2004 3

OBSAH Na zdraví! Zdravíčko! Bute zdrávi! Hodně zdraví! Tak to je jen několik z mnoha velmi často užívaných pozdravů. Většinou si ani neuvědomujeme, že je říkáme, protože je vyslovujeme tak nějak automaticky. Ale co pravdy je v nich! Vždy zdraví je skutečně to nejcennější, co každý z nás má. A přitom, ruku na srdce, si ho mnohdy sami dobrovolně ničíme. Tak např. kouříme, přejídáme se a necvičíme. Tělo od nás dostává zabrat nejen fyzicky, ale – a to možná dokonce častěji – psychicky. Připouštíme si stresy a neustále naříkáme, že něco nejde a že vše kolem nás je špatné. Neusmíváme se, i když víme, že úsměv i smích povzbuzují duševní pohodu. Vyznavači a propagátoři tzn. zdravého životního stylu by nám vyjmenovali dlouhou řádku dalších věcí, kterými svému zdraví škodíme. A proto až o Vánocích nebo na Nový rok budete slavnostní přípitek doprovázet slovy „na zdraví", zkuste se na chvilku zamyslet a říct si, co pro své zdraví chcete v příštím roce dělat. Krásný konec roku 2004 s Nemocničními listy Vám přeje Sylva Dostálová Časopis je registrován na Ministerstvu kultury ČR pod číslem MK ČR E 12096 Redakční rada:

Bc. Sylva Dostálová Zuzana Kejdová MUDr. Jan Burian Mgr. Jana Marounková Mgr. Marie Dudíková Ing. Petr Woletz Bc. Miloslava Kameníková Jelena Dzúrová

ROČNÍK V – ČÍSLO 4, PROSINEC 2004 Úvodník Bc. Sylva Dostálová

3

Anglický sylab obsahu

4

Intenzifikace jako nástroj možné reformy českého zdravotnictví Vánoční úvaha ředitele FN Brno MUDr. Jana Buriana

5

Výsledky hospodaření FN Brno Ing. Petr Koška

6

Krátké zamyšlení nad DRG Ing. Petr Koška

7

Představujeme vám kliniku dětské neurologie a jejího přednostu doc. MUDr. Radomíra Šlapala, CSc., a vrchní sestru Jitku Krajčovou

8

Všem dárcům krve za jejich dar života a zdraví patří náš dík Mgr. Marie Dudíková

11

Aktuality

12

Rozhovor s rektorem Masarykovy univerzity v Brně prof. PhDr. Petrem Fialou, Ph.D.

13

Výstavba univerzitního kampusu MU slavnostně zahájena Mgr. Václav Štětka 14 Aktuality

15

Vše o pupečníkové krvi MVDr. Jaroslava Vinklárková

18

FN Brno, Jihlavská 20, 625 00 tel.: +420 532 232 193, e-mail: [email protected] internet: www.fnbrno.cz

O nemoci zvané fenylketonurie MUDr. Dagmar Procházková

20

Fotografie:

Josef Adamíček

Grafická úprava a tisk:

IKARIA CZ, a. s., tř. Kpt. Jaroše 31 602 00 Brno tel.: 545 128 103-4 e-mail: [email protected]

Pohled sociálního pracovníka na péči o chronicky nemocné seniory a zákonodárství v České republice Marie Hrdinková

21

Nové knihy v lékařské knihovně FN Brno

21

Adresa redakce:

Distribuce:

Všechna pracoviště FN Brno, Krajský úřad Jihomoravského kraje, obě komory Parlamentu ČR, sdělovací prostředky, firmy, které s FN Brno spolupracují Náklad: 1 500 výtisků Četnost: 4x do roka

Grafické návrhy inzerce: Michal Kaválek Tento výtisk je neprodejný

Každý mechanismus potřebuje ke svému životu energie Ing. Karel Urbášek 23 Lékařské osobnosti – zemský vrchní zdravotní rada Hejduk Prof. MUDr. Leopold Pospíšil, DrSc.

24

Zahrada Hippokratova – vánoční poselství brémských muzikantů Mgr. Milan Klapetek

25

Křížovka

26

Nemocniční listy Fakultní nemocnice Brno, 4/2004

3

CONTENT “The opinion saying that no country worldwide is able to

positive and negative impressions in connection with his

generate sufficient resources for physicians, strongly believ-

employment, simultaneously appreciating a good collabora-

ing to spend them to help the patients, is still valid towards

tion between Masaryk University and the hospital.

the end of 2004. The politicians have been confronted with

❑

question on themes of health care accessibility, rate of soli-

Building of a new university campus in Brno-

darity and personal option of citizens regarding the value of

-Bohunice was officially started by a foundation stone cere-

health," says Jan Burian, M.D., the Director of Brno

mony on Monday, November 22, 2004. That means that an

Faculty Hospital. Please, read the Christmas contem-

area of about 20 ha, close to this hospital, will be rebuilt into

plation in the paper, titled Intensification, an Instrument

a campus during the next years.

of Possible Reform in Czech Health Service. ❑

❑ What are the possibilities of navel blood using, where it

This year's economy of Brno Faculty Hospital shows

is gathered and available for taking and what are the advan-

balanced figures in the period of the first 10 months. There

tages of using thereof. These and other questions responses

is a positive result amounting to 5.6 mil. CZK. A survey of

the article, About Navel Blood, by Jaroslava

yields appears in the article, Earnings of UH Brno, by Petr

Vinklárková, B.V.M.S.

Koška, MSc., the economic deputy. The article contains diagrams of costs and earnings in relation to hospitalized and ambulatory made examinations in the period between

❑ About a Disease Called Phenylcetonuria reports a paper by Dagmar Procházková, M.D.

January and October 2003 in comparison with the same

❑

period of 2004.

A Social Worker's Look at Care for Chronically

❑

Sick Seniors and Legislative of the Czech Republic

This issue of Hospital Magazine reports about the depart-

by Marie Hrdinková.

ment of Children's

Neurology, nowadays disposing of

❑

30 beds for patients and of four beds for accompanying per-

Any mechanism or organism, if material or imma-

sons. An interview with Radomír Šlapal, M.D., PhD, the

terial, needs energy for living. And Faculty Hospital in

Head of Children's Neurology Department, will make

Brno is a living organism indeed. The mission of supplying

you acquainted with changes that took place in this field

both, the medical and non-medical departments with ener-

during the previous years. "Treat the people and children in

gy has been fulfilled by the staff of the department of power

the same way, you desire to be treated by the others", are

engineering. Please, see the paper by Karel Urbášek, MSc.

the words by Jitka Krajčová, the head nurse of

for details.

Children's Neurology Department, we have interviewed

❑

as well.

The column, Prominent Personalities in Medicine,

❑

the regular author of which is Prof. Leopold Pospíšil,

Many Thanks to All Blood Donors Giving Health

M.D., DrSc., is dedicated to Prof. Bohdan F. Hejduk,

and Living – is an article describing the importance of

M.D., Regional Head Councillor for Health Care.

unpaid blood donation. Marie Dudíková, M.A., informs

❑

about the origin of an idea in view of the unpaid blood

Regular column titled The Garden of Hippocrates by

donation, born in this country in 1959. Furthermore, the

Milan Klapetek, M.A., this time, informs about

paper deals with the way, how the blood donors have been

Christmas Mission of Bremen Musicians. Friendship

appreciated.

and aid reaching beyond surpassable limits are very frequent

❑

motifs of fairy tales. And fairy tales surely do belong to the

The interviewed Prof. Petr Fiala, PhD, Rector of

atmosphere of coming Christmas.

Masaryk University in Brno, among others, has disclosed

4


INTENZIFIKACE JAKO NÁSTROJ MOŽNÉ REFORMY ČESKÉHO ZDRAVOTNICTVÍ

VÁNOČNÍ ÚVAHA Na konci roku 2004 stále platí, že žádný stát na světě nedokáže vyprodukovat tolik zdrojů, kolik by lékaři nedokázali utratit v dobré víře, že pomáhají svým pacientům. Před politiky stojí otázky a témata o dostupnosti zdravotní péče, o míře solidarity, o osobní volbě občana, jeho odpovědnosti k hodnotě zdraví. Tato témata zazněla v předvolebním duelu G. Bushe a J. Kerryho. Občané ve Spojených státech podpořili názor, že na všeobecnou dostupnou zdravotní péči nemá společnost dostatek prostředků a že solidarita v evropském pojetí omezuje právo na svobodu občana a soukromé vlastnictví. Tato diskuse měla a má globální rozměr. Klademe si otázku, zda občan 21. stol. má právo na zdraví, práci a sociální jistoty, nebo je to utopie ve světě, kde jsou vyznávané jiné hodnoty, jako trvalé mládí, vítězství, úspěšnost, podmanění, zisk? Je skutečně dostupnost zdravotní péče právo, nebo privilegium? Je solidarita skutečně omezení práva na svobodu a soukromé vlastnictví? Je zdraví osobní, individuální problém? Je možné, aby zdravotnictví bylo lidsky důstojné a efektivně fungující? Prostředky jsou omezeny, říkají v Česku pojišovny, ministerstvo financí, politikové. Vědí to lékaři, sestry a všichni dodavatelé produktů, které jsou k léčení a k pomoci potřebné. Lékaři a další provozovatelé zdravotnických služeb velmi dobře znají, jak nákladné je léčení, provoz operačního sálu, jaká je cena života, naděje. Politikové znají váhu a cenu zdravotnictví především v předvolebních kampaních. Přestože zdravotnická ekonomie má řadu nástrojů, jak zlepšovat hospodárnost zdravotní péče, jaké cesty je možné zvolit k efektivně fungujícímu zdravotnickému systému, není na konci roku 2004 přijato konsenzuální politické zadání, jak dál v horizontu nejméně 10 let, jaké hodnoty a medicínské cíle budou srozumitelně oslovovat občana, ale i lékaře. Půjdeme cestou extrémně bohatých a současně extrémně chudých států, kde lékař, nemocnice neošetří v tržním hodnotovém schématu nemocného, pokud nemá jistotu úhrady? Bude nadřazena neohraničená solidarita nad ekonomickými možnostmi? Vrátíme se k přídělovému systému? Altruisticky motivovaní lékaři především v nemocnicích usilují o nejvyšší kvalitu, poslední slovo medicíny, které chtějí využít ve prospěch nemocného. V diskusi se připomíná, že cílem by neměla být nejvyšší možná kvalita, ale adekvátní. Co to ale je? Slovně se to v diskusích vyjadřuje na různých fórech, že je to taková, která odpovídá potřebám, ale i daným možnostem. Co jsou ty potřeby a možnosti? Kdo je stanovuje? Lékař? Jakou má odpovědnost za své rozhodnutí? Má být arbitrem pojišovna? Je oprávněna zavazovat ekonomickými nástroji lékaře k chování, které je motivováno k dosažení vyrovnané bilance zdravotní pojišovny? Má nemocnice učinit taková rozhodnutí, aby pokryla své náklady a vytvořila nutný zisk i nízkou kvalitou svých služeb, nenasazením vhodného léku nebo léčebného postupu, „protože je ztrátový"? Ale také vykonávat služby a úkony, které jsou zbytné, ale které tvoří „levné" body a nepotřebné hospitalizace? Je to živá, nadmíru aktuální problematika. Chráněné nemocniční prostředí příspěvkové organizace nezatahuje osobně lékaře nebo sestru do promyšleného systému implicitního rationingu (skrytého přidělování), jak jej vytvořil pojišovací

systém především ve Spojených státech. Míra medicínského rozhodování a volby postupu jsou v nemocnici, příspěvkové organizaci, nadřazeny ekonomickým potřebám, ale i možnostem instituce – podniku. V českých státních nemocnicích neumíme omezit zdravotní péči pouze na tu život zachraňující i za situace, kdy zdravotní pojišovna není ochotna nebo schopna na konci roku za provedenou péči platit. V tom se i naše fakultní nemocnice liší od obchodní společnosti nemocnice v Českých Budějovicích, Podlesí nebo v Šumperku. Pro nemocného je to dobrá zpráva. Jako manager jsem přesvědčen, že tento stav není trvale udržitelný. Je jen otázkou času, pokud nebude srozumitelné zadání, že naše chování bude stejné jako našich kolegů např. v USA. Pragmatismus našeho rozhodování je dán hledáním východiska z nouze při řešení denní nemocniční reality, konkrétního pacienta. S ohledem na omezené zdroje, rostoucí potřeby stárnoucí české populace se hledají způsoby, které by umožnily měřit výkonnost nemocnice, lékaře, spotřeby zdrojů, kvality procesů. Hodnocení vychází z kvantifikace potřeby prostředků v porovnání k dosaženému cíli, kterým je zdravotní stav jedince nebo populace. Odpovědnost vůči nemocným nás nutí hledat řešení, která zachovají udržitelný rozvoj zdravotní péče, chod nemocnice, ale i oprávněné potřeby zaměstnanců. Řešení, které jsme v uplynulém roce realizovali, byla intenzifikace činnosti naší nemocnice. Nevyžadovala nové kapacity, přesto naše účinnost v léčebném a ošetřovatelském procesu dosáhla pozitivního posunu ve srovnání s předcházejícími léty. Byli jsme i po stránce ekonomické úspěšní, schopni se přizpůsobit realitě zdravotního pojištění roku 2004. Jako jediná fakultní nemocnice jsme byli konkurenceschopní, by se všemi výhradami, v platebním systému úhrady za diagnózu. Za to patří poděkovat. Tak jako v roce 2004, i do dalšího období je třeba do naší strategie promítnout takové postupy, takové strategické operace, které povedou k vyšší medicínské účinnosti. Nadále budeme v souladu s naší veřejně deklarovanou strategií přistupovat k našim nemocným bez ohledu na ekonomický statut občana – pojištěnce. Budeme naléhat, aby implicitní rationing byl odvozen od formy explicitní, tj. od společensky definovaných priorit na populační úrovni. Celý zmíněný proces a hledání lze tak jako všechno v českém zdravotnictví „postavit na hlavu". Je možné, že budeme svědky ostrých ideologických střetů, které jsou však obsahově prázdné, stojíme-li vedle našeho nemocného. Ten potřebuje pomoc, oporu, my klid pro práci a nezbytné zdroje. Naše dosažené výsledky, ekonomická stabilita, naše dobrá pověst na veřejnosti jsou zárukou toho, že i v roce 2005 budeme špičkovým zdravotnickým zařízením v České republice. Naše výsledky jsou doložitelné, srovnatelné s evropským společenstvím. Věřím, že budeme mít dostatek odpovědnosti, odvahy a umu naše problémy řešit. Jako lékař, ale i občan, bych chtěl mít možnost léčit a být léčen v důstojném a efektivně fungujícím zdravotnictví. Ono by jiné v 21. stol. snad ani nemělo být. S přáním krásných Vánoc


MUDr. Jan Burian ředitel FN Brno

5

VÝSLEDKY HOSPODAŘENÍ FN BRNO Hospodaření Fakultní nemocnice Brno za prvních 10 měsíců tohoto roku je vyrovnané. Naše nemocnice vykazuje za toto období mírně pozitivní výsledek hospodaření ve výši 5, 6 mil. Kč. Ve srovnání s loňským rokem jsou tedy výsledky lepší, za což je nutné poděkovat všem zaměstnancům. Porovnání celkových nákladů a výnosů FN Brno za období leden až říjen 2004 se stejným obdobím roku 2003 je znázorněno na grafu č. 1. Srovnání hospodářských výsledků fakultních a dalších nemocnic potom na grafu č. 2.

Graf č. 4: Srovnání počtu hospitalizovaných (podle počtu uzavřených hosp. účtů) za období 1–10 2004. Zdroj: ÚZIS ČR

Graf č. 1: Srovnání celkových nákladů a celkových výnosů (v Kč) FN Brno za 1–10 2003 a 1–10 2004

Graf č. 5: Srovnání počtu ambulantních vyšetření za období 1–10 2004. Zdroj: ÚZIS ČR

Graf č. 2: Srovnání hospodářských výsledků (v Kč) za 1–10 2004. Zdroj: ÚZIS ČR

Hospodaření FN Brno za sledované období vykazuje i značnou rozpočtovou kázeň a lze konstatovat, že se daří naplňovat stanovený záměr, že jednotlivé nákladové položky v roce 2004 nepřekročí realitu roku 2003. Výjimku tvoří zejména spotřeba speciálního zdravotnického materiálu, která je ve srovnání s minulým rokem vyšší o 21 %. Hlavní podíl na této skutečnosti má spotřeba SZM pro pacienty ošetřené na druhé angiolince na IKK, která je účtována jako nová kapacita. Celková spotřeba léčiv a SZM ve FN Brno je sice jedna z největších ve srovnání s ostatními FN a vybranými dalšími nemocnicemi, avšak tato skutečnost je způsobena zejména tím, že FN Brno ošetřila téměř největší počet ambulantních i hospitalizovaných pacientů. Srovnání uvedených parametrů je provedeno na grafech č. 3, 4 a 5.

V oblasti výnosů od zdravotních pojišoven je prozatím situace komplikovaná zejména ve vztahu s resortními ZP. FN Brno se dosud nepodařilo uzavřít smluvní vztahy s Revírní bratrskou pokladnou, Českou národní ZP a Oborovou ZP. Důvodem pro dosavadní nedohodu jsou navrhované maximální úhrady za poskytovanou léčebnou péči, které jsou pro FN Brno nepřijatelné. S VZP se vedení FN Brno v minulých týdnech již dohodlo a byla uzavřena smlouva na druhé pololetí 2004, která v podstatě garantuje naší nemocnici 100 % skutečných příjmů ve srovnání s 2. pololetím 2003. Ze strany VZP nebyl v plné míře do výnosů roku 2004 zohledněn extrémně nákladný hemofilický pacient, který byl operován na Ortopedické klinice FN Brno koncem roku 2003. Ve smluvních ujednáních je rovněž zakotveno, že 10 % úhrad za lůžkovou péči bude přepočítáno a bude podléhat regulacím podle principů DRG. I přes současnou, ne zcela optimální platební morálku ze strany VZP, se daří vedení Fakultní nemocnice Brno hradit svoje závazky vůči zaměstnancům i obchodním partnerům ve lhůtě splatnosti. Pokud nedojde v posledních dvou měsících tohoto roku k neočekávaným skutečnostem, vedení FN Brno předpokládá, že reálný výsledek hospodaření bude vyrovnaný. Účetní hospodářský výsledek nemocnice bude v důsledku novely vyhlášky č. 505/2002 Sb. pravděpodobně vysoce pozitivní. Tato vyhláška zakotvuje, že ta část fondu reprodukce investičního majetku, která nebude k 31. 12. 2004 pokryta reálnými finančními zdroji, má být z fondu snížena a tím také proúčtována do výnosů státní příspěvkové organizace. Takto „uměle" vytvořený kladný výsledek hospodaření potom bude v souladu s platnými právními předpisy (zákon č. 218/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů) použit na pokrytí ztráty let minulých. Značnou ztrátu let minulých převzala FN Brno po svých právních předchůdcích – FNsP Brno-Bohunice a FDN JGM.

Graf č. 3: Srovnání celkových nákladů (v Kč) na léčiva a SZM za období 1–10 2004. Zdroj: ÚZIS ČR

6


Ing. Petr Koška

KRÁTKÉ ZAMYŠLENÍ NAD DRG Již několik let je v České republice používán v relativně širokém měřítku systém financování podle DRG. S ohledem na to, že i FN Brno je od roku 2004 zapojena do tohoto systému úhrad a velmi aktivně se podílí na jeho kultivaci, považuji za vhodné, abychom i širší veřejnost naší nemocnice postupně s tímto systémem úhrad seznamovali. Systém úhrady za případ – DRG (diagnosis related group) je metoda, která byla původně založena na předpokladu, že existuje vztah mezi multimorbiditou a náročností případu. Je používána především proto, že umožňuje využít datové struktury běžně používané při kódování charakteristik onemocnění (diagnózy a výkony). Zkušenosti s využíváním DRG však potvrzují, že multimorbidita je pouze jedním ze znaků závažnosti případu (severity) a jeho náročnosti na zdroje. Potvrzují to také specializované studie zaměřené na některé oblasti medicíny, které systém DRG odmítají nebo se snaží jej přizpůsobit vkládáním dalších určujících kritérií závažnosti stavu (například v léčbě polytraumat, orgánových selhání apod.). I zkušenosti s měřením homogenity klíčových ukazatelů ve světě potvrzují, že náklady a průměrná ošetřovací doba jsou dosti specifické pro jednotlivé země. Zkušenosti s využíváním AP DRG (all pacient diagnosis related group – verze klasifikačního systému ověřovaná v minulosti v ČR) v České republice přes velmi nízkou kvalitu aplikovaného systému AP DRG ukazují na vyšší stupeň nehomogenity nákladů i průměrné ošetřovací doby u většiny skupin, způsobené vyšším relativním podílem materiálových (variabilních) nákladů a nižším podílem osobních nákladů, větším rozptylem cen nákladných léků a materiálů a nízkou standardností léčení. Tato nehomogenita je přítomna i tam, kde zcela jednoznačně není její příčinou špatné vykazování péče (u skupin definovaných výkonem). Všechna tato fakta podporují potřebu analýz nákladů, ukazatelů výkonnosti a kvality péče orientované na všechny specifické vlastnosti jednotlivých oblastí péče. Princip úhrady tímto systémem tedy vychází z předpokladu, že existuje srovnatelnost nákladů na léčbu pacienta s obdobnými nároky na terapii. DRG představuje určitý počet klasifikačních skupin (v USA je jich 467, v ČR 636) pro zařazení pacientů s podobnými léčebnými a ekonomickými parametry. Dále jsou pacienti diferencováni podle toho, zda bude léčba prováděna konzervativně nebo zda bude zapotřebí operace, když náklady na operační léčbu jsou samozřejmě daleko vyšší než na léčbu konzervativní. Kromě toho probíhá ještě diferenciace pacientů podle dalších znaků, a to primární diagnózy, věku a pohlaví, sekundární diagnózy a komorbidity, komplikací a zvláštních výkonů. Systémům, ve kterých jsou pacienti zařazeni podle výše uvedených faktorů do určitých skupin podle svých onemocnění, se říká case mix. Výsled-kem je tedy zařazení jednotlivých nemocných do určitých DRG skupin, které jsou ještě rozčleněny do 25 hlavních diagnostických tříd. Výše platby diagnostické skupiny je pak určena následujícím vztahem: Cena diagnostické skupiny = specifická váha DRG x základní sazba, kde specifická váha pacienta neboli case mix index skupiny DRG je relativní vážená hodnota, která vyjadřuje náročnost jednotlivých skupin DRG na finanční zdroje. Vypočítá se jako podíl průměrného nákladu na jeden případ v DRG skupině a celkového průměrného nákladu na jeden případ. Váha 1,00 odpovídá průměrnému nemocnému, číslo větší než 1,00 vyjadřuje složitějšího, tj. komplexněji léčeného a tedy finančně náročnějšího pacienta, číslo menší než 1,00 znamená opak. Ohodnocení za diagnózu také závisí na tom, jak dlouho je pacient v nemocnici. V určitém bodě náklady za pacienta přesáhnou sazbu jeho úhrady, a pacient se tak stává nerentabilní pro danou nemocnici.

V současné době probíhá v rámci ČR již druhý pilotní projekt (PP), ve kterém MZ jako zadavatel jednoznačně vyjádřil svůj požadavek aplikovat tento projekt nejen na vývoj systému klasifikace typu case mix s výpočtem tzv. „vah" případu, tedy relativní hodnoty nákladové náročnosti skupiny případů, ale zajistit jej metodicky tak, aby byl současně vytvořen systém měření a řízení nákladů na akutní lůžkovou péči a měření a řízení její kvality.

Návrhem referenční databáze byly vytvořeny následující klíčové podmínky: 1. Jsou sbírána elementární data popisující produkci a spotřebu evidovanou v systému provozních a nákladových středisek poskytovatele péče. 2. Jsou sbírána elementární data popisující základní charakteristiky konkrétních případů péče (dg., výkony) se zachováním vazby na střediska, která tuto péči poskytovala. 3. Jsou sbírány elementární informace o struktuře středisek produkce, spotřeby a řízení poskytovatele („organizační struktura") a tyto informace jsou na vstupu parametrizovány a systematizovány. 4. K tomu účelu bylo definováno datové rozhraní popsané v tomto dokumentu i v dokumentu Projektu DRG DEV – Analýza a návrh referenční databáze. Sběrem, kontrolou a systematizací dat je možno v průběhu PP zajistit podmínky pro následné využití více algoritmů výpočtu nákladů na případ. Přitom lze zachovat původní informace o: • struktuře nákladů na dílčí produkty, • struktuře nákladových druhů, • rozlišení podílu produktivních a strukturálních nákladů („variabilní" a „fixní" náklady). Tyto výpočty pak lze opakovat, a to v různých variantách i podle toho, jaké zkušenosti nebo podněty během PP řešitel získá. Totéž platí o hledání a zavádění různých metod měření a analýz. V rámci PP by měly být ověřeny a pro další využití zvoleny metody, které pak budou využívány ustáleným způsobem. Jak jsem již zmínil výše, i naše nemocnice se podílí na druhé fázi pilotního projektu a v 1. i 2. pololetí tohoto roku má s naším největším plátcem uzavřenou smlouvu na financování léčebné péče s určitým procentem úhrad podle DRG. Z tohoto důvodu je celý systém průběžně diskutován s vrcholovým vedením jednotlivých klinik a oddělení, kterým jsou předávány údaje o: • nákladech a výnosech na případ, • nákladech a výnosech na DRG skupiny, • nákladech a výnosech na diagnózy. Pro 1. pololetí 2005 potom byla připravena a s managementy klinik a oddělení, které poskytují akutní lůžkovou péči, jsou projednávána určitá specifická kritéria navazující právě na systém úhrad podle DRG. Těmito kritérii jsou: • průměrný počet vedlejších diagnóz, • průměrný počet nespecifických (tzv. „devítkových") diagnóz, • individuální CMI kliniky (oddělení) podle podílu na výnosech na jednotlivé případy, • plnění průměrné ošetřovací doby (ALOS) ve vazbě na stanovené dolní a horní meze u nejčetnějších DRG skupin.


Ing. Petr Koška

7

PŘEDSTAVUJEME VÁM KLINIKU DĚTSKÉ NEUROLOGIE Historie dětské neurologie v Brně se začala psát v roce 1949, kdy prof. Popek nechal zřídit 21 dětských lůžek na neurologické klinice pro dospělé U sv. Anny. V roce 1953 pak vzniklo v Krajské dětské nemocnici samostatné dětské neurologické oddělení s 31 lůžky, v jehož čele stál až do roku 1981 doc. Holub. Dne 15. 11. 1982 vznikla pod vedením prof. Zouhara Klinika dětské neurologie, dodnes jedno ze dvou pracoviš tohoto typu v České republice. Klinika, která tehdy měla celkem 56 lůžek, velmi dlouho fungovala ve složitých provozních podmínkách rozděleně na dvou místech, z nichž jedno bylo v Dětské nemocnici a druhé ve FN U sv. Anny. Až téměř po 10 letech se celá klinika umístila do tzv. Červeného domu, dnešního sídla ombudsmana. Sloučení pracoviště se 40 lůžky bylo sice obrovským přínosem, nicméně jako detašované nadále fungovalo s určitými problémy. Po dalších 7 letech se celá klinika konečně umístila v Dětské nemocnici, což si však vyžádalo další redukci lůžek na 25, a jednotlivé části pracoviště se navíc nacházely v různých patrech chirurgického traktu. Proto bylo pro kliniku velkým svátkem, když se před 5 lety nastěhovala na 4. podlaží nově otevřeného pavilonu G, kde se nachází dodnes. V současnosti má Klinika dětské neurologie k dispozici jedno oddělení se 30 lůžky pro pacienty a se 4 lůžky pro doprovod nemocných dětí. Dalšími jejími nedílnými součástmi jsou neurofyziologické centrum se 3 laboratořemi a 2 ambulance, které organizačně spadají pod PAČ. Na klinice pracuje 10 lékařů (PÚ 9, 1), z toho 8 má nástavbovou atestaci z dětské neurologie a jeden atestaci z neurologie II. stupně. Jeden lékař právě ukončil doktorandské studium, zařazeni jsou v něm ještě dva další. Pracovní tým tvoří dále klinický psycholog, sekretářka, 11 SZP na od-

8

dělení KDN, kde je vrchní sestrou p. Krajčová a sestry na ambulanci KDN včetně tzv. laborantek jsou zařazeny v rámci PAČ. Klinika dětské neurologie (KDN) poskytuje vysoce specializované služby nejen pro město Brno a jeho okolí, ale pro celý jihomoravský region. Výjimkou však nejsou pacienti z celé České republiky, občas na pracoviště zamíří i pacienti ze zahraničí, především pak ze Slovenska. Klinika se zaměřuje zejména na neurovývojovou problematiku, epileptologii, klinickou neurofyziologii, neurometabolická a neuromuskulární onemocnění. Je dětskou částí Centra pro epilepsie Brno, jehož dospělou část tvoří 1. neurologická klinika FN U sv. Anny, obdobná tři centra se jinak nacházejí pouze v Praze. Rovněž zde vzniklo jedno ze dvou autistických center v ČR. Neurofyziologické centrum poskytuje komplexní a moderní elektrodiagnostiku EEG, EMG i EP, momentálně se začíná na lůžkovém oddělní budovat nová video/EEG monitorovací jednotka, kde bude možné provádět také polysomnografická vyšetření (celonoční spánkové záznamy). Ambulantní provoz potom zajišuje nejen běžnou péči, ale i specializované služby v rámci různých poraden. Ročně je na lůžkovém oddělení 32 hospitalizováno okolo 1 000 dětí, z nichž s každým pátým je současně ubytován doprovod. Využití lůžkové kapacity se pohybuje kolem 75 % a průměrná ošetřovací doba se zkrátila na pouhých 8 dní. Za rok se v ambulantním provozu průměrně zrealizuje téměř 13 000 vyšetření, z toho 40 % ve specializovaných poradnách, a 2 500 konzilií. V neurofyziologickém centru je provedeno okolo 3 500 EEG, téměř 500 EMG a přes 450 EP vyšetření. KDN spolupracuje se všemi pracovišti v rámci Dětské nemocnice, zvláště potom s Klinikou dětské radiologie a s Odděleními lékařské genetiky i neurochirurgie. Celostátně jsou vytvořeny


odborné vazby s ostatními dětskými neurologickými a epileptologickými pracovišti v Praze, Ostravě i Bratislavě. Poměrně úzká je spolupráce s Ústavem dědičných chorob poruch metabolismu v Praze. Mezinárodní kontakty se rozvíjejí zejména v oblasti neuromuskulárních chorob. Stejně jako ostatní kliniky je výukovou bází Lékařské fakulty MU i brněnských zdravotnických škol. Zajišuje výuku dětské neurologie pro studenty medicíny, budoucí bakaláře, magistry i zdravotní sestry. Rovněž se podílí na výuce v rámci Pedagogické fakulty MU i Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. V rámci postgraduální výchovy lékařů a SZP spolupracuje se zdravotnickými vzdělávacími instituty v Brně, Praze i Bratislavě. Pracovníci KDN se věnují rovněž různým vědeckovýzkumným úkolům a participují na řešení grantů. Aktivně se zúčastňují celostátních i mezinárodních akcí, především s tematikou dětské neurologie a epileptologie, publikují v domácích i zahraničních odborných periodicích.

DĚTSKÁ NEUROLOGIE JE RELATIVNĚ MLADÝ LÉKAŘSKÝ OBOR Rozhovor s přednostou Kliniky dětské neurologie doc. MUDr. Radomírem Šlapalem, CSc. Jak jste se k této práci, k tomuto oboru dostal? Při výběru své profese jsem zpočátku vůbec neuvažoval o tom, že bych studoval medicínu a věnoval se lékařství. Osud však tomu nakonec chtěl, že jsem zahájil studia na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity (dříve UJEP) v Brně. Na konci studia všeobecného lékařství jsem naopak jasně věděl, že chci být neurologem, nepředpokládal jsem však, že bych se věnoval dětským pacientům. Dnes jsem rád, že jsem se právě k této práci dostal, a pokud bych se měl rozhodovat znovu, tak bych v žádném případě neměnil. Celých mých 20 profesních let pracuji v Dětské nemocnici FN Brno, kde jsem postupně prošel jednotlivými posty, od sekundárního lékaře přes vedoucího oddělení a primáře až po přednostu kliniky. Jak dlouho jste zde přednostou? Vedením Kliniky dětské neurologie jsem byl pověřen od 1. 7. 1997, po odchodu jejího prvního přednosty prof. MUDr. Antonína Zouhara, CSc. Funkci přednosty pak vykonávám poslední dva roky. Co se za ty dva roky podařilo změnit k lepšímu? Podle mého názoru je nutno za největší pozitivum považovat neustálý nárůst superspecializovaných služeb, které klinika poskytuje. Dlouhodobě se profilovala jako celostátně uznávané epileptologické pracoviště a nyní se stala dětskou částí Centra pro epilepsie Brno, jehož dospělou částí je 1. neurologická klinika u sv. Anny. V rámci ČR se nacházejí jen tři další taková centra pouze v Praze. Pracoviště rovněž funguje jako Centrum pro děti s autismem. V současné době se do popředí našeho zájmu dostává neurovývojová problematika v nejširším slova smyslu. Především díky rozvoji molekulární genetiky značně pokročila kupředu diagnostika neurometabolických a neuromuskulárních onemocnění. Od začátku roku 2004 máme možnost léčit těžkou spasticitu u dětí aplikací botulotoxinu. Výrazným způsobem se zkvalitnila péče v rámci Neurofyziologického centra, které umožňuje komplexní elektrodiagnostiku na vysoké úrovni (EEG, EMG a evokované potenciály), a to nejen z pohledu přístrojových technologií, ale také personálního obsazení. Do konce roku 2004 se navíc jeho součástí stane nová video/EEG monitorovací jed-

notka, kde se budou provádět i polysomnografická vyšetření (celonoční spánkové záznamy), která se u dětí v rámci ČR realizují jen minimálně. Co byste ještě rád zlepšil? Samozřejmě že vždy je co zlepšovat. Momentálně je pro nás prioritou již výše zmíněné vybudování moderní video/EEG monitorovací jednotky, bez které se žádné Centrum pro epilepsie neobejde. Naše stávající technologické možnosti na tomto poli jsou už bohužel nevyhovující. Návazně bychom pak chtěli co nejdříve realizovat v praxi polysomnografická vyšetření u dětských pacientů s epilepsií či závažnějšími poruchami spánku. Také je třeba více usilovat o rozvíjení co nejširší spolupráce s renomovanými zahraničními pracovišti. Jste dobrý řečník. Přednášíte? Přednášet jsem začal téměř od počátku své medicínské praxe, postupně na nejrůznějších odborných domácích i zahraničních fórech, a to především na dětských neurologických a epileptologických akcích. Pregraduálně přednáším nejen studentům Lékařské, ale i Pedagogické fakulty MU Brno a také posluchačům VFU Brno. V rámci postgraduální výchovy lékařů i SZP spolupracuji dlouhodobě se zdravotnickými doškolovacími ústavy v Brně, v Praze i v Bratislavě.


9

Zmínil jste spolupráci s Bratislavou. V té souvislosti mne napadá otázka, jaká je vaše spolupráce se zahraničím? Se zahraničními pracovišti spolupracujeme především v oblasti nervosvalových onemocnění, a to z pohledu jejich molekulárně genetické diagnostiky, která v ČR momentálně ještě není dostupná. Výhledově se rýsuje možnost dalšího rozvoje spolupráce u těchto chorob na poli genové terapie. Pracovníci kliniky přednášejí na různých mezinárodních akcích a výsledky své práce rovněž publikují v zahraničních periodicích, i když v tomto směru bychom mohli být aktivnější. Jak jsem už uvedl, do budoucna bychom chtěli spolupráci se zahraničím rozvíjet mnohem intenzivněji a ve větším rozsahu, zvláště pak na poli epileptologie. Když se vrátíme k vašemu oboru. Prodělává tento obor v posledních letech větších změn? Dětská neurologie je relativně mladý lékařský obor. Rád bych zde zmínil zajímavou skutečnost, že dětskou neurologii jsme počátkem druhé poloviny minulého století světu dali my. Je proto logické, že tento obor je u nás na velmi vysoké úrovni a snese minimálně evropská, ne-li světová měřítka. Je mnoho zemí i relativně vyspělých, kde dětského neurologa neznají a děti mají v péči neurologové dospělí či neuropediatři. I přes dlouhodobě nízkou porodnost u nás narůstá z různých důvodů počet rizikových dětí s neurovývojovými poruchami. Mozek jako nejcitlivější orgán se totiž nejsnadněji a nejčastěji poškodí. Proto dětský neurolog patří k nejbližším spolupracovníkům praktického lékaře pro děti a dorost. Bouřlivý rozvoj diagnostiky neurologických nemocí nejen u dětí v posledních letech souvisí zejména se zaváděním zdravot-

nických počítačových technologií. Obrovským přínosem se staly zobrazovací metody, nejdříve CT (počítačová tomografie), pak MR (magnetická rezonance) a nakonec SPECT (jednoduchá fotonová emisní počítačová tomografie) i PET (pozitronová emisní tomografie). Dnešní epileptologie se už neobejde bez video/EEG monitorování, značného rozkvětu dosáhla v posledních letech epileptochirurgie. Rozvoj molekulární genetiky poznamenal neurologii přinejmenším stejně významně jako jiné obory. Mílovými kroky kráčí kupředu rovněž neurofarmakologie. Čím se odreagováváte od práce? Vždycky mě hodně bavil sport, zvláště pak fotbal, který jsem svého času provozoval aktivně. Závodně jsem v útlém věku rovněž plaval. Bohužel i rekreačních sportovních aktivit postupně ubývá a začíná převažovat pasivní přístup ke sportu. Druhou mou velkou zálibou je cestování. Poznávat nová místa a nové kultury, to mě stále láká. Ani dnes však není pro mě jednoduché najít si na své koníčky dostatek volného času. Jak vidíte svůj tým na klinice? Chtěl bych vyzvednout práci všech mých spolupracovníků, přičemž bychom neměli zapomínat na přínos těch, kteří dětskou neurologii v Brně rozvíjeli před námi. V současné době se na klinice dětské neurologie vytvořil velmi perspektivní tým, který by měl být zárukou jejího dalšího rozvoje. Je nutné si uvědomit, že medicínské úspěchy jsou podmíněny především perfektní týmovou spoluprací všech kategorií zdravotnických pracovníků. Za rozhovor děkuje a hodně úspěchů přeje Sylva Dostálová

CHOVEJTE SE K LIDEM I DĚTEM TAK, JAK BYSTE CHTĚLY, ABY SE CHOVAL KAŽDÝ K VÁM POVÍDÁNÍ S VRCHNÍ SESTROU KLINIKY DĚTSKÉ NEUROLOGIE JITKOU KRAJČOVOU Jak dlouho jste ve zdravotnictví a jak jste se k vaší profesi dostala? Příští rok uplyne 30 let od mého nástupu, takže dost dlouho. Chtěla jsem tuto práci dělat od dětství, protože mě ovlivnila jedna paní sousedka, která pracovala jako pečovatelka v jeslích, a ta mě právě do těch jeslí o prázdninách brala. Práce s malými dětmi se mi natolik zalíbila, že už jsem o jiné ani neuvažovala. Po maturitě jsem nastoupila tady v Dětské nemocnici na oddělení nedonošených dětí, kde jsem pracovala tři roky, do mateřské dovolené. Po mateřské už jsem nemohla jít do služeb, takže jsem hledala místo na ranní směny, a bylo to právě na neurologii. Tři desítky let na jednom pracovním místě, to je úctyhodné číslo. Nestala se vám za tu dobu vaše práce rutinou? To určitě ne. Když uvažuji, co jiného bych měla dělat, tak mne nic nenapadá. Vždycky jsem říkala, že práce v kanceláři by mne zabila. Já mám ráda kontakt s lidmi a s dětmi. Kolik sester je na klinice a jaký je to kolektiv? A co je pro vás nejtěžší při jeho vedení? Je tu i se mnou jedenáct sester a dvě sanitářky. Kolektiv máme dobrý. Snažíme se vycházet si vstříc. Takové spíš kamarádské prostředí. Nejtěžší? Asi dosáhnout toho, aby jedna vyhověla druhé, když může. Skloubit vše tak, aby tu byly přátelské vztahy, a ne nevraživost. Myslím si, že dobré pracovní vztahy se odrážejí v naší práci. Výhodou je, že jsme docela ustálený kolektiv, většina sester tu vydrží až do důchodu nebo do odchodu na mateřskou dovolenou a často se vrací zase zpět. A je to fajn, když už člověk ví, o jakou sestřičku jde. Stalo se, že k nám nastoupila nová diplomovaná sestřička, ale spíše chtěla organizovat práci druhým než ji sama dělat, začala se vyhýbat nepopulárním činnostem, tak jsme se s ní rozloučili. Jak by podle vás měla vypadat ideální sestra? Vždy sestrám říkám: „Chovejte se k lidem i dětem tak, jak byste chtěly, aby se choval každý k vám, kdybyste byly v situaci dítěte, které k nám přichází, nebo rodiče, který ho doprovází."

10

Jaké tu jsou vztahy mezi doktory a sestrami? Vycházíme spolu dobře. Jen občas to zaskřípe v představě, jakou má doktor a jakou má sestra. Obecně by si lékaři měli více uvědomovat, že jsme při práci jejich partnery. Kolik zde míváte pacientů? Naše oddělení má 30 lůžek plus čtyři ubytovací pro maminky, a tak tu míváme průměrně 25 dětí od 1 měsíce věku až po 19leté. Vzhledem k rozpětí věkových kategorií je to složitější. Když máte kojence a k nim děti všech věkových kategorií, které mají často různé tělesné nebo mentální postižení, poruchy chování, je to práce náročná. Musíme zvládat i takové děti, o kterých jinde řeknou, že jsou nevyšetřitelné. S těmi je těžká spolupráce, ale my si s nimi většinou poradíme a vyšetříme je. Jak to popisujete, bývá vaše práce někdy hodně složitá. A co rodiče, které děti doprovázejí, pomáhají vám? Někdy je to pomoc, ale často nám to situaci spíš komplikuje. Většinou si totiž děti, když cítí záštitu rodičů, více dovolují. Mohu uvést příklad. Nedávno jsme natáčeli EEG chlapečkovi, který kopal a bránil se, a jeho maminka, místo aby rozumněji zasáhla, tak říkala, že se taky bojí, že má ona totéž co on. Pak maminka volala tatínkovi do práce, aby šel pomoct, že ho nemůže zvládnout. Bylo složité chlapce vyšetřit, a podobných situací přibývá. Každá maminka se bojí nechat dítě samotné, tak se snaží, pokud to jde, za ním docházet nebo tu i bydlet. Ne že bych byla proti tomu, s rozumnými rodiči je spolupráce dobrá, dovedou děti zklidnit. Ale stále častěji se setkáváme s tím, že vzrůstá agresivita lidí v jejich chování. Chtějí všechna vyšetření hned a některé ani nezajímá výsledek, jsou často netrpěliví. Máte čas na nějaké svoje koníčky? Snažím se, protože člověk se potřebuje odreagovat, bez toho to nejde. Chodím do cvičení, máme chalupu, takže o víkendech chalupařím, mám ráda turistiku i lyžování.


Za rozhovor děkuje Sylva Dostálová

VŠEM DÁRCŮM KRVE ZA JEJICH DAR ŽIVOTA A ZDRAVÍ PATŘÍ NÁŠ DÍK Význam bezpříspěvkového dárcovství krve nespočívá v rovině ekonomické, ale morální. Pouze ten dárce, který není motivován přímou finanční či jinou adekvátní odměnou, je z hlediska moderního pojetí transfuzní služby dostatečně bezpečný. O takovém dárci se můžeme právem domnívat, že krev daruje z ryze humánních pohnutek, proto, aby pomohl nemocným a potřebným, těm, kteří jsou na této pomoci mnohdy životně závislí, a nezamlčí žádné okolnosti, které by ho mohly z dárcovství krve vyloučit. V celosvětovém kontextu je kladen stále větší důraz na bezpříspěvkové dárcovství, které je významným kritériem bezpečnosti odebrané krve. Každá země má svůj národní program dárcovství krve, téměř ve všech sehrává důležitou roli v získávání dárců krve příslušná národní společnost Červeného kříže nebo Červeného půlměsíce. Myšlenka bezpříspěvkového dárcovství není nijak nová.

příspěvku. V roce 1961 se transfuzní služba a rozvoj bezpříspěvkového dárcovství dostaly mezi šest hlavních úkolů tehdejšího Československého červeného kříže (ČSČK). V srpnu roku 1964 zahájil ČSČK morální a společenské oceňování bezpříspěvkových dárců krve. Za první bezplatný odběr byl udělen odznak „Kapka krve s červeným křížem," dále následovaly odznaky „Vzorný dárce krve" (za 3 bezplatné odběry) a „Zasloužilý dárce krve" (za 6 odběrů). ČSČK se rozhodl využít osobnosti prof. Jana Janského a jeho jménem nazval vyznamenání udělované mnohonásobným dárcům krve. Za 10 bezpříspěvkových odběrů začala být udělována zatím jednostupňová Janského plaketa. Jejím prvním nositelem se stal již v roce 1964 Karel Laholík, voják z povolání, z Terezína. V roce 1971 byly schváleny nové směrnice pro vyznamenávání bezpříspěvkových dárců krve. Byly zřízeny tři stupně plakety prof. Jana Janského – bronzová za 10 odběrů, stříbrná za 20 a zlatá nejprve za 50, od roku 1973 pak za 40 bezplatných odběrů krve.

Již v roce 1948 žádala XVII. mezinárodní konference Červeného kříže ve Stockholmu ve své rezoluci, aby „zásada bezplatného darování a přijetí krve byla aplikována všeobecně". XIX. mezinárodní konference Červeného kříže se sešla v roce 1957 v indickém hlavním městě Dillí. Národním společnostem Červeného kříže a Červeného půlměsíce doporučila „organizovat dárcovství krve na zásadě dobrovolnosti a bezplatnosti". XXII. mezinárodní konference Červeného kříže, kterou v roce 1973 hostila irácká metropole Teherán, přijala následující rezoluci: „Prohlašujeme, že služba založená na dobrovolném darování krve, motivovaná lidumilnými zásadami, je nejbezpečnějším a nejúčinnějším způsobem, jak splnit potřeby krve. Žádáme vlády všech národů, aby přijaly nejvyšší normy pro služby zajišující krev svým spoluobčanům a formulovaly je na základě neodměňování dárcovství krve. Doporučujeme každé národní společnosti Červeného kříže a její vládě, aby vyvinuly společné úsilí k dosažení humanitních cílů veškeré národní služby krve, založené na široké, dobrovolné účasti lidu."

Dne 4. dubna 1971 byla založena tradice tzv. „Nejdražších koncertů světa". Nápad, aby přední umělci populární hudby účinkovali zdarma pro bezpříspěvkové dárce krve, byl ve světě ojedinělý. Vzešel z redakce tehdejšího pražského týdeníku „Ahoj na sobotu" a významně přispěl k propagaci a popularizaci bezpříspěvkového dárcovství krve především mezi mladými lidmi. V roce 1992 se zrodila další zajímavá aktivita, tentokrát na brněnské půdě. 4. prosince 1992 se konala vůbec první akce „Daruj krev s Českým rozhlasem". Iniciátorem se stalo Transfuzní oddělení Fakultní nemocnice Brno ve spolupráci s Českým červeným křížem a Českým rozhlasem Brno. Postupně se přidávala další velká města a další transfuzní oddělení, v současnosti se již jedná o celostátní, čtyřikrát ročně se opakující periodickou aktivitu.

Mezinárodně přijatou definici bezpříspěvkových dárců krve zformulovala Liga společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (dnes Mezinárodní federace ČK a ČP): „Dobrovolní bezpříspěvkoví dárci krve jsou ti, kteří dávají krev, plazmu nebo další součásti krve ze své vlastní svobodné vůle, aniž za to dostali odměnu ve formě peněz nebo něčeho jiného, co může být považováno za ekvivalent peněz – například čas z pracovní doby přesahující čas nezbytný na cestu tam a zpět a na odběr samotný. Malé pozornosti, občerstvení a úhrada přímých cestovních výloh jsou s bezpříspěvkovým darováním krve slučitelné." Zásady dobrovolného a bezpříspěvkového dárcovství krve jsou doporučeny a prosazovány Radou Evropy. Transfuzní služba ve vyspělých zemích je založena na dvou zásadách – národní soběstačnosti při léčbě krví a na bezpříspěvkovém darování krve. Obě zásady sledují etické principy: krev by se neměla stát předmětem nežádoucího obchodu, bezpříspěvkové dárcovství pak hraje klíčovou roli z hlediska bezpečnosti odebrané krve. Myšlenka bezpříspěvkového dárcovství krve v naší zemi spatřila světlo světa v roce 1959. V tomto roce byl podán návrh, aby se dárci krve postupně vzdávali příspěvku na zlepšené stravování, který jim poskytoval stát. Již v následujícím roce bylo evidováno prvních 900 bezplatných dárců krve, tedy těch, kteří se zřekli státního vyživovacího

V současné době je morální oceňování bezpříspěvkových dárců krve zcela v režii Českého červeného kříže (ČČK). Za uskutečněný první odběr krve získá dárce odznak „kapka krve". Tři stupně Janského plaket se přetransformovaly na bronzovou (za 10 odběrů), stříbrnou (za 20 odběrů) a zlatou Medaili prof. Janského, kterou získá dárce krve za 40 bezplatných odběrů krve. Na začátku roku 2000 bylo v České republice evidováno více než 270 000 nositelů bronzových Janského plaket a Medailí a téměř 135 000 stříbrných. Zlatých plaket a medailí bylo k témuž datu uděleno bezmála 34 200. V roce 1993 zavedl Český červený kříž nové třístupňové ocenění pro mnohonásobné bezpříspěvkové dárce krve, tzv. zlaté kříže. Zlatý kříž III. stupně je udělován za 80 bezplatných odběrů, II. stupně za 120 odběrů a Zlatý kříž


11

I. stupně potom za 160 odběrů, které byly provedeny bez nároku na finanční odměnu. Oceňování dárců krve zlatými kříži je vždy významná slavnostní událost za účasti představitelů kulturního, společenského a politického života regionu či státu. Důležitým projevem celospolečenského uznání bezpříspěvkového dárcovství krve bylo přijetí delegace dárců krve a představitelů ČČK prezidentem republiky Václavem Havlem v roce 1997. Pro bezpříspěvkové dárce krve se každoročně pořádají různé kulturní a společenské akce – plesy, koncerty, divadelní představení.

své režii měl Oblastní spolek ČČK Brno-venkov dne 4. března 2004, kdy poprvé předal Zlatý kříž III. stupně. Toto vysoké vyznamenání získal pan František Rous z Kuřimi. Krev začal darovat již během své základní vojenské služby. Kromě dvou odběrů na vojně se všechny ostatní uskutečnily na Transfuzním oddělení a krevní bance FN Brno. Oblastní spolek ČČK Brno-město spojil vyznamenávání bezpříspěvkových dárců s oslavou prvního Světového dne dárců krve 14. června 2004. Zlaté kříže III. stupně převzalo prvních šest dárců. A konečně 21. října se tohoto vysokého vyznamenání dočkali také dárci krve z třebíčského regionu. Během slavnostního večera byli Zlatým křížem III. stupně oceněni 22 dárci, kteří již osmdesátkrát darovali krev bez nároku na finanční odměnu.

V roce 2004 se Zlaté kříže III. stupně poprvé začaly předávat na úrovni oblastních spolků ČČK. Premiéru ve

Mgr. Marie Dudíková

AKTUALITY V pondělí 8. listopadu 2004 absolvoval pan Jindřich Beran svůj v pořadí již 165. bezpříspěvkový odběr krve. Celkem má na svém kontě 194 odběry, všechny se uskutečnily na Transfuzním oddělení a krevní bance FN Brno. Pan Beran pracoval dlouhá léta jako strojvedoucí u Českých drah, a jak sám říká, nikdy nevěděl, zda on nebo někdo z jeho okolí nebude potřebovat transfuzní přípravky. Krev nedává kvůli ocenění (nejvyšší vyznamenání bezpříspěvkového dárce krve je Zlatý kříž I. stupně za 160 bezplatných odběrů), ale proto, aby pomohl mnoha nemocným a potřebným. Upřímně děkujeme.

HELVETIUS O ŠTĚSTÍ: Tajenka ze strany 26 12

Oceňování bezpříspěvkových dárců krve Ve čtvrtek 25. listopadu 2004 se v salonku hotelu Atom v Třebíči uskutečnilo slavnostní oceňování bezpříspěvkových dárců krve. Při této akci, kterou organizoval Oblastní spolek ČČK v Třebíči, byly předány Zlaté medaile prof. Janského dárcům krve, kteří v Odběrovém středisku v Třebíči již čtyřicetkrát darovali svou krev bez nároku na finanční odměnu. Čtyřiceti novým držitelům Zlaté medaile poděkovaly primářka TO a KB FN Brno MUDr. Eva Tesařová a manažerka pro dárcovství krve Mgr. Marie Dudíková, za Odběrové středisko v Třebíči se připojila paní Eva Machková. Všem bezpříspěvkovým dárcům krve za jejich projev lidskosti patří náš dík a celospolečenské uznání.

Aby byl člověk šastný, musí mu ke štěstí stále něco chybět.

Blahopřání bezpříspěvkovému dárci krve


ROZHOVOR S REKTOREM MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ PROF. PHDR. PETREM FIALOU, PH.D. Na úvod bych vás poprosila o krátké představení čtenářům. Co byste o sobě prozradil, popřípadě jak byste se jako člověk charakterizoval? Na to nedokážu odpovědět. Nerad o sobě mluvím, za mě musí mluvit moje jednání, moje činnost. Nechal bych proto na ostatních, jak se na mne dívají. Rektorem jste teprve krátce. Dá se říci již v tuto chvíli, co vás v této funkci mile a co nemile překvapilo? Přestože jsem již vykonával různé akademické funkce, musím říci, že mne trochu překvapila časová náročnost rektorské pozice. Měl jsem např. v úmyslu nadále vyučovat, abych měl kontakt se studenty, ale také proto, že jsem chtěl mít stále zkušenost práce na katedře. Ukázalo se ale, že funkce rektora pravidelnou výuku neumožňuje. Stejně tak prostoru pro vědeckou práci mám mnohem méně, než jsem předpokládal. Domníval jsem se, že alespoň o víkendech se budu moci věnovat vědě, ale těch víkendů, kdy opravdu mohu dělat nějaký politologický výzkum, je velmi málo a zpravidla je „spotřebovává" nějaká nevyřízená agenda související s rektorskou funkcí. Velmi příjemně mě překvapila kompetence a profesionalita nejbližších spolupracovníků a to, že je zde tým lidí, na které se mohu spolehnout. To považuji za příjemné překvapení i proto, že to nebývá samozřejmost. Být rektorem je vysoká funkce. Kdy vás poprvé napadlo, že byste se jím mohl stát? Mě to nenapadlo, to byla myšlenka některých kolegů, kteří mě k tomu opakovaně vyzývali už zhruba rok před samotnou volbou. Měl jsem spoustu důvodů, proč jsem o tom zpočátku ani nepřemýšlel, ale ukazovalo se stále zřetelněji, že kandidátů, kteří by mohli získat nějakou širší podporu, není mnoho. Navíc zde šlo o další směřování univerzity v poměrně složitém období. Nakonec jsem se tedy nechal přesvědčit a o funkci jsem se ucházel a od té chvíle jsem tuto myšlenku přijal za vlastní. Ale můj nápad to nebyl a moje životní plány byly opravdu jiné, více zaměřeny na vědeckou práci. A nezlobíte se nyní na ty, kteří vás přesvědčovali? V žádném případě, já takto nikdy neuvažuji, vždy to byla moje dobrovolná volba. Zpravidla jednám na základě velmi racionálního rozhodnutí a nelituji toho, pro co jsem se rozhodl. Spíše se snažím udělat všechno pro to, aby výsledek byl co nejlepší. Také svůj současný úkol vykonávám s plnou odpovědností, s maximálním nasazením a také nezbytnou chutí a motivací, abych svou činností prospíval Masarykově univerzitě. Zajímáte se o politologii. Většina lidí je ale v současné době vůči politice imunní či nevšímavá. Nevadí vám to? Politolog politiku zkoumá, ale může analyzovat i vztah lidí k politice. Pro mě to není otázka smutku nebo radosti. Vztah lidí k politice je jedna z možných výzkumných otázek. Kdybyste se mě zeptala, zda je pro demokratický politický systém dobré, že tolik lidí politikou pohrdá a nepovažuje ji za důležitou, tak bych samozřejmě odpověděl, že to dobré není, protože demokratická společnost do značné míry vyžaduje, aby lidé měli vůli se v nějaké formě účastnit politického života a udržovali tak legitimitu demokratického politického řádu. A rozhodně by v nich neměl vznikat dojem, že politika je něco zbytečného. Politika je v jistém smyslu součást lidské přirozenosti a politické instituce nám nahrazují určité typy instinktů, které nemáme rozvinuty. Politika je pro lidskou společnost nezbytná. Opovrhování politickými institucemi, neochota se podílet na politickém rozhodování, proměna politiky v mediální show apod., to jsou všechno nepochybně fenomény, které by nás měly zneklidňovat. Je vidět, že o politice byste mohl hovořit hodiny a hodiny. Váš životopis na internetových stránkách MU čítá tři dlouhé stránky. Je vidět, že jste i přes své mládí toho stihl hodně. Přesto, dokážete říci, co vás

ve vašem profesním životě nejvíce poznamenalo, jaká událost či setkání? Napadají mě tři věci. Nestudoval jsem politologii, protože v podmínkách komunistické diktatury tento obor neexistoval. Měl jsem ale štěstí, že jsem se mohl v 80. letech účastnit neoficiálního studia politické filozofie v rámci takzvané podzemní univerzity, což byly bytové přednášky pořádané britskou vzdělávací nadací Jana Husa. Bylo to první setkání se západní politickou vědou, kterou mně zprostředkovali britští političtí filozofové a politologové, jako byl David Levy, John Keane, Frank Bealey či Roger Scruton a další, které jsem měl možnost na bytových seminářích poznat. To mně dalo základy, díky nimž jsem se mohl podílet na založení oboru politologie na Masarykově univerzitě po listopadu 1989. Druhým klíčovým momentem byl pobyt na univerzitě v Bochumi v Německu v roce 1990, kde jsem měl možnost se důkladně seznámit s empiricko-analytickou politologií, které jsem se později věnoval. A třetí podstatnou událostí bylo setkání s mým nedávno zesnulým kolegou Vladimírem Čermákem, významným politickým filozofem a soudcem Ústavního soudu, se kterým jsme zakládali katedru politologie a on byl jejím prvním vedoucím. Profesor Čermák byl vynikající člověk, který měl velký podíl na tom, že jsem měl možnost velmi svobodně rozvíjet svoji odbornou práci. Měl jsem z jeho strany vždy veškerou podporu, kterou mladý vědecký pracovník nezbytně potřebuje, což bylo v době, kdy mnozí na univerzitě hleděli na politologii jako na nový vědní obor spíše podezřívavě, velmi důležité. Protože jsme čtvrtletník nemocnice, nemohu si odpustit otázku – jaká je vaše zkušenost s lékaři, nemocnicemi, prostě tímto oborem? Bohatá, protože jsem byl často ve styku s lékaři a nemocnicemi jako pacient. Mám také tři malé děti a jako každý rodič se občas setkávám s lékaři. Ale mám lékaře také v rodině, řada mých přátel jsou lékaři, takže, asi jako u většiny lidí, jsou moje kontakty s lékařským


13

prostředím mnohonásobné a nejsou založeny jenom na zkušenosti pacienta. Jak se o svoje zdraví staráte? Sportujete, jíte zdravě… Myslím, že se o své zdraví celkem starám. Ze zdravotních důvodů jsem už dlouho nucen stravovat se poměrně ukázněně a držet neustále mírnou dietu. A pokud to čas dovolí, tak vcelku pravidelně sportuji, hraji už řadu let fotbal a tenis. Subjektivně tedy mohu říct, že o své zdraví přiměřeně pečuji. Kdybychom ale šli do detailů, tak by se jistě našla spousta věcí, ve kterých až tak vzorný nejsem, ale člověk by neměl být příliš úzkostlivý… Jednou z fakult MU je i fakulta lékařská… Jaké má postavení mezi ostatními fakultami – např. co do vyučujících, počtu studentů, kvality výuky… Je řada kritérií, podle kterých můžeme fakulty posuzovat. Přestože lékařská fakulta nepatří k největším, pokud jde o počet studentů, tak

svým vědeckým výkonem a svými sociálními funkcemi se řadí k nejvýznamnějším fakultám naší univerzity. Pověst, které se Masarykova univerzita těší, souvisí i s výbornými výsledky lékařské fakulty a jejích jednotlivých pracoviš a osobností. Co byste řekl o spolupráci Masarykovy univerzity s FN Brno? Spolupráce s FN je v současnosti výborná. Mohu to doložit například na tom, jak vstřícně postupovalo vedení nemocnice k problémům, které se objevily kolem zahájení stavebních prací na univerzitním kampusu. Připomenul bych také vzájemnou kooperaci při řešení problémů heliportu. Myslím, že vztahy mezi oběma institucemi jsou velmi dobré, což je vzhledem k rozsahu spolupráce důležité. S přáním pracovní i osobní spokojenosti poděkovala za rozhovor Sylva Dostálová

VÝSTAVBA UNIVERZITNÍHO KAMPUSU MASARYKOVY UNIVERZITY SLAVNOSTNĚ ZAHÁJENA Slavnostním položením základního kamene byla v pondělí 22. 11. 2004 oficiálně zahájena výstavba nového univerzitního kampusu Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích. Na ploše 20 ha tak v těsné blízkosti FN Brno vyroste v průběhu několika následujících let komplexní areál, jenž se stane domovem pro lékařskou fakultu, větší část přírodovědecké fakulty a pro fakultu sportovních studií. Slavnostního aktu se kromě vedení Masarykovy univerzity zúčastnili zástupci ministerstva školství a ministerstva zdravotnictví, zástupci Jihomoravského kraje a města Brna, představitelé regionálních politických i kulturních institucí a hosté z českých vysokých škol. FN Brno reprezentovali ekonomický náměstek Ing. Petr Koška a náměstek pro HTS Jiří Sedláček. „Těší nás, že se nám podařilo úspěšně zahájit projekt, jenž je v českém vysokém školství svým charakterem zcela jedinečný a o jehož životaschopnosti mnozí pochybovali," uvedl při této příležitosti rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala. „Stavba kampusu plně odpovídá potřebám univerzity a velkému rozvoji, kterým naše vysoká škola v těchto letech pro-

14


chází. Věříme, že kvalitní technologické zázemí kampusu, jeho moderní infrastruktura a úzké propojení výzkumu a výuky pomůže zajistit Masarykově univerzitě důstojné místo mezi špičkovými evropskými vzdělávacími a výzkumnými pracovišti. "

Výjimečnost projektu není dána jen rozsahem výstavby, ale také způsobem jeho financování. Celkové investiční náklady pro období 2002 až 2006 byly plánovány ve výši 3,9 miliardy Kč, z čehož většinu pokrývá úvěr, který si vzala Česká republika zastoupená ministerstvem financí od Evropské investiční banky. Na jeho splácení se však více než polovinou podílí samotná Masarykova univerzita, což v České republice představuje unikátní model. První část kampusu, která je nyní ve výstavbě, bude využívána již od září roku 2005. Mgr. Václav Štětka

AKTUALITY Sjezd internistů s mezinárodní účastí Ve dnech 20.–23. října 2004 proběhl v Kongresovém centru v Brně XI. sjezd internistů, pořádaný Českou internistickou společností ČLS J. E. Purkyně. Akce se zúčastnilo 1 300 lékařů především z České republiky, ale i ze Slovenska. Odborný program probíhal ve dvou paralelních sekcích a třiceti dvou odborných blocích pod záštitou jednotlivých odborných společností s internistickým zaměřením. Proběhly i dvě moderované diskuse u posterů a 16 firemních sympozií. Sjezdu se aktivně zúčastnilo velké množství lékařů FN Brno, působících na klinikách a odděleních v oblasti vnitřního lékařství (tj. Klinika nemocí plicních a tuberkulózy, Interní kardiologická, Hematoonkologická, Gastroenterologická, Klinika interní geriatrie a praktických lékařů, Oddělení klinické hematologie). Nejširší zastoupení měla se svými jedenácti přednáškami a pěti postery interní kardiologická klinika. Jako nejlepší poster sjezdu byla vyhodnocena práce MUDr. Šišákové (IKK) s názvem Prodloužení QT intervalu při kumulaci rizikových faktorů. Velký zájem o tuto akci svědčí o aktuálnosti prezentovaných témat sjezdu a o tom, že většina odborné veřejnosti si je vědoma úlohy vnitřního lékařství jako jednotícího článku dnešní medicíny.

Betlemářské úspěchy Karla Pavlíkovského Naši pravidelní čtenáři si určitě vzpomenou na článek o nádherném koníčku pracovníka našeho energetického centra v Bohunicích, o řezbáři Karlu Pavlíkovkém. V letošním roce získal pan Pavlíkovský další, tentokrát mezinárodní ocenění, a to za svůj betlém s názvem „Zjevení". V prostorách Muzea Jindřichohradecka v Jindřichově Hradci byla uspořádána mezinárodní soutěžní výstava betlémů. Výstava byla uspořádána ve spolupráci s Českým výborem ICOM, Jihočeskou pobočkou Českého sdružení přátel betlémů a městem Jindřichův Hradec. Tvůrci z České republiky, Slovenska a Rakouska představili na šedesát mimořádně kvalitních betlémů z různých typů dřevěného materiálu. Vedle tradiční lípy to bylo dřevo ořechové, topolové, třešňové i hruškové. Většina betlémů byla v přírodním provedení, to znamená bez povrchové úpravy, nebo jen mořena a doupravena přírodním voskem. Menší část byla opatřena barevnou polychromií. Na slavnostní vernisáži byly vyhlášeny nejlepší práce, které vybrala odborná porota. Nejvyššího ocenění se dostalo práci pana Karla Pavlíkovského, který převzal prestižní cenu „Zlatý nůž Tomáše Krýzy". O tomto úspěchu našeho pracovníka bylo psáno také v časopisu Betlémy a betlemáři č. 51. K dosaženému úspěchu panu Karlu Pavlíkovskému upřímně gratulujeme.


15

Naše primářka oslavila kulaté výročí narození MUDr. Marta Číhalová oslavila 17. listopadu výročí svých šedesátých narozenin. Naše kolegyně patří k lidem, kteří se umějí ztotožnit se svěřenými hodnotami, nemocnici dovedou rozvíjet a chránit s obětavostí, nadšením i s hlubokým smyslem pro čestné jednání. V této rovině odvedla velké množství práce také při svém osmiletém působení ve funkci ředitelky Fakultní dětské nemocnice a později také ve funkci zdravotnického zástupce Patologicko-anatomického ústavu, kterou zastává dodnes. MUDr. Číhalová patří k vysoce kvalifikovaným bioptickým diagnostikům se znalostmi celé šíře oboru. Ze speciálních disciplín se zaměřila na cytodiagnostiku, pneumopatologii a gastroenterologii. Na funkčním místě zdravotnického zástupce pomáhala významně vytvářet dnešní odbornou úroveň PAÚ, jak v rovině výuky mladé generace patologů, tak v rovině organizační. Ztotožnila se s oborem i s posláním náročného programu FN Brno. Spolupracovníci z Patologicko-anatomického ústavu jí srdečně přejí všechno nejlepší a také jí přejí, aby ještě dlouhou řadu let prožívala radost z hodnot, které vytvořila ve svém osobním životě i v prostředí naší nemocnice. Prof. MUDr. Karel Dvořák, DrSc.

Rozhodnutí Ústavního soudu ve prospěch zdraví dítěte Dne 20. 8. 2004 vydal Ústavní soud České republiky pro budoucí právní praxi významný a precedenční nález, o jehož vznik se nemalou měrou, svým včasným a právně správným rozhodnutím učiněným na podnět Kliniky dětské onkologie (KDO) FN Brno, zasloužil i Odbor právních věcí FN Brno. Ve věci nezletilého D. J., který je již více jak rok pacientem KDO FN Brno, byla potvrzena existence jedné ze základních hodnot lidské společnosti, a to zdraví a život dítěte. „Jde o hodnotu, jejíž ochrana je v systému základních práv a svobod jednoznačně prioritní; zájmům dítěte musí být věnována zvláštní pozornost, v závislosti na své povaze a závažnosti mohou převážit nad zájmy rodičů, především nelze připustit, aby rodiče přijímali opatření škodlivá pro zdraví nebo rozvoj dítěte." U D. J. bylo více než před rokem diagnostikováno vysoce zhoubné nádorové onemocnění, které vede nezvratně, není-li adekvátně léčeno, ke smrti pacienta. Léčba s sebou nese i nutnost podávání krevních transfuzí, což rodiče pro své vyznání (svědci Jehovovi) od samého počátku odmítali a byli ochotni a schopni nechat své dítě i zemřít. V této fázi Odbor právních věcí neváhal využít všech dostupných právních prostředků. Inicioval a napomohl ve spolupráci s KDO FN Brno, svým včasným návrhem, vydání předběžného opatření soudu, kterým byl malý D. J. svěřen do péče Fakultní nemocnice Brno a které tak umožnilo malého D. J. náležitě léčit a dát mu velkou šanci prožít na tomto světě ještě mnoho hezkého.

Distribuce plicních ventilátorů pro pacienty v domácí péči FN Brno na základě společného projektu s MZ ČR a VZP zajišuje distribuci plicních ventilátorů pro pacienty v domácí péči. V současné době je v rámci tohoto projektu v domácí péči 10 pacientů z celé republiky. Ve dnech 25.–26. 11. navštívili tyto pacienty v jejich domácím prostředí za MZ ČR MUDr. Vlasta Vrchotová, za FN Brno náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Erna Mičudová a zástupce firmy, která dodává plicní ventilátory. Náplní návštěvy bylo jednak seznámení se s tím, jak tato péče v domácím prostředí probíhá, s možností, jak těmto rodinám pomoci, a také předání drobných dárků vzhledem k blížícím se svátkům vánočním. Návštěva všechny přítomné utvrdila v názoru, že poskytování umělé plicní ventilace v domácím prostředí je možné, a především přínosné, pro pacienty i jejich blízké. Foto: Lubomír Stehlík

Armstrongův dres dětské onkologii V úterý 23. listopadu 2004 předali profesionální cyklisté Ján Svorada a Pavel Padrnos přednostovi Kliniky dětské onkologie FN Brno doc. MUDr. Jaroslavu Štěrbovi, Ph.D., žlutý trikot šestinásobného vítěze cyklistické Tour de France Američana Lance Armstronga. Dres bude do 30. dubna příštího roku vydražen při cyklistických závodech v Brně a výtěžek bude zaslán na konto Nadačního fondu dětské onkologie Krtek, který pracuje již pátým rokem při Klinice dětské onkologie. „Prvotním impulsem k získání Armstrongova trikotu a jeho věnování nadačnímu fondu Krtek byla osobní zkušenost našeho cyklistického kamaráda Ludovíta Nazareje, jemuž onemocněla dcerka," řekl Pavel Padrnos, Armstrongův spolujezdec z týmu US Postál. „Lance je velkým příkladem pro všechny děti, které se léčí z nádorového onemocnění. Ukázal, že kolo může vyléčené děti vrátit do normálního života," dodal Padrnos na adresu jezdce, který se vyléčil z rakoviny varlete a vrátil se k aktivní sportovní dráze. „Pokud přijde pomoc nemocným dětem odkudkoliv, je vítaná. Doufám, že se tímto gestem podaří získat finance, aby byly dětem vytvořeny ty nejlepší podmínky k jejich uzdravení," řekl Ján Svorada po předání dresu.

16



17

VŠE O PUPEČNÍKOVÉ KRVI Allogenní použití pupečníkové krve (PK) – pro jinou osobu Obnovení krvetvorby u pacientů postižených onemocněním krvetvorného nebo imunitního systému lze zajistit transplantací buněk krvetvorby zdravého dárce. Tyto krvetvorné progenitorové buňky lze předat trojím způsobem: transplantací kostní dřeně, separovaných kmenových buněk z peri-ferní krve dárce a konečně transplantací dárcovské pupečníkové krve. TransMVDr. Jaroslava Vinklárková plantace pupečníkové krve se provádějí jak od příbuzných, tak od nepříbuzných dárců. Nejdůležitějším předpokladem allogenního použití PK je shoda v HLA systému dárce a příjemce. Proto se v bankách PK shromažují štěpy PK darované zdravými matkami po porodu zdravých dětí. Nepříbuzenská transplantace PK se může provést, najde-li se v bankách PK štěp shodný nebo s minimálními rozdíly v HLA antigenech. Do současné doby je v bankách celosvětově nashro-mážděno více než 150 000 štěpů PK. Největší banka PK pracuje při New York Blood Center. V Evropské unii se BPK a transplantační centra spojila v rámci dlouhodobého projektu EUROCORD, nejrozsáhlejší banky pupečníkové krve s několika tisíci HLA typizovanými štěpy jsou v Barceloně, Miláně a Düsseldorfu. Česká republika BPK ČR byla založena v roce 1996 při ÚHKT v Praze. Pražské centrum je také koordinujícím a řídicím pracovištěm projektu. Díky tomu, že se do budování BPK zapojila řada pracoviš po celé České republice, patří dnes k významnějším bankám v Evropské unii. Od ledna 2004 je BPK ČR akreditovaným členem prestižního mezinárodního sdružení NETCORD. Tento projekt usnadňuje vyhledávání vhodných štěpů PK a jejich rychlé umístění. BPK má nepříbuzenskou a příbuzenskou část. Do nepříbuzenské (dárcovské) BPK jsou zařazovány jen PK, které vyhověly všem přísným kritériím kontroly kvality. Příbuzenské odběry PK se provádějí, jestliže vlastní nemocný sourozenec narozeného dítěte čeká na dárce kostní dřeně – pravděpodobnost shody v HLA antigenech mezi sourozenci je 25 %. Odběr PK pro možnou potřebu nemocného sourozence je indikován ošetřujícím hematologem nemocného dítěte.

FN Brno FN Brno spolupracuje na projektu BPK ČR od roku 1997. Tkáňová banka je jedním ze tří zpracovatelských center BPK ČR a koordinátorem odběrů PK. Odběrová místa: Gynekologicko-porodnická klinika FN Brno - pracoviště Bohunice (od r. 1997) - pracoviště Obilní trh (od r. 2003) (V jednání je zahájení odběrů PK na Gynekologicko-porodnické klinice Nemocnice Milosrdných bratří a porodním oddělení Nemocnice Kyjov.) Výběr dárkyň PK Darovat PK může každá zdravá matka, která s darováním souhlasí, splní kritéria výběru (negativní rodinná anamnéza z hlediska kontraindikací) a podepíše informovaný souhlas. Kontraindikace odběru PK: - těhotenství kratší než 37 týdnů - odtok plodové vody před více než 24 hodinami - mekonium v plodové vodě - hmotnost novorozence nižší než 2 600 g - teplota rodičky vyšší než 38 0C Odběr Odběr pupečníkové krve se provádí po narození dítěte a přestřižení pupeční šňůry, nedochází k zásahu do organismu dítěte ani matky a odběr tedy není pro matku ani dítě žádným rizikem.

Pracoviště projektu Řídicí centrum: ÚHKT Praha zpracovatelská centra: - ÚHKT Praha - Tkáňová banka FN Brno - Tkáňová ústředna FN Hradec Králové odběrová místa: - 22 porodnic v ČR spolupracující pracoviště: - HLA centrum IKEM Praha - Český registr dárců kostní dřeně

18


Krev, která zůstala po porodu v pupečníku a placentě, se odebere do odběrového vaku s protisrážlivým roztokem nabodnutím pupečníkové žíly. Současně se odeberou 2 ml srážlivé krve z pupečníku a 5 ml srážlivé a 5 ml nesrážlivé krve matky na bakteriologické a virologické vyšetření. Vak s PK je potom transportován společně s vyplněnou dokumentací do tkáňové banky ke zpracování. Doba mezi odběrem a zpracováním PK by neměla být delší než 24 hodiny.

Teprve potom je provedena HLA typizace v HLA laboratoři IKEM Praha a transplantát PK je zařazen do Českého registru dárců kostní dřeně. Výhody použití PK proti KD - odběr bez rizika - transplantát je okamžitě k dispozici - imunologická nezralost (je možno tolerovat i větší neshody v HLA znacích) - menší riziko GvHD

Zpracování Po odebrání vzorku na stanovení počtu krevních buněk, změření a event. úpravě objemu se PK smíchá s kryoprotektivním roztokem a řízeným mražením se společně se vzorky na kontrolu kvality zamrazí a uloží do kontejneru do kapalné fáze dusíku (–196 0C). Kontrola kvality Ze vzorků zamražených společně s vakem se po rozmražení provede kontrola kvality zamraženého štěpu PK: stanovení počtu jaderných buněk, počtu CD34+ buněk, kultivace CFU – GM a vitality. Pokud výsledky vyšetření splňují stanovená kritéria, jsou štěpy PK transportovány do Prahy k dlouhodobému uložení. Po šesti měsících je provedeno opakované virologické vyšetření matky a vyšetření dítěte pediatrem.

Nevýhody použití PK proti KD - použití limitováno malým počtem buněk ve štěpu (lze použít pro transplantaci pacienta max. do 50 kg váhy) - nižší reakce štěpu proti nádorovým buňkám - pozdější přihojení štěpu - transplantaci nelze opakovat v případě nepřihojení nebo relapsu Náklady na zpracování a uchovávání štěpů dárcovských PK jsou vysoké a nejsou hrazeny zdravotními pojišovnami. Činnost BPK ČR je možná jen díky podpoře jednotlivých spolupracujících pracoviš a sponzorů (Česká pojišovna, Nadační fond Kapka naděje). Autologní použití PK – pro vlastní potřebu V USA i v Evropě existují vedle veřejných (dárcovských) bank pupečníkové krve i banky čistě komerční, které nabízejí rodičům odběr a uchování PK jejich dítěte k vlastnímu použití za úhradu. Některé banky PK jsou kombinované, tzn., že komerční banka částečně sponzoruje veřejnou BPK. V České republice nabízejí možnost odběru a uchování PK pro vlastní potřebu od podzimu roku 2003 dvě firmy – Archiv buněk a Cord Blood Center. Archiv buněk – (zastupuje švýcarskou firmu Cryo-Cell) za 40 000 Kč – v ceně jsou zahrnuty náklady za odběr, dopravu, zpracování a uchovávání PK po dobu 20 roků. Cord Blood Center – za 21 000 Kč – v ceně jsou zahrnuty náklady za odběr, transport, zpracování, vyšetření a skladování na 1 rok. Za každý další rok skladování zaplatí zákazník poplatek 400 Kč. Ani jedna z firem není zpracovatelem, odebraná PK je zpracována a uložena mimo území ČR. Autologně, tedy pacient je sám sobě dárcem, lze PK použít: - pro obnovu krvetvorby, jestliže k poškození krevních kmenových buněk došlo působením vnějších faktorů (fyzikálních, chemických, biologických) - výhledově pro obnovu nebo náhradu poškozených tkání - v současné době je ve stadiu výzkumu (např. léčba infarktu myokardu, léčba poškozené nervové tkáně).

MVDr. Jaroslava Vinklárková


19

O NEMOCI ZVANÉ FENYLKETONURIE Novorozenecký screening fenylketonurie (PKU) je spjat se vznikem Výzkumného ústavu pediatrického (VÚP) v roce 1963. Celoplošný screening novorozenců byl zahájen v Jihomoravském kraji 1. 1. 1972 a bývalém Severomoravském kraji 1. 1. 1973. Ze zákona byl screening legalizován až od 1. 1. 1975. Do roku 1992 prováděl VÚP screening a léčbu PKU pro region celé Moravy. Od 1. února 1992 až dosud vyšetřuje screening Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice Ostrava-Poruba pro oblast bývalého Severomoravského kraje. Léčba PKU pro region Moravy je soustředěna na brněnském pracovišti. Výnosem Ministerstva zdravotnictví ČR byl ústav převeden k 31. 5. 2002 pod Fakultní nemocnici Brno. Ambulance klinického oddělení byla začleněna jako ambulance pediatrie a dědičných poruch metabolismu do 1. dětské interní kliniky FN Brno, biochemická vyšetření byla převedena na Oddělení klinické biochemie FN Brno a nově bylo zřízeno Centrum molekulární biologie a genové terapie, které zajišuje molekulárně genetická vyšetření pro pacienty s dědičnými poruchami metabolismu z celé České republiky. Péči gravidním fenylketonuričkám poskytuje Gynekologicko-porodnická klinika na Obilním trhu FN Brno. V ambulantním traktu poliklinické části PDM byla zřízena nutriční poradna, která poskytuje pacientům informace stran terapeutické restriktivní diety. Pacientům s dědičnými poruchami metabolismu poskytuje péči psycholog a sociálně zdravotní problematiku mohou řešit se sociálními pracovnicemi FN Brno. Genetické poradenství zajišuje ambulance pediatrie a dědičných poruch metabolismu ve spolupráci s Oddělením lékařské genetiky FN Brno. Ve snaze zajistit nejvhodnější podmínky pro komplexní diagnostickou, léčebnou a preventivní péči, spolupracujeme i s odborníky dalších oborů podle individuálních potřeb našich pacientů. V současné době má FN Brno v péči asi 150 dětí a mladých dospělých s PKU na dietě s nízkým obsahem fenylalaninu. První ozdravné pobyty pro pacienty s PKU proběhly v letech 1989–1990.

20

Od roku 1998 jsou děti začleněny do kolektivu zdravých vrstevníků a na organizaci tábora spolupracujeme s Klubem českých turistů Tišnov. Pobyt dětí v ozdravném táboře je spojen s účastí dietní sestry, která připravuje pro děti stravu s nízkým obsahem fenylalaninu, s dohledem lékaře nebo zdravotní sestry a psychologa, který pro děti zajišuje společenské hry s edukativním obsahem stran PKU. Od roku 2000 je tábor začleněn pod Centrum pro dědičné poruchy metabolismu, které je dotováno v rámci Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením MZ ČR. V rámci tohoto centra zajišujeme i kurzy vaření

pro pacienty s PKU, kde pod dohledem dietní sestry a lékaře matky dětí a mladí dospělí s PKU sestavují jídelníček, vypočítávají obsah fenylalaninu, bílkovin a kalorií ve stravě a konzultují nejasnosti, které je trápí. Pod záštitou tohoto projektu vznikly i brožury s edukativním obsahem. V tomto roce vyjde pohádka Severín a skřítkové, která by měla usnadnit pochopení nutnosti dodržování nízkobílkovinné diety nejmenším dětem.


MUDr. Dagmar Procházková

POHLED SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA NA PÉČI O CHRONICKY NEMOCNÉ SENIORY A ZÁKONODÁRSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE Dnešní změny v oblasti sociální sféry a zdravotnictví mají negativní dopad na zdravotnický personál, pracovníky v ústavech sociální péče, na nemocného i klienta. Jde hlavně o to, že není vyřízena legislativa zákona o sociálních službách, není dořešeno, zda ponechat zdravotnický personál v domovech důchodců (DD) a ústavech sociální péče (ÚSP) a v jakých počtech, následně kdo tyto zaměstnance bude platit, zda je z části nahradit z důvodu šetření neodborným personálem, tak jak který zřizovatel potřebuje z důvodu úspory na těchto zařízeních. Nahrazování zdravotnického personálu nezdravotníky a neerudovanými pracovníky, změny pracovních náplní a snižování platů – přeřazování sester z 8. plat. tříd do 7. plat. tříd – v některých zařízeních sociální péče přinášejí kromě špatně nastavených pracovních podmínek napětí na pracovišti, zhoršení péče o klienta, která sice nebyla ideální, ale byla celkem vyhovující ve srovnání s ostatními zeměmi. Vzhledem k tomu, že se i prodloužily čekací doby do DD, DD –penzionů, ÚSP, začíná být situace přímo nevyhovující pro rodiny i jednotlivce, kteří nemohou zůstat se svými příbuznými doma, zůstane-li někdo z nich ležící, protože ekonomická situace a boj o pracovní místa ze strachu, že nebudou mít základní obživu, to nedovolí. Co s těmito našimi blízkými, kteří zůstanou být ležící ze dne na den, a nikdo neví, jak dlouho tato zátěžová situace bude trvat? Kdo se o ně postará? Čekací doba do DD Brno je 3–5 let. Mimo Brno v rámci JMK do 2 let. Co však v mezidobí? Dát vůbec někoho blízkého do zařízení, když vím, že kvalita péče už tam není, co bývala? Vždy svého blízkého mám ráda, nechci ho někam odložit. Chci pro něj to nejlepší a i můj blízký nechce být v žádném zařízení dlouho, natož natrvalo. Co budu

dělat? Do práce musím chodit, kdo mě bude živit, z čeho budu žít, zůstanu-li s blízkým doma?! Budu mít pak ještě práci? Už nejsem nejmladší, zaměstná mě pak ještě vůbec někdo, když bude situace dlouho trvat? Tyto otázky bude jednoho dne muset řešit každý z nás. Bohužel, v našem státě se nějak zapomnělo při vstupu do EU, že úroveň státu se pozná podle toho, jak se stát dovede postarat o své seniory, nemohoucí občany a děti. Přičemž úroveň, která by měla stoupat, v této oblasti, klesá. Problém je ten, že není v JMK ani v celé ČR rozvinuta komplexní péče o člověka tak, aby mohl zůstat ve svém přirozeném prostředí – tedy doma – ani po dobu, než se dostane někam do zařízení soc. péče, nebo aby mohl ve svém přirozeném prostředí zůstat úplně. Je-li klient ležící a už má za sebou i pobyt v LDN, proč by nemohl zůstat doma? Odpově je velmi jednoduchá. Chybí pracovní síla – pečovatelky, ošetřovatelky, které by zajistily péči o tohoto ležícího člověka v jeho přirozeném prostředí. Nestačí zavést u klienta jen pečovatelskou službu – tedy: nákup, úklid, dovážku obědů, praní ložního prádla; je nutná komplexní péče i v mezidobí – s nakrmením a hygienou s tím související, výměnou plenek, postaráním se o podání léků, zajištěním a dohlédnutím na pitný režim klienta, postaráním se o polohování, aby klient neměl proleženiny, zajištěním komunikace s ním, aby se necítil osamělý, aj., což žádná pečovatelská služba nedělá, a proto v mnohých případech nelze klienta nechat v jeho přirozeném prostředí. Tato náplň práce u profese pečovatelek chybí, je nutno dohlédnout, aby vznikaly, jak na našich vesnicích, tak ve městech, soukromé pečovatelky-ošetřovatelky právě s touto náplní práce, které by doplnily státní pečovatelskou službu, abychom se nemuseli stydět a bát se o své blízké, že nemáme možnost se o ně adekvátně postarat.

NOVÉ KNIHY

tivní nervový systém. Praha: B.A.R., 2002. 184 s., CD ROM. Erban, J.: Dlouhodobá domácí oxygenoterapie. Praha: Maxdorf, 2004. 109 s. Ferda, J.: CT angiografie. Praha: Galén, 2004. 408 s. Gojišová, E.: Stomatologie. Praha: Karolinum, 2004. 119 s. Halaška, M.: Urogynekologie. Praha: Galén, 2004. 255 s. Haškovcová, H.: Lékařská etika. 3., rozš, vyd. Praha: Galén, 2002. 272 s. Hátlová, B.: Kinezioterapie: pohybová cvičení v léčbě psychických poruch. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 167 s. Hendrychová, J.: Hodnotící metodiky v neonatologii. Brno: NCO NZO, 2004. 87 s. Hlúbik, P., Opltová, L.: Vitamíny. Praha: Grada, 2004. 232 s. Hovorka, J., Nežádal, T., Herman, E.: Klinická elektroencefalografie. Praha: Maxdorf, 2004. 289 s. Hrazdíra, L.: Možnosti 3D ultrazvukového vyšetřování a prostorových rekonstrukcí pohybového aparátu. Brno: Paido, 2004. 87 s. Hrdlička, M., Komárek, V. (Eds.): Dětský autismus: přehled současných poznatků. Praha: Portál, 2004. 206 s. Hrstková, H.: Výživa kojenců a mladších batolat. Brno: NCO NZO, 2003. 77 s. Chrobok, V., Astl, J., Komínek, P.: Tracheostomie a koniotomie: techniky, komplikace a ošetřovatelská péče. Praha: Maxdorf, 2004. 170 s. Janoušek, J.: EKG a dysrytmie v dětském věku: praktický návod k diagnostice a léčbě. 2., přeprac. vyd. Jinočany: H & H, 2004. 164 s.

V LÉKAŘSKÉ KNIHOVNĚ FN BRNO Ambrožová, H.: Diferenciálně diagnostické kapitoly z infekčního lékařství. Praha: Karolinum, 2003. 117 s. Bareš, M., Kaňovský, P., Dufek, J.: Transkraniální magnetická stimulace. Brno: NCO NZO, 2003. 267 s. Bartošová, D.: Dětské infekční nemoci. Praha: Galén, 2003. 284 s. Bártová, J.: Patologie pro bakaláře. 4. vyd. Praha: Karolinum, 2004. 170 s. Beran, J., Tumpachová, N.: Základy lékařské psychologie pro studenty lékařství. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 191 s. Beránková, M., Fleková, A., Holzhauserová, B.: První pomoc: pro střední zdravotnické školy. Praha: Informatorium, 2004. 199 s. Cetkovský, P.: Intenzivní péče v hematologii. Praha: Galén, 2004. 572 s. Cibula, D., Stárka, L., Vrbíková, J.: Syndrom polycystických ovárií. Praha: Maxdorf, 2004. 121 s. Čepický, P., Kurzová, H.: Gynekologie a porodnictví v ordinaci praktického lékaře. Praha: Karolinum, 2003. 174 s. Černý, M., Scheleová, I.: Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. 56 s. Daněš, L.: Přírodně ohniskové nákazy. Praha: Karolinum, 2003. 167 s. Dort, J.: Neonatologie: vybrané kapitoly pro studenty LF. Praha: Karolinum, 2004. 101 s. Dutka, J., Michálek, P., Masopust, V.: Intervenční postupy v léčbě bolesti: vegeta-

Marie Hrdinková


21

Jedličková, A.: Antimikrobiální terapie v každodenní praxi. 2., rozš. vyd. Praha: Maxdorf, 2004. 354 s. Jobánková, K.: Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. Brno: NCO NZO, 2003. 225 s. Kantorek, M.: CHOPN: Nekouřením ke zdraví: metodická příručka pro nemocné chronickou obstrukční plicní nemocí. Brno: NCO NZO, 2001. 55 s. Koousek, R.: Mykózy: lékařsky významná mykotická onemocnění člověka. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 199 s. Kolčava, J., Fojtů, N., Merliček, J.: Základy preparačních technik. Brno: NCO NZO, 2004. 100 s. Křepelka, F.: Evropské zdravotnické právo. Praha: Orac, 2004. 135 s. Kurzová, H., Honzák, R., Kromholz, J.: Psychiatrie v ordinaci praktického lékaře. Praha: Karolinum, 2003. 139 s. Kvapilíková, K.: Přehled chorob zrakového ústrojí. Brno: NCO NZO, 2003. 57 s. Le Fanu, J.: Vzestup a pád moderní medicíny. Praha: Academia, 2001. 310 s. Lukáš, K.: Reflexní choroba jícnu. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 209 s. Mačák, J.: Obecná patologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 198 s., obr. příl. Mačák, J., Mačáková, J.: Patologie. Praha: Grada, 2004. 346 s. Maruna, P.: Proteiny akutní fáze: fyziologie, diagnostika, klinika. Praha: Maxdorf, 2004. 282 s. Nejedlá, M., Svobodová, H., Šafránková, A.: Ošetřovatelství III/1. pro 3. ročník středních zdravotnických škol a vyšší zdravotnické školy. Praha: Informatorium, 2004. 245 s. Nejedlá, M., Svobodová, H., Šafránková, A.: Ošetřovatelství III/2. pro 3. ročník středních zdravotnických škol a vyšší zdravotnické školy. Praha: Informatorium, 2004. 158 s. Nejedlá, M., Svobodová, H., Šafránková, A.: Ošetřovatelství IV/1. pro 4. ročník středních zdravotnických škol a vyšší zdravotnické školy. Praha. Informatorium, 2004. 189 s. Nevoral, J.: Výživa v dětském věku. Jinočany: H & H, 2003. 434 s. Nussbaum, R. L., McInnes, R. R., Willard, H. F. (Ed.): Thompson & Thompson Klinická genetika. Praha: Maxdorf, 2004. 426 s. Pachl, J., Roubík, K.: Základy anesteziologie a resuscitační péče dospělých i dětí. Praha: Karolinum, 2003. 374 s.

Peštálová, M.: Toxikologie. Brno: NCO NZO, 2003. 37 s. Rucki, Š., Stožický, F.: Prevence nemocí oběhové soustavy v pediatrii. Praha: Triton, 2003. 195 s. Schreiber, V.: Lidský stres. 2., uprav. vyd. Praha: Academia, 2000. 106 s. Staňková, M., Bláha, K.: Sestra a pacient. Zdravotnické právo v ošetřovatelské praxi. II. Brno: NCO NZO, 2004. 67 s. Stejskalová, J.: Konzervační zubní lékařství. Praha: Galén, 2004. 235 s. Stožický, F., Pizingerová, K.: Nemoci dětského věku. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2004. 296 s. Struktura kompetencí všeobecné sestry podle ICN. Brno: NCO NZO, 2003. 57 s. Synek, S., Skorkovská, Š.: Fyziologie oka a vidění. Praha: Grada, 2004. 93 s. Ševčík, P., Skřičková, J., Šrámek, V.: Záněty plic v intenzivní medicíně. Praha: Galén, 2004. 189 s. Turková, Z.: Gynekologie: učebnice pro zdravotnické školy. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. 116 s. Valenta, J.: Chirurgie pro bakalářské studium ošetřovatelství. Praha: Karolinum, 2004. 237 s. Vaňásková, E.: Testování v rehabilitační praxi. Cévní mozkové příhody. Brno: NCO NZO, 2004. 65 s. Velemínský, M.: Normální hodnoty krevního tlaku u dětí a dorostu v ČR. Praha: Triton, 2003. 187 s. Vilikus, Z., Brandejský, P., Novotný, V.: Tělovýchovné lékařství. Praha: Karolinum, 2004. 257 s. Volf, V., Volfová, H.: Pediatrie I.: pro 2. ročník středních zdravotnických škol. 3., dopln. vyd. Praha: Informatorium, 2003. 112 s. Volf, V., Volfová, H.: Pediatrie II.: pro 3. ročník středních zdravotnických škol. 3., dopln. vyd. Praha: Informatorium, 2003. 240 s. Vondráček, L., Bouška, I.: Základy zdravotnického práva. Praha: Karolinum, 2004. 85 s. Vondráček, L., Kurzová, H.: Zdravotnické právo: pro praxi a posluchače lékařských fakult. Praha: Karolinum. 2004. 142 s. Vondráček, L., Ludvík, M.: Zdravotnické právo v ošetřovatelské praxi. I. Brno: NCO NZO, 2004. 74 s. Votava, J.: Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. Praha: Karolinum, 2003. 207 s. Vyhnánek, F.: Chirurgie I.: pro střední zdravotnické školy. 2., přeprac. vyd. Praha: Informatorium, 2003. 224 s. Vyhnánek, F.: Chirurgie II.: pro střední zdravotnické školy. 2., přeprac. vyd. Praha: Informatorium, 2003. 238 s. Vyhnánek, F.: Chirurgie III.: pro střední zdravotnické školy. 2., přeprac. vyd. Praha: Informatorium, 2003. 135 s. Vymětal, J.: Obecná psychoterapie. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2004. 339 s. Zachoval, R., Urban, M.: Causae mortis v urologii. Praha: Grada, 2004. 310 s. Zeleňák, K., Kurča, E.: Endovaskulárna terapia stenózy arteria carotis. Turany: P + T, 2003. 128 s., obr. příl. Zloch, Z.: Kapitoly z hygieny pro bakalářské medicínské studium. Praha: Karolinum, 2003. 159 s. Jelena Dzúrová

22


KAŽDÝ MECHANISMUS POTŘEBUJE KE SVÉMU ŽIVOTU ENERGIE Každý mechanismus či organismus potřebuje ke svému životu dodávku energií. A naše nemocnice takovým žijícím organismem je. Proto je nutné jí k jejímu životu energii dodat. Systém pracoviš FN Brno je protkán sítí parovodů, horkovodů, plynovodů, elektrovodů a jiných „…vodů", které dopravují na potřebná místa energii tak, aby bylo možné splnit nejzákladnější a hlavní poslání nemocnice, a sice pomoci spoluobčanovi v nouzi. Toto poslání, dodávku energií pro všechny zdravotnické i nezdravotnické provozy nemocnice, plní pracovníci OHTS – oddělení energetiky. Energetika, jako dodavatel médií, je členěna právě podle toho, o co se jednotlivý úsek stará. Je zde úsek hospodaření teplem, zajišující tepelnou pohodu v budovách a dodávku teplé užitkové vody, úsek vodního hospodářství, který se stará o „přísun" vody, její úpravu, filtraci, ale i zároveň o odtok a přes čistírnu odpadních vod o odvod do městské kanalizace. Dalším útvarem je elektroúsek. Pracovníci tohoto útvaru dbají o bezporuchový přenos dodávky el. energie ze sítí JmE, a. s., na všechna pracoviště FN Brno. V případě, že dodávka z vnějšku selže, je nutné zajistit chod náhradních zdrojů, o které je třeba se také postarat. Jejich odzkoušení, a současně odzkoušení náhradního napájení, to není naším výmyslem, ale je to nutnost určená normou, nebo i nouzové stavy je třeba si nacvičit.

V neposlední řadě bych se rád zmínil o úseku, který zajišuje na všech našich pracovištích tzv. tepelnou pohodu a mikroklima. Jedná se o zaměstnance úseku automatizace budov a klimatizace, kteří obsluhují rozsáhlá zařízení chlazení, topení, výměníkových stanic, stanic vzduchotechniky a klimatizace. Tento úsek energetiky ve Fakultní nemocnici Brno je rozdělen na dvě pracoviště. Ta první je obslužná, tzv. pracovní, a druhá je řídicí, dispečerská, dozorová. Tak jako u jiných pracoviš ve FN, došlo zákonitě po sloučení k procesu, kdy je nutné sledovat a zároveň řídit hospodářství – technické zařízení budov a energetické hospodářství z jednoho centra. Proto byly vynaloženy nemalé prostředky k propojení všech pracoviš (po energetické stránce) do jednoho centra, a tím bylo po zvážení možností vybráno PMDV – velín bývalé automatizace budov. Vzhledem k tomu, že byla pracoviště PDM a PRM v minulosti, co se týká stránky energetické, rekonstruována, je dnes možné dozorovat a „ovládat" tyto areály z centrálního velínu FN Brno, PMDV. Centrální velín přebírá veškeré činnosti, týkající se chodu FN Brno. Na tomto stěžejním informačním a provozním pracovišti se soustřeují informace ze všech pracoviš, nejen z HTS. Jedná se např. o sledování chodu technologie klimatizace a výměníkových stanic, potrubní pošty, výtahů, EPS, EZS apod. Dispečeři energetiky zajišují kromě jiného dovoz zaměstnanců v pohotovostní službě a obsluhu místního rozhlasu. Ale energetika FN Brno, to nejsou pouze plyn a teplo. Práce zaměstnanců obsahuje i zabezpečení likvidace veškerého nemocničního odpadu. V loňském roce FN Brno vyprodukovala 1 672 tuny odpadu a za jeho likvidaci zaplatila téměř 2,7 mil. Kč.

Spotřeba médií v roce 2003 PMDV El energie (kWh) 19 195 110 6 819 063 Plyn (m3) Tepelná energie (GJ) 0 3 Voda (m ) 371 754

El. energie 28 Plyn 42 Tepelná energie Vodné, stočné, deš. 17 Celkem 88

PMDV 849 517 155 224 0 862 033 866 774

LDN PDM 131 855 3 168 214 73 476 428 447 0 31 973 0 68 839 Platby (Kč) LDN PDM 278 490 5 364 759 495 299 2 873 812 0 11 432 742 0 3 393 173 773 789 23 064 486

A ještě trochu čísel. FN Brno je v současné době největší organizací v jihomoravském regionu se svými 4 500 zaměstnanci a současně jedním z největších nemocničních zařízení v rámci České republiky. Naše FN odebere ze sítí dodavatelů energií a předá či přetransformuje toto množství energií (viz tabulka výše). V praxi to tedy znamená, že např. roční množství el. energie, spotřebované ve FN Brno, by běžné čtyřčlenné rodině postačilo na 10 tisíc

1 1 3 1 7

PRM 698 330 200 480 10 815 26 258

Celkem 23 193 509 7 521 466 42 788 466 851

PRM 316 793 338 040 803 323 296 771 754 927

Celkem 35 809 559 46 862 375 15 236 065 22 551 977 120 459 976

let a množství vody na 2 600 let. Za dodávky energií, které zpracuje a předá oddělení energetiky, v roce 2003 uhradila FN Brno více než 120 mil. Kč. A to není zrovna málo. Tolik úvodem o této „průmyslové" oblasti ve zdravotnickém zařízení. Podrobněji snad někdy příště.


Ing. Karel Urbášek

23

Lékařské osobnosti –

zemský vrchní zdravotní rada prof. MUDr. Bohdan F. Hejduk (1900–1967)

Dnes se již stěží najdou pamětníci krátkého působení skvělého chirurga prof. Dr. Bohdana Hejduka v čele II. chirurgické kliniky LF MU ve FN U sv. Anny v Brně. Vzešel ze dvou slavných brněnských chirurgických škol reprezentovaných prim. Bakešem a profesorem Petřivalským. Byl žákem obou. Bohdan Hejduk se narodil 28. června 1900 v Bystřici nad Pernštejnem jako syn ředitele tamní měšanské školy. Maturoval v r. 1918 na Státním reálném gymnáziu v Kyjově s vyznamenáním. Studium medicíny zahájil na Karlově univerzitě v Praze. Po zřízení druhé české univerzity – Masarykovy v Brně – pokračoval ve studiu na její lékařské fakultě, kde byl dne 12. května 1924 slavnostně promován na doktora veškerého lékařství. Po promoci pracoval Dr. Hejduk více než 9 roků jako sekundární lékař a asistent na 2. chirurgickém oddělení Zemské nemocnice v Brně. Asistentem I. chirurgické kliniky byl od 1. 10. 1933 do 6. 2. 1940. Toho dne opustil ilegálně protektorát Čechy a Morava, zřízený po německé okupaci v r. 1939, a vstoupil do československé zahraniční armády. Působil jako major-chirurg ve Francii, v Anglii, ve Skotsku. Konec války ho zastihl jako majora-chirurga 55. hlavní nemocnice armády USA. Po demobilizaci se Dr. Hejduk vrátil do Brna – v lednu 1946. Byl ustanoven primářem chirurgického oddělení Zemské nemocnice v Brně. V r. 1948 se habilitoval pro obor patologie a terapie chorob chirurgických a současně se stal přednostou nově založené II. chirurgické kliniky, která se brzy po založení stala rovnocenným partnerem I. chirurgické kliniky s tradicí daleko bohatší. Profesorský sbor jednomyslně schválil, aby „vedením nové chirurgické kliniky, zřízené ze zemského oddělení, byl pověřen Dr. Hejduk a jmenován řádným profesorem". V roce 1948 byl Dr. Hejdukovi dekretem Zemského národního výboru v Brně propůjčen úřední titul „Zemský vrchní zdravotní rada". V r. 1950 byl Dr. Hejduk jmenován placeným mimořádným profesorem. Nevyčkal však oficiálního předání profesorského dekretu a podruhé ve svém životě ilegálně opouští republiku. Přestože po komunistickém puči v r. 1948 byl Dr. Hejduk stále pod dohledem, podařil se mu útěk přes „železnou oponu". Ocitl se v uprchlickém táboře v Německu. Tehdy měl jen tlumok a v něm pouze několik věcí osobní potřeby a s nostalgií zanechal za oponou své příbuzné a přátele. Z tábora pro uprchlíky se dostal do Mnichova. Byl ustanoven vedoucím chirurgem Nemocnice Červeného kříže v Gantingu. Tato organizace po roce nemocnici opustila, ale Dr. Hejduk v ní působil dál několik roků, jelikož nemocnici převzaly německé úřady. Později odešel do Anglie, protože měl ještě stále platnou britskou lékařskou licenci. Působil jako chirurg v několika nemocnicích. Po kratší době dostal lukrativní nabídku do etiopské nemocnice nesoucí jméno císařovy dcery (Princess Tsakai Hospital v Addis Abebě). V Etiopii pobyl Dr. Hejduk 4–5 roků. Byl i zde velice úspěšným chirurgem. Jeho operační dovednost byla obdivována. Mezi jeho pacienty patřili i příslušníci císařské rodiny. Korunní princ ho vyznamenával mimořádnou osobní přízní. Jeho žádosti o imigraci do USA, podané v Německu a v Anglii, zůstaly bez odpovědi. Teprve žádost podaná v Addis Abebě se zvolna začala vyřizovat. Bývalý velitel 55. americké nemocnice, ve které Dr. Hejduk v Anglii za války pracoval, se totiž dozvěděl o jeho nevyřízené žádosti o vycestování do USA a napsal osobní dopis tehdejšímu americkému ministru zahraničí, aby Dr. Hejdukovi umožnil imigraci. Povolení téměř okamžitě následovalo. V roce 1959 Dr. Hejduk přistál v Americe v přístavu San Pedro – bez státní příslušnosti, bez občanství, s hrozbou trest-

24

ního stíhání v případě návratu do vlasti. Na prahu šedesátky přijel do nové země, aby znovu začal. Studoval jeden rok v Claremontu v Kalifornii. Bydlel v domě svého dřívějšího velitele, po jehož interpelaci mohl vcestovat do USA. Získal zaměstnání v Gaston Hospital v Dallasu. Během tří roků složil všechny nostrifikační zkoušky a získal lékařskou chirurgickou licenci v Texasu. Jako jeden ze dvou texaských chirurgů se stal členem mezinárodně proslulé společnosti vynikajících chirurgů (International Surgical Society). Od srpna 1964 působil jako chirurg v Muensteru v Texasu. V prosinci 1965 získal americké občanství. Kariéra tohoto pozoruhodného muže nečekaně skončila v r. 1967. V květnu toho roku navštívil své tři kolegy na chatě v Gainesville. Všichni čtyři byli druhého dne nalezeni mrtvi, patrně po otravě oxidem uhelnatým unikajícím ze špatně fungujícího tepelného zdroje. Zrekonstruovat odborný a lidský profil profesora Hejduka v návaznosti na dějinné události doby, ve které žil, není snadné. Některé údaje lze získat v archivech, leč některé důležité momenty jeho života – zejména celá epocha po odchodu do zahraničí v r. 1950 – jsou zachyceny zcela nedostatečně. V odborných kruzích své doby byl Dr. Hejduk hodnocen jako lékař oddaný svému chirurgickému oboru a vynikající odborník i v radiologii a v laboratorních metodách vyšetřování. Často se zúčastňoval odborných zahraničních sjezdů a stáží (Německo, Francie, Anglie, Švýcarsko, Rakousko). Dokonale hovořil německy, anglicky a francouzsky. Vynikal neobyčejnou pílí, svědomitostí a charakterizovaly ho vysoké etické lékařské vlastnosti. Nelze se divit, že pro své význačné osobní, mravní a lékařské vlastnosti, pro svou píli a svědomitost v poměrně rychlém sledu po své repatriaci v r. 1946 dosáhl akademických hodností docenta a profesora (1948, 1950). Jeho okouzlující mužný zjev, připomínající některého z amerických filmových idolů, šarmantní vybrané společenské vystupování, jazyková vybavenost a vynikající pověst odborníka mu otevíraly dveře salonů nejvyšších společenských kruhů. Přesto emigrace, dokonce dvojnásobná, byla tragédií jeho osobního života – obdobně jako u mnoha našich exulantů. Ta je také příčinou, že v historii nejen Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a FN U sv. Anny, ale i v celé české chirurgii je tento skvělý chirurg a ušlechtilý člověk téměř zapomenut. Prof. MUDr. Leopold Pospíšil, DrSc.


ZAHRADA HIPPOKRATOVA – VÁNOČNÍ POSELSTVÍ BRÉMSKÝCH MUZIKANTŮ Velmi častým motivem pohádek je přátelství a pomoc, překračující nějaké nepřekročitelné hranice. V pohádkách hraje na tuto jasnou strunu každý z těch příběhů, ve kterém je řeč o pomoci či významu vzájemné svornosti a spolupráce. Tak například v pohádce o veliké řepě všichni táhnou, táhnou a vytáhnout nemohou, a teprve poslední myška (táhnoucí tuším za kočkou) dodá onen potřebný dílek na pomyslné stupnici potřebné síly. Je to prastará a velmi košatá, hluboce ušlechtilá myšlenka, kterou svým způsobem vyjadřují i další a další pohádkové a mýtické látky. Kterou z mnoha pohádek s tímto námětem použijeme pro přiblížení této myšlenky dnes? Již jsme několikrát na Hippokratovu zahradu zasadili oddenek ze zahraničí a není žádný důvod neučinit tak znovu. Jednou z vhodných je „Pohádka o brémských muzikantech". Je pozoruhodná i tím, že jako jedna z mála pohádek nese ve svém názvu název nějakého konkrétního místa. Kdo někdy v Brémách byl, ten ví, že se s motivem této pohádky setká takřka na každém kroku. U nás je však tato pohádka známá méně, a proto vyvstává milá nutnost ji čtenářům přiblížit. To bylo tak: V jednom mlýně sloužil celý svůj život osel. Celý život byl zapřažen do vozu. Když však zestárl, nemohl již podávat výkon, jaký od něj byl očekáván. Jeho pán dospěl proto k názoru, že se nevyplatí ho živit, a rozhodl se ho prodat na kůži. Jak je známo, oslí kůže se natahovala na bubny. Taková myšlenka se ovšem starému oslíkovi vůbec nelíbila, a proto bez zbytečného váhání využil otevřených vrat a utekl. Neutíkal jen tak nazdařbůh. Chtěl se dostat do Brém a stát se tam muzikantem. Cestou potkal starého loveckého psa. I toho chtěl jeho pán „dát pryč", tedy neživit a zabít. Myšlenka hudebního angažmá v Brémách se i psovi líbila a přidal se k oslíkovi. Za vesnicí je jejich cesta svedla dohromady se starou smutnou kočku. Té hrozilo, že ji její majitelka utopí, protože už nedokázala chytat myši. I kočka se k nim s radostí přidala. Na vratech jedné chalupy u cesty pak stál starý kohout a kokrhal ze všech, žel již posledních, sil. Kokrhal tak smutně, protože si na něj selka již brousila nůž. Cesta do Brém i pro něj znamenala dobré řešení jeho neveselé situace. Cesta však byla dlouhá a Brémy daleko. Spát v lese pod stromem se kamarádům nechtělo, a proto se rozhodli přespat v domečku, jehož světélko v dálce zahlédli. Věřili, že když poprosí, dostanou i něco k jídlu. U domečku se chtěli nejprve oknem podívat, kdo že to tam vlastně bydlí. Okno však bylo vysoko, a proto vylezl pes na záda oslíkovi, na něj vyskočila kočka a na vrchu pyramidy skončil kohout. Oknem byl vidět bohatě prostřený stůl a kolem něj parta vousatých chlapíků. Zvířátka nechtěla pohoštění zadarmo, a proto, jak tak stála na sobě, začala předvádět své hudební umění. To bylo tak mocné, že to okno nevydrželo, vylomilo se, celá hudební skupina ztratila rovnováhu a doslova vpadla do místnosti. Tam však vypukla hrozná panika a vyděšení stolovníci s výkřiky „strašidlo!, strašidlo!" zděšeně utekli. Zvířátka, s prostotou zvířátkům vlastní, chápala prostřený stůl a uvolněné místo u něj jako honorář za svou hudbu a vesele se pustila do hodování, a pak tam našla i krásný pohodlný nocleh. Uprchlí obyvatelé domečku nebyli však ledajací. Byli to loupežníci a na útěku se zastavili až daleko v lese. Když viděli, že se v chaloupce zhaslo, přešel je trochu strach a poslali jednoho na výzvědy, aby zjistil, co se vlastně děje a není-li vzduch již čistý. Když se zvěd potichu vkradl do chaloupky, zdálo se mu, že je všechno už v pořádku. Našel dokonce svíčku a chtěl ji zapálit od svítících uhlíků v krbu. Jenomže to nebyly svítící uhlíky, nýbrž svítící oči staré kočky, která mu z leknutí s prskáním skočila do tváře. Loupežník zahodil svíčku a utíkal ke dveřím, kde šlápl na ocas spícímu psovi, který ho kousl do lýtka, a za dveřmi na hnojišti ho zadníma nohama nedopatřením pokopal rovněž náhle probuzený a tím splašený osel. Kohout tuto nepřehlednou situaci podbarvoval strašným kokrháním. Když vyděšený loupežník doběhl s jazykem na vestě ke svým druhům, trpce naříkal. Vevnitř je prý chlupatý čert, ve dveřích chlap s nožem a na dvoře černá obluda s palicí v každé ruce. Kohoutovo kokrhání vnímal jako volání „Chyte loupežníky!". Loupežníci proto nechali domeček domečkem a odtáhli provozovat svou živnost dál. Zvířátka v klidu dospala noc a ráno úplně přehodnotila svůj úmysl

nechat se hudebně angažovat v Brémách. Usadila se v chaloupce, ve které se jim moc líbilo, a prý tam hospodaří dodnes. Je jistě otázka, proč se to všechno nazývá Brémští muzikanti, když až tam naše zvířátka vlastně vůbec nedošla, ale proč ne. Zkusím se na to někdy zeptat na kulturním oddělení německého velvyslanectví. Příběh brémských muzikantů představuje bohatou látku k předvánočnímu zamyšlení. Je to vlastně bajka, velmi starý literární útvar, ve kterém jednají zvířata jako lidé. V mnoha kulturách by to byla z hlediska vystupujících zvířátek spíše degradace, protože zvířata byla leckde nad člověkem. Tak zvaná „totemová zvířata" byla chápána jako prapředek celého lidského kmene a byla proto nadána úctou, poctami a vážností. V tomto smyslu pak zvířata reprezentovala i jednotlivé rody a klany a svým vzájemným vztahem i vztahy mezi nimi. Osel, pes, kočka a kohout by reprezentovali etnika navzájem si spíše cizí a nepřátelská než spřízněná a přátelská. Tomu odpovídají obvyklé napjaté vztahy mezi těmito tvory, v pohádce navíc nepocházejícími z jednoho dvora. To všechno se však mění ve stínu kudly či sekery, která jim v pohádce bezprostředně hrozí. Najednou se v nich probudí nejen vznešená vize nové existence, ale dokonce navzdory své přirozenosti vstoupí do vztahu přátelského a úzce kooperujícího. Jen tak lze nazvat to, že si vylezou navzájem na záda a založí jakési ekonomické partnerství. Právě v této kooperativní formaci nabudou převahu, a to dokonce mimoděk, nad bandou loupežníků. Tato proměna našich pohádkových zvířátek před nás klade závažnou filozofickou otázku. Nalezla, či ztratila touto proměnou zvířátka svoji podstatu? Je jejich sblížení úpadkem, nebo vzepětím? Je například to, že pes na sebe nechá vylézt kočku a kohouta, příznakem jakési degenerace a ztráty jeho identity, nebo naopak probuzením čehosi většího, něčeho, co v něm dosud snad kdesi pouze dřímalo? Myšlenka podobného setkání není ojedinělá. Je totiž zároveň biblickou vizí jakési finální podoby světa, ke které jednou vše dospěje: „Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláata budou odpočívat spolu…" Tak vypadá u biblického proroka Izaiáše vize konečné (eschatologické) svornosti v přírodě i mezi lidmi. Vánoční „Sláva na výsostech Bohu, na zemi pokoj lidem dobré vůle" je pouze jiným vyjádřením téže myšlenky, téhož zaslíbení. Tato vize je samotnou trestí křesanského chápání jinak hluboce předkřesanských svátků zimního slunovratu. Jak se k pochopení takové finální vize může propracovat člověk? Brémští muzikanti to měli zdánlivě jednoduché: dohromady je sehnala hrozba sekery. Pro člověka je to těžší, a často ani nestačí ona sekera. Mezi lidmi mnohem rozšířenější je představa, že v celých dějinách nejde o žádné sbližování a finální smíření, nýbrž o konečné vyhubení nepřátel. Tato představa vede pochopitelně k úplně jinému způsobu mluvení (či nemluvení) a jednání s těmi, které člověk za tyto nepřátele považuje. Je to cesta „zostřování boje", která není výsadou žádného okrajového hnutí, nýbrž spíše obecnou představou západní kultury. Vánoční evangelium pokoje je vpádem myšlenky konečného setkání doprostřed světa ideologických, náboženských a válečných front. Jako bomba sem vpadá zpráva, že nejvyšší vůlí je setkání a smíření všech se všemi. Vánoce bez této perspektivy pozbývají svůj podstatný smysl. Setkání lidí, kteří na sebe jinak vrčí, štěkají a koušou se, je malým příslibem toho, co má podle křesanského (a ne pouze křesanského) pochopení světa jedině budoucnost. A tak, milé děti, jak jednou bude pobývat levhart s kůzletem, tak bude jednou sedět u jednoho stolu pan poslanec Karásek a pan předseda Grebeníček a budou se navzájem omlouvat a snášet na sebe navzájem chválu. Bude tam s nimi i pan Sládek i pánové z romských iniciativ, a bude tam ještě mnoho a mnoho dalších, kteří by to do sebe dnes neřekli. O Vánocích si to, milé děti, lidé zkoušejí cvičně. Kde se spolu u vánočního stolu přátelsky posadí dva lidé, kteří se dosud měli rádi jako pes a kočka, tam se v nebi rozsvítí na panelu světélko a digitální počitadlo poskočí o jednu čárku a je z toho radost obrovská. Vyprávět by se k tomu všemu mohla i pohádka o brémských muzikantech. Je pěkná. Mgr. Milan Klapetek


25

HELVETIUS O ŠTĚSTÍ: (řešení na str. 12)

26


2004 3

Recommend Documents