízení je vhodné využít přítomnosti svědka a vyslechnout ho. O výslechu svědka je nutno sepisovat protokol. 4. 1. 3. 1. Protokol o výslechu svědka má tyto nezbytné náležitosti : - kdo ( který správní orgán a které osoby výslech prováděly), - kde ( zpravidla v budově Úřadu. Je zde možnost výslech provést v místě bydliště, pokud se svědek není schopen ze závažných zdravotních důvodů dostavit na Úřad ), - kdy ( je nutno v protokolu vyznačit, kdy k výslechu svědka došlo. Jde o přesné datum a hodinu s uvedením začátku a konce výslechu. - jaký byl předmět výslechu ( obsah výpovědi svědka ), - kdo se účastnil výslechu a jejich podpisy. ( zaměstnanec Úřadu provádějící výslech, jiný pracovník Úřadu, svědek, právní zástupce, jiní účastníci řízení atd.), - celý protokol by měl být jasný a srozumitelný. 4. 1. 3. 2. Konkrétní postup při výslechu svědka : 1. výslech svědků se zásadně provádí v nepřítomnosti ostatních svědků, kteří nebyli ještě vyslyšeni, 2. zjištění totožnosti svědka ( jakýmkoliv dokladem, jímž je možné prokázat totožnost), 3. poučení o tom, že musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčet (§ 35 odst. 1 správního řádu),

23

4. povinnost poučit o právních následcích nepravdivé a nebo neúplné výpovědi, kterou se vystavuje možnosti trestního stíhání pro trestné činy dle ust. § 174 (křivé obvinění), § 206 (pomluvy), § 209 (poškozování cizích práv) trestního zákona, popřípadě postih pro přestupek dle ust. § 21 odst. 1 písm. g, (o úmyslně podané nepravdivé nebo neúplné svědecké výpovědi ve správním řízení) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a pořádkový delikt § 45 odst. 1 správního řádu (bezdůvodné odepření svědecké výpovědi), 5. poučení o možnosti odepřít výpověď pouze tehdy, pokud by si jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým (definice osob blízkých § 116 občanského zákoníku - Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní). Odepřít výpověď nelze v situaci, jestliže by se tímto odepřením dopustil pouze přestupku. Poučení je nezbytné! Opomene-li Úřad svědka poučit, může toto pochybení znamenat nepoužitelnost svědecké výpovědi jako důkazu. Na druhou stranu nemá týž nedostatek vliv na zánik odpovědnosti svědka za porušení jeho povinností. Nepoučený svědek, který lže nebo jisté informace zatajuje, se stále vystavuje možnosti trestního nebo správního postihu, 6. svědkovi je po poučení nutno dát prostor k samostatnému vylíčení všech skutečností, které jsou mu známy o stavu věci, 7. poté je možno klást otázky, na které je svědek povinen odpovědět. Nelze klást otázky předpokládající dosud nepotvrzenou skutečnost nebo otázky napovídající či obsahující odpověď. 8. je možné, aby se po otázkách Úřadu ptali účastníci řízení (pokud jsou přítomni), Úřad posuzuje, zda se týkají věci a zda nejsou v rozporu s bodem 7, 9. po ukončení samotného výslechu je nezbytné seznámit svědka s jeho výpovědí, a to buď formou, kdy svědek si svou výpověď přečte sám, nebo je také možné, aby protokol o výslechu byl pracovníkem Úřadu hlasitě přečten, 10. při výslechu by měla být přítomna vedle vyslýchajícího nejméně jedna nezúčastněná osoba ( může jít o zapisovatelku nebo sekretářku), 11. protokol musí být nakonec opatřen podpisy všech zúčastněných osob ( za Úřad příslušný zaměstnanec, který prováděl výslech, zapisovatelka, svědek a ostatní účastníci výslechu, pokud otázkami aktivně zasahovali do průběhu výslechu atd.). Přítomní podepisují vlastnoručně poslední stranu protokolu. Svědek navíc podepisuje každou stranu protokolu na spodním okraji. Po podpisu protokolu všemi zúčastněnými, nelze provádět žádné změny. Případné opravy lze provést jen dodatkem k protokolu, který musí opět všichni podepsat a zpravidla se dodatek činí na konci protokolu, 12. pokud nastane situace a některá ze zúčastněných osob, která má povinnost podepsat protokol, jej odepře podepsat, musí být tato skutečnost, včetně důvodu odepření a námitek k obsahu protokolu v něm uvedeny. Úřad tak učiní v závěru protokolu. 4. 1. 4. Ohledání Ohledání věci provádějí pracovníci Úřadu, kteří jsou pověření k vyřízení věci. Ohledány mohou být věci movité i nemovité, z ohledání je třeba pořídit protokol a popsat v něm předmět ohledání, jeho vlastnosti, přítomné osoby a výsledek ohledání. K místnímu ohledání musí být přizván nejen účastník řízení, ale i ten, kdo je oprávněn s předmětem ohledání nakládat. Tento důkazní prostředek je v praxi Úřadu výslovně uveden v § 26 odst. 3 zákona č. 527/1990 Sb.

24

4. 1. 5. Čestné prohlášení. Čestné prohlášení (místopřísežné prohlášení) není důkazem v pravém smyslu, ale je náhradou za důkaz. Skutečnost obsažená v čestném prohlášení tedy není dokázanou, ale osvědčenou. Předpisy na ochranu průmyslového vlastnictví, s výjimkou řízení o ochranných známkách, vylučují použití čestného prohlášení v řízení před Úřadem, přesto se čestné prohlášení jako náhrada za jiný důkaz (např. listinu) v praxi Úřadu objevuje. Např. formuláře přihlášky vynálezu a užitného vzoru vyžadují v položce č. 8 prohlášení přihlašovatele o tom, zda se jedná či nejedná o podnikový vynález či užitný vzor. Čestné prohlášení může učinit pouze účastník řízení, nikoli svědek, znalec či tlumočník. Pokud učiní „čestné prohlášení“ jiná osoba než účastník řízení, je nutné na takovýto dokument nahlížet jako na listinný důkaz, popř. tuto osobu ve věci vyslechnout jako svědka. 4. 2. Hodnocení dokladů jiného orgánu Je-li doklad vydaný kompetentním orgánem, nepřísluší Úřadu jakkoli hodnotit a zpochybňovat věcnou oprávněnost jejich vydání, resp. hodnotit právní titul, na jehož základě byly vydány. 4. 3. Věrohodnost dokladů Z žádného právního předpisu nelze dovodit, že by Úřad byl povinen zkoumat pravost a platnost smlouvy, popř. jiné listiny dokládající právo, pokud z těchto listin či jiných skutečností nevyplývají o této platnosti pochybnosti a neplatnost není ani některým z účastníků namítána. U listiny se zkoumá především její pravost a neporušenost. Jestliže má listina jiný důkazní význam než z hlediska svého obsahu, jde o věcný důkaz. Samotné pochybnosti o platnosti smlouvy či jiné listiny vzniklé po vydání pravomocného rozhodnutí či teprve dodatečné námitky účastníka řízení nemohou být důvodem ke zrušení rozhodnutí v rámci přezkoumání mimo odvolací řízení, ale mohou však být důvodem k obnově řízení. 4. 4. Nečitelná kopie dokumentů Jestliže byly předloženy fotokopie dokladů, které byly nedostatečně vytištěny, neboť při jejich vyhotovení došlo k posunutí tisku, pak jde zcela evidentně o technický nedostatek vzniklý při vyhotovení písemné kopie. V tomto případě je nutné, aby Úřad vyzval účastníka řízení k odstranění tohoto zřejmého nedostatku. Na Úřad se tedy v plném rozsahu vztahuje povinnost stanovená v ustanovení § 32 odst. 1 a ustanovení § 46 správního řádu, a to před vydáním rozhodnutí zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. 5. Procesní úkony Účastníci řízení jsou povinni v průběhu správního řízení s Úřadem spolupracovat. Je-li nutno v řízení o přihlášce osobně projednat přihlášku, ať z hlediska věcného nebo pokud jde o odstranění formálních nedostatků, je povinností průzkumového pracovníka sepsat dvojmo záznam o jednání se stejnými náležitostmi, jaké má mít písemná zpráva o průzkumu, včetně sankcí při nevyhovění požadavkům Úřadu, aby tak obsah a výsledek jednání byly kdykoliv přezkoumatelné. Záznam o jednání musí účastníci jednání podepsat. Jeden exemplář záznamu se uloží do spisu a druhý se předá přihlašovateli nebo jeho zástupci. Pro případ, že přihlašovatel nebo zástupce odmítne zápis podepsat, je nutné učinit o tom záznam do spisu a případné požadavky, které byly uvedeny v zápisu, pak potvrdit příslušnou písemnou zprávou. Záznam o jednání se zaznamenává v rejstříku jako samostatná položka. 25

Při telefonickém styku s přihlašovatelem, resp. jeho zástupcem, je třeba vyzvat tyto osoby, aby případná ujednání potvrdily písemně. Bez těchto následných písemných potvrzení nelze přistoupit k vydání rozhodnutí ve věci. To se samozřejmě netýká dohodnutých drobných formálních úprav, které nemají vliv na rozsah ochrany. Obsah telefonického rozhovoru je nutné zaznamenat ve spisu, opatřit datem a podpisem. 6. Rovnost účastníků řízení Účastníci řízení, jejichž postavení vyplývá ze zákona, před Úřadem mají rovná procesní práva a povinnosti. Úřad je povinen v řízení zajistit stejné možnosti pro uplatnění procesních oprávnění a vyžadovat plnění procesních povinností všech účastníků řízení. Z tohoto pohledu je nutné, aby Úřad zvážil přípustnost čestného prohlášení v řízení s více účastníky, neboť by tím mohla být porušena rovnost mezi účastníky řízení. Úřad nevyžaduje plnění procesních povinností, jestliže zákon s nesplněním procesní povinnosti spojuje některý právní důsledek (zastavení řízení, právní domněnka neučiněného podání apod.). 7. Jazyk řízení Řízení před Úřadem se zásadně vede v jazyce českém. Cizojazyčné podání, došlé Úřadu, není Úřad povinen akceptovat a je v zájmu osoby, která takové podání učinila, aby obstarala jeho překlad. 8. Lhůty Ve správním řízení se rozlišují lhůty zákonné (stanovené zákonem nebo prováděcím právním předpisem) a lhůty stanovené Úřadem k provedení určitého úkonu (lhůty referentské). Zákonné lhůty vážou jak účastníka, tak správní orgán a jsou proto neprodlužitelné, referentské lhůty jsou v zásadě lhůtami prodlužitelnými. Lhůta je zachována, učiní-li účastník úkon v její poslední den buďto před Úřadem, nebo je-li podání odevzdáno k poštovní přepravě. Vzniknou-li pochybnosti o zachování procesní lhůty, je nutno rozhodnout ve prospěch účastníka řízení. Pochybnosti jsou předmětem volného správního uvážení pracovníka, který byl vyřízením věci pověřen. 8. 1. Prodloužení lhůty Prodloužit lze pouze lhůtu, která ještě neuplynula. Úřad je povinen o tom, že souhlasí s prodloužením lhůty, účastníka řízení vyrozumět písemně. Jestliže účastník řízení ani po druhém povoleném prodloužení lhůty neodstranil závady a žádá o další prodloužení, přičemž pracovník pověřený vyřízením věci shledá, že v zájmu hospodárného průběhu řízení by další prodloužení lhůty bylo neúčelné, upozorní současně s posledním povolením prodloužení lhůty, že další prodloužení nebude Úřadem povoleno. V případě, že i po stanovení konečné lhůty přihlašovatel znovu požádá o její prodloužení, pak po zvážení v žádosti uvedených důvodů může pracovník pověřený vyřízením věci žádosti vyhovět s tím, že znovu uvede, že jde o lhůtu konečnou, po jejímž marném uplynutí vydá rozhodnutí podle obsahu spisu. Další prodlužování lhůt tedy může průzkumový pracovník povolit jen v závažných případech, které by ještě mohly ovlivnit výsledek řízení (např. rozhodnutí soudu apod.). Pokud rozhodnutí podle obsahu spisu nelze vydat bezprostředně po obdržení neakceptované žádosti o další prodloužení lhůty, pak je třeba žadateli neprodleně sdělit, že se žádosti nevyhovuje a bude rozhodnuto podle obsahu spisu. Poté je nutné bez zbytečného odkladu vydat vlastní rozhodnutí. Jestliže poté, co byla odmítnuta další žádost o prodloužení lhůty, bude spis doplněn o další podání účastníka, bude Úřad při rozhodování přihlížet i k jeho obsahu. 26

8. 2. Prominutí zmeškání lhůty Prominutí zmeškání lhůty je institutem, který zmírňuje nepříznivé účinky nedodržení lhůty, kterou zákon či referent stanovil pro provedení určitého úkonu v řízení. Prominout zmeškání lhůty lze výlučně účastníku řízení. Zákony na ochranu průmyslového vlastnictví obsahují úpravu prominutí zmeškání lhůty jako speciální právní úpravu, z tohoto důvodu pro tento institut nelze správní řád použít ani podpůrně. Závažnost důvodů, které vedly u účastníka ke zmeškání lhůty, jsou předmětem volné úvahy pracovníka Úřadu, který byl vyřízením věci pověřen. Důležité důvody mají tedy vždy charakter překážky objektivní povahy. V řízení o ochranných známkách je vyloučeno prominout zmeškání lhůty, jestliže překážka má povahu subjektivní (nikoli vlastní vinou). Splnění formálních podmínek (neuplynutí subjektivní i objektivní lhůty, nezbytnost současného učinění úkonu, který byl zmeškán, a zaplacení příslušného správního poplatku) jsou nezbytnými podmínkami pro vydání kladného rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty. Možnost podání opravného prostředku proti rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškané lhůty vyplývá z jednotlivých předpisů na ochranu průmyslového vlastnictví. Právním důsledkem prominutí zmeškání lhůty je skutečnost, že nenastanou právní účinky zastavení řízení, popř. ztráty jiného práva. Zákony na ochranu průmyslového vlastnictví pamatují na práva třetích osob, která byla nabyta v dobré víře v době mezi vznikem důsledku, který zákon s nedodržením lhůty spojuje, a prominutím zmeškání lhůty. 8. 3. Počítání času Obecná pravidla pro počítání času jsou ve správním řádu upravena pod marginální rubrikou "Lhůty" v ustanovení §27 odst. 2. Pokud není výslovně stanoveno jinak, počítání procesních lhůt se v rámci správního řádu řídí podle obecných pravidel. Podle nich se do lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a připadne-li konec lhůty na den pracovního volna nebo den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. 8. 3. 1. Roční lhůta Je-li lhůta stanovena na jeden rok nebo několik let, pak počítání času začíná dnem následujícím po dni, kdy došlo k rozhodné skutečnosti určující počátek lhůty, a období uplyne v příslušném roce, a to v měsíci, který má stejné jméno, a dnem, který má stejné číslo jako měsíc a den, kdy nastala rozhodná skutečnost určující počátek lhůty. Nemá-li takový měsíc den stejného čísla, období uplyne posledním dnem tohoto měsíce. 8. 3. 2. Měsíční lhůta Je-li lhůta stanovena na jeden měsíc nebo na určitý počet měsíců, pak počítání času začíná dnem následujícím po dni, kdy nastala rozhodná skutečnost určující počátek lhůty, a období uplyne v příslušném dalším měsíci, a to dnem, který má stejné číslo jako den, kdy nastala rozhodná skutečnost určující počátek lhůty. Nemá-li takový měsíc den stejného čísla, období uplyne posledním dnem tohoto měsíce. 8. 3. 3. Denní lhůta Je-li lhůta stanovena určitým počtem dní, pak počítání lhůty nastane dnem následujícím po dni, kdy nastala rozhodná skutečnost určující počátek lhůty, a období uplyne dnem, který je posledním v počtu.

27

9. Doručování Určení dne doručení je významné zejména u rozhodnutí, neboť den doručení je určující zejména pro běh lhůt (např. lhůty k odvolání), pro nabytí právní moci a vykonatelnosti. Všechna rozhodnutí Úřadu a dále důležité písemnosti, které mají zásadní význam pro práva účastníků, se doručují do vlastních rukou; doručeno je dnem, kdy adresát písemnost převzal a její doručení potvrdil na doručence (nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí). V praxi Úřadu se nevyžaduje, aby poštovní zásilka byla dodána výhradně jen adresátovi; z tohoto důvodu se pro odesílání zásilek používají obálky s modrým pruhem (§ 46 vyhl. 286/2004 Sb.) Pokud se potvrzení o doručení zásilky do spisu nevrátí do 30 dnů od odeslání zásilky, průzkumový pracovník, případně vedoucí oddělení rejstříků, požádá vedoucího oddělení vstupního a poplatkového, aby zahájil pátrání po tomto potvrzení u poštovního úřadu. Za kontrolu správného vrácení potvrzení v tomto smyslu odpovídá průzkumový pracovník. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, ačkoli se na uvedené adrese zdržuje, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (na posuzování doručení nemá vliv, zda a kdy se adresát o uložení dozvěděl nebo že ji reálně přijal později). Pro počítání času platí obecná pravidla. Odepřel-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, je doručena dnem, kdy její přijetí bylo odepřeno (na to musí doručovatel adresáta upozornit) . Písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo organizacím, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo organizace přijímat písemnosti; není-li takových pracovníků, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo organizaci jednat. Písemnosti určené advokátům se doručují advokátní kanceláři. Ustanoví-li účastník řízení zástupce, Úřad zasílá písemnost (výzvu, rozhodnutí apod.) pouze tomuto zástupci (plná moc k zastupování založená ve správním spise je nezbytným předpokladem tohoto postupu); pouze v případě, má-li účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu. Rozhodnutí, které je doručeno pouze účastníku a nikoli právnímu zástupci, nemůže nabýt právní moci. Je-li písemnost doručována poštou, musí být vedle data převzetí uveden i podpis účastníka; pouhé potvrzení poštovního úřadu o dni doručení např. správního rozhodnutí, které účastník nepodepsal, nestačí k posouzení např. včasnosti podaného odvolání či žaloby na přezkoumání správního rozhodnutí. Doručení veřejnou vyhláškou použije Úřad pouze v případě, kdy mu účastníci řízení nebo jejich pobyt nejsou známi nebo pokud tak stanoví zvláštní právní předpis; doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že administrativní pracovník oddělení vstupního a poplatkového na písemnosti vyznačí (orazítkuje) den vyvěšení, který stvrdí podpisem, a písemnost vyvěsí na určeném veřejnosti přístupném místě. Po 15 dnech se má za to, že písemnost byla řádně doručena (§ 26 odst. 2 správního řádu). Administrativní pracovník oddělení vstupního a poplatkového opět vyznačí a podpisem stvrdí den sejmutí-doručení a písemnost postoupí zpět průzkumovému pracovníku k dalšímu řízení. Oddělení vstupní a poplatkové vede o případech doručování veřejnou vyhláškou zvláštní deník, který obsahuje následující údaje: číslo spisu, název dokumentu (např. rozhodnutí a den jeho vydání), den vyvěšení, den doručení a jméno administrativního pracovníka, který záznam provedl. Za řádné doručení odpovídá správní orgán, nelze se proto účinně bránit poukazem na pochybení pošty. Nebylo-li doručeno ani náhradním způsobem, zasílá se zásilka adresátovi opětovně. V tomto případě se zasílá původní vyhotovení zásilky.

28

10. Náklady řízení Náklady, které vznikly ve správním řízení správnímu orgánu, včetně nákladů na provedení důkazů nese správní orgán; náklady, které v řízení vznikly účastníkovi řízení, nese účastník. Dle § 31 odst. 2 správního řádu správní orgán může účastníkům řízení uložit, aby nahradili náklady, které vznikly jejich zaviněním, ostatním účastníkům řízení. 10. 1. Poplatky Úřad jakožto orgán státní správy vybírá za některé úkony správní poplatky. Poplatky jsou stanoveny zákonem o správních poplatcích, vybíraných správními orgány České republiky. Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba, která podala žádost nebo jiný návrh k provedení úkonu Úřadu, nebo osoba, v jejímž zájmu nebo věci byl úkon proveden. Úřad činí první úkony v řízení, které je zahájeno z podnětu účastníka, popřípadě vydá výsledek provedeného úkonu až poté, co poplatník prokáže, že poplatek zaplatil. Nezaplatí-li poplatník poplatek ve stanovené lhůtě, Úřad úkon neprovede nebo zastaví zahájené řízení. To neplatí, pokud zvláštní právní předpis, jímž je jednotlivý zákon na ochranu průmyslového vlastnictví, nespojuje s nezaplaceném správního poplatku právní domněnku, že podání účastníka řízení nebylo podáno. Zastaví-li rozhodnutím Úřad řízení z důvodu nezaplacení poplatku a poté je poplatek zaplacen nejpozději do konce běhu odvolací lhůty proti tomuto rozhodnutí, pozbývá rozhodnutí platnosti a Úřad tuto skutečnost vyznačí formou úředního záznamu ve spise. Poplatek je možné uhradit hotově v pokladně Úřadu, převodem z účtu, poštovní poukázkou nebo kolkem . 10. 2. Osvobození od poplatků Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích stanoví v sazebníku výši poplatků za správní úkony, které je Úřad oprávněn vybírat. Ustanovení § 8 odst. 1 tohoto zákona uvádí výčet subjektů, které jsou osvobozeny od placení poplatků. Jedná se vesměs o subjekty, které žádají o provedení správních úkonů v rámci výkonu státní správy. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona jsou od poplatků osvobozeny státní orgány a státní fondy. Rozumí se tím všechny orgány zřízené zákonem a pověřené výkonem státní správy, moci zákonodárné, soudní a výkonné, tj. například • ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy v rámci výkonu státní správy, • soudy v rozsahu působnosti zákona č. 6/2002 Sb. jako orgány moci soudní, • státní zastupitelství v rozsahu působnosti zákona č. 283/1993 Sb. jako orgány moci výkonné, • Česká obchodní inspekce v rozsahu působnosti zákona č. 64/1986 Sb., • Státní zemědělská a potravinářská inspekce v rozsahu působnosti zákona č. 146/2002 Sb., • celní úřady jako orgány státní správy v rozsahu působnosti zákona č. 13/1993 Sb., • Policie České republiky v rozsahu působnosti zákona č. 283/1991 Sb., • finanční úřady jako územní finanční orgány podle zákona č. 531/1990 Sb. v rozsahu působnosti zákona 337/1992 Sb. Od poplatků jsou dále dle § 8 odst. 1 zákona č. 634/2004 Sb osvobozeny : - diplomatická zastupitelství cizích států a delegovaní diplomatičtí zástupci, konzulové z povolání a další osoby, jsou-li státními příslušníky cizích států a požívají-li výsady a imunity podle mezinárodního práva, je-li zaručena vzájemnost a nejde-li o úkony prováděné v osobním zájmu nebo k osobnímu prospěchu těchto osob, 29

- územní samosprávné celky a jejich orgány, požadují-li provedení úkonů souvisejících s výkonem státní správy, kterým jsou pověřeny, - právnické osoby, požadují-li provedení úkonů souvisejících s výkonem státní správy, kterým jsou pověřeny, - fyzické nebo právnické osoby, stanoví-li tak mezinárodní smlouvy a ujednání, kterými je Česká republika vázána. Od poplatků jsou dle § 8 odst. 2 zákona č. 634/2004 Sb. osvobozeny některé úkony, z nichž jsou zde příkladmo uvedeny úkony tyto: - pro účely dědického řízení, prováděného notářem jako soudním komisařem, - pro účely exekučního řízení, prováděného soudním exekutorem, - stanoví-li tak mezinárodní smlouvy a ujednání, kterými je Česká republika vázána, - vyžádané a provedené prostřednictvím dálkového přístupu, opatřené elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, nepřevyšuje-li sazba poplatku 2 000 Kč.

11. Rozhodnutí Rozhodnutí Úřadu musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutečného stavu věci, musí mít náležitosti zvláštním právním předpisem stanovené a pokud zvláštní právní předpis nestanoví procesní pravidla, podle nichž musí správní orgán postupovat při vydání rozhodnutí, nebo náležitosti rozhodnutí neupravuje, je třeba použít správní řád. Podle ustanovení § 46 správního řádu rozhodnutí Úřadu musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy a musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náležitosti. Je povinností správního orgánu rozhodnout o celém předmětu řízení, který byl vymezen návrhem na zahájení správního řízení a ve výroku rozhodnutí to také jednoznačně a srozumitelně vyjádřit (§ 47 odst. 2 spr. ř.). Uplatnil-li účastník řízení před správním orgánem jednou žádostí dva nároky, lze o nich rozhodnout samostatnými rozhodnutími i rozhodnutím společným. Označí-li však správní orgán ve výroku rozhodnutí za předmět řízení oba nároky a věcně o jednom z nich rozhodnout opomene, jde o vadu řízení. Každé rozhodnutí Úřadu - s výjimkou rozhodnutí o zápisu konkrétního předmětu průmyslového vlastnictví do rejstříku, které je rozhodnutím sui generis - musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. V každém rozhodnutí Úřadu musí být uveden Úřad jako správní orgán, který rozhodnutí vydal, dále musí být uvedeni všichni účastníci řízení, v jaké věci bylo řízeno, podle jakého předpisu hmotného práva včetně uvedení odpovídajícího ustanovení a s jakým výsledkem. Rozhodnutí musí být opatřeno razítkem a jménem, příjmením a podpisem osoby oprávněné ve věci rozhodnout. To neplatí u rozhodnutí vydávaných předsedou Úřadu, jehož jméno a příjmení je vyznačeno v záhlaví rozhodnutí. Pro posouzení obsahu rozhodnutí jsou relevantní pouze údaje před razítkem. Výrok, tedy ta část, která autoritativně zakládá, mění nebo ruší, případně deklaruje subjektivní oprávnění či povinnost účastníka, obsahuje mimo rozhodnutí ve věci též rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení, a ve věcech užitných vzorů rovněž rozhodnutí o tom, kdo, popřípadě v jakém poměru nese správní poplatek. Pouze výrok rozhodnutí je schopen materiální právní moci. 30

V případě rozhodování o opravném prostředku rozhodnutím, jímž je napadené rozhodnutí celé změněno (na rozdíl od rozhodnutí, jímž se odvolání zamítá a napadené rozhodnutí potvrzuje), netvoří s rozhodnutím I. stupně jeden celek, ale jde o samostatné rozhodnutí. Dojde-li odvolací orgán k závěru, že je nutno změnit napadené rozhodnutí jen v některém výroku nebo části některého výroku, pak ohledně částí změnou nedotčených musí zamítnout odvolání a napadené rozhodnutí potvrdit. Obdobně postupuje, pokud napadené rozhodnutí toliko v některé části ruší. 12. Chyby v psaní a počítání Podle § 47 odst. 6 správního řádu lze chybu v psaní, počtech či jiné nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí změnit kdykoli, tedy i po právní moci rozhodnutí, či dokonce po uplynutí lhůty k podání žaloby proti správnímu rozhodnutí. Úřad tak může učinit z úřední moci nebo na návrh. Správní řád nestanoví odlišný postup (odlišnou formu) pro opravu výroku rozhodnutí a pro opravu jiných částí rozhodnutí; zejména pak ani nestanoví, že v případě opravy výroku rozhodnutí znovu běží lhůta k podání odvolání proti opravovanému rozhodnutí. Postup podle citovaného ustanovení však nelze použít, jestliže by se opravou měnil smysl (vlastní obsah) výroku rozhodnutí neboť připuštění neformální opravy výroku rozhodnutí měnící smysl (obsah) rozhodnutí, a dotýkající se tak i hmotných práv účastníka, by znamenalo možnost nepřiměřeného zkrácení účastníka na jeho procesních právech. O jiných nesprávnostech lze hovořit jenom tehdy, když nesprávnost je ze souvislosti celého rozhodnutí zřejmá, tedy bez dalšího snadno seznatelná. Může se tedy jednat jenom o zřejmé smyslové rozpory a omyly povahy skutkové, jejichž opravou se na obsahu a smyslu rozhodnutí nic nemění. Změna obsahu rozhodnutí naproti tomu je možná jen řádnými či mimořádnými opravnými prostředky. Oprava se vyznačí v rozhodnutí a formou sdělení se oznámí účastníkům řízení tak, že se vždy uvede formou citace nesprávný text a současně se vedle něj uvede formou citace text správný.

31